Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

Rozjezd ve frisbee

Na červen jsme s Májou přihlášené na naše první frisbee závody. Jsou to distančky v Petrovicích. Po dobu dvou dnů se bude soutěžit v Super Pro Toss and Fetch, Dog Dartbee, Quadrupedu a Paralelním Time Trialu. Panička je na házení trochu levá, házet do dálky vůbec neumí, takže jsem nás z tohoto důvodu nehlásila na Quadruped. V ostatních disciplínách v konkurenci asi taky šanci nemáme, ale aspoň si trochu zaházíme. Takže na všechny ostatní jdeme!

Jednoho dne mi volá Peťa a že prý „co děláš 16.3.? Pojeď s námi na frisbee seminář! Odvoz z Brna i zpátky autem.“ Co? Kde? Kdy? Proč? .. Šlo o seminář Quadruped. No to je přesně to, co potřebuji, aby mě někdo naučil házet do dálky, tak jo, jedem! (…)

Na červen jsme s Májou přihlášené na naše první frisbee závody. Jsou to distančky v Petrovicích. Po dobu dvou dnů se bude soutěžit v Super Pro Toss and Fetch, Dog Dartbee, Quadrupedu a Paralelním Time Trialu. Panička je na házení trochu levá, házet do dálky vůbec neumí, takže jsem nás z tohoto důvodu nehlásila na Quadruped. V ostatních disciplínách v konkurenci asi taky šanci nemáme, ale aspoň si trochu zaházíme. Takže na všechny ostatní jdeme!

Jednoho dne mi volá Peťa a že prý „co děláš 16.3.? Pojeď s námi na frisbee seminář! Odvoz z Brna i zpátky autem.“ Co? Kde? Kdy? Proč? .. Šlo o seminář Quadruped. No to je přesně to, co potřebuji, aby mě někdo naučil házet do dálky, tak jo, jedem!

Vzhledem k čím dál horšímu počasí jsem se rozhodla nebrat s sebou Máju. Takže jsem se domluvila s Markem, který byl tak hodný a pohlídal mi ji od čtvrtka až do soboty. Čímž mu moc děkuju! Já tedy už ve čtvrtek večer vyrazila do Brna za Peťou. Ráno zamířila na chvilku do školy a tak. No a pak počkat do soboty. Mezitím jsem zjistila, že vyrážíme z Brna v 7 ráno a pražáci vyráží z Letňan kolem 9.! V tu chvíli jsem Peťu nenáviděla a chtěla se sebrat a jet do Prahy, v klidu se vyspat a být na semináři za chvilku. No nic, už bylo pozdě, musela jsem se s tím smířit.

Ráno se teda nějak vyhrabat z postele, sbalit si věci, sbalit bábovku, udělat čaj. No překvapivě na nás Max snad ani moc dlouho nečekal. To bychom nebyly my, abychom všechno stíhaly bez problémů. Nasednout do auta, dojet k Matymu, ztratit se už v Brně cestou k němu a i s navigací.. no snad bude Maty víc vědět, kudy jet. Cestou ještě skoro hodinka spánku, jinak bych tam asi umřela.

Na místě jsme byli včas, dokonce ještě dřív, na uvítanou jsme dostali perník .. drogy na posílení hned po ránu? .. na oplátku jsme daly k dispozici bábovku, ať si i ostatní nabídnou. Když jsme se sešli všichni, tak to začalo. Nejdřív rozcvička a teď vás budeme natáčet a po obědě si to budeme pouštět.. Hm, dostali jsme perník, není už na čase vyrazit domů?

