Hanácká národní výstava psů

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek. (…)

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek.

No a i ostatní dopadli velice dobře. Peťa se Shishou vybojovaly VN1 ve třídě štěňat, s Casey V1, CAC ve třídě otevřené a Pája s Badym získali také V1 CAC ve třídě otevřené. Tomu se říká úspěšná výprava na výstavu.

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

MVP Mladá Boleslav + Memoriál Jindry Pecháčka

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>> (…)

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>>

V neděli nás opět čekalo brzké vstávání a odjezd, tentokrát do Dobříše na distanční frisbee závody Memoriál Jindry Pecháčka. S Májou jsme byly přihlášené na Super MiniDistance a na Dog Dartbee. Prvně jsme si odházely Dartbee, kde jsme nachytaly 80 bodů (ve výsledkách máme uvedeno 70, trochu špatné počty), což nás ani do semifinále posunout nemohlo. V mini to už bylo o něco, no o dost lepší. Když jsme přišly na plac a začaly házet, asi nikdo nečekal, že by šlo o nějaký lepší výsledek. Nejvíce to bylo slyšet při komentování moderátorem, kdy jeho slova „první chycený disk.. druhý chycený disk.. třetí chycený disk..“ nabíraly stále většího údivu. Stihly jsme v prvním kole naházet 6 hodů, z toho jeden se mi moc nepovedl, takže bylo 5 chycených disků, 19 bodů a 5. místo!

Při druhém kole už byla vidět únava. Opět 5 chycených disků ze 6, ale tentokrát s nižšími body, na kratší vzdálenost, takže to dalo 14,5 bodu a v součtu tedy 33,5 bodu a jsme skončily na 7. místě! Ze zúčastněných 43 týmů je to moc pěkný výsledek. Takže já se jdu učit házet o nějaký metr dál a příště se budu víc snažit, abych zopakovala to, co v prvním kole.

Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)

Výlet do Brna na Duocacib

První únorový víkend, jak je již poslední roky zvykem, se v Brně koná mezinárodní výstava psů. Původně jsem uvažovala o přihlášení Chelsea, jelikož to byla první možná výstava ve třídě mladých. Pak jsme si to rozmyslely a vyrazíme vystavovat až v květnu v Praze. Přesto jsme si ale výlet do Brna udělaly a i výstavu jsme navštívily.

V pátek jsem sebrala svých pět švestek, resp. své dvě psí slečny, a vyrazily jsme. Zjistila jsem, že Chelsinka miluje cestování, jakmile se otevřou dveře nějakého dopravního prostředku, už se hrne dovnitř a je jedno, jestli jde o auto, autobus, vlak. Hlavní je, že se jede na výlet! Za celé tři hodiny cestou vlakem si Chelsea lehla jen párkrát, v součtu tak maximálně na 5 minut. Je to malý hyperaktiv, s každým se tam musela kamarádit a pořád chtěla něco dělat. (…)

První únorový víkend, jak je již poslední roky zvykem, se v Brně koná mezinárodní výstava psů. Původně jsem uvažovala o přihlášení Chelsea, jelikož to byla první možná výstava ve třídě mladých. Pak jsme si to rozmyslely a vyrazíme vystavovat až v květnu v Praze. Přesto jsme si ale výlet do Brna udělaly a i výstavu jsme navštívily.

V pátek jsem sebrala svých pět švestek, resp. své dvě psí slečny, a vyrazily jsme. Zjistila jsem, že Chelsinka miluje cestování, jakmile se otevřou dveře nějakého dopravního prostředku, už se hrne dovnitř a je jedno, jestli jde o auto, autobus, vlak. Hlavní je, že se jede na výlet! Za celé tři hodiny cestou vlakem si Chelsea lehla jen párkrát, v součtu tak maximálně na 5 minut. Je to malý hyperaktiv, s každým se tam musela kamarádit a pořád chtěla něco dělat.

Páteční večer byl poklidný, společenský u televize. Ani moc nevím, na co všechno jsme koukali, jelikož jsem docela brzy usnula. Trochu jsem se bála, že Chelsea bude celou noc blbnout a nenechá nás vyspat, ale překvapila holčička. Asi tak v jednu hodinu ráno, když chodila po pokoji a zjišťovala, že všichni spí a nikdo se s ní nebaví, tak si našla své místo uprostřed pokoje. Tam se rozvalila jak široká, tak dlouhá a mám pocit, že až do rána se ani nehnula.

Ráno vstát, vyvenčit a hurá na výstavu. Jela jsem pouze s Chelsea, Mája zůstala s Peťou na bytě. Mít tam obě dvě naráz, asi bych je musela zabít :) Takhle jsem si výstavu parádně užila! Navštívila spoustu známých u borderek i u belgičáků. Víc kruhů jsem obejít nestíhala. Nejdřív na to nebyl vůbec čas a pak už nebyla síla se zvednout, natož někam odejít.

U borderek jsem se snažila něco málo i nafotit. Byla se tam vystavovat „miminka“ z chs Smart Destiny. Posledně jsem je viděla, když sotva pletli packami a byli to takové malé roztomilé kuličky. Dneska už tak maličcí nejsou, ale krásní jsou pořád! A co jsem zatím měla tu čest poznat, tak všichni mají úžasnou rodinu.

