Konec flákání, začínáme makat

Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový. (…)

Aqua Limpia Locolindo a Eseja Slezský hrádek (coursing, 15. 2. 2014)Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový.

Při sólo běhu se Mája někde v půli cesty začuchala a když jsem jí vytrhla z čuchání, tak místo, aby našla střapec, tak našla mě. Což je super, ale ne v takové situaci. Nakonec ho ale našla, doběhla a v cíli s radostí zakousla! Druhý běh běžela s Cassinkou a to už jí nic nezastavilo. Makala, jak kdyby jí šlo o život. Chelsea s námi na coursing nejela, protože jak v lednu hárala, tak jsem nevěděla, jestli už to bude mít za sebou. Ona si s tím háráním pořád vymýšlí. / Pár fotek z coursingu zde>>

V neděli pak byla v plánu Belgická procházka, které jsme se také zúčastnili. Tentokrát už jsme Chelsinku doma nenechali a ač některým pejskům ještě dost voní, tak už to bylo v pohodě. Běhala na volno, občas měla v závěsu kokra, ale jinak vcelku dobré. Procházka měla cca 15 km, zakončená večeří v restauraci na čelákovickém náměstí. Druhý den jsem myslela, že nedojdu do práce. Procházka to byla hezká, ale asi po tom zkouškovým nemám moc fyzičku..

No a dnes (čtvrtek) jsme s Chelsea vyrazily po delší zimní pauze na flyballový trénink. Čekala jsem tragédii, byla nevybitá, natěšená, plná energie, rozjančená.. no prostě Chelsinka! Takže jsem čekala, že si mě nebude všímat, že bude chtít všude jen za ostatními psy atd. Ale překvapivě to nebylo tak tragické, jak jsem se bála. Venku před tréninkem mě vnímala i v přítomnosti jiných psů. Na parkuru, ať už při odběhu nebo samotném trénování, neřešila, kdo je kde kolem, ale řešila jen paničku, míček a pak přetahování.

Jedna malá ukázka, jak Chelsea trénuje zde>> :)

Výstava psů a bordeří venčení

Tento víkend máme v Praze návštěvu, Peťu a její pejsky. Petra tráví celý víkend na výstavě psů v Letňanech, kde dělá zapisovatele a její pejsci mají prázdniny v Praze.

Sobotu jsem trávila na výstavišti i já. Měla jsem na starost Cassinku, která se šla vystavovat. Původně jsem ji měla vystavovat já, pak díky mé nefunkční levé ruce jsem si sehnala na záskok kamarádku a nakonec to stejně dopadlo tak, že si Cassku vystavila Peťa sama. (…)

Tento víkend máme v Praze návštěvu, Peťu a její pejsky. Petra tráví celý víkend na výstavě psů v Letňanech, kde dělá zapisovatele a její pejsci mají prázdniny v Praze.

Sobotu jsem trávila na výstavišti i já. Měla jsem na starost Cassinku, která se šla vystavovat. Původně jsem ji měla vystavovat já, pak díky mé nefunkční levé ruce jsem si sehnala na záskok kamarádku a nakonec to stejně dopadlo tak, že si Cassku vystavila Peťa sama.

Jelikož jsem s sebou brala kennelku a cestu tam i domů jsem jela s Peťou, tak jsem se rozhodla vzít na výstavu i Chelsea. V hale nikdy nebyla, tak potřebujeme zvykat a socializovat na ty davy lidí a psů. No myslím, že měla holčička na pár týdnů vystaráno se zážitky. Tento by byl zatím asi její nejsilnější. Pokud jsme byli spolu, všímala jsem si jí a něco po ní chtěla, zdála se být naprosto v pohodě, žádný stres, paráda. Když jsme brouzdaly davem, občas jí něco vylekalo. Ani ne tak lidi, jak spíš velcí psi, nebo když jí něco/někdo překvapil zezadu. No a když jsme došli ke kruhu belgičáků, tak se tvářila, že to vůbec není její plemeno a že jsou na ní všichni hrozně zlí a chtějí ji ublížit. Výchova s borderkou zanechala asi stopy..

Jinak byla „maličká“ moc šikovná a hodná! Až mě úplně překvapila, že když jsme třeba seděli v klidu u kruhu, tak seděla nebo ležela vedle mě a jen sledovala, co se děje kolem nás. Venku jsme venčili v areálu výstaviště na volno a jak krásně se mě držela. Najednou s námi někde nebyla Mája a tak se mnou nádherně spolupracovala. :)

No a Casey, která byla vystavovaná, si z výstavy odnesla známku Výborná 4 v konkurenci tuším dalších 11 fen. Byla šikovná, předváděla se moc hezky, jen bohužel má zadní nohy blízko sebe a to je výtka na všech výstavách, kde byly. Pro nás je ale stejně maminka nejhezčí (hned po Máje samozřejmě :)). Peti a Cass k Pěknému výsledku moc gratulujeme!

Na neděli jsme si naplánovali vycházku nejen s borderkami. Moje levá ruka moc neslouží, tak jsem foťák předala Martině, ať si ho užije. Pár fotek z toho je a najdete je v galerii.

Víkend plný fotek

Ode dne, co mám doma malou Chelsea jsme neustále někde venku a něco se děje. Druhý den cvičák a dětský den v Třebíči. Třetí den „jen“ venčení s Casey. Další den focení na Špilberku s Danem. Další den focení v Hostivaři s Anetou Jungerovou, která pořádala fotokurz. A dneska socializační procházka Stromovkou s některými z našich kamarádů. No nemá to s námi holčička úplně jednoduché, ale zvládá to parádně!

