Chelsea po vyšetření štítné žlázy

Jelikož nám Chelsea začala hárat o měsíc dříve, než měla a pak se k tomu ještě přidalo to, že po 4 týdnech, 5 týdnech atd. stále nepřestávala, tak jsme vyrazili na veterinu. V první chvíli nám bylo řečeno, že by bylo lepší, kdyby přestala sama, pokud by nepřestala, ať přijdeme a budeme to řešit dál. Tak jsme zjišťovali možnosti, čím by to mohlo být.

Ve chvíli, kdy Chelsea měla za sebou 2 měsíce hárání jsme vyrazili na veterinu znovu, že to stále nepřestává. Pan doktor udělal sono a našel cysty na vaječníku. Jednu větší a dvě maličké. Chelsea dostala injekci na ukončení hárání, s tím, abychom sledovali jaká je, jak se chová, jak žere a pije atd. Přibližně po týdnu od injekce Chelsea přestala hárat. Vše probíhalo v pořádku, takže jsme vyrazili na veterinu na plánovanou kontrolu po třech týdnech. Znovu se dělalo sono, které ukázalo, že cysta je stále na vaječníku. Byla o něco větší, ale pořád byla. Jelikož byla Chelsea jinak bez problémů, bylo nám řečeno, že to takto můžeme nechat. Ať přijdeme na kontrolu o cca 2 měsíce později, že uděláme sono, ať víme, jak se to dál vyvíjí. A že se více uvidí při dalším hárání, jak to bude probíhat. (…)

Away Moravia MerilenJelikož nám Chelsea začala hárat o měsíc dříve, než měla a pak se k tomu ještě přidalo to, že po 4 týdnech, 5 týdnech atd. stále nepřestávala, tak jsme vyrazili na veterinu. V první chvíli nám bylo řečeno, že by bylo lepší, kdyby přestala sama, pokud by nepřestala, ať přijdeme a budeme to řešit dál. Tak jsme zjišťovali možnosti, čím by to mohlo být.

Ve chvíli, kdy Chelsea měla za sebou 2 měsíce hárání jsme vyrazili na veterinu znovu, že to stále nepřestává. Pan doktor udělal sono a našel cysty na vaječníku. Jednu větší a dvě maličké. Chelsea dostala injekci na ukončení hárání, s tím, abychom sledovali jaká je, jak se chová, jak žere a pije atd. Přibližně po týdnu od injekce Chelsea přestala hárat. Vše probíhalo v pořádku, takže jsme vyrazili na veterinu na plánovanou kontrolu po třech týdnech. Znovu se dělalo sono, které ukázalo, že cysta je stále na vaječníku. Byla o něco větší, ale pořád byla. Jelikož byla Chelsea jinak bez problémů, bylo nám řečeno, že to takto můžeme nechat. Ať přijdeme na kontrolu o cca 2 měsíce později, že uděláme sono, ať víme, jak se to dál vyvíjí. A že se více uvidí při dalším hárání, jak to bude probíhat.

Pro jistotu a můj lepší pocit, že je pes opravdu v pořádku a že není potřeba udělat něco víc jsem kontaktovala pana doktora Lázničku, který se specializuje na reprodukci malých zvířat. O dva dny později jsme tedy vyrazili do Poříčí nad Sázavou. Pan doktor dělal výtěr a další sono. Ten den už se potvrdilo, že cysta praskla. Výtěr byl v pořádku a nám bylo doporučeno nechat udělat vyšetření na funkci štítné žlázy.

Vyšetření štítné žlázy Chelsea

Podle MVDr. Lázničky mohl delší hárání vyvolat stres nebo právě nějaká hormonální porucha. Proto máme nechat udělat testy a zjistit, zda je nějaký zdravotní problém, nebo zda se jen holka nechá lehce rozhodit. Jinak mi potvrdil to, co řekl náš veterinář, tedy že pes je v pohodě, cysta mu neublíží a uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Tento týden jsme byli na veterině udělat odběr krve a poslat jej do laboratoře na testy. Výsledky již máme doma a vše je v normě! Tedy funkce štítné žlázy je u Chelsea v pořádku! :) Takže jedeme dál podle plánu, cca za měsíc kontrolní sono a příští hárání snad nebude tak dlouhé, jak to poslední..

