Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova

Chelsea je prostě zlatá

Opět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet. (…)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemOpět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet.

Druhá část už se moc nevedla. A usoudila jsem, že si ráda zajdu na závody, kde to závisí na psovi, případně na mém vedení (viz. agility) nebo házení (frisbee), ale abych měla i já něco dělat, to pak nejde :D Přeskočit překážky, oukej, ale s Májou na vodítku? Když jí celou dobu učím, aby na mě nečekala a makala dopředu? Nebo slalom, učit to psa super, ale abych ho probíhala já, to není ono. A v součtu jsme se tedy s Májou umístily na krásném 6. místě z nějakých 20 účastníků.

Pak nás ještě čekala soutěž družstev, kde bylo pět dvojic (psovod – pes). Šlo o soutěž na rychlost, taková štafeta, asi netřeba popisovat. Každopádně máme rychlé psy i nohy, takže alespoň tuhle soutěž jsme vyhráli! Ze závodů jsme si tedy odvezli všichni nějakou maličkost a pak dort.

V sobotu se to zatraceně protáhlo. Závody samy o sobě byly dlouhé i zpracování výsledků trvalo dlouho. Takže domů jsme se dostaly až někdy k večeru. Pak ještě vyvenčit Chelsea a pak už jenom lehnout a umřít. Ráno nás čekalo vstávání kolem šesté hodiny, takže nic moc vyhlídky.

Posilnění před nedělními závody - snídaně byl dort, co jsme vyhrály v sobotuProč vstávat tak brzy? Abychom dorazily včas na prezenci agi závodů v Lysé nad Labem. V létě jsme byly s Májou a s Lenkou a její Fleur na tuším prvních neoficiálních agility závodech, které se v Lysé konaly. Byl to tenkrát prima den, pěkné závody, skvělá organizace. Žádný úspěch, ale přesto spokojenost. Tak jsme si řekly, že vyrazíme znovu. A vzhledem k tomu, že jsou tam i závody štěňat a to jen do věku 12 měsíců, tak jsem toho i chtěla využít, ať si Chelsinka trochu zasoutěží, dřív než jí bude rok. Tunýlky i obíhání kuželů zná, tak to přeci nebude problém.

Závody probíhaly podobně jak ty minulé. Nejprve běžela štěňátka svůj první běh, pak začátečníci S, M, L jumping a pak štěňátka druhý běh a začátečníci agility. Jediné, co se změnilo, tak že začátečníci dostali ne jednu zónovku, ale dvě. Minule to byla kladina, tak nějak jsem počítala, že teď taky, ale dostaly jsme i áčko. No jo, bylo skočené, jinak to dopadnout nemohlo. Snížit ho odmítli, i ti prckové, co běhali na XS, tak měli plnou výšku. Že jde o začátečníky jim v tomhle asi nevadilo.

Chelsea zvládla oba běhy na jedničku! Pro mě osobně jsou oba běhy čisté, i když podle oficiálních výsledků máme v každém jednu chybu. Ale tu jsme si daly dobrovolně už na startu – v obou parkurech byl zařazený látkový tunel s tím, že pokud chceme, aby pomocník přidržel látku, že to může být, ale bere se to automaticky jako chyba, tzn. 5 trestných bodů. Ale vzhledem k tomu, že Chelsea by se mi pravděpodobně vrátila (ještě neproběhla látkový tunel nikdy sama, ona ho ani mockrát ještě neměla šanci probíhat) tak jsem řekla, že chci, ať mi ho zvednou. Jinou chybu ani odmítnutí jsme neměly! A oba běhy jsme měly nejrychlejší čas! Rezervu na druhý nejlepší čas cca 3 vteřiny. Čekala bych cokoliv, čekala bych i to, že jsme schopné zaběhnout parkur bez chyby, ale rozhodně bych nečekala, že budeme mít nejlepší čas! Překvapilo mě to, možná doslova šokovalo, ale mile :)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad Labem - 2x 1. místoChelsinka tedy obsadila dvakrát první místo, součet běhů se nedělal. Odvezla si domů dvě zlaté medaile, nějaké krmení, dobroty a různé reklamní věci pro paničku. A kytičky pro maminku.