Ze cvičáku a dětského dne v Třebíči máme pár fotek díky Peťe Zavadilové, která se za námi přijela podívat. Je to majitelka Anex Moravia Merilen, sestřičky naší Chelsea. Takže mezitím, co my jsme s Májou cvičily a předváděly dětem, jak si hrajeme frisbee, Peťa fotila a fotila.

Na pátek jsme se domluvili s Danem, že mi vyfotí maličkou, dokud ji mám ještě v Brně. Sešli jsme se na Špilberku, já si hrála se psy a on fotil. Štěně si tam hrálo teda spíš samo, rozhodlo se prohrabat se pod hradbami, ale nestihla to. Mája ta vcelku i spolupracovala a předváděla se. (…)

Ode dne, co mám doma malou Chelsea jsme neustále někde venku a něco se děje. Druhý den cvičák a dětský den v Třebíči. Třetí den „jen“ venčení s Casey. Další den focení na Špilberku s Danem. Další den focení v Hostivaři s Anetou Jungerovou, která pořádala fotokurz. A dneska socializační procházka Stromovkou s některými z našich kamarádů. No nemá to s námi holčička úplně jednoduché, ale zvládá to parádně!

Ze cvičáku a dětského dne v Třebíči máme pár fotek díky Peťe Zavadilové, která se za námi přijela podívat. Je to majitelka Anex Moravia Merilen, sestřičky naší Chelsea. Takže mezitím, co my jsme s Májou cvičily a předváděly dětem, jak si hrajeme frisbee, Peťa fotila a fotila.

Na pátek jsme se domluvili s Danem, že mi vyfotí maličkou, dokud ji mám ještě v Brně. Sešli jsme se na Špilberku, já si hrála se psy a on fotil. Štěně si tam hrálo teda spíš samo, rozhodlo se prohrabat se pod hradbami, ale nestihla to. Mája ta vcelku i spolupracovala a předváděla se.

V sobotu už bylo focení trochu náročnější. Tím, že to byl fotokurz a ne jen tak nějaké venčení, tak jsme musely s Májou více spolupracovat. Což jí se chtělo, to zas vidina míčku a pamlsků byla silná. Ale při portrétech nebyla tak silná, protože jen sedět nebo ležet je hrozná nuda. To jsme si odbyly na začátku a pak už to bylo super! Skákala přes větve stromů, chytala míček, koupala se, házely jsme si s diskem (to mimo jiné okusila i malá Chelsea!!) a ukázaly jsme i pár triků. S Chelsinkou to bylo trochu těžší, tak sama nikde neposedí ani nepostojí, takže tam jsem moc nevěděla, jak ji fotografům „naaranžovat“. Ale nakonec i malá prý bude mít nějaké fotky.

A dnes proběhla jedna z našich oblíbených procházek. Přišlo pár známých lidí se svými psisky. Opět převažovaly borderky, jak už je u nás zvykem, ale naštěstí se ani lidi s jinou rasou nebojí mezi nás, takže občas se tak mihlo i jiné plemeno. Chelsinka tam měla kámošku, asi o týden či dva starší, než je ona sama. Malou Hamyfáckou borderečku Deiri. Zpočátku se jí bála, stejně jako ostatních psů, ale pak se od sebe už nehnuly.

Byl to moc povedený den, i celý víkend a vlastně i celý týden. Ten následující bude horší, jdu se pustit do učení.

Naše fotky z nedělní procházky.
Fotky od Daniely Ranglové.
Fotky od Kristýny Machkové.

Pár fotek z Třebíče a od Dana je zde a fotky ze sobotního fotokurzu určitě ještě budou!

Máme doma belgičáka

Prodloužený víkend trávím doma a Marek půlku víkendu bohužel v práci. Tak jsem si říkala, že učit se mi nechce a radši bych nějakou tu „psí“ zábavu. Jít si zaházet frisbee nikdo moc nechtěl, nebo spíše nemohl. Lenka s Fleur a Quinckou jdou na výstavy a prý koupat ty dvě nijak často se nedá. Hanka s Ginnou a Ernym je zas o víkendu v práci. No tak jsem její práce využila aspoň k tomu, ať mi půjčí psa :)

Takže na víkend máme doma na hlídání „malou“ Ginnu. V pátek ráno jsem si ji vyzvedla a.. ale jo, vrátím ji. Ona mi totiž zlobí Máju a vrčí mi na přítele. Ale je to vtipné sledovat, jak se Mára jde tulit ke psovi, který na něj vrčí :D Jenže ona Ginna neví co chce, protože ona si užívá jeho drbání, ale preventivně na něj musí vrčet. No a Mája, ta je z ní úplně vyčerpaná. Ginna do ní pořád kouše, Mája se ožene, ale zas ji hned nechá. Že by ji prostě jednou pro vždy dostala k zemi a vysvětlila, že tohle teda ne, to Mája nějak neumí. (…)

Prodloužený víkend trávím doma a Marek půlku víkendu bohužel v práci. Tak jsem si říkala, že učit se mi nechce a radši bych nějakou tu „psí“ zábavu. Jít si zaházet frisbee nikdo moc nechtěl, nebo spíše nemohl. Lenka s Fleur a Quinckou jdou na výstavy a prý koupat ty dvě nijak často se nedá. Hanka s Ginnou a Ernym je zas o víkendu v práci. No tak jsem její práce využila aspoň k tomu, ať mi půjčí psa :)

Takže na víkend máme doma na hlídání „malou“ Ginnu. V pátek ráno jsem si ji vyzvedla a.. ale jo, vrátím ji. Ona mi totiž zlobí Máju a vrčí mi na přítele. Ale je to vtipné sledovat, jak se Mára jde tulit ke psovi, který na něj vrčí :D Jenže ona Ginna neví co chce, protože ona si užívá jeho drbání, ale preventivně na něj musí vrčet. No a Mája, ta je z ní úplně vyčerpaná. Ginna do ní pořád kouše, Mája se ožene, ale zas ji hned nechá. Že by ji prostě jednou pro vždy dostala k zemi a vysvětlila, že tohle teda ne, to Mája nějak neumí.