No dobře, tak to překousneme, že z nás udělají debily a jedeme dál! :) Jeden po druhém odházet před kamerou – všichni to děláte špatně. Neohýbat lokty, držet ten disk takhle, švih tam tomu musíte dát. Tak všichni do řady a zkoušet. Švih, to zasvištění musí být slyšet. Když došla řada na mě, tak prý ukaž švih, zatím bez vyhazování disku. „Švih“ vší silou, co jsem do toho mohla dát. Prý „no super, tak ještě větší švih!“ Cože?? Ale to mi pak už s diskem uletí i ruka! .. No dobré, tak teď ten disk pusť ať letí.. Fajn, pusť ho o něco dřív.. Dobře, to bylo zas moc brzy, zkus to později.. No prostě to bylo fakt vtipné :D

„Letí, letí, on letíí!“ To kupodivu nebyly jen mé výkřiky, to jsem slyšela i kolem sebe a z hlasu byla slyšet velká radost! :D

Prý jsem se tam jela učit házet do dálky, zpočátku to ale vypadalo, že se učím házet disk s odrazem od země. Celkem mi to i šlo, akorát to zrovna nebylo účelem. Když jsem to pustila později, tak to zas lítalo někam do nebes. No měla jsem co dělat s vychytáváním správného švihu, úhlu, času .. a pak mi k tomu ještě přidali pár kroků, abych si zamotala nohy.

Můj nejdelší naměřený hod je 36,4 m, ženský český rekord je 70 m. Asi mám ještě dost co dohánět :D

A dnes odpočívám a regeneruju. Trošku mě bolí pravá ruka, ale fakt dost mě bolí pravé rameno a krk. V sobotu vyrážíme do Stromovky opět potrénovat, doražte za námi! :)

Fotky ze semináře od Pavly Hejralové

Seminář Quadruped, Nymburk 16.3.2013

Dogfrisbee víkend

Před nějakou dobou jsem se (už ani nevím od koho) dozvěděla, že se plánuje víkendový dogfrisbee seminář v Petrovicích u Sedlčan. Konečně něco poblíž Prahy a ne Olomouce, tak jsem si říkala, že by bylo fajn toho využít. Rozeslala jsem tou dobou informace o semináři všemi směry a kupodivu se pár mých známých chytlo a že pojedou taky. V tu chvíli už bylo jasno, že jedeme a tak jsme se přihlásili. Já s Májou a i Marek na házení bez psa.

Během vycházek v Praze ve Hvězdě jsme poznali Verču Makovskou, která byla jednou z instruktorek na tomto semináři. Na vycházce nám tenkrát řekla „to já vás mít nebudu, já budu mít začátečníky“. Tak jsem ji utvrdila, že jsme právě začátečníci a ať s námi počítá. No a jak to nakonec asi dopadlo? Skončily jsme s Májou ve skupině u Verči :) Další instruktorky na víkendu byly Lucka Plevová a Helča Hofmanová, které jsem do té doby osobně neznala, jen jsem tušila, že někdo takový dělá frisbee. (…)

Před nějakou dobou jsem se (už ani nevím od koho) dozvěděla, že se plánuje víkendový dogfrisbee seminář v Petrovicích u Sedlčan. Konečně něco poblíž Prahy a ne Olomouce, tak jsem si říkala, že by bylo fajn toho využít. Rozeslala jsem tou dobou informace o semináři všemi směry a kupodivu se pár mých známých chytlo a že pojedou taky. V tu chvíli už bylo jasno, že jedeme a tak jsme se přihlásili. Já s Májou a i Marek na házení bez psa.

Během vycházek v Praze ve Hvězdě jsme poznali Verču Makovskou, která byla jednou z instruktorek na tomto semináři. Na vycházce nám tenkrát řekla „to já vás mít nebudu, já budu mít začátečníky“. Tak jsem ji utvrdila, že jsme právě začátečníci a ať s námi počítá. No a jak to nakonec asi dopadlo? Skončily jsme s Májou ve skupině u Verči :) Další instruktorky na víkendu byly Lucka Plevová a Helča Hofmanová, které jsem do té doby osobně neznala, jen jsem tušila, že někdo takový dělá frisbee.