S Májou už to tak krásné tentokrát nebylo. První běh, to jsme toho víc zkazily než zvládly, aspoň mám takový pocit. Prý běhací parkur, no, když se to dělá bez chyb, tak se člověk asi fakt proběhne, nebo když má pomalejšího psa. Já věděla naprosto přesně, že „tady nesmím běžet, jinak shodí překážky“ a „tady si musím dát náskok, jinak to nestihnu“ apod. No jenže hned u třetí překážky jsem uhnula dřív, než Mája vběhla do tunelu a už to začalo. Já nebyla rozběhnutá, tak jsem nebyla tam, kde jsem měla být, tak jsem Máju poslala špatně, ta zazmatkovala, nevěděla kam jít a zas a zas a zas. První místo od konce, taky dobré, ne?! :D Někdo tam být musí, tak proč by ne my.

Druhý běh už byl lepší, škoda, že zrovna v tom druhém bylo áčko. Prý jsme měly 1 chybu a 2 odmítnutí, já bych spíš řekla, že 2 chyby a jedno odmítnutí, ale v součtu to vyjde nastejno. To skočené áčko, jednu skočku nějak nechtěla a pak mi z tunelu vyběhla vpřed, ani se neotočila a zamířila si to rovnou na tu překážku, co byla asi 15 metrů za tunelem. Jak kdyby se v ní probudilo něco z Cassky, protože tohle ona normálně nedělá :D No takže ve druhém běhu jsme byli na 5. místě.

Celý den přemýšlím čím to, že ten první běh byla taková rozjetá a nesoustředěná. Já byla taky, já z toho, že ten pes není v pohodě. A ona? Jestli to bylo ještě pořád únavou ze včerejška? Nebo tím, že chvilku před během jsme se tam potkaly se psem, kterého absolutně nemůže vystát (netuším proč, poznala ho na Svojanově a kdykoli byli poblíž sebe, šli do sebe oba dva :( teda krom chvíle, kdy se cvičilo, to zvládli oba jít u nohy a míjet se v pohodě). Možné je obojí a možné je i to, že jí vyvedlo z míry něco jiného, čeho jsem si nevšimla. Před druhým během jsem jí nechala v autě delší dobu, vzala ji k parkuru až ve chvíli, kdy před námi byli jen dva psi, hrála si s ní a už to bylo lepší. Teď leží, je tuhá, usíná aniž by chtěla. Asi toho na ní bylo na ten víkend fakt moc :(

Video – Chelsea

Kompletní výsledky Chelsea / Kompletní výsledky Máji

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemAqua Limpia Locolindo - Agility závody Lysá nad Labem

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

Na jedné pacce si strhla drápek a tu druhou má zavázanou, aby to nevypadalo blbě

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka. (…)

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka.

Cesta tam

Že na Svojanově bude veselo, jsem se přesvědčila ještě před tím, než jsme vyrazily z domova. Lenka s psiskama pro mě přijela autem až k domu. My potřebovaly naložit věci, psi si chtěli hrát, tak jsme je mezitím vypustily na zahradu. Za chvíli se vrátila Quince, z které proudem tekla voda. Podle slov Lenky prý vodu nemá ráda, ale u nás očividně skončila v bazénu. Trošku nám tam shrnula nataženou plachtu, tak jsme to pak s Markem napravovali a do toho přiběhla Májka s míčkem. Míček hodila do bazénu na plachtu a Fleur šup za ním. Plachta šla samozřejmě pod tíhou psa hned pod hladinu a Mára poskytoval první pomoc, aby ji vytáhl zpátky ven. No pěkně nám to začínalo. :)

Cesta tam byla překvapivě klidná a rychlá. Na místě jsme vyřídily doplatky a Lenky ubytování, zavřely jsme tam všechny psy a vyrazily do Mohelnice pro Peťu a Casey. Trochu jsem se bála nechat štěně se třemi borderkami na jednom pokoji, ale vypadalo to, že to zvládly dobře. Najít v Mohelnici vlakové nádraží byl trošku oříšek, ale nakonec jsme to stihly dokonce i dřív, než Peti vlak.

