Super psi na agility nebo agility u Superpsa?!

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :) (…)

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :)

Prvně nám Peťa postavila sekvenci skoček a tunelů pro zkušenější psy, tedy Máju, Casey a Báďu. To jsme si každý odběhali, jak jsme zvládali. S Májou jsme se přiučily i nějakou tu práci na jedné skočce, než jsme vyrazily na celou sekvenci. Nakonec ta sekvence nebyla tak hrozná, jak jsem se toho prvně bála, jen bylo vidět, že jsme parkur dlouho neviděly (teda hlavně já).

Pak šla na řadu Chelsea se Shishou. S Chelsinkou jsme zkoušely jak práci na jedné skočce, tak i na dalších. K sekvenci jsme se nedostaly, protože jsem chtěla zapracovat spíš na tom, aby mě vůbec vnímala a nedělala chyby. Celé zkouškové nejen, že jsme necvičily, ale vůbec jsme spolu byly hodně málo, tak je taková roztěkaná. Nakonec to ale zvládla krásně a dokonce měla i pěkné odložení :)

V druhém kole si Chelsea probíhala sekvenci tunýlků. Světlý tunel, černý tunel, nic nedělá problém, pohodička :) Jak jsme běhaly venku, tak to vůbec neřešila. Holt ta hala je o něco horší, tak to máme ale u obou holek. No a Mája si pak ještě procvičila zóny na kladině a slalom 2×2. Konečně to vypadá, že se k tomu dokopeme, hneme se z místa a dostaneme se na první tyčky v rovince!

A opět se to neobešlo tak úplně bez úrazu. Pejsci jsou živí a zdraví, vše v pořádku. Panička je trochu pokousaná, samá modřina. Když už se psiska naučila, že se chytá hračka a ne paničky ruka, tak mi musela Chelsea zdrhnout z parkuru zrovna v době, kdy jsem u sebe neměla žádnou hračku. Takže jsem ji navnadila „na sebe“. Prostě jsem zdrhala. Nabrala pěknou rychlost za mnou, ale nečekala jsem, že až mě doběhne, tak mě celou sežere. Štípání do rukou, do nohou.. achjo.. no poučila jsem se, pak už jsem měla v kapse míček celý zbytek dne :D

Děkuji všem dnešním účastníkům, Páji za domluvení, Peti za trénování a snad se tam ještě někdy objevíme :)

Video sestřih od Páji je zde >>

Konec flákání, začínáme makat

Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový. (…)

Aqua Limpia Locolindo a Eseja Slezský hrádek (coursing, 15. 2. 2014)Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový.

Při sólo běhu se Mája někde v půli cesty začuchala a když jsem jí vytrhla z čuchání, tak místo, aby našla střapec, tak našla mě. Což je super, ale ne v takové situaci. Nakonec ho ale našla, doběhla a v cíli s radostí zakousla! Druhý běh běžela s Cassinkou a to už jí nic nezastavilo. Makala, jak kdyby jí šlo o život. Chelsea s námi na coursing nejela, protože jak v lednu hárala, tak jsem nevěděla, jestli už to bude mít za sebou. Ona si s tím háráním pořád vymýšlí. / Pár fotek z coursingu zde>>

V neděli pak byla v plánu Belgická procházka, které jsme se také zúčastnili. Tentokrát už jsme Chelsinku doma nenechali a ač některým pejskům ještě dost voní, tak už to bylo v pohodě. Běhala na volno, občas měla v závěsu kokra, ale jinak vcelku dobré. Procházka měla cca 15 km, zakončená večeří v restauraci na čelákovickém náměstí. Druhý den jsem myslela, že nedojdu do práce. Procházka to byla hezká, ale asi po tom zkouškovým nemám moc fyzičku..