V pátek dopoledne jsme se byly s holkami podívat ve Stromovce. Adélka (má belgičandy) svolala procházku a to my se rády přidáme. Lidí ani moc nebylo, ale psů skoro dvakrát tolik. Mája poznala praštěnou dobrmanku (to by bylo něco pro oči mojí mamky!), která si z ní dělala agility překážky. Nevím, jak se jim to dařilo, ale dost často jsem viděla, jak Chita přeskakovala Máju. Dobrmanka byla taky ještě štěněcí, i když na to vzrůstově moc nevypadala, takže se holky pěkně vyběhaly.

S dalšími lidmi byl sraz u jezírek. Tak si říkám, že super, aspoň se psi trochu osvěží vodou. Jenže to jsem netušila, že Ginna vletí do jezírka za kachničkama a tolik se s nimi spřátelí, že se rozhodne z jezírka už nikdy nevylézt. Fakt tam plavala jak ta kachna, sem a tam, od jedné k druhé. Volat jsem mohla, jak jsem chtěla, ale prostě Ginna najednou neměla jméno a úplně na mě dlabala. Fakt už jsem si myslela, že jí ven nedostanu. Po pár minutách se nějak přiblížila ke břehu, tak jsem jí čapla, vytáhla a odvedla. Zpátky už jsme se naštěstí nevracely!

Pak už byla Ginna zlatíčko, pořád si mě hlídala, kde mě má, abych se náhodou někde neztratila. Za to Mája, ta si lítala, kde se jí zrovna zlíbilo. Jak jinak. Došli jsme pak k jinému menšímu jezírku, tentokrát už bez kachen, takže se psiska koupala, aportovala nám klacky z vody a občas nás i někdo osprchoval. Mája překvapila, že se koupe, že má vodu ráda, to už víme. Ale že by do vody skákala, to se moc často nevidí. Většinou si v klidu vleze, pozvolna. Včera se trochu rozmýšlela, ale nakonec sebrala odvahu a skočila :)

Fotky ze Stromovky

Máme doma návštěvu

V pátek kolem páté odpoledne jsem s Márou dorazila do Letňan na For Pets. Jednak jsme se jeli podívat na veletrh a koupit něco pro Máju a jednak jsem tam měla sraz se Zdenkou, aby mi předala Nexinku na víkendové hlídání.

Veletrh teda nic moc, docela mě zklamal, nebo nevím, ale přišlo mi, že je tam toho hrozně málo. Sehnali jsme obojky proti klíšťatům, zabrousili k nějakému výprodeji hraček a vzali májem míček na šňůrce (gappay přesto jednou přijde!) a pískací míček a ještě jsme u dogpoint stánku brali přetahovadlo (těch není nikdy dost). Pořád jsem doufala, že najdeme i nějaký stánek s masem, ale nikde nic. Tak jsem nakonec koupila na víkend Máje Brit konzervy, tak snad bude spokojená. (…)

V pátek kolem páté odpoledne jsem s Márou dorazila do Letňan na For Pets. Jednak jsme se jeli podívat na veletrh a koupit něco pro Máju a jednak jsem tam měla sraz se Zdenkou, aby mi předala Nexinku na víkendové hlídání.

Veletrh teda nic moc, docela mě zklamal, nebo nevím, ale přišlo mi, že je tam toho hrozně málo. Sehnali jsme obojky proti klíšťatům, zabrousili k nějakému výprodeji hraček a vzali Máje míček na šňůrce (gappay přesto jednou přijde!) a pískací míček a ještě jsme u dogpoint stánku brali přetahovadlo (těch není nikdy dost). Pořád jsem doufala, že najdeme i nějaký stánek s masem, ale nikde nic. Tak jsem nakonec koupila na víkend Máje Brit konzervy, tak snad bude spokojená.

Když jsme prolezli veletrh (což nebylo za dlouho), dostali jsme Nexu a vyrazili pomalu domů. Nexa nějak nechápala, proč jí panička odchází a ona s ní nemůže jít. Vzali jsme to venkem, abychom nešli Zdence v patách, tak Nex pořád hledala, kde ta panička je. Hledala ji ještě v autobuse, až když jsem si sedla a vzala ji na klín, aby ji tam lidi neušlapali, tak se uklidnila.

Doma už měla jiné starosti, chvíli se honily s Májou, dokud ale nenašla našeho kocoura. Pak už Nexu nic jiného nezajímalo a chtěla prostě kočku. Během večera už jsme se jen tak poflakovali, hráli si, aportovali a vcelku brzy šli spát. Až mě překvapilo, že cca kolem desáté obě holky lehly a ničeho se nedožadovaly. Ani sebe neprovokovaly, ani si hrát nechtěly, prostě šly spát.

V sobotu mě čekalo brzké vstávání, s tím jsem trochu nepočítala. S Májou jsme zvyklé spát, dokud to jde. Nexa je trošku ranní ptáče, asi v 6 hodin už chtěla něco dělat. Tou dobou jsem jí ještě zvládla vysvětlit, že ještě spíme. O hodinu později už se mi to nepovedlo. Takže šup z postele ven a jdeme venčit! Holky jak kdyby se naladily na jednu vlnu. V chodbě měly sednout a čekat (povedlo se, ve sklepě totiž často bývá kocourek, tak abychom o něj nepřišli), já prošla sklepem, otevřela ven a holky povelem uvolnila. Takovým tryskem co vyběhly, start jak na závodech. Došla jsem za nimi jen zavřít dveře a už koukám ven, obě dřepí a venčí se. Dobře sehraná dvojka!