Novinky před odjezdem na tábory

Nejdůležitější novinkou je to, že dnes byla Kamča s Luckym v Hradci u MVDr. Ekra na rentgenech. Dopadlo to tak, že Lucky má DKK 0/0, DLK 0/0, OCD nepostižen! Při té příležitosti jsem nechala poslat Máji rentgeny na neoficiální posouzení. Nevíme tedy, jaké přesné výsledky máme, ale víme, že všechny rtg jsou bez nálezu! Kyčle, lokty i páteř vypadá dobře, Mája je podle slov veterináře „zdravá fenka“! (…)

Nejdůležitější novinkou je to, že dnes byla Kamča s Luckym v Hradci u MVDr. Ekra na rentgenech. Dopadlo to tak, že Lucky má DKK 0/0, DLK 0/0, OCD nepostižen! Při té příležitosti jsem nechala poslat Máji rentgeny na neoficiální posouzení. Nevíme tedy, jaké přesné výsledky máme, ale víme, že všechny rtg jsou bez nálezu! Kyčle, lokty i páteř vypadá dobře, Mája je podle slov veterináře „zdravá fenka“! :)

Další „novinkou“ je, že zítra odjíždíme na výcvikový tábor. Dlouho očekávaný Ambergold ve Svojanově. Pořád jsem si říkala, že prostě budeme týden cvičit.. agility, poslušnost, frisbee. Bude to paráda, zábava a tak. Teď mi ale dochází, že nás toho čeká víc. Že nás čekají věci, které ještě neznáme. Zkusit si flyball, coursing a možná i něco dalšího. Tak nevím, ale asi z toho začínám být i trochu nervózní :D No a nejen toto, ale ještě s sebou budeme mít malou Chelsea. První noc pod stanem, první noc v kleci. Spousta cizích lidí a psů. No jsem na ní zvědavá.

Po táboře hned zmizíme na dětský tábor DreamBox, kde jsme s Májou byli už loni. Chelsea bude tou dobou u Peti na hlídání. Takže přístup k internetu bude velice omezený a nějaké novinky najdete v následujících třech týdnech spíše na facebooku.

A asi poslední novinka je, že se chystáme lehce měnit vzhled webu. Dodělávat nějaké maličkosti, kterých si možná ani nevšimnete. A pak něco trochu většího, co nikdo nepřehlédne. Změny se začnou provádět v době mojí nepřítomnosti, takže je možné, že se v průběhu naskytne nějaká chybička, která ale bude určitě brzy napravena. Tak doufám, že se pak ty menší či větší změny budou líbit.

Casey, kde si?

Ve čtvrtek jsme s Májou vyrazily na výlet do Třebíče. Před rokem jsem si tam jela Máju vyzvednout a teď jsme se vrátily s Májou podívat se na její rodné město, na Peťu s Casey, které jsme si večer odvezly do Brna, na paní doktorku, která se o maličkou Májku starala a teď jsem jí té stejné paní doktorce svěřila na rentgeny a na pár kamarádů, kteří Májku a její sourozence také navštěvovali. (…)

Ve čtvrtek jsme s Májou vyrazily na výlet do Třebíče. Před rokem jsem si tam jela Máju vyzvednout a teď jsme se vrátily s Májou podívat se na její rodné město, na Peťu s Casey, které jsme si večer odvezly do Brna, na paní doktorku, která se o maličkou Májku starala a teď jsem jí té stejné paní doktorce svěřila na rentgeny a na pár kamarádů, kteří Májku a její sourozence také navštěvovali.

Ráno vstát asi v 6:30 to jsme zvládly asi jen díky vidině, že když nestihneme vlak, budeme muset autobusem a to by mohlo být nepříjemné. S Májou mám zkušenosti, že v autě a autobusu zvrací, pokud se ráno nenají. A jelikož jsme jeli na rtg kloubů, tak jíst nesměla (rtg se dělá pod narkózou). Takže brzy vstát, obléct a hurá na vlak.