U belgičáků jsme zas měly naší další „rodinku“. Chelsinku jsem musela přivézt ukázat chovatelce. Trochu jsem se bála, aby nedělala fóry, jak v listopadu na pražské výstavě, ale nezradila mě holčička. Chovala se naprosto parádně! Když se rozkoukala, tak se s každým kamarádila, všechny líbala a chtěla si hrát. Ukázala Hance, jak umí pěkně štěkat, když něco chce a nemůže to mít. A jak neumí chvilku postát, když se má fotit, ale musí jančit, že chce za paničkou. :D Konečně se mi podařilo Chelsu trochu unavit, takže si mi pak i vlezla do klína a ležela naprosto v klidu. To u ní moc neznám.

V sobotu jsem poprvé vydržela na výstavě až do závěrečných kruhů, abych se dočkala Káti, která zapisovala až do nějakých čtyř hodin odpoledne. Ale jak se říká, kdo si počká, ten se dočká! A dočkali jsme se. Byl to náročný den, ale jsem ráda, že jsem tam šla. Viděla jsem se zase s pár známými a se spoustou nových lidí. Neměla jsem žádné starosti, všechno jsem hodila za hlavu a věnovala se jen tomu, co mě baví – psům! Jo a málem bych zapomněla, že jsem tam potkala Čůňu!! Naposledy jsem ji viděla snad před rokem, to už je doba. Chelsea si s ní hned chtěla hrát, jak kdyby v ní poznávala Máju.

Neděli už jsme měli flákací a večer nás čekala cesta zpátky do Prahy. V pondělí mám brigádu a v úterý zase do Brna na zkoušku a odpoledne za štěňátky do chs Moravia Merilen. Za malými belgičáckými sourozenci naší Chelsea. Původně jsem si říkala, že buď Máju někdo pohlídá, nebo si ji vezmu s sebou. Ale pak mě Peťa ukecala, že jí mám nechat Chelsinku v Brně do úterka. Takže jsem se domů vrátila jen s jedním pejskem a v úterý si ji po zkoušce vyzvednu. A pojedeme za Hankou a štěňátky společně. :))

Fotky ze sobotní výstavy a víkendu v Brně.

Výstava psů a bordeří venčení

Tento víkend máme v Praze návštěvu, Peťu a její pejsky. Petra tráví celý víkend na výstavě psů v Letňanech, kde dělá zapisovatele a její pejsci mají prázdniny v Praze.

Sobotu jsem trávila na výstavišti i já. Měla jsem na starost Cassinku, která se šla vystavovat. Původně jsem ji měla vystavovat já, pak díky mé nefunkční levé ruce jsem si sehnala na záskok kamarádku a nakonec to stejně dopadlo tak, že si Cassku vystavila Peťa sama. (…)

Tento víkend máme v Praze návštěvu, Peťu a její pejsky. Petra tráví celý víkend na výstavě psů v Letňanech, kde dělá zapisovatele a její pejsci mají prázdniny v Praze.

Sobotu jsem trávila na výstavišti i já. Měla jsem na starost Cassinku, která se šla vystavovat. Původně jsem ji měla vystavovat já, pak díky mé nefunkční levé ruce jsem si sehnala na záskok kamarádku a nakonec to stejně dopadlo tak, že si Cassku vystavila Peťa sama.

Jelikož jsem s sebou brala kennelku a cestu tam i domů jsem jela s Peťou, tak jsem se rozhodla vzít na výstavu i Chelsea. V hale nikdy nebyla, tak potřebujeme zvykat a socializovat na ty davy lidí a psů. No myslím, že měla holčička na pár týdnů vystaráno se zážitky. Tento by byl zatím asi její nejsilnější. Pokud jsme byli spolu, všímala jsem si jí a něco po ní chtěla, zdála se být naprosto v pohodě, žádný stres, paráda. Když jsme brouzdaly davem, občas jí něco vylekalo. Ani ne tak lidi, jak spíš velcí psi, nebo když jí něco/někdo překvapil zezadu. No a když jsme došli ke kruhu belgičáků, tak se tvářila, že to vůbec není její plemeno a že jsou na ní všichni hrozně zlí a chtějí ji ublížit. Výchova s borderkou zanechala asi stopy..

Jinak byla „maličká“ moc šikovná a hodná! Až mě úplně překvapila, že když jsme třeba seděli v klidu u kruhu, tak seděla nebo ležela vedle mě a jen sledovala, co se děje kolem nás. Venku jsme venčili v areálu výstaviště na volno a jak krásně se mě držela. Najednou s námi někde nebyla Mája a tak se mnou nádherně spolupracovala. :)

No a Casey, která byla vystavovaná, si z výstavy odnesla známku Výborná 4 v konkurenci tuším dalších 11 fen. Byla šikovná, předváděla se moc hezky, jen bohužel má zadní nohy blízko sebe a to je výtka na všech výstavách, kde byly. Pro nás je ale stejně maminka nejhezčí (hned po Máje samozřejmě :)). Peti a Cass k Pěknému výsledku moc gratulujeme!

Na neděli jsme si naplánovali vycházku nejen s borderkami. Moje levá ruka moc neslouží, tak jsem foťák předala Martině, ať si ho užije. Pár fotek z toho je a najdete je v galerii.

Vítězové!