Vyvenčily se, vyběhaly se spolu a Mája, že už jdeme domů. Ranní venčení, je přeci jen na chviličku, vyvenčit a zase domů. Tak jsem si zavolala i Nexu a vrátily jsme se do pokoje. Venku napadla rosa, takže byly holky celé mokré. Mája to zná, prostě chvilku v klidu postát a pak bude všechno dobré. Nexa se utřít taky nechala, ale pořád chtěla někde něco zkoumat, takže byla složitější domluva. Vpustím je do pokoje, Mája automaticky zalehne na svou deku (po každé procházce se chodí „odpočinout“ na místo, resp. jí tam posílám, aby trochu oschla) a Nexa čeká, co budeme dál dělat :D Za chvíli pochopila, že teda ještě nic, že se ještě dospává, tak si lehla a odpočívala. Občas na nás zkusila zakňučet, že jako žádné spaní, ale nevyšlo to.

Během dopoledne jsme byli venčit u nás v Čakovickém parku. Potřebovala jsem vzít Nexu někam, kde nejsou kočičky a ani moc lidí. Kde ji můžu pustit a mít co největší šanci, že mi nezdrhne a začne mě trochu víc vnímat. Vcelku se zadařilo, dopolední procházka proběhla v naprostém klidu. V parku jsem s sebou měla i foťák, takže nějaké ty obrázky jsou na rajčeti.

Na půl čtvrtou jsme měly naplánovanou procházku ve Stromovce. Ještě s Martinou a Kessi a s Lenkou, Fleur a Quince. Sraz jsme krapet nestíhaly, tak na nás musely holky pár minut počkat. Cestování s oběma holkama pražským MHD bylo bez chybičky. Mája lehla a byla v klidu, Nexa si chvíli chtěla sundat ohlávku, ale pak si lehla a už jsem o ní taky nevěděla.

Ve Stromovce jsem obě holky vypustila a jen jsem se modlila, abych s oběma i odešla domů. Mája byla zlatíčko. Nevím, jestli měla strach, abych ji nevyměnila za Nexu nebo co, ale najednou se fakt snažila a poslouchala krásně. Nexa, no, ta trochu míň. Ale zas na mě není moc zvyklá, tak jí to nemůžu mít za zlé. Naopak, na to, že jsme spolu jeden den, tak mě poslouchala moc hezky.

Na začátku Stromovky jsme potkaly slečnu s borderkou a s míčkem. Takže Nexa se rozhodla, že chce míček a víc jí nezajímá! Byl to boj, ale nakonec přišla a nemusela jsem si ji jít odvést! O pár metrů dál vletěla do jezírka, že prý se tam aportují klacky a že chce taky! (Nutno dodat, že dopoledne do vody pro míček absolutně nechtěla!!) Najednou byla ve vodě a odmítala vylézt. V tu chvíli jsem byla trochu bezradná a nevěděla jsem co dělat. Naštěstí byla pořád „u mě“ a ne někde v tahu, to bych asi byla víc na nervy :D Slečna mi pak půjčila klacek, takže jsem Nexu nalákala ven a odchytila. Mokré jsme byly obě dvě, ale odvedla jsem si ji a vypadalo to, že pochopila, že když se zavolá, tak prostě má přijít. Víckrát už se nic moc takového neopakovalo. Jo, chtěla se kamarádit (stejně jako Mája) s nějakým zlým ovčákem, ale to přiběhly na zavolání obě dvě hned. Pak chtěly, taky obě dvě, lovit všechny frisbeečka, co po Stromovce lítala. Naštěstí byli lidi docela rozumní (nebo měli možná o své disky strach) a když viděli, že tam mají psa, tak si přestali házet. Já na psy párkrát hulákala, že jako fakt jdeme (!) a obě nakonec vždycky šly.

No prostě to s holkami bylo zábavné. Ač se to možná zdá, že to bylo trochu o nervy, tak já jsem byla vcelku v klidu. Spoléhala jsem na to, že se obě budou držet smečky a nikam nezdrhnou. No a dařilo se. Občas jsem se teda otáčela a hledala, kde mám kterého psa, ale vždycky se někde vynořily.

Po Stromovce jsme přijely dom a obě holky padly, ani jsem o nich nevěděla. O chvíli později se mi obě nasáčkovaly do postele, takže jsem zjistila, že ty psy ještě mám. Naštěstí mám postel velkou a vejdeme se sem všechny.

Neděli už jsme měli doma klidnou a proflákanou. Ráno jsme spali dlouho, všichni. Obě holky v posteli a očividně byly spokojené, takže ani jedna nechtěla ven. No, a protože bylo venku celý den hůř a hůř, tak náš výletní plán padl, zůstali jsme doma a hráli si tam.

Vytáhla jsem nové přetahovadlo, co jsme pořídili na For Pets. Obě holky se ho hned ujaly. Tak jsem je, teda spíš Máju, podporovala v držení. Přeci jen, ona se s pejsky moc nepřetahuje a s Nexou už vůbec ne. Všechno jí hned dává, podřizuje se. Tak jsem jí chtěla dodat trochu sebevědomí, že i ona se zvládne tahat. A fakt že to šlo! Mája držela, nepustila, ani nepřekusovala. Občas dokonce nejen, že pasivně držela, ale snažila se i Nexu přetáhnout a získat hračku. Ale co je hlavní! Ani jednou na ní nezavrčela, ani nevycenila zuby! Mám z holčičky radost. Návštěva Nexi jí docela prospívá, začíná se otrkávat, je to super.