V sobotu už ani nevím, co jsme po zbytek dne dělaly. Určitě jsme se byly koupat, Chelsinka poprvé plavala! Sama do vody vlézt ještě nechce, ale odnést se tam v klidu nechala a kupodivu jí nešlo o to, dostat se co nejdříve na břeh, ale dostat se za paničkou, která jí volá někde „z prostřed“ rybníka. Po koupání Čičina trochu nedobrovolně zalezla do klece, kde během chvilky usnula a vůbec jí nevadilo, že je tam sama zavřená. A vůbec mě překvapila, doma to byly hysterické záchvaty, když zjistila, že je zavřená v kennelce a tady spala v kleci každou chvíli a především každou noc tam byla úplně sama a nikdo jí nechyběl.

Výcvik

V neděli nám ráno začínal s Májou výcvik. Nejdřív jsem byla ráda, že to nemám jak Peťa (první cvičení v 6 ráno), ale že můžu spát až do snídaně a po snídani hurá na agility. Z agi rovnou na vystavování, kde jsem si prostřídala oba dva psy a pak byl tak akorát čas na oběd. Jenže od dalšího dne začaly tréninky flyballu a tak jsem po zbytek týdne vstávala v 6 hodin, abychom zvládaly být v 6:30 už na place. A Peťa? Každé ráno típla budík a já jí pak tahala ze spacáku na snídani.

Po obědě jsme měly už větší volno, čekala nás chvilka poslušnosti a pak vlastně až po večeři agility. Takže odpoledne jsme využívaly tak různě ke koupání v rybníce, nějakému tomu povídání a víc nevím, asi mám výpadky paměti z únavy.

Večer či noc

Večery jsme často trávily nějakou přednáškou, jednou to bylo o flyballu, po zbytek o výstavách, a pak taky v restauraci, poháry, palačinky, točená limonáda a dost divná obsluha. Že se divně tvářili, to bych ještě zvládla, ale když nám každou chvíli (a postupem týdne čím dál víc) nosili jiná jídla, než byla objednaná, to mě fakt bavilo. No a při posledním večeru, to snad ani nedokážu slovy popsat.. „no ale ten přírodní řízek měl být s hranolkama a ten druhý s kroketama“ „aha“ .. o 2 minuty později přinesli hromadu hranolek s miniaturním řízkem a obr řízek s pár kroketama, prostě jedna z těch porcí měla být dětská. V tu chvíli těžko říct, jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, takže jsme brečeli smíchy.

Bydlení ve stanu? Pohodička! Místa spoustu, nechutné vedro, všude hromada bordelu, symbióza s mravencema, jednu noc teda kousali, ale pak pochopili, že kdo si kousne, ten umře a přestali s tím. Nějaké jsem si dovezla i domů! Tři bouřky během jednoho týdne, při spaní pod stanem, opravdu dobrá (a snad i trochu účinná) terapie pro člověka, co se bouřky bojí. První noc jsme teda strachy usnout nemohly. Teda strach byl spíš z toho, jestli nám vydrží stan, jestli ho to neodfoukne a tak. Z vedlejší chatky přišly dvě paní, že prý jestli nechceme jít spát radši k nim. Říkám Peti, že si myslím, že to stan vydrží, ale kdyby náhodou ne, tak jsme právě přišly o možnost spát v suchu. Tak jsme nabídku raději přijaly a odstěhovaly se s pejsky do chatičky. Asi jsem se vyspala líp, jak ve stanu, ale přesto jsem asi 2x za noc kontrolovala, jestli máme stan. A hlavně jsem spala na posteli max 90 cm široké a víc jak metr nad zemí i s Májou. Naštěstí jsme holky šikovné a dokážeme se uskromnit. A jak už máme nacvičeno spát v jednom spacáku, tak jsme se zvládaly občas v noci i převalit na druhý bok. Jen se to musí sesynchronizovat, jinak bychom skončily asi na zemi.