No a dnes (čtvrtek) jsme s Chelsea vyrazily po delší zimní pauze na flyballový trénink. Čekala jsem tragédii, byla nevybitá, natěšená, plná energie, rozjančená.. no prostě Chelsinka! Takže jsem čekala, že si mě nebude všímat, že bude chtít všude jen za ostatními psy atd. Ale překvapivě to nebylo tak tragické, jak jsem se bála. Venku před tréninkem mě vnímala i v přítomnosti jiných psů. Na parkuru, ať už při odběhu nebo samotném trénování, neřešila, kdo je kde kolem, ale řešila jen paničku, míček a pak přetahování.

Jedna malá ukázka, jak Chelsea trénuje zde>> :)

Chelsinka má první narozeniny

Dnes je to přesně rok, co se to naše „malé“ zvířátko narodilo. Před rokem jsme ještě nevěděli, že ji budeme mít doma, ale máme! :)

K jejím prvním narozeninám jsme vytvořily video. Ke shlédnutí zde: (…)

Dnes je to přesně rok, co se to naše „malé“ zvířátko narodilo. Před rokem jsme ještě nevěděli, že ji budeme mít doma, ale máme! :)

K jejím prvním narozeninám jsme vytvořili video. Ke shlédnutí zde: Chelsea slaví první narozeniny

Chelsea je prostě zlatá

Opět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet. (…)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemOpět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet.

Druhá část už se moc nevedla. A usoudila jsem, že si ráda zajdu na závody, kde to závisí na psovi, případně na mém vedení (viz. agility) nebo házení (frisbee), ale abych měla i já něco dělat, to pak nejde :D Přeskočit překážky, oukej, ale s Májou na vodítku? Když jí celou dobu učím, aby na mě nečekala a makala dopředu? Nebo slalom, učit to psa super, ale abych ho probíhala já, to není ono. A v součtu jsme se tedy s Májou umístily na krásném 6. místě z nějakých 20 účastníků.

Pak nás ještě čekala soutěž družstev, kde bylo pět dvojic (psovod – pes). Šlo o soutěž na rychlost, taková štafeta, asi netřeba popisovat. Každopádně máme rychlé psy i nohy, takže alespoň tuhle soutěž jsme vyhráli! Ze závodů jsme si tedy odvezli všichni nějakou maličkost a pak dort.

V sobotu se to zatraceně protáhlo. Závody samy o sobě byly dlouhé i zpracování výsledků trvalo dlouho. Takže domů jsme se dostaly až někdy k večeru. Pak ještě vyvenčit Chelsea a pak už jenom lehnout a umřít. Ráno nás čekalo vstávání kolem šesté hodiny, takže nic moc vyhlídky.

Posilnění před nedělními závody - snídaně byl dort, co jsme vyhrály v sobotuProč vstávat tak brzy? Abychom dorazily včas na prezenci agi závodů v Lysé nad Labem. V létě jsme byly s Májou a s Lenkou a její Fleur na tuším prvních neoficiálních agility závodech, které se v Lysé konaly. Byl to tenkrát prima den, pěkné závody, skvělá organizace. Žádný úspěch, ale přesto spokojenost. Tak jsme si řekly, že vyrazíme znovu. A vzhledem k tomu, že jsou tam i závody štěňat a to jen do věku 12 měsíců, tak jsem toho i chtěla využít, ať si Chelsinka trochu zasoutěží, dřív než jí bude rok. Tunýlky i obíhání kuželů zná, tak to přeci nebude problém.

Závody probíhaly podobně jak ty minulé. Nejprve běžela štěňátka svůj první běh, pak začátečníci S, M, L jumping a pak štěňátka druhý běh a začátečníci agility. Jediné, co se změnilo, tak že začátečníci dostali ne jednu zónovku, ale dvě. Minule to byla kladina, tak nějak jsem počítala, že teď taky, ale dostaly jsme i áčko. No jo, bylo skočené, jinak to dopadnout nemohlo. Snížit ho odmítli, i ti prckové, co běhali na XS, tak měli plnou výšku. Že jde o začátečníky jim v tomhle asi nevadilo.