Tento víkend jsme opět trávili ve společnosti psů. Peťa s Casey i Karou přijely za námi do Prahy a dělaly nám celý víkend společnost. V sobotu ráno jsme vyráželi do Liberce, kde se konalo MS v agility. Původně bylo v plánu jet se tam jen podívat za majiteli Májiného otce Eyka, Monikou a Dietmarem. Ti nám ale bohužel ve čtvrtek večer napsali, že jsou nemocní a do ČR vůbec nedorazí. :( Krom toho ještě Peti nabídli vstupenky na MS. Dostala je jako dárek, prý aby nepropadly. Tak jsme se nakonec v sobotu ráno ocitly v Tip sport aréně a na vlastní oči viděly, jak úžasně tam reprezentanti nejen naší země běhají. Kdo nezažil, nepochopí!

Během čtvrtka i pátku jsem sledovala zprávy na facebooku a nahraná videa, abych věděla, jak se našim reprezentantkám daří. Bylo to fajn, ale vidět je běžet naživo, to bylo o mnoho lepší! A vůbec celé Mistrovství snad nemělo jedinou chybu. Všechno jim krásně fungovalo, běhy odsýpaly, technika spolupracovala a fanoušci všech zemí dodávali neskutečnou atmosféru! Až mi bylo líto, že jsem ty peníze někde nesehnala a nemohla tam být celý víkend. (…)

Tento víkend jsme opět trávili ve společnosti psů. Peťa s Casey i Karou přijely za námi do Prahy a dělaly nám celý víkend společnost. V sobotu ráno jsme vyráželi do Liberce, kde se konalo MS v agility. Původně bylo v plánu jet se tam jen podívat za majiteli Májiného otce Eyka, Monikou a Dietmarem. Ti nám ale bohužel ve čtvrtek večer napsali, že jsou nemocní a do ČR vůbec nedorazí. :( Krom toho ještě Peti nabídli vstupenky na MS. Dostala je jako dárek, prý aby nepropadly. Tak jsme se nakonec v sobotu ráno ocitly v Tip sport aréně a na vlastní oči viděly, jak úžasně tam reprezentanti nejen naší země běhají. Kdo nezažil, nepochopí!

Během čtvrtka i pátku jsem sledovala zprávy na facebooku a nahraná videa, abych věděla, jak se našim reprezentantkám daří. Bylo to fajn, ale vidět je běžet naživo, to bylo o mnoho lepší! A vůbec celé Mistrovství snad nemělo jedinou chybu. Všechno jim krásně fungovalo, běhy odsýpaly, technika spolupracovala a fanoušci všech zemí dodávali neskutečnou atmosféru! Až mi bylo líto, že jsem ty peníze někde nesehnala a nemohla tam být celý víkend. Nutno říci, že naši reprezentanti si na MS vedou velice dobře! Dělíme se s Německem o první místo v získaném počtu medailí (7)!

Viděly jsme nějaké běhy jumpingu largů (všechny naše holky!) a pak ještě pár běhů jumpingu small (oba běhy Martiny Konečné). Pak jsme to zabalily a vyrazily na oběd. Peťa se po obědě ještě vracela do arény kouknout na zbytek, já jsem s Márou vyrazila na výlet na Ještěd vyvenčit pejsky, kteří jeli s námi a vycházku jsme zakončili skvělými libereckými palačinkami. :)

Na neděli už jsme tam zůstat nemohli, jelikož byly jiné plány. Už nějakou dobu jsme byly s Peťou, Májou a Casey přihlášené na Krajskou výstavu v Praze. Ráno opět vstávání kolem šesté hodiny, venku lilo jako z konve, žádné pěkné vstávání. V sedm pro nás přijela Martina s Kessi, které jely na svou výstavní premiéru. Martina přijela včas, ale my jsme po ránu nějak nestíhaly. Pak jsme ještě cestou trochu bloudily, takže jsme nakonec byly rády, že jsme na místě!

Venku stále pršelo a moc to nevypadalo, že by se chystalo nějaké vylepšení. V 9 hodin mělo být zahájení vystavování a začátek posuzování. V 9 hodin jsme tedy byly nastoupené v dešti u kruhu, zatím bez psů, jelikož jsme měli číslo 23, takže čas ještě byl. Krom krajské výstavy se ještě na stejném místě a ve stejný čas konaly dvě klubové výstavy. V jejich kruzích se začalo vystavovat nějak kolem 9:15 – 9:30. A v tom našem pořád nic. Nehledě na to, že žádné uvítání a zahájení výstavy ani neproběhlo a nikdo ani necekl o tom, kvůli čemu je taková časová prodleva.

No nakonec nám s víc jak půlhodinovým zpožděním dorazil rozhodčí a mohlo se začít. V propozicích byla psaná jakási paní rozhodčí, jméno si nepamatuju, ale na 100 % to byla paní. Na místě jsme ale zjistily, že krajskou neposuzuje žádná paní, ale pan Jančík. V tu chvíli jsem jen věděla, že ten pán je často zmiňovaný, ale už jsem netušila, zda v dobrém nebo špatném. No co, šla jsem se tam s Májkou proběhnout, nečekala jsem žádné zázraky. Přeci jen, zuby nemá, na břiše má stále ještě krátké nedorostlé chlupy, celkově má málo chlupů, nikdy jich víc mít nebude, ale teď navíc je ještě vylínalá a lítá to z ní na všechny strany. No ale na druhou stranu jsme měly naději, jelikož jsme v mezitřídě byly jen my!