Na víkend jsme nakonec vyráželi v sestavě: Já s Májou, Martina s Kessi, Hanka s Ernym a Ginnou, Lenka s Fleur a Quince, Iveta s Ashanti a Bery a Lucka s půjčeným Barnym. Marek musel na víkend do práce, tak jsme s Májou osiřely. V pátek odpoledne jsme vyráželi. Na seminář nás vezl můj táta a pobrali jsme ještě Hanku s psisky. Cesta tam byla opravdu zajímavá, trochu jsem se bála, jestli s námi bude Hanka chtít jet i domů. Že jsme trochu zabloudili, s tím se dalo počítat. Táta si totiž nějak zapomněl vzít mapu a moc mu nevadilo, že jede někam, kde to vůbec nezná. To by nebyla zas taková katastrofa. Jenže když už jsme se našli, resp. když jsme (s pomocí místních) narazili na první ukazatel směr Petrovice, který tvrdil, že to je ještě 16 km a já řekla tátovi, že na to má 20 minut, tak to vzal opravdu vážně. Mezi vesničkami serpentýny jak v horách a táta se s tím opravdu nepáral. Takže jsme tam lítali ze strany na stranu. Erny s Ginnou byli v klecích a Mája na sedadle vedle nás. Tak na mě chudinka koukala, jako co je, co se děje, proč to s ní tak hází. Ale překvapivě jsme dorazili na místo, včas a v pořádku.

V pátek večer se zatím žádný program nekonal. Postavily jsme stany, nechaly psiska vyběhat a na grilu si udělaly večeři. Ta naše skupinka si udělala po grilování malý ohníček na grilu a seděly jsme tam ještě pár hodin a kecaly. Ostatní už třeba kolem 9. hodiny večer zalezli do stanů a asi šli spát. Na jednu stranu jsme moc nechápali, jak to dělají, že jdou spát, na druhou stranu to možná byl dobrý nápad. Mnoho z nich rozhodně nebylo na semináři poprvé a tak asi tušili, že druhý den bude trochu náročnější. Ani už nevím, kdy jsme šly spát my, ale asi tak kolem půl dvanácté.

Na noc jsme dostaly do stanu Ginnu, aby nám nebylo smutno, když jsme tak osiřely :) Pro upřesnění, kdo nezná, tak Ginna je belgický ovčák, tak si jí poslední dobou užívám, co to jde. No a proto jsem si ji taky půjčila na noc k sobě. Zalezli jsme do stanu, Mája si lehla, že teda jdeme spát a Ginna tam pořád chodila a čmuchala, jak se má ze stanu dostat ven za paničkou. Když ale panička ve vedlejším stanu ztichla, tak to přestala řešit, lehla si mi k nohám a šla taky spát.

Celá noc probíhala v klidu, holky byly hodné, jen nevydržely spát na jednom místě. Kolem asi čtvrté hodiny ráno se ke mně přitulila Mája, studená jak kostka ledu a celá se klepala. Tak jsem rozepla spacák a vzala si ji k sobě. Schoulila se do klubíčka, tak jsem spacák už nedopla, ale hřály jsme se navzájem a tak nám bylo dobře. Když se už Mája zahřála, začala se natahovat a spacák šel dopnout. Ze spacáku koukala jen moje hlava a Májky čumáček. Tak jsme spolu spaly až do rána :)

Ráno na osmou hodinu nástup na hřišti a dozvíme se co bude dál. Takže na osmou už být ready, po snídani, pejsci vyvenčení a uložení v kennelách. Nejprve jsme vyřešili věci jako doplatky, nákup disků, objednání večeře a nějaké to oficiální přivítání a upřesnění, co nás čeká. Pak jsme si začali ve dvojicích házet s tím, že holky kolem nás chodily a koukaly, kdo co umíme a neumíme. Poté jsme si přivedli pejsky a ukázaly, jak si s nimi házíme, jak pejsek spolupracuje, jak.. prostě jednoduše, jak to vypadá, když si vezmeme disk a jdeme si hrát. Pak si nás rozdělily do třech skupin, vysvětlily nám jak správně házet backhand, forhand a cosi, čemu se říká kuře.