Chelsea zvládla oba běhy na jedničku! Pro mě osobně jsou oba běhy čisté, i když podle oficiálních výsledků máme v každém jednu chybu. Ale tu jsme si daly dobrovolně už na startu – v obou parkurech byl zařazený látkový tunel s tím, že pokud chceme, aby pomocník přidržel látku, že to může být, ale bere se to automaticky jako chyba, tzn. 5 trestných bodů. Ale vzhledem k tomu, že Chelsea by se mi pravděpodobně vrátila (ještě neproběhla látkový tunel nikdy sama, ona ho ani mockrát ještě neměla šanci probíhat) tak jsem řekla, že chci, ať mi ho zvednou. Jinou chybu ani odmítnutí jsme neměly! A oba běhy jsme měly nejrychlejší čas! Rezervu na druhý nejlepší čas cca 3 vteřiny. Čekala bych cokoliv, čekala bych i to, že jsme schopné zaběhnout parkur bez chyby, ale rozhodně bych nečekala, že budeme mít nejlepší čas! Překvapilo mě to, možná doslova šokovalo, ale mile :)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad Labem - 2x 1. místoChelsinka tedy obsadila dvakrát první místo, součet běhů se nedělal. Odvezla si domů dvě zlaté medaile, nějaké krmení, dobroty a různé reklamní věci pro paničku. A kytičky pro maminku.

S Májou už to tak krásné tentokrát nebylo. První běh, to jsme toho víc zkazily než zvládly, aspoň mám takový pocit. Prý běhací parkur, no, když se to dělá bez chyb, tak se člověk asi fakt proběhne, nebo když má pomalejšího psa. Já věděla naprosto přesně, že „tady nesmím běžet, jinak shodí překážky“ a „tady si musím dát náskok, jinak to nestihnu“ apod. No jenže hned u třetí překážky jsem uhnula dřív, než Mája vběhla do tunelu a už to začalo. Já nebyla rozběhnutá, tak jsem nebyla tam, kde jsem měla být, tak jsem Máju poslala špatně, ta zazmatkovala, nevěděla kam jít a zas a zas a zas. První místo od konce, taky dobré, ne?! :D Někdo tam být musí, tak proč by ne my.

Druhý běh už byl lepší, škoda, že zrovna v tom druhém bylo áčko. Prý jsme měly 1 chybu a 2 odmítnutí, já bych spíš řekla, že 2 chyby a jedno odmítnutí, ale v součtu to vyjde nastejno. To skočené áčko, jednu skočku nějak nechtěla a pak mi z tunelu vyběhla vpřed, ani se neotočila a zamířila si to rovnou na tu překážku, co byla asi 15 metrů za tunelem. Jak kdyby se v ní probudilo něco z Cassky, protože tohle ona normálně nedělá :D No takže ve druhém běhu jsme byli na 5. místě.

Celý den přemýšlím čím to, že ten první běh byla taková rozjetá a nesoustředěná. Já byla taky, já z toho, že ten pes není v pohodě. A ona? Jestli to bylo ještě pořád únavou ze včerejška? Nebo tím, že chvilku před během jsme se tam potkaly se psem, kterého absolutně nemůže vystát (netuším proč, poznala ho na Svojanově a kdykoli byli poblíž sebe, šli do sebe oba dva :( teda krom chvíle, kdy se cvičilo, to zvládli oba jít u nohy a míjet se v pohodě). Možné je obojí a možné je i to, že jí vyvedlo z míry něco jiného, čeho jsem si nevšimla. Před druhým během jsem jí nechala v autě delší dobu, vzala ji k parkuru až ve chvíli, kdy před námi byli jen dva psi, hrála si s ní a už to bylo lepší. Teď leží, je tuhá, usíná aniž by chtěla. Asi toho na ní bylo na ten víkend fakt moc :(

Video – Chelsea

Kompletní výsledky Chelsea / Kompletní výsledky Máji

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemAqua Limpia Locolindo - Agility závody Lysá nad Labem

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

Video z intenzivky agility

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala. (…)

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala.