Pan Jančík mě moc mile překvapil. Jednak to u něj neskutečně odsýpalo, asi v tom počasí nechtěl zdržovat sebe ani vystavující. Na zuby se podíval, na skus, chybějících zubů si možná vůbec nevšiml a možná to neřešil (?), fakt nevím. Pak oběhnout kruh, ještě mi radil, resp. všem začínajícím vystavovatelům, jak mohou pomoci při předvedení psa. Zanechal ve mě opravdu dobrý dojem! :) O to více, že se mu Mája očividně líbila. Ve své třídě dostala ocenění V1, Vítěz třídy. Což nás posunulo dále do soutěže o krajského vítěze. Třídu otevřenou vyhrála Máji maminka Casey, takže o krajského šla rodinka spolu. A Mája získala titul Krajský vítěz! Byla jsem úplně v šoku, ale vypadá to, že to nebyl jen sen :)

Posudek z výstavy.

Chelsea má za sebou první výstavu

Dnes jsme s Chelsinkou absolvovaly první výstavu. Zamířily jsme do Zbraslavi u Brna na Klubovou výstavu belgických ovčáků. Vstávat o půl šesté a dorazit domů o půl dvanácté večer je celkem náročné. Ale nakonec jsme to zvládly a pejsci aspoň budou celou noc pěkně spát.

Nemám sílu nic o dnešku psát, tak jen to nejdůležitější.. Chelsinka je nejlepší štěně!!

Dobře, trochu podrobněji. Bála jsem se, že Chelsea nepostojí, že si bude sedat. Bála jsem se, že nebude běhat, že po mně bude skákat. A bála jsem se, že neukáže zuby, že se tam s ní budu prát.. Před nástupem do kruhu jsme si byly zkusit cvičně oběhnout kolečko a postavit do postoje. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi někdo vyměnil psa! Ona byla úžasná, držela se při zemi, sledovala si mě a když měla stát, tak opravdu stála. (…)

Dnes jsme s Chelsinkou absolvovaly první výstavu. Zamířily jsme do Zbraslavi u Brna na Klubovou výstavu belgických ovčáků. Vstávat o půl šesté a dorazit domů o půl dvanácté večer je celkem náročné. Ale nakonec jsme to zvládly a pejsci aspoň budou celou noc pěkně spát.

Nemám sílu nic o dnešku psát, tak jen to nejdůležitější.. Chelsinka je nejlepší štěně!!

Dobře, trochu podrobněji. Bála jsem se, že Chelsea nepostojí, že si bude sedat. Bála jsem se, že nebude běhat, že po mně bude skákat. A bála jsem se, že neukáže zuby, že se tam s ní budu prát.. Před nástupem do kruhu jsme si byly zkusit cvičně oběhnout kolečko a postavit do postoje. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi někdo vyměnil psa! Ona byla úžasná, držela se při zemi, sledovala si mě a když měla stát, tak opravdu stála.

Takže do kruhu už jsem nastupovala s mnohem lepším pocitem. S tím, že si jdu pro vítězství. Přišly jsme tam, hned si nás vzal rozhodčí na zuby. Podle rad Peti jsem mu podala ruku a pěkně pozdravila, ať si šplhnu :D (Vyšlo to!) Pak prý ukázat zuby.. no dobře.. Chelsinka ukázala skus i zbytek zubů naprosto bez řečí!! Já jsem z toho byla tak vykolejená, že jsem jí málem zapomněla postavit do postoje. Pak mi došlo, že on o ní mluví, tak to už jí asi posuzuje, to by možná měla stát, co?! Tak vstala a stála a pěkně se předváděla. Běžela pak taky krásně, prostě malá šikulka to je. A jak nám napsali na nějaký „kus papíru“ – nejlepší štěně to je!

Ve třídě štěňat byly dvě fenečky tervuerenů, Chelsea získala VN1, Nejlepší štěně a postoupila dál do těžkého souboje o BIS. Tam už ale v konkurenci dalších variet moje maličká neobstála. Nevadí, přesto se i tam pěkně snažila.. snažila se ukázat panu rozhodčímu, že už jí chybí jenom kousek a vyskočí mi do náruče! :D No měla už trochu hopsavou, ale i tak byla úžasná!

Na výstavě byl vystavovaný i Chelsinky otec Kabor Dog Arabat, který získal ve třídě vítězů V1, CAC, ČKŠ, Nejlepší pes. Gratulujeme!! Chelsinka má pěkné vyhlídky na výstavy.

Posudek z výstavy.

Na jedné pacce si strhla drápek a tu druhou má zavázanou, aby to nevypadalo blbě

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka. (…)

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka.

