Víkend plný výletů

Víkend jsme měli opravdu aktivní. V sobotu jsme strávili mimo domov 10 hodin v kuse, v neděli už jsme to zkrátili na pouhých 8 hodin. Každopádně oba dny jsme si pořádně užily! V sobotu jsme vyrazily do Třebíče a pak s místníma na zříceninu Rokštejn. V neděli jsme pak absolvovaly dlouho plánovanou vycházku s brněnským borderákem Northem. …

Víkend jsme měli opravdu aktivní. V sobotu jsme strávili mimo domov 10 hodin v kuse, v neděli už jsme to zkrátili na pouhých 8 hodin. Každopádně oba dny jsme si pořádně užily! V sobotu jsme vyrazily do Třebíče a pak s místníma na zříceninu Rokštejn. V neděli jsme pak absolvovaly dlouho plánovanou vycházku s brněnským borderákem Northem.

V sobotu jsme s Májou vstávaly v 6 hodin ráno! Za celé dva měsíce, co mám Máju doma, tak se mi nikdy nestalo, že bych já jí tahala z postele, v sobotu ano! Mája se na mě podívala, přitulila se a že bude spát dál. V tu chvíli jsem měla chuť napsat Peti smsku, že nikam nejedeme, vypnout mobil, lehnout a spát. Nakonec jsem si ale řekla, že to přeci nemůžu udělat a i když budu úplně zničená, že prostě musím dorazit. Takže jsem vzbudila Máju a vytáhla jí ven.

V 7:39 nám jel vlak a asi v 7:26 jsme dorazily na hlavní nádraží. Tak si říkám pohodička, času dost. Jenže sobota ráno, funkční jenom polovina odbavovacích přepážek, zato asi 2x tolik cestujících. Tak si nervózně přešlapávám v té frontě a zjišťuju, odkud nám jede vlak. Nástupiště 6, kolej 11K, co to je?? No naštěstí jsou na nádraží ukazatele.. Dvě minuty před odjezdem vlaku se vydáváme hledat správné nástupiště. Mája pořád někde chce čmuchat, já jí ukecávám, že pospícháme a v tom jenom slyším „Ukončete nástup do osobního vlaku…“ bla bla bla. Takže „Májo makej!“ :D Kolej 11, číslo nástupiště nevidím, osobní vlak, super nastupujem! A hurá směr Třebíč.

Cesta tam naprosto v pohodě, Mája spala, já skoro taky. Přijíždíme do Třebíče a už vidím spoustu cizích lidí a spoustu pejsků u nich. Aspoň že jsou nepřehlédnutelní. V Třebíči jsme měli asi 10 minut času, tak jsem vzala Máju ven, ať se s nimi může pořádně přivítat. Verča s Jessie nám šly naproti, pěkně v klidu a pak už jenom vidím řítící se Peťu, jak natahuje ruce po Máje. Až jsem se jí lekla, ale Mája je na takové vítání asi dost zvyklá (nevím od koho :D) a tak začla vrtět ocasem a hned jí běžela do náruče. Ostatní už jí moc nezajímali.

Ve vlaku se najednou z mojeho hodného štěňátka stal drak. Lítala tam mezi mnou a Peťou.. a oknem. Asi chtěla ven.. Když do vagónu nakouknul průvodčí a viděl tu smečku psů, tak vypadal, že se tam snad bojí. Nakonec se ale odvážil a přišel. 11 lidí a 8 psů, pěkná skupinka. Cesta vláčkem už pak byla naštěstí krátká, za pár minut jsme byli v Dolní Smrčné a za chvilku od zastávky jsme mohli psiska vypustit.

Šlo se polem, pak lesem až k ohništi, kde byl čas na oběd. Cestou se kecalo (o všem možném), psiska hrabala na polích, nevím jak ostatní, ale Mája opět sežrala, na co přišla. Pak se vytáhly foťáky a začal boj! Najednou chtěl každý fotit, bylo jedno co fotí, hlavně že má v ruce foťák a tváří se profesionálně :D Fotili jsme psy, lidi, listí, létající kameny (akorát nějak utíkaly ze záběru), pokoušeli jsme se o nějaké skupinovky. No prostě jsme nešli na procházku, na výlet se psy, ale na výlet s foťákem! Aspoň tak to vypadalo.. :)