Je to jen krátký sestřih z pár sekvencí ze sobotního odpoledne u Pavla a nedělního dopoledne u Martiny. V sobotu dopoledne jsme totiž neměly nikoho, kdo by natáčel. V neděli odpoledne sice taky ne, ale to už jsme vzdaly běhání, ať tu Máju nezničím. Běhala jsem jen sama prohlídky a to už natočené být nemusí.

Takže náš krátký sestřih najdete zde..

Intenzivka agility u Vakoničů

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :) (…)

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :)

V sobotu ráno jsme vyrazily na cvičák ještě společně se Zdenkou a Nexou. Sice jsme měly popis cesty od zastávky ke cvičáku, ale nějak to nebylo úplně šikovné. Po schodech nahoru, to jsme zvládly samy. Pak z kopce dolů jsme zvládly na podruhé (ze dvou možností). Pak cosi o nových barákách, ty byly všude kolem. Nebo spíš možná nově zrekonstruované, ale kdo už to má rozlišovat. Tak jsme si trochu prošly kus Brna, pak si zavolaly o pomoc a konečně dorazily na cvičák.

Cvičák parádní, i nějaké to zázemí bylo, občerstvení k dispozici, všechno super. Prostor, kde se cvičí oddělený plotem od dalšího prostranství, to mě hodně potěšilo. Akorát trocha stínu nám chybělo. Během dopoledne ještě nějaký byl, ale od oběda dál už byl jediný kousek stínu na parkuru pod áčkem. Sluníčko se po těch posledních týdnech opravdu hodilo, ale na intenzivku taková vedra nejsou úplně ideální.

Usídlily jsme kennelku do stínu, rozkoukaly se a už si nás vzala na starost Martina s Pavlem. Rozdělili si nás podle skupin, v tu chvíli jsem zjistila, že jsou tam i jiní, kteří ještě nezávodí, tak jsem si říkala, že tam třeba budou i začátečníci jako my, že to bude v pohodě. Dopoledne jsme měly strávit u Martiny a odpoledne pak u Pavla.

Ještě než jsme se po skupinkách rozešli na parkury, tak nám zdůraznili, jak je důležité rozcvičit nejen psy, ale i sebe. Takže jsme si s Pavlem zaběhli dvě kolečka kolem cvičáku (není úplně malý) a pak nějaké to protažení. Pak už si nás vzala Martina, zavedla k překážkám a začali jsme s agility. Nejprv rozhovor, že prý kdo co umíme. Na mě došla řada jako poslední, tak jsem se trochu styděla, že všichni všechno umí a my pořád jen ty skočky a tunely. Naštěstí mě Martina vzala tak, jak to je a neměla žádný problém s tím, že začínáme!

První parkur a prý „vymyslete si dva způsoby, jak to zaběhnout a pak to poběžíte“. Ehm. Já byla ráda, že vymyslím jeden. Nekoukat po ostatních se v tu chvíli nedalo a nechala jsem si trošku pomoct. Každý jsme si ten parkur dvakrát zaběhli a pak jsme řešili, co nám dělalo problémy a jak by bylo lepší řešit některé úseky. Nejdřív teoreticky a s nácvikem bez psů, poté i s pejsky. No až jsem se divila, že jsme zas tak marné nebyly.

Dopoledne u Martiny jsme běhaly snad samé námi známé věci. Ne že bychom už všechno z toho uměly, to ani náhodou, ale že už jsem se s tím aspoň někdy setkala i s Májou na parkuru. Ke konci dopoledního bloku už byli psi unaveni, tak jsme běhali sami. Jeden parkur, nejprve v rychlosti tak, jak bychom vedli psa (asi 3x). Pak přes překážky tak, jak by trasu běžel pes (taky 3x), jen prolézat tunelem nás nikdo nenutil.