Večer jsme předali Nexu zpátky paničce. Je tu teď nějak ticho, klid. Na druhou stranu si Mája užívá, že je zase středem pozornosti jen a jen ona. Byl to prima víkend. Kdy hlídáme příště? :))

Hvězda a další noví kamarádi

Se Zdenkou a její Nexou jsme si naplánovaly na pátek vycházku do Hvězdy. Pozvaly jsme pár dalších lidí, že vyrazíme na jednu z dalších hromadných vycházek. Tentokrát se zájem o procházku rozšířil a celkem se nás účastnilo 13 lidí s 22 pejsky. S Májou jsme tam trochu kazily průměr, protože skoro každý tam měl víc psů. Tentokrát jsme se dokonce i odpíchli od borderek a měli jsme smečku různorodější. (…)

Se Zdenkou a její Nexou jsme si naplánovaly na pátek vycházku do Hvězdy. Pozvaly jsme pár dalších lidí, že vyrazíme na jednu z dalších hromadných vycházek. Tentokrát se zájem o procházku rozšířil a celkem se nás účastnilo 13 lidí s 22 pejsky. S Májou jsme tam trochu kazily průměr, protože skoro každý tam měl víc psů. Tentokrát jsme se dokonce i odpíchli od borderek a měli jsme smečku různorodější.

Fotky z vycházky najdete na rajčeti.

Po procházce jsme si jely domů trochu odpočinout a nabrat další síly. Odpoledne jsme totiž měly v plánu navštívit agility v Libni. Konečně cvičák, kde se netrénuje ve dnech, kdy jsem v Brně a kde nás vezmou i s voňavou slečnou. (Mimochodem, Mája pořád nehárá a psi o ní přestávají jevit zájem.. nějak to nechápu!) Každopádně na agility jsme šly a to s tím účelem, zvednout Máje skočky na L, protože holčička nějak nechce skákat do výšky.

Zprvu jsem se až divila, jak to je jednoduché. Měli jsme jednoduché krátké sekvence, každá skočka na jiné výšce (něco M, něco L, něco šikmo). První L skočku smetla bez ohlížení. A asi se z toho poučila a pak už skákala parádně. Na problém jsme narazily ve chvíli, kdy měla náběh na skočku z boku a když měla skákat víc L za sebou. Každopádně, ve středu jedeme za Peťou, tak snad nám i s tímto trochu pomůže :)

Přes víkend jsme byly mimo Prahu a když jsme se v neděli vrátily, tak jsme ve Vysočanech cestou z vlakového nádraží na autobus potkaly slečnu s malým štěňátkem borderky. Oni měli cestu na Střížkov, že tam bydlí, a my přes Prosek domů, takže nějaká chvilička zdržení v parku nám nevadila. Tak jsme dojeli na Prosek a doprovodily holky domů.

Malá Megi je úžasná, hravá.. zpočátku se vůbec nebála, ani mě ani Máji. Pak když už byla Mája na ní moc divoká, tak se jí to nelíbilo. Ale věřím, že až prcek vyroste, tak jí to vrátí. Tak snad s námi holky někdy půjdou venčit i s dalšími pejskaři..

Potřebujeme hodně venčit

Po smutné zprávě, co nás zastihla, potřebujeme společnost. Dny doma jsou moc prázdné a smutné. Takže na úterní večer jsme si domluvily venčení na Černém Mostě. Přesvědčily jsme i Lenku, ať přemůže své nastydnutí, vezme Fleur a malou Quince a společně s nimi jsme se sešly na Čerňáku, na „domácím poli“ Zdenky s Nexinkou.

Mája je viděla po opravdu dlouhé době, takže měla neskutečnou radost, že s nimi může lítat. Dokonce i s míčkem si hrály všechny bez problémů. Mája nějak neměla potřebu ukazovat ostatním své zuby, jen čapla míček a provokativně zdrhala. (…)

Po smutné zprávě, co nás zastihla, potřebujeme společnost. Dny doma jsou moc prázdné a smutné. Takže na úterní večer jsme si domluvily venčení na Černém Mostě. Přesvědčily jsme i Lenku, ať přemůže své nastydnutí, vezme Fleur a malou Quince a společně s nimi jsme se sešly na Čerňáku, na „domácím poli“ Zdenky s Nexinkou.

Mája je viděla po opravdu dlouhé době, takže měla neskutečnou radost, jak při vítání, tak při běhání. Dokonce i s míčkem si hrály všechny bez problémů. Mája nějak neměla potřebu ukazovat ostatním své zuby, jen čapla míček a provokativně zdrhala.

Bylo to parádní proběhnutí, po kterém Mája přišla domů, lehla a krom večeře se už nezvedla. Fotky z vycházky najdete na rajčeti. ;)


Dnes jsme byly během dopoledne na vycházce v Kunratickém lese. Ráno, chvilku před odjezdem, mi píše Verča, že potřebuje vyběhat Ajsku a jestli nechceme jít venčit, teď hned, že klidně za námi dojedou. Tak jsem ji nasměrovala na Chodov, daly jsme si sraz tam a šly holky vyběhat. Marek šel mezitím do práce (do obchodního centra Chodov), takže se mi náramně hodilo, že nebudu v tom velkém lese, kde to vůbec neznám, venčit sama. A myslím, že i Máje se moc hodilo, že tam nemusí běhat jen s paničkou, ale že tam má kámošku.

Verča na vycházce fotila, takže určitě budou brzy nějaké pěkné fotky od ní. Už se sama těším.