Druhou bouřku jsem vnímala ze začátku. Řekla jsem Peti, že když to stan vydržel jednou, vydrží to i podruhé a že ať jde spát, kam chce, ale já spím v něm. Otočila jsem se a do 5 minut jsem ani nevěděla, že nějaká bouřka je. Akorát ráno jsem měla trochu nepříjemné zjištění, když jsem viděla, co náš stan, ukotvený k plotu, s tím plotem provedl. Ale nikdo si nestěžoval, tak snad nám to prošlo. S poslední bouřkou to bylo z mé strany dost podobné, usnula jsem během chvíle, přestala jsem řešit, co se venku děje a bylo. Akorát ráno jsme zjistily, že nám stan trochu promokl :D Resp. všechno, co bylo v předsíňce, bylo durch.

A co psi a bouřka? Z mého pohledu dobré, Peťa tvrdí, že prý občas nadskakovali při hřmění. Teda ty černobílé. U Chelsinky moc nevíme, ale vzhledem k tomu, že jsme o ní celé noci nevěděly, tak to asi taky dobře zvládala. Během jedné té bouřky jsem se na ní občas mrkla a vypadala, že taky o okolním světě nic neví a je zabořená jen v tom svém snovém.

Premiéry

Krom aktivit, které jsme cvičily pravidelně a které Mája už zná, jako např. cvičení poslušnosti, agility a i to vystavování, jsme zkusily i něco nového. Jedna z těchto věcí byl flyball, který Máje šel, jak kdyby už to znala. No jestli se nepletu, tak prý Cassinka, když čekala malé, tak si flyball zaběhla, tak asi víme, odkud vítr vane. No prostě super, Mája šikovná, mě to bavilo. A jakože mě to muselo asi hodně bavit, když jsem kvůli tomu vylezla v 6 ráno z postele, to mě moc věcí nedonutí. Takže v tréninkách budeme určitě dál pokračovat!

Pak jsme si také vyzkoušely coursing. Dlouho už jsme plánovaly na něj jít, ale něco nám to vždycky překazilo. Tak na Svojanově to byla právě jedna z premiér. Nemám k tomu asi co dodat, prostě Májka, všechno jí baví a všechno jde :) Vyrazila za střapcem okamžitě, akorát na konci vypadala, že spíš chce běžet společně s ním, než ho dohonit a chytit. Tak jsem jí na konci musela trochu povzbudit, ať drží. Ale při druhém běhu už by to možná ani nebylo potřeba.

No a obrany. Dlouho očekávané, každý nás k nim překecává a tak. No, co k tomu říct moc nevím. Mája vypadala, že jí to fakt baví. Však kdo jí zná, tak ví, že přetahování o hračky má ráda. Ale co byl trošku zádrhel, tak Mája se zakousla, ale nervala se o to, netahala. Prý na tom máme zapracovat, tak se budeme snažit.

A Chelsea? Zkoušely jsme spolu vystavování, ať si s tím prckem poradím, pokud vyrazíme na nějakou tu výstavu v blízké době. Bylo to fajn, byl to čas vyhraněný pro nás dvě. Ale teda je to klíště malé, a pokud se zrovna nevěší na Májku, tak se sápe na mě. Je to super, jsem ráda, že si mě tak hlídá, ale třeba přivolání se pak trénuje hůř. Vystavování štěňátek totiž spočívalo spíš v tom, naučit je motivovat, hrát si, přivolávat si je. Párkrát jsme zkoušeli proběhnout se jak kdyby ve výstavním kruhu. Za to jsme dostávaly s malou neustále pochvaly, protože ona běhá fakt luxusně, u nohy, kouká na mě, má to v sobě prostě, já jí to nikdy učit nemusela :)

Pak ještě Číča zkusila coursing. Jen jeden kratičký běh, ale prý byla Petina vlající sukně zajímavější, než nějaký střapec válející se na zemi, to je nuda. Takže to tak nadějně nevypadalo, ale až trošku povyroste, tak věřím, že jí to taky zaujme.

A ještě jsme ve volných chvílích zkoušely s maličkou shaping. Naučila se podávat packu a pak mi ji pořád dávala, i když jsem po ní chtěla něco jiného :D Dotýkat se čumáčkem ruky taky umí a Peťa ji má teď dva týdny na hlídání, tak se určitě ještě něco nového přiučí.