V Třebíči si pro nás přišla Peťa, trošku jsme se prošly a došly až na místní veterinu, kde už nás čekala MVDr. Smolová. Májce dala narkózu a nechala nás počkat v čekárně, než mi pejsek usne. Chuděra malá, srandu jsme z ní měly, jak jí padala hlavička. Pak už ji jen posbírat a donést pod rentgen. Teda než jsem přišla na to, jak toho psa chytit, abych ji pobrala, tak to chvilku trvalo. No a o rtg víc nepíšu, to ať si každý zažije sám. Povím jen jediné – jsem ráda, že už to je za námi!

Snímky nám paní doktorka vyvolala a ukázala, ale oficiální vyhodnocení budeme mít později, jelikož ona dysplazii nevyhodnocuje. Takže to si ještě chvíli počkám, ale prý to vypadá dobře.

Ke konci snímkování už se Mája začala pomalu probouzet a nechtěla moc spolupracovat, ale nakonec to vydržela. Když bylo vše za námi, dostala od doktorky něco na probuzení se slovy „tak do 15 minut se probudí úplně“. Mája ale usoudila, že už bude vstávat a chtěla odejít po svých. To jsem jí ale dovolit nemohla a odnesla jí pěkně na pelíšek. Pak paní doktorka povídá, že jí tam máme nechat a jít se podívat na snímky. Máju jsem podrbala a říkám jí „zůstaň tady, za chvilku přijdu“. Peťa se začala smát, jak kdyby přeci neměla na vybranou, tak že jí nemusím říkat ať zůstane. Tak jí říkám, ať se moc nesměje, že je dost možné, že za chvilku bude Mája stát mezi dveřmi. No asi po minutě či dvou jsme cosi zaslechly, Peťa se otočila a znovu se smála. Proč? Podívala se ke dveřím a tam stála moje malá Mája, které se klepaly nohy, na kterých se sotva držela. Chudák nechápala co se to s ní děje a já jí v tom ještě nechala samotnou.

Odpoledne jsme byly navštívit Kamču a Luckyho, kterého jsme vzaly na vycházku. Uši mu pořád plandají, jak se jim zachce, ale musím uznat, že i když nemám ráda ty „chlupaté medvídky“ a ani jedno ucho sem a druhé tam, tak z Luckyho vyrostl pěkný pes! No ještě aby ne, po Cassince :) Psiska spolu lítala venku po polích, na sněhu. Všichni vypadali moc spokojeně. A Lucky vypadal, že se mu Mája moc líbí a že prý by ji chtěl nakrýt. Ale Mája je na tohle nevrlá a nenechá se.

Večer jsem dělala ostudu v jedné z třebíčských restaurací, tak to snad radši ani nestojí za řeč. Do Brna jsme dorazily někdy kolem půl jedenácté večer, takže jsme zvládly akorát dojet na byt, dát večeři psům a usnout.

V sobotu se pak na nás přijela podívat Zuzka s Ládou, Dobinkou a Elbou. Ti dojeli vyzvednout Ondru s Juno a přivezli je za námi k Mariánskému údolí, kam byla naplánovaná vycházka. Trocha zpoždění, o kterém jsme se předem nedozvěděli způsobila, že jsme s Peťou asi půl hodiny čekaly venku v nějakých -12°C. Nic moc zážitek. Takže naše první kroky procházky zavítaly do nejbližší hospody, dát si čaj a polévku. Když jsme trochu rozmrzly, tak se mohlo jít dál (do další hospody na oběd).

Tlupa černobílých borderek se proháněla všude kolem. Člověk občas nevěděl, který pes je jeho. Juno a Dobby jsem rozpoznávala díky tomu, že Dobinka měla na sobě vestičku, jinak bych asi byla ztracená :D Každopádně to byl super pohled vidět, jak si ti psi vyhrají. Zvláště, když jsou si všichni tolik podobní. Naše rodinka se prostě nikdy nezapře!

Ze soboty na neděli u nás spala Niky se svým přítelem a jejich „malou“ Ruby. Takže večer jsme zakončili s nimi, s Peťou, Radkou a Danem ve společnosti 4 borderek, 3 lahví vína, 2 společenských her, „jedné“ vodní dýmky a … spoustou zábavy :)

Na rajčeti je pár fotek z našeho společného víkendu.