A v pátek se chystáme na venčení do Hvězdy, takže se můžete těšit na další várku fotek!

Bahenní koupel ve Hvězdě

Dnes ráno jsme vyrazily na dalekou cestu kvůli venčení, téměř na druhý konec Prahy. Jely jsme poznat Verču a její dva kluky Sparkyho a Dipa. Přidalo se k nám ještě pár dalších lidí, takže nakonec nás byla docela velká smečka borderek + jedna rezavá „skoro borderka“ :)

Ve Hvězdě jsme společně strávili něco kolem dvou hodin. Byla to parádní procházka a na to, že je únor, tak i to počasí bylo fajn. Jediná taková malá chybička byla, že bylo všude bahno. Teda je fakt, že během chvíle nebyli od bahna jen psi, ale i my, takže jsme to během asi 10 minut na vycházce přestali řešit. (…)

Dnes ráno jsme vyrazily na dalekou cestu kvůli venčení, téměř na druhý konec Prahy. Jely jsme poznat Verču a její dva kluky Sparkyho a Dipa. Přidalo se k nám ještě pár dalších lidí, takže nakonec nás byla docela velká smečka borderek + jedna rezavá „skoro borderka“ :)

Ve Hvězdě jsme společně strávili něco kolem dvou hodin. Byla to parádní procházka a na to, že je únor, tak i to počasí bylo fajn. Jediná taková malá chybička byla, že bylo všude bahno. Teda je fakt, že během chvíle nebyli od bahna jen psi, ale i my, takže jsme to během asi 10 minut na vycházce  přestali řešit.

Domů Mája dojela jako jedna malá chlupatá bahenní kulička. Doufám, že to odpad u vany ustál :D Takového bahna co musel pojmout, to se běžně nestává. Ještě, že nás domů vezla Martina autem. V autobusu by nás asi neviděli rádi..

Nějaké fotky z venčení jsou na rajčeti a něco pak je také ještě u Verči.

Casey, kde si?

Ve čtvrtek jsme s Májou vyrazily na výlet do Třebíče. Před rokem jsem si tam jela Máju vyzvednout a teď jsme se vrátily s Májou podívat se na její rodné město, na Peťu s Casey, které jsme si večer odvezly do Brna, na paní doktorku, která se o maličkou Májku starala a teď jsem jí té stejné paní doktorce svěřila na rentgeny a na pár kamarádů, kteří Májku a její sourozence také navštěvovali. (…)

Ve čtvrtek jsme s Májou vyrazily na výlet do Třebíče. Před rokem jsem si tam jela Máju vyzvednout a teď jsme se vrátily s Májou podívat se na její rodné město, na Peťu s Casey, které jsme si večer odvezly do Brna, na paní doktorku, která se o maličkou Májku starala a teď jsem jí té stejné paní doktorce svěřila na rentgeny a na pár kamarádů, kteří Májku a její sourozence také navštěvovali.

Ráno vstát asi v 6:30 to jsme zvládly asi jen díky vidině, že když nestihneme vlak, budeme muset autobusem a to by mohlo být nepříjemné. S Májou mám zkušenosti, že v autě a autobusu zvrací, pokud se ráno nenají. A jelikož jsme jeli na rtg kloubů, tak jíst nesměla (rtg se dělá pod narkózou). Takže brzy vstát, obléct a hurá na vlak.

V Třebíči si pro nás přišla Peťa, trošku jsme se prošly a došly až na místní veterinu, kde už nás čekala MVDr. Smolová. Májce dala narkózu a nechala nás počkat v čekárně, než mi pejsek usne. Chuděra malá, srandu jsme z ní měly, jak jí padala hlavička. Pak už ji jen posbírat a donést pod rentgen. Teda než jsem přišla na to, jak toho psa chytit, abych ji pobrala, tak to chvilku trvalo. No a o rtg víc nepíšu, to ať si každý zažije sám. Povím jen jediné – jsem ráda, že už to je za námi!

Snímky nám paní doktorka vyvolala a ukázala, ale oficiální vyhodnocení budeme mít později, jelikož ona dysplazii nevyhodnocuje. Takže to si ještě chvíli počkám, ale prý to vypadá dobře.

Ke konci snímkování už se Mája začala pomalu probouzet a nechtěla moc spolupracovat, ale nakonec to vydržela. Když bylo vše za námi, dostala od doktorky něco na probuzení se slovy „tak do 15 minut se probudí úplně“. Mája ale usoudila, že už bude vstávat a chtěla odejít po svých. To jsem jí ale dovolit nemohla a odnesla jí pěkně na pelíšek. Pak paní doktorka povídá, že jí tam máme nechat a jít se podívat na snímky. Máju jsem podrbala a říkám jí „zůstaň tady, za chvilku přijdu“. Peťa se začala smát, jak kdyby přeci neměla na vybranou, tak že jí nemusím říkat ať zůstane. Tak jí říkám, ať se moc nesměje, že je dost možné, že za chvilku bude Mája stát mezi dveřmi. No asi po minutě či dvou jsme cosi zaslechly, Peťa se otočila a znovu se smála. Proč? Podívala se ke dveřím a tam stála moje malá Mája, které se klepaly nohy, na kterých se sotva držela. Chudák nechápala co se to s ní děje a já jí v tom ještě nechala samotnou.

Odpoledne jsme byly navštívit Kamču a Luckyho, kterého jsme vzaly na vycházku. Uši mu pořád plandají, jak se jim zachce, ale musím uznat, že i když nemám ráda ty „chlupaté medvídky“ a ani jedno ucho sem a druhé tam, tak z Luckyho vyrostl pěkný pes! No ještě aby ne, po Cassince :) Psiska spolu lítala venku po polích, na sněhu. Všichni vypadali moc spokojeně. A Lucky vypadal, že se mu Mája moc líbí a že prý by ji chtěl nakrýt. Ale Mája je na tohle nevrlá a nenechá se.