U ohniště jsme na chvíli zaparkovali, rozdělali oheň, opekli si špekáčky, popili pivko, vykoupali pejsky v potoce, pro změnu nafotili spoustu fotek :D Prostě pohodička jak se patří! Naše malá Mája si už na začátku vycházky vzala za vzor velkou Mayu, také černobílou borderku, a všude za ní běhala. Maya je ale pořádný vodomil a plavec a tak se neustále koupala a skákala do potoka pro klacky. No a moje malá Májenka přeci nemůže být pozadu, tak běžela a skočila za Mayou. V tu chvíli nevím, jestli byla víc vyděšená Mája, když nevěděla co se to s ní děje a co má v té vodě dělat a jak se dostat ven. Nebo já, když jsem viděla její vyděšený výraz a jak mi jí unáší proud. Naštěstí je to holka šikovná a zvládla doplavat ke břehu a vylézt ven. No takže naše Mája se poprvé koupala, resp. poprvé opravdu plavala! :)

Po obědě jsme vyrazili o pár metrů dál na zříceninu Rokštejn, kde jsme se nějak zasekli a strávili tam spoustu času. Jak jinak než focením. Jo a vlastně ještě natáčením předpovědi počasí na minulý týden! Cestou zpátky jsme šli kus jen ve smečce borderek, jelikož se nám ostatní tak trochu ztratili. Na kopečku na nás ale naštěstí počkali, ono jim ani nic jiného nezbývalo, když měli naše jízdenky na cestu domů. Cesta zpátky už byla relativně klidnější. Očekávala jsem, že Máju budu muset popohánět, nebo snad zničenou brát do náruče, ale ona měla víc energie než já. Nijak jí netrápilo, že už je několik hodin bez odpočinku na nohou, prostě pořád běhala jak šílená. Tak mi to připomnělo hlášku kamarádky „nemá ona v sobě něco z borderky?“

Vlak zpátky jsme stihli, sice asi nějaký o dost pozdější, než bylo původně v plánu, ale to nevadí. Hlavní je, že jsme si to parádně užili! S Májou jsme poznali spoustu nových super lidiček a jejich super pejsků, tak doufám, že je nevidíme naposledy a že brzy bude další nějaká akce :)

Naše fotky
Fotky od Verči a její povídání o výletě
Fotky od Peti a její článek o víkendu
Fotky od Terky a i u ní najdete pár řádků
A krátký videosestřih od Peti.



V neděli jsme měly s Májou namířeno za dalším bordeřím kamarádem, Northem. S Terkou jsme se domlouvaly na procházce už delší dobu, ale nějak nám to nevycházelo. Teď když jsme měly s Májou volnou neděli, tak to konečně klaplo a vyrazily jsme ven.

Na výlet s námi šla i Terky mamka, takže jsme jely kousek za Brno autem a pak procházka pěšky. U Terky jsme krom Northa braly ještě jejich bišonku Daky a pak jsme ještě cestou vyzvedly labradora Charlieho. Pak už jsme s celou smečkou (3 lidi a 4 psi) šli pěšky. Šlo se mezi poli, po poli, lesem, kolem lesa, podél vody, přes vodu. Prostě samá krásná příroda kolem a počasí nám k tomu vyšlo, jak kdyby už bylo léto.

Charlie si chtěl pořád nosit větev. North se s ním o větev přetahoval. Mája to sledovala z povzdálí, vypadala, že by se chtěla zapojit, ale je to přeci dáma. A Dakča ta si pěkně v klidu šla a užívala si procházky. U vody se kluci vyřádili. Charliemu bylo jedno, jestli skáče do mělčiny nebo do hloubky, hlavně že se dostane za tím klackem. Northík vodu miluje a chtěl nám to dokázat, ale když došlo na plavání, tak vypadal, jak kdyby nevěděl, co má dělat. Mája ta se držela od vody dál, asi se jí po včerejšku koupání moc nezamlouvá. Nakonec jsme jí ale trošku pomohly a za šunkou mi udělala pár kroků do vody. Pak už i proběhla potokem na druhý břeh, takže si smočila pěkně všechny tlapky.

Povedlo se nám udělat i pár fotek, jak si psiska hrají i společné fotky, abychom měli důkaz, kdo všechno tam byl. Fotky jsou k dispozici u Terky v galerii.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *