Mistrovství ČR borderek v agility 2011

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D) (…)

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D)

Ráno kupodivu nebylo o to horší. Mája svou první noc ve stanu zvládla na výbornou. „Skoro“ jsem o ní nevěděla. Stan co máme je tak akorát pro dva lidi a psa. Jenže když se pes rozvalí mezi mě a Máru a já mám prostor tak akorát pro spaní na boku, tak se těžko hýbe. Takže jsem průběžně budila Máju, aby se odstěhovala k nohám a já si mohla nějak normálně lehnout. Ráno zas budila Mája mě, protože slyšela, že se venku něco děje a chtěla být nutně u toho. Když jsem usoudila, že jsou všichni vzhůru a že my si vychrápáváme „do oběda“, tak jsem teda vstala a vzala Máju ven. Venku klid, moc lidí se tam nepohybovalo, vedlejší stan (Peťa a spol.) vypadal taky docela mrtvě a já netušila, kolik je. Šla jsem Máju vyvenčit, trochu si pohrát s disky, nechat si prokousnout prst, který mě ještě teď bolí a vypadá docela děsivě a nakonec jsme si i oběhly nějaký ten strom.

Když jsme se vracely z ranního venčení, už bylo všude rušněji. Zašli jsme tedy ke stánku na pití, někteří i na párek (my měli snídani ještě z domova) a o chvíli později za námi dorazila i Zuzka s Láďou, Dobby a Elbou. Takže se z naší černobílé chlupaté koule (Mája a Juno) stala koule s ocáskem. Dvě se vždycky zabíjely a třetí se do toho snažila vmíchat. Casska se je občas usměrňovala a Elbuška, ta si jich radši moc nevšímala. Nechali jsme psiska trochu poběhat a pak jsme šli k parkurům, kde jsme strávili celé dopoledne. Někteří běhali, jiní fotili nebo se jen tak dívali a bavili.

Po dvanácté hodině se připravil parkur pro štěňátka. Rozmístili nám na parkur 4 tunely, celkem to bylo na šest proběhnutí. Pak nám vysvětlili pravidla, co s pejskem smíme a co ne a běhy mohly začít. První běžela Zuza s Dobby, třetí Peťa s Juno a hned po nich my. I Juno i Dobby se zarazily u třetího tunelu a neproběhly ho napoprvé, jinak měly běhy krásné. Máju jsem pro jistotu zamotala už u prvního tunelu, ale ona je lepší jak já, takže se s tím poprala. Druhý tunel se jí ale asi nelíbil. Vběhal do něj, já přiběhla k druhému konci a Mája nikde. V tunelu se mi otočila a vyběhla zpátky. Netuším, proč to udělala, ale nevadí. Poslala jsem jí tam znovu a pak už všechno proběhla bez chybičky. Konečné výsledky tohoto běhu dopadly tak, že Zuza s Dobbinkou se umístily na prvním místě, Peťa s Juno na třetím a já s Májou na pátém z celkem devíti štěňat.

Po běhu starších štěňátek jsme vzali pejsky k vodě, všichni jsou hrozní vodomilové, jen Mája lítá po břehu a čeká, až ten pejsek vyběhne ven :D Já prostě musím mít vždycky výjimečného psa. To by byla nuda, kdyby byla stejná, jako všichni ostatní ;) Pak jsme pejsky dali odpočívat a vyrazili jsme na oběd. Odpoledne jsme strávili zase skoro celé u parkurů. Mája odpoledne buď prospala v kennele, nebo byla u běhů s námi, resp. s Márou a panička se snažila fotit. Vlastně po obědě jsem nějakou chvíli spala i já. Lehla jsem si vedle psů do stínu a usnula jsem ani nevím jak.

Na večeři jsme pak zašli do Skalice. Stejně jsem potřebovala někde najít bankomat, jelikož nám jaksi došly peníze, tak jsme si rovnou udělali i s pejsky výlet a najedli se tam. Zprvu se zdálo, že bude docela těžké najít otevřenou restauraci ideálně se zahrádkou, ale nakonec jsme našli a uvítali nás tam s radostí i s pěti psy. Všechny holky zalehly pod stolem a židlemi sotva jsme se usadili, jen Dobbinka byla nějaká aktivní. Nakonec vzbudila ségry, zaujaly spolu místo pod mojí židlí a já se jen bála, kde ucítím jejich zuby. Po véče jsme byli už utahaní a nic se nám nechtělo. Peťa ale slíbila, že si půjde ještě sednout za nějakými známými. My jsme přehodnotili situaci, jelikož spát se nám vyloženě nechtělo i přesto, že jsme byli unavení. Tak jsme usoudili, že nejlepší řešení bude vzít víno a jít s Peťou. Víno se někde ztratilo. V průběhu večera od Peti padla nějaká hláška, jako že furt kecá, že za to nemůže a za víno, že taky nemůže. :D Tak bych si skoro tipla, že skončilo někde v ní, ale zas jí nechci podezdřívat z věcí, se kterými nemá nic společného! :D

Márovi nebylo večer moc dobře, tak nás opustil cca kolem jedenácté. My jsme ale nevydržely o moc víc, šly jsme spát myslím o půl dvanácté. Mája vlezla do stanu a usnula dřív, než jsem já stihla zjistit, jak se mám dostat do spacáku. Teď ale nevím, jestli Mája usnula tak rychle a nebo já jsem byla tak zpomalená..

V neděli jsme posnídali a vyrazili s pejsky na výlet do Babiččina údolí. Zuza s Láďou měli s sebou auto, takže jsme do Ratibořic dojeli za chvilku a mohli se tam pěkně projít. Zašli jsme se projít k Viktorčinu splavu a pak zpátky k auto a zase do kempu. Kolem jedenácté měla Peťa s Casskou běžet, tak abychom to stihli. Máju s Juno jsme nechali odpočívat v kennele a byli jsme zase u parkurů až do doby, než se blížil náš běh. Chvíli předtím jsem šla kolem stanu a viděla jsem, že Mája je čilá a chce něco dělat. Tak jsem si jí vzala ven s hračkou a šly jsme se vyřádit, aby pak nebyla na parkuru moc rozdivočelá. Ale zase pohrát si s mírou, abych jí nezničila. Krom řádění s hračkou jsme si zkusily i pár triků a kupodivu Mája reagovala parádně. Pak jsem jí zas na chvilku zavřela a až při prohlídce parkuru mi ji Mára (mimochodem náš support a servisní team) přivedl k parkuru.

Než na nás přišla řada, ještě jsme si s Májou hrály a zkoušely poslední obíhání. Čekal nás totiž barelový běh. Šlo o to proběhnout tunel, pak „oběhnout“ tři.. hm, jak to nazvat, barely to nebyly.. prostě oběhnout nějaké tři věci a pak zase tunel a do cíle. Když jsem vedla Máju na parkur v sobotu, klepala se mi kolena. Když jsem jí vedla v neděli, byla jsem vysmátá a naprosto v klidu. Sama nevím, čím to bylo. Možná i tím, že Mája byla rozhodnutá vyhrát :D Video z našeho nedělního běhu je zde..

Běh byl super, byla jsem z Máji nadšená. Dokonce tak moc, že jsem si s ní potom pořád hrála a ani jsem nějak neviděla, jak běžely ségry :( A umístění z tohoto běhu bylo: Mája na třetím místě, Dobby na pátém a Juno na osmém místě. V součtu obou běhů to dopadlo tak, že Zuza s Dobby si odvezly první místo!! Já s Májou jsme skončily na čtvrtém a Peťa s Juno na osmém.

Jak jsme doběhly, vyrazili jsme s Márou a Peťou na oběd. Zuza s Láďou se tam s námi přišli rozloučit, protože už vyráželi dom, aby dojeli nějak rozumně. Peťa odjížděla hned po obědě, přijel pro ní taťka s bráchou. Pomohli jsme si navzájem sbalit věci, rozloučili se a šli si počkat na vyhodnocení. Přeci jen to byla naše první soutěž a umístění, tak jsem si chtěla s Májou dojít osobně pro medaili. Takže jsme zůstali na mistrovství až do úplného konce, což na jednu stranu bylo prima, ale na druhou stranu jsme si museli nechat ujet vlaky, kterými jsme se měli nějak rozumně dostat domů. Nakonec jsme tedy vyráželi domů až vlakem o půl osmé a doma jsme byli o půl jedenácté večer. A všichni dokonale zničení, ale šťastní.

A moje shrnutí víkendu? Bylo mi hrozně, byla jsem zničená, neskutečně unavená, mám spálená záda, fakt fest, nemůžu se nikde opřít a odnést na zádech krosnu, to bylo spíš jak za trest. Mám prokouslé tři prsty od Máji, jeden bolí víc než druhý.. prostě děs. Ale máme medaili!! Podle toho, jak jsem dopadla, tak opravdu těžce vydřenou medaili, ale je doma! :)) Mám z toho ohromnou radost. A o to větší ta radost je, že ten víkend byl prostě super. Byl mezi skvělými lidmi a spoustou úžasných psů. Už teď se těším na další!

Fotky z víkendu.
Fotky od Zuzy a Ládese.

Výsledky našich štěňátek:

Tunelový běh:
Dobby 1. místo
Juno 3. místo
Mája 5. místo

Barelový běh:
Mája 1. místo
Dobby 5. místo
Juno 8. místo

Součet běhů:
Dobby 1. místo
Mája 4. místo
Juno 8. místo

 

Víkend plný výletů

Víkend jsme měli opravdu aktivní. V sobotu jsme strávili mimo domov 10 hodin v kuse, v neděli už jsme to zkrátili na pouhých 8 hodin. Každopádně oba dny jsme si pořádně užily! V sobotu jsme vyrazily do Třebíče a pak s místníma na zříceninu Rokštejn. V neděli jsme pak absolvovaly dlouho plánovanou vycházku s brněnským borderákem Northem. …

Víkend jsme měli opravdu aktivní. V sobotu jsme strávili mimo domov 10 hodin v kuse, v neděli už jsme to zkrátili na pouhých 8 hodin. Každopádně oba dny jsme si pořádně užily! V sobotu jsme vyrazily do Třebíče a pak s místníma na zříceninu Rokštejn. V neděli jsme pak absolvovaly dlouho plánovanou vycházku s brněnským borderákem Northem.

V sobotu jsme s Májou vstávaly v 6 hodin ráno! Za celé dva měsíce, co mám Máju doma, tak se mi nikdy nestalo, že bych já jí tahala z postele, v sobotu ano! Mája se na mě podívala, přitulila se a že bude spát dál. V tu chvíli jsem měla chuť napsat Peti smsku, že nikam nejedeme, vypnout mobil, lehnout a spát. Nakonec jsem si ale řekla, že to přeci nemůžu udělat a i když budu úplně zničená, že prostě musím dorazit. Takže jsem vzbudila Máju a vytáhla jí ven.

V 7:39 nám jel vlak a asi v 7:26 jsme dorazily na hlavní nádraží. Tak si říkám pohodička, času dost. Jenže sobota ráno, funkční jenom polovina odbavovacích přepážek, zato asi 2x tolik cestujících. Tak si nervózně přešlapávám v té frontě a zjišťuju, odkud nám jede vlak. Nástupiště 6, kolej 11K, co to je?? No naštěstí jsou na nádraží ukazatele.. Dvě minuty před odjezdem vlaku se vydáváme hledat správné nástupiště. Mája pořád někde chce čmuchat, já jí ukecávám, že pospícháme a v tom jenom slyším „Ukončete nástup do osobního vlaku…“ bla bla bla. Takže „Májo makej!“ :D Kolej 11, číslo nástupiště nevidím, osobní vlak, super nastupujem! A hurá směr Třebíč.

Cesta tam naprosto v pohodě, Mája spala, já skoro taky. Přijíždíme do Třebíče a už vidím spoustu cizích lidí a spoustu pejsků u nich. Aspoň že jsou nepřehlédnutelní. V Třebíči jsme měli asi 10 minut času, tak jsem vzala Máju ven, ať se s nimi může pořádně přivítat. Verča s Jessie nám šly naproti, pěkně v klidu a pak už jenom vidím řítící se Peťu, jak natahuje ruce po Máje. Až jsem se jí lekla, ale Mája je na takové vítání asi dost zvyklá (nevím od koho :D) a tak začla vrtět ocasem a hned jí běžela do náruče. Ostatní už jí moc nezajímali.

Ve vlaku se najednou z mojeho hodného štěňátka stal drak. Lítala tam mezi mnou a Peťou.. a oknem. Asi chtěla ven.. Když do vagónu nakouknul průvodčí a viděl tu smečku psů, tak vypadal, že se tam snad bojí. Nakonec se ale odvážil a přišel. 11 lidí a 8 psů, pěkná skupinka. Cesta vláčkem už pak byla naštěstí krátká, za pár minut jsme byli v Dolní Smrčné a za chvilku od zastávky jsme mohli psiska vypustit.

Šlo se polem, pak lesem až k ohništi, kde byl čas na oběd. Cestou se kecalo (o všem možném), psiska hrabala na polích, nevím jak ostatní, ale Mája opět sežrala, na co přišla. Pak se vytáhly foťáky a začal boj! Najednou chtěl každý fotit, bylo jedno co fotí, hlavně že má v ruce foťák a tváří se profesionálně :D Fotili jsme psy, lidi, listí, létající kameny (akorát nějak utíkaly ze záběru), pokoušeli jsme se o nějaké skupinovky. No prostě jsme nešli na procházku, na výlet se psy, ale na výlet s foťákem! Aspoň tak to vypadalo.. :)

U ohniště jsme na chvíli zaparkovali, rozdělali oheň, opekli si špekáčky, popili pivko, vykoupali pejsky v potoce, pro změnu nafotili spoustu fotek :D Prostě pohodička jak se patří! Naše malá Mája si už na začátku vycházky vzala za vzor velkou Mayu, také černobílou borderku, a všude za ní běhala. Maya je ale pořádný vodomil a plavec a tak se neustále koupala a skákala do potoka pro klacky. No a moje malá Májenka přeci nemůže být pozadu, tak běžela a skočila za Mayou. V tu chvíli nevím, jestli byla víc vyděšená Mája, když nevěděla co se to s ní děje a co má v té vodě dělat a jak se dostat ven. Nebo já, když jsem viděla její vyděšený výraz a jak mi jí unáší proud. Naštěstí je to holka šikovná a zvládla doplavat ke břehu a vylézt ven. No takže naše Mája se poprvé koupala, resp. poprvé opravdu plavala! :)

Po obědě jsme vyrazili o pár metrů dál na zříceninu Rokštejn, kde jsme se nějak zasekli a strávili tam spoustu času. Jak jinak než focením. Jo a vlastně ještě natáčením předpovědi počasí na minulý týden! Cestou zpátky jsme šli kus jen ve smečce borderek, jelikož se nám ostatní tak trochu ztratili. Na kopečku na nás ale naštěstí počkali, ono jim ani nic jiného nezbývalo, když měli naše jízdenky na cestu domů. Cesta zpátky už byla relativně klidnější. Očekávala jsem, že Máju budu muset popohánět, nebo snad zničenou brát do náruče, ale ona měla víc energie než já. Nijak jí netrápilo, že už je několik hodin bez odpočinku na nohou, prostě pořád běhala jak šílená. Tak mi to připomnělo hlášku kamarádky „nemá ona v sobě něco z borderky?“

Vlak zpátky jsme stihli, sice asi nějaký o dost pozdější, než bylo původně v plánu, ale to nevadí. Hlavní je, že jsme si to parádně užili! S Májou jsme poznali spoustu nových super lidiček a jejich super pejsků, tak doufám, že je nevidíme naposledy a že brzy bude další nějaká akce :)

Naše fotky
Fotky od Verči a její povídání o výletě
Fotky od Peti a její článek o víkendu
Fotky od Terky a i u ní najdete pár řádků
A krátký videosestřih od Peti.



V neděli jsme měly s Májou namířeno za dalším bordeřím kamarádem, Northem. S Terkou jsme se domlouvaly na procházce už delší dobu, ale nějak nám to nevycházelo. Teď když jsme měly s Májou volnou neděli, tak to konečně klaplo a vyrazily jsme ven.