Závěrečné závody

Na konci tábora se pořádalo pár závodů – flyball, coursing, agility, frisbee a výstava. S Májou jsem se účastnila výstavy, kde jsme nakonec skončily, protože neumím chodit rovně. Ale jinak byla Mája super, spolupracovala a vůbec jí to šlo moc pěkně. Distančky na frisbee jsme si šly taky zaházet, naházely jsme prý 9 bodů, takže na umístění to nebylo, ale radost z toho Májka měla, protože celý týden jsme disky skoro nevytáhly. Coursing jsme si šly taky zaběhat, ale tam pro jistotu ani nevíme, jak jsme na tom byly. Agility jsme se účastnily mezi mírně pokročilými. Běhaly jsme tedy jeden jumping, jelikož většina pokročilých zónovky a slalom ještě nemá, tak to byl právě jen jeden běh bez toho. Skončily jsme na 9. místě z 23 závodících týmů (všech velikostních kategorií dohromady). Medaili jsme si ale odvezli i za takovéto umístění! Druhou medaili jsme si odvezli společně s Flynnem za soutěž dvojic ve flyballu. Tam jsme se s naším týmem „Černobílá šmouha“ umístili na 1. místě v začátečnících. Juchuu!!

S Chelsinkou jsme si šly zkusit poslední vystavování, kde byla jen prohlídka štěňátek, nešlo o žádné umístění. A pak právě ten coursing, který ač běžela poprvé v životě, tak rovnou jako závod v kategorii štěňátek. Tím, že jí víc zajímaly jiné věci, tak se umístila „až“ na druhém místě (ze dvou psů ;)), takže spíše za snahu takového prcka si zasloužila také medaili!

Týden utekl jako voda..

.. poznaly jsme „pár“ nových lidí stejně praštěných jako jsme my. Občas teda nás s Peťou moc nechápali, ale brzy si zvykli. Každý hrozně obdivoval Chelsinku, jak je krásná a roztomilá, až z toho Mája byla smutná a musela se vnucovat, že jako tu je taky a že je taky přeci krásná a najednou to nikdo nevidí. Takže jsme musela občas brát někam i Máju samotnou, ať si tu svou slávu užije i ona!

Mým psům se nic nestalo, jen Májka jedno ráno zvracela, možná z vedra, možná z hladu, kdo ví. Každopádně za pár minut byla dobrá, celé dopoledne dostala odpočinek a odpoledne už zase lítala s radostí po parkuru. Panička na tom byla trochu hůř. Zase se ozvalo bolavé zápěstí po zlomenině, takže po večerech tajně brečím bolestí do polštáře. A mimo to se Májce zas nějak nelíbilo, jak já běhám na agility a kousla mě do stehna. Krásnou modřinu tam po ní mám. Cassinka se nám ale trochu poranila. Strhla si drápek a když ji to Peťa zavázala, tak z toho chudinka začala hrozně kulhat. Pak dostala obvaz i na druhou packu, ať si nestrhne ještě tu, tak jsem všude říkala, že to nosí proto, aby nevypadala s jednou packou zavázanou blbě :)

Po týdnu plném psů a psů a zase psů jsem se měla vrátit zpět do reality a odjet na další tábor, tentokrát dětský. Původní plán byl, že pojedeme s Lenkou zpět, tak jak jsme jely na Svojanov. Jenže Lenka chtěla odjet už brzy ráno a já chtěla zůstat dýl, na vyhlášení. Takže když jsme domluvily někoho, kdo nám odveze klec a kennelu do Brna, tak jsem se definitivně rozhodla, že brzy ráno nikam nejedu a do Prahy se nějak dostanu vlakem.

Což o to, cesta z Mohelnice do Prahy není problém, jede tam rychlík, bez přestupu a časově stejně jak vlak na trase Praha – Brno. Akorát jak se dostat do Mohelnice? Auto-rozvozy nám všechny krachly a tak nám nezbývalo, než se spolehnout na linkovou dopravu a jet do Mohelnice autobusem. Jenže vlak nám měl jet v 16:28 a bus od Svojanova až v 16:25. Což je sice dřív, ale teleport ten řidič u sebe asi nemá, takže nestíháme. Naštěstí vlak jede ještě o dvě hodiny později, takže dobré. Jen teda budeme v Mohelnici 2 hoďky čekat, ale to se zvládne. Nakonec jsme čekaly jen půl hodiny, nechápu, kam se ten čas ztratil.