Odpoledne jsme šly k Pavlovi. Hned v prvním parkuru jsme se úplně zamotaly, tak jsem se děsila, co nás ještě čeká. Naštěstí jsme si během dalších pár běhů napravily pověst a u poslední sekvence, se kterou jsme bojovaly fakt dlouho, nám i řekl, že na to máme (!) :) U Pavla jsem se setkala s pár věcmi, které pro mě byly úplnou novinkou.  Taková zvláštní esíčka to byla, že to ani popsat neumím. Každopádně ten jeden fígl jsme zvládly poměrně rychle a ten druhý pořád ne a ne zaběhnout :D Až se k nám někdy dostanou videa, tak možná i uvidíte, o čem mluvím.

Mimo toho, že jsme večer ze cvičáku odcházely poměrně dost fyzicky i psychicky unavené, tak jsem ještě rudá jak rak. Pěkně to pálí, až jsem měla pocit, že ani spát nebudu. A pomyšlení, že druhý den vstáváme už v šest, abychom v 8 mohly začít běhat, mě děsilo ještě víc než ta rudá záda.

Druhý den ráno jsem tramvaj skoro nestíhaly. Pak nás odchytila paní revizorka (holky bez lístků), tak nás zdržela ještě ta. Aspoň, že měla ráda psy a tak to mají jen za 50,- (které jim ještě ke všemu musím zaplatit já). Nakonec jsme zvládly dorazit i na ten cvičák, kupodivu ani ne moc pozdě. Dostaly jsme super buchtu na přivítanou a šup na rozběhání. Tentokrát už moje tělo bylo moc zničené a po prvním kolečku jsme to vzdaly. Rozcvička proběhla a hurá na parkury.

Dopoledne opět nejprve k Martině. Teď už jsme zkoušely spoustu věcí, které jsme s Májou neměly tu čest dříve poznat. Těžko se to vysvětluje, asi ty parkury překreslím. Každopádně naše zádrhely? Vběhnout do tunelu, který má vstupní díru směrem ode mě (nevím jestli to je k pochopení, ale snad jo :D). Zajímavé bylo, že na jednu stranu jí to problém moc nedělalo, ale na druhou stranu tam prostě nevlezla. Budeme muset trénovat. Pak vlásenka, tři skočky vedle sebe a všechny brát outem. No, jeden out relativně zvládneme, dva se nám taky povedly, ale tři prostě ne. No a to poslední esičko nevím jak nazvat, ale bude to asi moje noční můra :D To už i ty vysílačky na skočku máme lepší. A kdo ví, jak jsme s tím bojovaly, tak mu musí být jasné, že tohle bude fakt problém.

Mája už byla unavená, bylo to na ní dost znát. Zrovna nejlíp mě nevnímala, utíkala, že si chce hrát s pejsky, co běhají na vedlejším parkuru. Když jí přišlo, že mi něco nejde a že jí nebaví se to se mnou učit, tak mě štípala (nohy mám plné modřin, jak kdyby mě doma týrali!). Občas si na mě i zaštěkala, ale štípání je prý mnohem lepší.

Odpoledne jsme se opět prohodili s druhou skupinkou a šli k Pavlovi. S Májou už jsme si zaběhly jen pár parkurů, protože na ní bylo vidět, že už je hotová a nechce se jí. Ona běhá pořád, protože ví, že dostane na konci tu hračku. Ale už mě moc neregistrovala, hledala si zábavu jinde. Byla už moc rozjívená. Nechtěla jsem jí zničit, tak šla do kennely odpočívat a já si běhala po parkuru sama.