Cesta tam

Že na Svojanově bude veselo, jsem se přesvědčila ještě před tím, než jsme vyrazily z domova. Lenka s psiskama pro mě přijela autem až k domu. My potřebovaly naložit věci, psi si chtěli hrát, tak jsme je mezitím vypustily na zahradu. Za chvíli se vrátila Quince, z které proudem tekla voda. Podle slov Lenky prý vodu nemá ráda, ale u nás očividně skončila v bazénu. Trošku nám tam shrnula nataženou plachtu, tak jsme to pak s Markem napravovali a do toho přiběhla Májka s míčkem. Míček hodila do bazénu na plachtu a Fleur šup za ním. Plachta šla samozřejmě pod tíhou psa hned pod hladinu a Mára poskytoval první pomoc, aby ji vytáhl zpátky ven. No pěkně nám to začínalo. :)

Cesta tam byla překvapivě klidná a rychlá. Na místě jsme vyřídily doplatky a Lenky ubytování, zavřely jsme tam všechny psy a vyrazily do Mohelnice pro Peťu a Casey. Trochu jsem se bála nechat štěně se třemi borderkami na jednom pokoji, ale vypadalo to, že to zvládly dobře. Najít v Mohelnici vlakové nádraží byl trošku oříšek, ale nakonec jsme to stihly dokonce i dřív, než Peti vlak.

V sobotu už ani nevím, co jsme po zbytek dne dělaly. Určitě jsme se byly koupat, Chelsinka poprvé plavala! Sama do vody vlézt ještě nechce, ale odnést se tam v klidu nechala a kupodivu jí nešlo o to, dostat se co nejdříve na břeh, ale dostat se za paničkou, která jí volá někde „z prostřed“ rybníka. Po koupání Čičina trochu nedobrovolně zalezla do klece, kde během chvilky usnula a vůbec jí nevadilo, že je tam sama zavřená. A vůbec mě překvapila, doma to byly hysterické záchvaty, když zjistila, že je zavřená v kennelce a tady spala v kleci každou chvíli a především každou noc tam byla úplně sama a nikdo jí nechyběl.

Výcvik

V neděli nám ráno začínal s Májou výcvik. Nejdřív jsem byla ráda, že to nemám jak Peťa (první cvičení v 6 ráno), ale že můžu spát až do snídaně a po snídani hurá na agility. Z agi rovnou na vystavování, kde jsem si prostřídala oba dva psy a pak byl tak akorát čas na oběd. Jenže od dalšího dne začaly tréninky flyballu a tak jsem po zbytek týdne vstávala v 6 hodin, abychom zvládaly být v 6:30 už na place. A Peťa? Každé ráno típla budík a já jí pak tahala ze spacáku na snídani.

Po obědě jsme měly už větší volno, čekala nás chvilka poslušnosti a pak vlastně až po večeři agility. Takže odpoledne jsme využívaly tak různě ke koupání v rybníce, nějakému tomu povídání a víc nevím, asi mám výpadky paměti z únavy.

Večer či noc

Večery jsme často trávily nějakou přednáškou, jednou to bylo o flyballu, po zbytek o výstavách, a pak taky v restauraci, poháry, palačinky, točená limonáda a dost divná obsluha. Že se divně tvářili, to bych ještě zvládla, ale když nám každou chvíli (a postupem týdne čím dál víc) nosili jiná jídla, než byla objednaná, to mě fakt bavilo. No a při posledním večeru, to snad ani nedokážu slovy popsat.. „no ale ten přírodní řízek měl být s hranolkama a ten druhý s kroketama“ „aha“ .. o 2 minuty později přinesli hromadu hranolek s miniaturním řízkem a obr řízek s pár kroketama, prostě jedna z těch porcí měla být dětská. V tu chvíli těžko říct, jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, takže jsme brečeli smíchy.

Bydlení ve stanu? Pohodička! Místa spoustu, nechutné vedro, všude hromada bordelu, symbióza s mravencema, jednu noc teda kousali, ale pak pochopili, že kdo si kousne, ten umře a přestali s tím. Nějaké jsem si dovezla i domů! Tři bouřky během jednoho týdne, při spaní pod stanem, opravdu dobrá (a snad i trochu účinná) terapie pro člověka, co se bouřky bojí. První noc jsme teda strachy usnout nemohly. Teda strach byl spíš z toho, jestli nám vydrží stan, jestli ho to neodfoukne a tak. Z vedlejší chatky přišly dvě paní, že prý jestli nechceme jít spát radši k nim. Říkám Peti, že si myslím, že to stan vydrží, ale kdyby náhodou ne, tak jsme právě přišly o možnost spát v suchu. Tak jsme nabídku raději přijaly a odstěhovaly se s pejsky do chatičky. Asi jsem se vyspala líp, jak ve stanu, ale přesto jsem asi 2x za noc kontrolovala, jestli máme stan. A hlavně jsem spala na posteli max 90 cm široké a víc jak metr nad zemí i s Májou. Naštěstí jsme holky šikovné a dokážeme se uskromnit. A jak už máme nacvičeno spát v jednom spacáku, tak jsme se zvládaly občas v noci i převalit na druhý bok. Jen se to musí sesynchronizovat, jinak bychom skončily asi na zemi.

Druhou bouřku jsem vnímala ze začátku. Řekla jsem Peti, že když to stan vydržel jednou, vydrží to i podruhé a že ať jde spát, kam chce, ale já spím v něm. Otočila jsem se a do 5 minut jsem ani nevěděla, že nějaká bouřka je. Akorát ráno jsem měla trochu nepříjemné zjištění, když jsem viděla, co náš stan, ukotvený k plotu, s tím plotem provedl. Ale nikdo si nestěžoval, tak snad nám to prošlo. S poslední bouřkou to bylo z mé strany dost podobné, usnula jsem během chvíle, přestala jsem řešit, co se venku děje a bylo. Akorát ráno jsme zjistily, že nám stan trochu promokl :D Resp. všechno, co bylo v předsíňce, bylo durch.