Večer jsem dělala ostudu v jedné z třebíčských restaurací, tak to snad radši ani nestojí za řeč. Do Brna jsme dorazily někdy kolem půl jedenácté večer, takže jsme zvládly akorát dojet na byt, dát večeři psům a usnout.

V sobotu se pak na nás přijela podívat Zuzka s Ládou, Dobinkou a Elbou. Ti dojeli vyzvednout Ondru s Juno a přivezli je za námi k Mariánskému údolí, kam byla naplánovaná vycházka. Trocha zpoždění, o kterém jsme se předem nedozvěděli způsobila, že jsme s Peťou asi půl hodiny čekaly venku v nějakých -12°C. Nic moc zážitek. Takže naše první kroky procházky zavítaly do nejbližší hospody, dát si čaj a polévku. Když jsme trochu rozmrzly, tak se mohlo jít dál (do další hospody na oběd).

Tlupa černobílých borderek se proháněla všude kolem. Člověk občas nevěděl, který pes je jeho. Juno a Dobby jsem rozpoznávala díky tomu, že Dobinka měla na sobě vestičku, jinak bych asi byla ztracená :D Každopádně to byl super pohled vidět, jak si ti psi vyhrají. Zvláště, když jsou si všichni tolik podobní. Naše rodinka se prostě nikdy nezapře!

Ze soboty na neděli u nás spala Niky se svým přítelem a jejich „malou“ Ruby. Takže večer jsme zakončili s nimi, s Peťou, Radkou a Danem ve společnosti 4 borderek, 3 lahví vína, 2 společenských her, „jedné“ vodní dýmky a … spoustou zábavy :)

Na rajčeti je pár fotek z našeho společného víkendu.

Agility ve Vestci a pak Stromovka s borderkami

S Nikčou Kubů jsme se domlouvaly už delší dobu, že bych se s Májou mohla někdy zastavit u nich ve Vestci, jelikož tam trénují agility. Kdyby to nebylo tak zatraceně daleko, tak už jsme tam dávno byly! Ale bohužel to máme dost z ruky. Každopádně zkouškové je v plném proudu, ve středu jsem jednu zkoušku zvládla, v pátek druhou asi ne, tak jsem si řekla, že si za odměnu uděláme výlet.

Vstávat kvůli tomu v 7 ráno, ještě ke všemu o víkendu, to mě málem zničilo. A představa, že strávím venku v té zimě téměř celý den mě nějak moc neuklidňovala. Ale sebrala jsem všechnu sílu a odvahu a vyrazila jsem. Zapomněla jsem kde co, vcelku se divím, že jsem doma nezapomněla i psa. Ještě, že je taková samostatná a ozve se :) (…)

S Nikčou Kubů jsme se domlouvaly už delší dobu, že bych se s Májou mohla někdy zastavit u nich ve Vestci, jelikož tam trénují agility. Kdyby to nebylo tak zatraceně daleko, tak už jsme tam dávno byly! Ale bohužel to máme dost z ruky. Každopádně zkouškové je v plném proudu, ve středu jsem jednu zkoušku zvládla, v pátek druhou asi ne, tak jsem si řekla, že si za odměnu uděláme výlet.

Vstávat kvůli tomu v 7 ráno, ještě ke všemu o víkendu, to mě málem zničilo. A představa, že strávím venku v té zimě téměř celý den mě nějak moc neuklidňovala. Ale sebrala jsem všechnu sílu a odvahu a vyrazila jsem. Zapomněla jsem kde co, vcelku se divím, že jsem doma nezapomněla i psa. Ještě, že je taková samostatná a ozve se :)

Cesta do Vestce byla relativně bez problémů. Na Proseku jsme dobíhaly metro. Na Budějovické jsme vůbec netušily, kde máme hledat bus. Na radu Nikol, prý „se někoho optej, kde tam jezdí autobus do Vestce“ jsem se tedy optala, jedna slečna vůbec netušila a mnohem víc jí zajímal můj pes než kam potřebujeme jít. Druhá slečna pro změnu nemluvila česky. Tak jsem ptaní vzdala a šla hledat. Vylezly jsme z metra přímo na zastávku! Bohužel špatnou a široko daleko nebyla žádná jiná vidět. Tak tam tak bloumáme kolem, až jsme došly ke křižovatce a za ní vidím stát autobus 332 (tedy ten náš). Na semaforu červená, no co se dá dělat. Teď si tak říkám, že mě ani nenapadlo se rozhlédnout, prostě jsem běžela. Autobusák nás vzal bez řečí a tak jsme si sedly. Mája na jednu sedačku a já za ní. No dobře, nenechala jsem jí tam celou cestu, vzala jsem si ji k sobě na klín. Teď už jen správně vystoupit.

Říkala jsem si, že když jsem kdysi došla pěšky z Tišnova do Heroltic bez mapy a potuchy, kde jsem, tak se přeci nemůžu ztratit v nějaké vesničce u Prahy. No, málem jo. Nakonec jsme ale cvičák našly! Postupně jsme se tam všichni sešli, všude samá borderka a sem tam i jiné plemeno. Jelikož Nikola Máju nikdy neviděla naživo běhat, tak si nás vzala na paškál jako první. Nejdřív jen rovné skočky, ať ji vidí. Pak stáčení a pak už si začala vymýšlet.