Přesvědčila jsem se, že bez pořádného prohlídnutí parkur nezaběhnu. Pes možná v klidu, ale já fakt ne. Jeden parkur jsme si zaběhli klasicky, s prohlídkou, jeden po druhém. Pak všichni čelem zad a jeden po druhém bude chodit běhat ten samý parkur, ale od konce. Ostatní se nesmí ani dívat, takže žádné učení se, prostě pěkně na ostro. Tou dobou jsem akorát odložila Máju, takže jedním směrem jsem to běžela s ní a zpátky už bez ní. Jednou jsem se tam úplně zamotala, že jsem svého pomyslného psa navedla na skočku špatnou stranou a podruhé jsem se zamotala, když jsem si pozdě uvědomila, že potřebuju otočku a přehodit si psa na druhou stranu. No bylo to opravdu vtipné.

Zbytek dne už Mája ležela a já jen koukala na ostatní a procházela si parkury při prohlídce. Na jednu stranu mě to hrozně mrzelo a při některých věcech jsem měla choutky ji vzít z té kennely ať si jdeme zaběhat, že zrovna tohle bych s ní chtěla zkusit. Nakonec jsem si ale vždycky řekla, že ne, že je prcek malá vyřízená a ať pěkně odpočívá. Ale běhat to bez psa fakt není ono. Teda dobrý trénink, zvlášť na nové věci se to hodí, ale když si to hned potom nezaběhne člověk se psem, tak si to zrovna moc nepamatuje.

Víkend utekl jako voda a až na to vražedné počasí to bylo parádní. Kam se hrabou tréninky, nejradši bych jezdila jen na intenzivky. Za ten den se toho stihne o tolik víc, než za tu jednu hodinu. Ještě pár skoček domů by to chtělo, ať můžeme pořádně trénovat kdykoliv se nám zachce.

Na focení jsem já čas ani myšlenky neměla, tak se toho ujala Peťa Pekárková, když se na nás přišla podívat. Fotky najdete u Peti na rajčeti. Na krátký video sestřih můžete mrknout na streamu.

Po roce do Zoo

Po roce se nám opět naskytla možnost vyrazit zdarma do pražské Zoo. Je škoda něčeho takového nevyužít. Proto jsme si naplánovali výlet na jednu z volných březnových sobot, kdy bude pěkné počasí. Ovšem vyrazit do Zoo „první jarní den“ není úplná výhra. První sobota tohoto roku, kdy bylo venku téměř 20°C znamenala pro pražskou Zoo nabitý den. Spousta lidí, dětí, maminek s kočárkem, spousta pejskařů (a mezi nimi my se skoro hárající Májou :)).

Cesta do Zoo skoro nepřístupná. Do autobusu jsme se nějakým způsobem nacpali s Májou v náručí. Držet se nebylo kde, leda tak kolem stojících lidí. Ale zase jich tam bylo tak moc, že nebyla možnost spadnout. Samé prázdné zastávky „Na znamení“ nás udržely v zavřeném autobusu. Na první zastávce, kdy řidič otevřel dveře nás dav lidí vyhodil ven. Před autobusem kolona aut, tak jsme usoudili, že dál se sardinkovat nebudeme a dojdeme to pěšky. (…)

Po roce se nám opět naskytla možnost vyrazit zdarma do pražské Zoo. Je škoda něčeho takového nevyužít. Proto jsme si naplánovali výlet na jednu z volných březnových sobot, kdy bude pěkné počasí. Ovšem vyrazit do Zoo „první jarní den“ není úplná výhra. První sobota tohoto roku, kdy bylo venku téměř 20°C znamenala pro pražskou Zoo nabitý den. Spousta lidí, dětí, maminek s kočárkem, spousta pejskařů (a mezi nimi my se skoro hárající Májou :)).

Cesta do Zoo skoro nepřístupná. Do autobusu jsme se nějakým způsobem nacpali s Májou v náručí. Držet se nebylo kde, leda tak kolem stojících lidí. Ale zase jich tam bylo tak moc, že nebyla možnost spadnout. Samé prázdné zastávky „Na znamení“ nás udržely v zavřeném autobusu. Na první zastávce, kdy řidič otevřel dveře nás dav lidí vyhodil ven. Před autobusem kolona aut, tak jsme usoudili, že dál se sardinkovat nebudeme a dojdeme to pěšky.