A co psi a bouřka? Z mého pohledu dobré, Peťa tvrdí, že prý občas nadskakovali při hřmění. Teda ty černobílé. U Chelsinky moc nevíme, ale vzhledem k tomu, že jsme o ní celé noci nevěděly, tak to asi taky dobře zvládala. Během jedné té bouřky jsem se na ní občas mrkla a vypadala, že taky o okolním světě nic neví a je zabořená jen v tom svém snovém.

Premiéry

Krom aktivit, které jsme cvičily pravidelně a které Mája už zná, jako např. cvičení poslušnosti, agility a i to vystavování, jsme zkusily i něco nového. Jedna z těchto věcí byl flyball, který Máje šel, jak kdyby už to znala. No jestli se nepletu, tak prý Cassinka, když čekala malé, tak si flyball zaběhla, tak asi víme, odkud vítr vane. No prostě super, Mája šikovná, mě to bavilo. A jakože mě to muselo asi hodně bavit, když jsem kvůli tomu vylezla v 6 ráno z postele, to mě moc věcí nedonutí. Takže v tréninkách budeme určitě dál pokračovat!

Pak jsme si také vyzkoušely coursing. Dlouho už jsme plánovaly na něj jít, ale něco nám to vždycky překazilo. Tak na Svojanově to byla právě jedna z premiér. Nemám k tomu asi co dodat, prostě Májka, všechno jí baví a všechno jde :) Vyrazila za střapcem okamžitě, akorát na konci vypadala, že spíš chce běžet společně s ním, než ho dohonit a chytit. Tak jsem jí na konci musela trochu povzbudit, ať drží. Ale při druhém běhu už by to možná ani nebylo potřeba.

No a obrany. Dlouho očekávané, každý nás k nim překecává a tak. No, co k tomu říct moc nevím. Mája vypadala, že jí to fakt baví. Však kdo jí zná, tak ví, že přetahování o hračky má ráda. Ale co byl trošku zádrhel, tak Mája se zakousla, ale nervala se o to, netahala. Prý na tom máme zapracovat, tak se budeme snažit.

A Chelsea? Zkoušely jsme spolu vystavování, ať si s tím prckem poradím, pokud vyrazíme na nějakou tu výstavu v blízké době. Bylo to fajn, byl to čas vyhraněný pro nás dvě. Ale teda je to klíště malé, a pokud se zrovna nevěší na Májku, tak se sápe na mě. Je to super, jsem ráda, že si mě tak hlídá, ale třeba přivolání se pak trénuje hůř. Vystavování štěňátek totiž spočívalo spíš v tom, naučit je motivovat, hrát si, přivolávat si je. Párkrát jsme zkoušeli proběhnout se jak kdyby ve výstavním kruhu. Za to jsme dostávaly s malou neustále pochvaly, protože ona běhá fakt luxusně, u nohy, kouká na mě, má to v sobě prostě, já jí to nikdy učit nemusela :)

Pak ještě Číča zkusila coursing. Jen jeden kratičký běh, ale prý byla Petina vlající sukně zajímavější, než nějaký střapec válející se na zemi, to je nuda. Takže to tak nadějně nevypadalo, ale až trošku povyroste, tak věřím, že jí to taky zaujme.

A ještě jsme ve volných chvílích zkoušely s maličkou shaping. Naučila se podávat packu a pak mi ji pořád dávala, i když jsem po ní chtěla něco jiného :D Dotýkat se čumáčkem ruky taky umí a Peťa ji má teď dva týdny na hlídání, tak se určitě ještě něco nového přiučí.

Závěrečné závody

Na konci tábora se pořádalo pár závodů – flyball, coursing, agility, frisbee a výstava. S Májou jsem se účastnila výstavy, kde jsme nakonec skončily, protože neumím chodit rovně. Ale jinak byla Mája super, spolupracovala a vůbec jí to šlo moc pěkně. Distančky na frisbee jsme si šly taky zaházet, naházely jsme prý 9 bodů, takže na umístění to nebylo, ale radost z toho Májka měla, protože celý týden jsme disky skoro nevytáhly. Coursing jsme si šly taky zaběhat, ale tam pro jistotu ani nevíme, jak jsme na tom byly. Agility jsme se účastnily mezi mírně pokročilými. Běhaly jsme tedy jeden jumping, jelikož většina pokročilých zónovky a slalom ještě nemá, tak to byl právě jen jeden běh bez toho. Skončily jsme na 9. místě z 23 závodících týmů (všech velikostních kategorií dohromady). Medaili jsme si ale odvezli i za takovéto umístění! Druhou medaili jsme si odvezli společně s Flynnem za soutěž dvojic ve flyballu. Tam jsme se s naším týmem „Černobílá šmouha“ umístili na 1. místě v začátečnících. Juchuu!!

S Chelsinkou jsme si šly zkusit poslední vystavování, kde byla jen prohlídka štěňátek, nešlo o žádné umístění. A pak právě ten coursing, který ač běžela poprvé v životě, tak rovnou jako závod v kategorii štěňátek. Tím, že jí víc zajímaly jiné věci, tak se umístila „až“ na druhém místě (ze dvou psů ;)), takže spíše za snahu takového prcka si zasloužila také medaili!