Na výlet s námi šla i Terky mamka, takže jsme jely kousek za Brno autem a pak procházka pěšky. U Terky jsme krom Northa braly ještě jejich bišonku Daky a pak jsme ještě cestou vyzvedly labradora Charlieho. Pak už jsme s celou smečkou (3 lidi a 4 psi) šli pěšky. Šlo se mezi poli, po poli, lesem, kolem lesa, podél vody, přes vodu. Prostě samá krásná příroda kolem a počasí nám k tomu vyšlo, jak kdyby už bylo léto.

Charlie si chtěl pořád nosit větev. North se s ním o větev přetahoval. Mája to sledovala z povzdálí, vypadala, že by se chtěla zapojit, ale je to přeci dáma. A Dakča ta si pěkně v klidu šla a užívala si procházky. U vody se kluci vyřádili. Charliemu bylo jedno, jestli skáče do mělčiny nebo do hloubky, hlavně že se dostane za tím klackem. Northík vodu miluje a chtěl nám to dokázat, ale když došlo na plavání, tak vypadal, jak kdyby nevěděl, co má dělat. Mája ta se držela od vody dál, asi se jí po včerejšku koupání moc nezamlouvá. Nakonec jsme jí ale trošku pomohly a za šunkou mi udělala pár kroků do vody. Pak už i proběhla potokem na druhý břeh, takže si smočila pěkně všechny tlapky.

Povedlo se nám udělat i pár fotek, jak si psiska hrají i společné fotky, abychom měli důkaz, kdo všechno tam byl. Fotky jsou k dispozici u Terky v galerii.

Když socializace, tak pořádná! Aneb návštěva Zoo.

Konečně se počasí umoudřilo a vypadá to, že přichází jaro. V sobotu na nás hned po ránu vykouklo sluníčko, tak jsme toho využili a jeli se podívat do pražské Zoo. A jak už je napovězeno v nadpise, když už má být štěně socializováno, tak jsme ho vzali s sebou, ať pozná více zvířat, než jen pejsky.

Nechce se mi nijak dlouze rozepisovat, takže ve stručnosti – byl to úžasný den! Hned zpočátku nám Mája ukázala, že jí zvířátka budou zajímat, když se zastavila u klece s ptáčky a začala na ně se zvědavostí koukat a kroutit hlavou. Ale i spousta dalších zvířat jí zaujala – opičky, lachtani, kachny.. vlastně všechno, co bylo nějakým způsobem aktivní a hýbalo se. (…)

Konečně se počasí umoudřilo a vypadá to, že přichází jaro. V sobotu na nás hned po ránu vykouklo sluníčko, tak jsme toho využili a jeli se podívat do pražské Zoo. A jak už je napovězeno v nadpise, když už má být štěně socializováno, tak jsme ho vzali s sebou, ať pozná více zvířat, než jen pejsky.

Nechce se mi nijak dlouze rozepisovat, takže ve stručnosti – byl to úžasný den! Hned zpočátku nám Mája ukázala, že jí zvířátka budou zajímat, když se zastavila u klece s ptáčky a začala na ně se zvědavostí koukat a kroutit hlavou. Ale i spousta dalších zvířat jí zaujala – opičky, lachtani, kachny.. vlastně všechno, co bylo nějakým způsobem aktivní a hýbalo se.

Překvapivě i věděla, kam se „zařadit“ – chtěla si jít hrát s vlky. Akorát takové hraní by asi nepřežila ve zdraví, tak z toho byla chudák smutná, že jí za těmi pejsky nechci pustit. No ale naštěstí bylo v Zoo víc lidí s pejskem, takže si mohla pohrát aspoň s těmi hodnými. Dokonce jsme se potkali i se dvěma borderkami a jedním belgičanem!

Celý den malá Mája krásně běhala po svých. Pravda, občas jsme ji brali do náruče, když se šlo do pavilonů, ale jinak vydržela běhat celý den. Večer taky byla řádně unavená, takže úkol splněn, spala jak mimino :) Teda, to vlastně my všichni..

Pár fotek z výletu!