V těch menších skupinkách jsme si zase házeli ve dvojicích a trénovali tyto tři hody a Verča (u které jsem byla já) nám radila, co děláme špatně, jak to líp chytit, jak to líp hodit, na co si dát pozor atd. Když nám to šlo, tak nám přidala další hod (upside down), ať můžeme trénovat i to a pak různě ať se otáčíme, házíme to pod nohou apod. Po chvíli nás vzala a vysvětlila nám, jak házet floater. Postavila nám tam židli a jeden po druhém jsme házeli. Pak zase zpátky do dvojic, jeden to chytal do ruky, jak kdyby to byla psí tlama druhý se musel co nejlépe trefit. A jestli se nepletu, tak tím pro nás končil dopolední program.

Možná před obědem, možná až po něm, jsme si na hřišti ještě házeli s pár lidmi v kruhu. Byla tam s námi Lucka, takže nás i opravovala a sama házela kde co. Snažila jsem se občas něco napodobit, občas jsem se u toho málem zabila, ale byla aspoň sranda a já měla motivaci se něco učit. Konečně jsem totiž byla mezi lidma, kde jsou i začátečníci a nebyla jsem tam jediná, kdo kazí hody. Tak jsem se aspoň necítila jak debil, že jim to vlastně kazím, když se snažím učit něco nového.

Odpoledne jsme si vzali pejsky a šli jsme procvičovat to, co jsme se naučili dopoledne i se psy. Mája byla šikovná, jenom hrozně hrr do všeho. A když je hrr Mája, tak já jsem z toho taky taková zbrklá, tak to občas prý vypadalo hodně vtipně :D Ale když se obě uklidníme, já v klidu hodím disk a Mája se soustředí na jeho chycení, tak to je parádní. Verča se nás parádně ujala a vlastně nám vymyslela kus sestavy :)

Druhou část odpoledne jsme strávili cvičením na gymballech. Nejprve nám holky pověděly, co se dá s pejsky na míčích dělat, jak s malými štěňátky, tak s dospělým psem, jak se dá cvičit s pejskem s dysplazií atd. Pak se tak rozmístily po hřišti i s míči a my si mohli ozkoušet, co jsme chtěli. Mája už zná čočku, tak jsme šly nejprv za Verčou na velký míč, resp. takový ten dvojmíč (prostě ten šišatý, co neutíká na všechny strany). Mája bez rozmýšlení vyskočila nahoru, tam se teda trochu zarazila, že to prý není úplně jednoduché se tam udržet, ale rychle na to přišla a paráda. Sedni, vstaň, packy podala (přední) a i pohyb míče zvládla. Víc jsme toho nechaly a šly se trošku projít, ať se svaly zase uklidní. Pak jsme zamířily na známou čočku. Udržet se na tom je horší jak na míči, klepaly se jí všechny čtyři packy a chvíli trvalo, než si je usměrnila. Pak už to bylo super a zvládala mi na tom i prosit. Zase krátká procházka a pak jsme využily menší oválný míč, který už jsem si zvládla udržet sama. Mája mi na něm dělala otočky na obě strany, podávala už všechny čtyři packy, no super to bylo! Ještě jsem jí během odpoledne vzala na ten klasický míč, ať ho také pozná. Trochu jsem měla problém ho udržet, jak mi na něj skočila prvně, ale pak už to bylo dobré. Víc jsem po ní nechtěla, dala jsem jí odpočívat. Půjčila jsem si malé štěně (Quince) a šla jsem na čočku s ní. Nic náročného, jen ať si na ni vyleze. Předními packami naprosto v pohodě, ale než by tam dala ty zadní, tak ze sebe raděj udělala 2 metry dlouhého psa :D Nakonec jsme ale i ty zadní zvládly a víc jsem ji taky nechala.