Týden utekl jako voda..

.. poznaly jsme „pár“ nových lidí stejně praštěných jako jsme my. Občas teda nás s Peťou moc nechápali, ale brzy si zvykli. Každý hrozně obdivoval Chelsinku, jak je krásná a roztomilá, až z toho Mája byla smutná a musela se vnucovat, že jako tu je taky a že je taky přeci krásná a najednou to nikdo nevidí. Takže jsme musela občas brát někam i Máju samotnou, ať si tu svou slávu užije i ona!

Mým psům se nic nestalo, jen Májka jedno ráno zvracela, možná z vedra, možná z hladu, kdo ví. Každopádně za pár minut byla dobrá, celé dopoledne dostala odpočinek a odpoledne už zase lítala s radostí po parkuru. Panička na tom byla trochu hůř. Zase se ozvalo bolavé zápěstí po zlomenině, takže po večerech tajně brečím bolestí do polštáře. A mimo to se Májce zas nějak nelíbilo, jak já běhám na agility a kousla mě do stehna. Krásnou modřinu tam po ní mám. Cassinka se nám ale trochu poranila. Strhla si drápek a když ji to Peťa zavázala, tak z toho chudinka začala hrozně kulhat. Pak dostala obvaz i na druhou packu, ať si nestrhne ještě tu, tak jsem všude říkala, že to nosí proto, aby nevypadala s jednou packou zavázanou blbě :)

Po týdnu plném psů a psů a zase psů jsem se měla vrátit zpět do reality a odjet na další tábor, tentokrát dětský. Původní plán byl, že pojedeme s Lenkou zpět, tak jak jsme jely na Svojanov. Jenže Lenka chtěla odjet už brzy ráno a já chtěla zůstat dýl, na vyhlášení. Takže když jsme domluvily někoho, kdo nám odveze klec a kennelu do Brna, tak jsem se definitivně rozhodla, že brzy ráno nikam nejedu a do Prahy se nějak dostanu vlakem.

Což o to, cesta z Mohelnice do Prahy není problém, jede tam rychlík, bez přestupu a časově stejně jak vlak na trase Praha – Brno. Akorát jak se dostat do Mohelnice? Auto-rozvozy nám všechny krachly a tak nám nezbývalo, než se spolehnout na linkovou dopravu a jet do Mohelnice autobusem. Jenže vlak nám měl jet v 16:28 a bus od Svojanova až v 16:25. Což je sice dřív, ale teleport ten řidič u sebe asi nemá, takže nestíháme. Naštěstí vlak jede ještě o dvě hodiny později, takže dobré. Jen teda budeme v Mohelnici 2 hoďky čekat, ale to se zvládne. Nakonec jsme čekaly jen půl hodiny, nechápu, kam se ten čas ztratil.

Seděly jsme takhle před restauračkou na zahrádce, pijeme malinovku, já jím své poslední letošní Svojanovské palačinky, Peťa právě dostává kuřecí řízek a hranolky a pouští se do jídla. V tom zmerčím, že kolem autobusu se motá pán, co by mohl být řidičem. Koukám na mobil 16:23. Ups. „Peti, asi tak za 2 minuty nám jede autobus“ Reakce byla  něco mezi zaražením, smíchem a cosi jako „to je dobrý“ :D Tak jsme se obrátily na pana řidiče, že jestli jede do Mohelnice nějaký další bus ještě. „Jo jede, zítra“ Aha, zrada. Co se odehrálo v následujících dvou minutách nechápu – zaplatit, zabalit jídlo, naložit batohy, pochytat psy, naložit psy.. Kupujeme jízdenky, vypadá to, že jsme všechno zvládly. Omyl! „Slečno, slečno, zapomněla jste ten řízek“ „Cože?“ A v tom zbystřím, že k autobusu běží servírka s balíčkem v ruce. Aha, Peti oběd, no hlavně, že jsem ho zaplatila, ale nechala bych jim ho tam :D

Sedíme v autobusu, jedeme směr Mohelnice, vypadá to, že všechno zvládáme. Akorát jsme nějak nečekaly, že přes Mohelnici půjdeme asi hodinu pěšky z autobusového nádraží na vlakové. To jako je fakt možné, že někde mají autobusové a vlakové nádraží tak daleko od sebe?? Doteď tomu nemůžu uvěřit. A ne, fakt jsme nikde nebloudily!

Na nádraží jsme teda nakonec došly, naštěstí ještě před odjezdem vlaku směrem na Prahu, takže to bylo vcelku fajn. Akorát nás málem odstřelil projíždějící vlak. Takový nával vzduchu, normálně jsem měla pocit, že to odstřelí i tu budku, ve které jsme seděly.. aneb, Regio jet vyrazil na dráhu!

A pak už přišla jenom Česká Třebová, kdy jsme ve vlaku s Májou osiřely. Peťa s Casey i s Chelsinkou nás opustily, přestupovaly na vlak směr Brno. Tak jsem tam tak vykoukla z vlaku a bylo mi nějak smutno..