U Zoo se dala fronta lidí k pokladnám měřit na metry. Tak nás Mára odvedl k zadnímu vchodu, kde fronta byla také, ale značně menší. Nějaké lidi s fretkami v přední části fronty jsem poprosila, jestli by nám nemohli koupit lístek pro pejska, ať kvůli němu nemusíme stát celou frontu. Byli hodní a pomohli mi :) Bohužel oni sami se do Zoo nedostali, protože fretky tam prý nesmějí. (Diskriminace?!)

No my lístky měli, pes už také, tak jsme vyrazili mezi další davy lidí do Zoo. Zadní vchod je téměř hned u žiraf, takže naše první kroky zamířily právě tam. Žirafy měly naplánované krmení, které probíhá v pavilonu, kam pejsci nesmí. Tak tedy že počkáme, než je vypustí zpátky ven. No asi bychom se někdy dočkali, ale pak už by asi nebyl čas navštívit něco jiného. Takže po dlouhé době čekání jsme se na žirafy vykašlali, místo toho si vyfotili Máju a šli jsme dál.

U vlků najednou Mája zbystřila, že vidí psího kámoše. Bylo mi to divné, většinou psi kolem viděla, vcelku i za nimi chtěla, ale nesnažila se tak moc. Tentokrát se ale tvářila, jak kdyby viděla přízrak. Tak hledám, kam kouká a jen „jé hele, borderka!“ Oči zabrousily na druhý konec vodítka „jé hele, Verča!“ Oči zpátky na psa „jé hele, to je Ajsinka!“ :D Tak jsme vyběhly holky pozdravit. To bylo vítání, kousání a válení se v prachu. Holky vypadaly, že se fakt rády vidí a že už je nic jiného nezajímá, jen ať je pustíme spolu vyběhat. Bohužel, v Zoo tohle nefunguje. No ale nějaký výběh pro psy by tam nebyl úplně špatný nápad!

Pak jsme se zase oddělili a šli si po svých. Celou Zoo jsme neprošli, protože určitě zas nejdéle za rok dostaneme vstupenky a vyrazíme tam, takže zbytek příště :)

Domů jsme se rozhodli jít pěšky podél vody. Aby se Mája nemotala na stezce pro cyklisty, tak jsme vzali míček a šli si trochu pohrát. Míček občas skončil ve Vltavě, tak se Mája aspoň i vykoupala. Když teda pak chtěla skákat do kanálu pro kajakáře, tak to už jsem měla trochu strach, že s tímhle proudem nezvládne bojovat. Ale nakonec jsme jí vysvětlili, že koupání už bylo dost a že už jdeme opravdu domů.

Fotky z našeho výletu za zvířátky najdete na rajčeti a krátký videosestřih z našich hrátek je na streamu.

Další video je na světě

Mája už oslavila své první narozeniny a je z ní velká holka. Před pár dny skončil rok 2011 a s ním přišlo i nějaké to shrnutí, co všechno nás v tom roce potkalo. Pak se mi vnuknul nápad, že když máme takovou spoustu fotek a videí, tak by nebylo špatné zpracovat ten Máji první rok života i nějak jinak, než jen o tom napsat pár slov. Proto jsme zavzpomínali, jaké to bylo krásné malé štěňátko a vytvořili video. Snad se zalíbí :) (…)

Mája už oslavila své první narozeniny a je z ní velká holka. Před pár dny skončil rok 2011 a s ním přišlo i nějaké to shrnutí, co všechno nás v tom roce potkalo. Pak se mi vnuknul nápad, že když máme takovou spoustu fotek a videí, tak by nebylo špatné zpracovat ten Máji první rok života i nějak jinak, než jen o tom napsat pár slov. Proto jsme zavzpomínali, jaké to bylo krásné malé štěňátko a vytvořili video. Snad se zalíbí :)

Video najdete na stream.cz!