Po večeři jsme koukali na video freestyle ze závodů z Ameriky. Pár jsem jich zvládala vnímat, ale pak už se mi zavíraly oči a nešlo to udržet. Takže se omlouvám, pokud někomu vadilo, že jsem tam pořád něco kecala, ale byla to jediná možnost, jak udržet oči otevřené. Za celý ten den jsem byla dost zničená a už jsem se fakt těšila, až se vyspím. Máje jsem dala ve stanu jednu deku na zem, druhou jsem hodila přes ní a šly jsme spát. Tentokrát o nějakou tu hodinku dřív než v pátek. V noci jsem se párkrát vzbudila, Máju zase přikryla, ale časem jsem zjistila, že se tváří spokojeně, neklepe se a studená taky není, tak už jsem jí nechala bez deky. Ráno zase brzké vstávání, protože kolem pořád někdo coural a Máju to nenechalo v klidu.

V neděli dopoledne jsme se chvíli rozházeli ještě bez psů a pak jsme si každý přivedli pejska a řešili jsme, jaké máme problémy, s čím potřebujeme poradit, pomoci nebo co nového se chceme naučit a nevíme jak na to. Vždy jeden tým cvičil a zbytek se koukal a poslouchal rady, jaké dostávají, protože se často více lidí potýká se stejným problémem. Po obědě jsme si poslechli něco k pravidlům jednotlivých frisbee disciplín a odpoledne začaly ukázky pro veřejnost. Spočívalo to vlastně v tom, že my, účastníci semináře, jsme měli závody v mini distance a abychom se tam cítili jako na opravdových závodech, tak jsme to měli i s diváky. Po skončení závodů (kde jsme s Májou měly slovy jeden chycený disk, teda aspoň myslím) byla ukázka freestyle a pak ještě, jak se cvičí s malými štěňátky.

Po skončení programu jsem měli vyhodnocení soutěže, kdy první tři místa dostali diplom a nějakou výhru. Všichni účastníci semináře dostali nějakou mňamku pro pejska, udělali jsme společnou fotku, rozloučili se a vyrazili sbalit stany a odjet domů. Táta už tam byl a čekal na nás, tak abychom nezdržovali.

Až na první noc, kdy jsme s Májou obě promrzly, byl víkend parádní! Tak trochu doufám, že holky budou pořádat zase někdy další seminář a že se pojedeme zase podívat :) Nějak to začalo i mě víc bavit.

Fotky ze semináře

Frisbee miniseminář s Markétou Urbáškovou

Dneska mi Zuza od Dobby poslala odkaz na pár fotek z minisemináře dogfrisbee, který se uskutečnil 13. listopadu pod vedením Markéty Urbáškové. Díky tomu mi tedy došlo, že jsem asi byla tak moc plná dojmů, že jsem nevěděla o čem dřív psát a radši jsem nenapsala nic. (…)

Dneska mi Zuza od Dobby poslala odkaz na pár fotek z minisemináře dogfrisbee, který se uskutečnil 13. listopadu pod vedením Markéty Urbáškové. Díky tomu mi tedy došlo, že jsem asi byla tak moc plná dojmů, že jsem nevěděla o čem dřív psát a radši jsem nenapsala nic.

Když jsem jela na seminář, tak jsem se těšila, co nového se naučím a zároveň bála, jak tam budu za trotla, co neumí ani pořádně hodit disk. Markéta ale byla naštěstí dost trpělivá se mnou a pořád neustále mi říkala, co dělám špatně. Takže jsem asi tak 50x za ten den slyšela, že mám uvolnit ruku apod. Prostě pořád dokola ty stejné chyby.. No nakonec jsem odjížděla zmrzlá, unavená a s hlavou tak 3x větší. Jinak totiž nevím, jak bych mohla pobrat všechno to, co mi tam bylo řečeno.

Někdo (bohužel jména si moc nepamatuju) tam i fotil a tady je pár fotek!