Naše fotky ze Svojanova
Fotky od Peti Ondráčkové, první část (psí sporty) od Marký Šimkové a druhá část (volný čas) taktéž od ní.
Článek o Svojanově od Peti.

Video snad taky nějaké bude.. však to znáte, kdo si počká.. ;)

První vystavování jsme zvládly „velmi dobře“

Tak máme s Májou za sebou první výstavu. Naše Mája společně s Juno nám z nudné výstavy udělaly velkou srandu. Auto nebylo k mání, takže jsme se na výstavu museli dopravit jinými prostředky. Autobus nás vyhodil kdesi ve Zbraslavi a zbytek byl na našich nohou. Což o to, areál nebyl daleko a času bylo spousty, takže jsme jej brzy našli. Jenže cesta vedla podél pole a naše krásná štěňátka si začala hrát. Nejprve prolétly jedním mokrým polem, pak to vzaly do druhého s posypem a aby toho nebylo málo, tak ještě přes cestu na to pěkné bahno. Takže na výstavu jsme přijeli se dvěma čuňátky. (…)

Tak máme s Májou za sebou první výstavu. Naše Mája společně s Juno nám z nudné výstavy udělaly velkou srandu. Auto nebylo k mání, takže jsme se na výstavu museli dopravit jinými prostředky. Autobus nás vyhodil kdesi ve Zbraslavi a zbytek byl na našich nohou. Což o to, areál nebyl daleko a času bylo spousty, takže jsme jej brzy našli. Jenže cesta vedla podél pole a naše krásná štěňátka si začala hrát. Nejprve prolétly jedním mokrým polem, pak to vzaly do druhého s posypem a aby toho nebylo málo, tak ještě přes cestu na to pěkné bahno. Takže na výstavu jsme přijeli se dvěma čuňátky.

Mája to, co má normálně bílé, měla hnědé. A její krásná černá srst, kterou nám všichni kolem chválí, jak se pěkně leskne, tak najednou byla šedivá, skoro až bílá. Juno na tom byla o něco málo lépe řekla bych. No ale umýt ty dvě příšery, to bylo vcelku beznadějné. Byly pokusy o mytí i o česání, ale žádná sláva. Tak šly obě ségry do kennely a nechtěla jsem je radši ani vidět. Když jsem pak Máju vzala ven, vypadala, že z černobílého psa se stal modro-bílý. Jen ty bílé packy byly pořád nějaké špinavé.

Nakonec se oběma holkám podařilo „očistit“. Bahno z tlapek se odrolilo a posyp ze srsti jsme vyprášily. Do kruhu jsme tedy já i Peťa šly s vcelku čistými psy. O samotném posuzování mám vcelku smíšené pocit. Zejména o přístupu paní posuzovatelky, u které se mi zdálo, jak kdyby se psů bála. Že to vyhráli téměř samí chlupatí a načesaní výstaváci, s tím jsem tak nějak počítala. Umístění Máji v konkurenci dalších 14 psů, to mohl být tak akorát můj sen, ale věděla jsem, že skutečností se nestane. Že jsme si odnesly VD mě ale i tak trochu mrzí. Ne proto, že by se Mája té paní nelíbila, ale spíš proto, že vůbec nevím, kvůli čemu to bylo. Pro mě je krásná a přesně taková, jakou jsem jí chtěla. S žádným výstavním žampiónem nepočítám, jen bych ráda věděla, co ji vedlo k VD.

Ségra Juno si ve stejné třídě vedla lépe, ač taky bez umístění, ale odnesla si Výbornou. Lucky s Buzzem se potkali také ve třídě mladých. Lucky dostal VD, že prý cvakl po posuzovateli. No a Buzz zazářil. Jestli se nepletu, byla to jeho první výstava a odnesl si V4! Jinak posudky jsme dostali všichni pěkné :) Náš výsledek najdete v posudcích z výstav.

Krom vystavování jsem osobně poznala zase o pár lidí od borderek víc. A Ondra si pak postupně bral všechny Loco holky na frisbee, za což mu moc děkuji, protože já už jsem byla v tu chvíli ráda, že zvládnu ujít pár metrů, ale Mája, ta se vyřádit potřebovala.

Naše fotky z výstavy.
Fotky od Lucky Seďové a Martina Kostky.

Mája je vítěz!

Jelikož Máju krmím granulemi Brit Care, jsem i na facebooku fanouškem jejich stránky nebo jak se tomu říká. Každopádně Brit pořádá každou chvilku nějaké soutěže, tak se zkoušíme zapojovat. No a tentokrát to opravdu vyšlo a vyhrály jsme pro Máju 3 kg pytel granulí!! (…)

Jelikož Máju krmím granulemi Brit Care, jsem i na facebooku fanouškem jejich stránky nebo jak se tomu říká. Každopádně Brit pořádá každou chvilku nějaké soutěže, tak se zkoušíme zapojovat. No a tentokrát to opravdu vyšlo a vyhrály jsme pro Máju 3 kg pytel granulí!! :)) Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem se to dozvěděla. Ale je to opravdu tak, granule už jsou doma. Jen teda je dostane až cca k vánocům, protože zatím krmíme granulemi Brit Care Puppy Lamb & Rice. Ale i tak máme velkou radost! Hlavně Máje je 8 měsíců a už je to druhé balení granulí, které jsme od Britu dostaly zdarma. No neberte to! :))