Rodinné setkání

Jelikož má Peťa volno ve škole, rozhodla se ho využít k návštěvě Brna. Vzala dneska svojí Casey a Verču s Jessie a vyrazily se podívat za námi do Brna. Před procházkou jsme se ještě zastavily pro Ondrovu Juno a společně, samozřejmě i s Májou, jsme vyrazily na Kraví horu. Nejprve jsme se krátce prošly a pak zamířily na výběh pro psy. (…)

Jelikož má Peťa volno ve škole, rozhodla se ho využít k návštěvě Brna. Vzala dneska svojí Casey a Verču s Jessie a vyrazily se podívat za námi do Brna. Před procházkou jsme se ještě zastavily pro Ondrovu Juno a společně, samozřejmě i s Májou, jsme vyrazily na Kraví horu. Nejprve jsme se krátce prošly a pak zamířily na výběh pro psy, aby mohla být Casska bez košíku a nemusely jsme hlídat, jestli náhodou nejdou někde poblíž policajti. Přeci jen se ti brněnští nebrání rozdávání pokut za volné pobíhání psů.

Na louce pro psy jsme se s holkama všechny pěkně vyřádily. Jsou tam překážky na agility, takže jsme všichni skákaly. Tedy samozřejmě v rámci možností a přizpůsobení se štěňátkům. I já jsem si poprvé ozkoušela, jaké to je běžet agility. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla běžet se psem, který mě u toho vlastně vůbec nepotřebuje. Ale štěkala na mě Casey pořád, že jí to kazím :D No a štěňata jí při běhu byly pěkně v závěsu. Lítaly jak šílené, nic je nezastavilo. Mája si dokonce i skočila malou skočku a nikdo ji k tomu nenaváděl. Prostě běžela za mamkou, ta skočila, tak coby neskočila i Mája. Tak to zatím vypadá, že v tomhle bude po mamince a jak se vyběhne na parkur, tak bude šílená :)) No, už aby to bylo a mohly jsme trénovat.

Verča s Peťou se snažily ty neposedy i fotit, tudíž ve Fotogalerii už jsou k dispozici fotky od Peti i od Verči. :)

O výletu do Brna z pohledu Peti se dočtete zde a Verčino vyprávění je k dispozici tady!

Hlídání Juno

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné! (…)

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné!

Pro Juno jsme jely rovnou ze školy, takže ještě bez Máji. Dovezly jsme jí k nám domů a Mája se s námi ani nepřivítala a už si holky začaly hrát. Tak 5 minut si vydržely hrát bez vrčení, ale pak se do sebe pustily s takovou vervou, že se spolubydlicí bály mezi ně vmíchat. Takže když šlo do tuhého, musela jsem zasáhnout. Naštěstí jsem za celý den schytala pouze jeden kousanec, zato do tváře, takže to celkem bolelo.

Holky nám doma málem zdemolovaly byt a samy sebe, takže jsme je po chvíli vzaly vyběhat ven v domění, že se třeba unaví a budou spát. To jsme ale ještě nevěděly, že jsme na velkém omylu. Vzaly jsme je vyběhat na Kravák, kde se pořádně vylítaly. Vzhledem k tomu, že na chvíli přestal foukat vítr, tak bylo i relativně teplo a vydržely jsme venku docela dlouho. Potkaly jsme spoustu lidí a psů, ale nic z toho nestačilo.

Když to vypadalo, že jsou holky už unavené a uklidněné, vydaly jsme se domů. Jenže sotva jsme dorazily do bytu, boj začal nanovo. Nechápala jsem, kde na to berou energii, jelikož já jsem už tou dobou byla naprosto vyčerpaná. Ony i holky vypadaly dosti vyčerpaně a každou chvilkou se zdálo, že padnou, ale nakonec se vždycky zvedly a pustily se do sebe.

Po přibližně 3 hodinách společného dovádění se konečně uklidnily a každá si našla to „své“ místečko. Měla jsem radost, že bude doma chvíli ticho a holky si odpočinou. Ta radost mi ale dlouho nevydržela. Holky zvládly spát celých 15 minut !! a pak začal zase souboj. Od první chvíle jsem měla pocit, že to je souboj na život a na smrt a jedna z nich to nepřežije. Díky bohu, přežily obě dvě :)

V pět hodin jsem popadla Juno a jela jí vrátit Ondrovi domů. Byla holka vyřízená, v autobuse mi usnula, doma si zaběhla do klícky a já vyrazila do školy. Po návratu ze školy jsem doma našla „mrtvou“ Máju, která nechtěla vůbec nic, ani se jít vyvenčit. No věřím, že zítra ráno se zase vyspím hodně :))

Bohužel, na závěr mám jednu špatnou zprávu – můj foťák putuje po světě, tudíž z dívčího řádění nemáme žádné fotky. Což mě moc mrzí, protože by to byly určitě úžasné momentky. Ale určitě se ségry ještě brzy uvidí a pak už fotky budou, to slibuju!

Návštěva u Máji

V sobotu 22. 1. jsem podnikala výlet do Myslibořic, abych konečně viděla tu malou princeznu, která bude brzy moje! Cesta tam byla dlouhá, ale stálo to za to. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, jaká ta návštěva bude a hlavně jaká bude Mája. Hned jak jsem dorazila a společně s Peťou došla k nim domů, pochopila jsem, že Mája bude dokonalé stvoření! :) Sotva jsem přišla na zahradu, tak mě přiběhla přivítat a pak si zase šla hrát se sourozenci. (…)

V sobotu 22. 1. jsem podnikala výlet do Myslibořic, abych konečně viděla tu malou princeznu, která bude brzy moje! Cesta tam byla dlouhá, ale stálo to za to. Celou cestu jsem přemýšlela nad tím, jaká ta návštěva bude a hlavně jaká bude Mája. Hned jak jsem dorazila a společně s Peťou došla k nim domů, pochopila jsem, že Mája bude dokonalé stvoření! :) Sotva jsem přišla na zahradu, tak mě přiběhla přivítat a pak si zase šla hrát se sourozenci.

Celý den byl super, vždy jsme chvíli byli venku s pejsky a hráli si a chvíli zas doma, aby si štěňátka odpočinula a páníčci si mohli popovídat. Jako první nás opustil Arísek (teda vlastně Buzz), který měl před sebou dalekou cestu – až do Polska.  Tak jsme ještě před jejich odjezdem udělali společné fotky, rozloučili se s malým i s jejich novými majiteli a pak se zase vrátil každý k tomu, už svému, štěněti.

Kolem půl čtvrté odpoledne jsme pak odjížděli hromadně – já, Ondra s Juno, Zuzka a Laďa s Dobby i Kamča s Luckym. Bylo to těžké loučení. Všichni odjíždějící byli šťastní, že si ty malé potvůrky berou s sebou. Já jim to všem záviděla a mrzelo mě, že tu svou maličkou princeznu tam musím ještě dva týdny nechat. A Peťa s Verčou mohly jen přihlížet, jak jim všichni odváží jejich miminka. Tak aspoň že tam tu Májenku ještě na chvilku mají a nebude to pro ně tak veliký šok. Snad mi ji tam za ty dva týdny moc nerozmazlí :D

Tak a teď už jen odstátnicovat a těšit se na den, kdy Mája bude konečně u nás!! :)

(autor fotografie Piotr Felczak)