Mája byla šikovná, ale panička zas motala co se dá :D Vzhledem k tomu, že jsme nakonec zvládly zaběhnout celý parkur, tak je ale vidět, že někde ty chyby jsou a něco se s nimi dá dělat! To by člověk často neřekl, jak detaily tomu psovi pomůžou. „Natáhni víc tu ruku. Zvedni ji. Udělej si krok navíc. Řekni ji dřív povel. Uklidni se.“ Ono to fakt fungovalo!

Měla jsem z Máji opravdu velkou radost! Snažila se, skákala. Já mám pocit, že jsem toho ani tolik nenaběhala, že to bylo takové klidnější. A hlavně, ona dokázala jít dopředu i beze mě! :) Ano, já vím, šla za hračkou. Ale stejně, je to super!

Ze cvičáku jsme odcházely o něco dřív než ostatní, abychom stihly autobus. V plánu totiž byla další psí akce – procházka borderek po Stromovce. Takže po dvou hodinách na cvičáku jsme ještě běhaly dvě hodiny v parku. Bylo to náročné, ale aspoň jsme se nenudily. A navíc, kromě našich psích kamarádů se k nám přidal někdo nový. Konkrétně Martina s malou tříměsíční borderkou Kessinkou (z chs Hardy Horde). Prý je to pěkný uličník, pořád něco kouše a zlobí. Na procházce se ale tvářila jak největší andílek a od každého se nechávala drbat.

Naše fotky ze cvičáku jsou na rajčeti, fotky ostatních (kde běhá i Mája) jsou zde a video na streamu! ;) A co se vycházky ve Stromovce týče, také máme fotky na rajčeti.

Belgická procházka

Dnes.. vlastně už včera.. prostě ve čtvrtek jsme se zúčastnily s Májou procházky se spoustou belgičáků. Všechny nás spojovalo, že máme doma belgičáka od Beaty z Chs Deabei. Já jsem teda Fayu nechala doma, zatím stále ještě nezvládám MHD s oběma holkama naráz, krom toho je to dost daleko na cestování po Praze no a na závěr, spousta feneček a kdo ví, jestli by Faya nemusela absolvovat procházku na krátko a s košíkem. Tak jsem raděj neriskovala, nechala ji doma a vynahradím jí to jinou vycházkou. (…)

Dnes.. vlastně už včera.. prostě ve čtvrtek jsme se zúčastnily s Májou procházky se spoustou belgičáků. Všechny nás spojovalo, že máme doma belgičáka od Beaty z Chs Deabei. Já jsem teda Fayu nechala doma, zatím stále ještě nezvládám MHD s oběma holkama naráz, krom toho je to dost daleko na cestování po Praze no a na závěr, spousta feneček a kdo ví, jestli by Faya nemusela absolvovat procházku na krátko a s košíkem. Tak jsem raděj neriskovala, nechala ji doma a vynahradím jí to jinou vycházkou.

Článek se mi sepisovat nechce, není na to síla ani moc čas. Takže musí postačit malá fotoreportáž. Jinak procházka byla super! Počasí tak akorát příjemné na procházení (na focení už trošku horší, ale prala jsem se, co to šlo). Společnost moc milá a přátelská. Pejsci hodní, někteří víc než přátelští (začli mě líbat, když jsem je chtěla fotit). No prostě ten den neměl chybu! :)) Už se těším na další akci..

PPP aneb Procházka Průhonickým Parkem

Na neděli byla vyhlídka pěkného počasí a přitom bez vedra, tak jsme si naplánovali malý výlet do Průhonického parku. Během dopoledne jsme se prostě sebrali, vzali jsme s sebou foťák a vyrazili směr Průhonice. Cestou nás napadlo zavolat Lucce s Wesleym, jestli by nám nechtěli dělat společnost. A tak za námi dorazili :) Sice chvilku trvalo, než jsme se tam našli, ale nakonec ten park asi tak velký není. I když, někteří se tam asi ztratit dokážou. (…)

Na neděli byla vyhlídka pěkného počasí a přitom bez vedra, tak jsme si naplánovali malý výlet do Průhonického parku. Během dopoledne jsme se prostě sebrali, vzali jsme s sebou foťák a vyrazili směr Průhonice. Cestou nás napadlo zavolat Lucce s Wesleym, jestli by nám nechtěli dělat společnost. A tak za námi dorazili :) Sice chvilku trvalo, než jsme se tam našli, ale nakonec ten park asi tak velký není. I když, někteří se tam asi ztratit dokážou.

Mája s Wesleym jsou oba ulítlí na míček, takže si ho navzájem kradli. Vcelku si vystačili sami. Teda až na chvíli, kdy jsme dorazili ke srázu, pod kterým byl rybník. Nahoře na cestě upustili míček, ale že by si pro něj slezli do vody? To ani náhodou! No chybělo asi tak 5 cm a byla jsem se koupat já místo psů, když jsem jim šla ten míček zachránit. Nakonec jsem pomohla Máje do vody i ven a ona pro něj doplavala. No jenže vyběhli psi nahoru na cestu a šup, míček už byl zase ve vodě. Asi se jim líbilo, jak se paničky snaží o záchranu jejich milované hračky. A Mára? Ten si v klidu přihlížel, jestli se budeme koupat nebo jak to dopadne.

Jinak byl zbytek procházky parádní. Až na Wesleyho – krále žabinců a na asi dvě potyčky, ke kterým došlo mezi psisky. Prý si Wesley moc vyskakoval, když chtěl Máje krást hračky. Mája holt není zvyklá, že by jí nějaký pes kradl míček přímo z huby. Ale nakonec se i tohle zvládlo a všichni odešli spokojení, unavení a s dobrou náladou :))

Jo a fotky jsou samozřejmě na rajčeti!