Seděly jsme takhle před restauračkou na zahrádce, pijeme malinovku, já jím své poslední letošní Svojanovské palačinky, Peťa právě dostává kuřecí řízek a hranolky a pouští se do jídla. V tom zmerčím, že kolem autobusu se motá pán, co by mohl být řidičem. Koukám na mobil 16:23. Ups. „Peti, asi tak za 2 minuty nám jede autobus“ Reakce byla  něco mezi zaražením, smíchem a cosi jako „to je dobrý“ :D Tak jsme se obrátily na pana řidiče, že jestli jede do Mohelnice nějaký další bus ještě. „Jo jede, zítra“ Aha, zrada. Co se odehrálo v následujících dvou minutách nechápu – zaplatit, zabalit jídlo, naložit batohy, pochytat psy, naložit psy.. Kupujeme jízdenky, vypadá to, že jsme všechno zvládly. Omyl! „Slečno, slečno, zapomněla jste ten řízek“ „Cože?“ A v tom zbystřím, že k autobusu běží servírka s balíčkem v ruce. Aha, Peti oběd, no hlavně, že jsem ho zaplatila, ale nechala bych jim ho tam :D

Sedíme v autobusu, jedeme směr Mohelnice, vypadá to, že všechno zvládáme. Akorát jsme nějak nečekaly, že přes Mohelnici půjdeme asi hodinu pěšky z autobusového nádraží na vlakové. To jako je fakt možné, že někde mají autobusové a vlakové nádraží tak daleko od sebe?? Doteď tomu nemůžu uvěřit. A ne, fakt jsme nikde nebloudily!

Na nádraží jsme teda nakonec došly, naštěstí ještě před odjezdem vlaku směrem na Prahu, takže to bylo vcelku fajn. Akorát nás málem odstřelil projíždějící vlak. Takový nával vzduchu, normálně jsem měla pocit, že to odstřelí i tu budku, ve které jsme seděly.. aneb, Regio jet vyrazil na dráhu!

A pak už přišla jenom Česká Třebová, kdy jsme ve vlaku s Májou osiřely. Peťa s Casey i s Chelsinkou nás opustily, přestupovaly na vlak směr Brno. Tak jsem tam tak vykoukla z vlaku a bylo mi nějak smutno..

Naše fotky ze Svojanova
Fotky od Peti Ondráčkové, první část (psí sporty) od Marký Šimkové a druhá část (volný čas) taktéž od ní.
Článek o Svojanově od Peti.

Video snad taky nějaké bude.. však to znáte, kdo si počká.. ;)

Pejsku pusť.. a pejsek pustil

Aneb hláška ze sobotního dne stráveného mezi samými pejskaři! Ale nebojte, nehráblo nám z toho.. nám totiž hráblo už dávno před tím ;)

A teď teda o co vlastně šlo, že stojí za to, to sem psát. Já s Májou a Peťa s Casey jsme se účastnily neoficiálních agility závodů, které pořádala Verča Otýpková na svém cvičišti v Brně. Tímto jí děkuji za uspořádání parádního závodu a vůbec za strávení prima dne! Další poděkování patří Peťe, dostaly jsme s Májkou od ní dárek, který jsme na závodech hned využily! Víte jak Mája miluje všechna přetahovadla, která se jí připletou do cesty? Tak jedno takové jsme právě dostaly :)) No a na závěr ještě jedno poděkování, a to Peťe Marečkové, která nám dělala rozhodčí a společnost. (…)

Aneb hláška ze sobotního dne stráveného mezi samými pejskaři! Ale nebojte, nehráblo nám z toho.. nám totiž hráblo už dávno před tím ;)

A teď teda o co vlastně šlo, že stojí za to, to sem psát. Já s Májou a Peťa s Casey jsme se účastnily neoficiálních agility závodů, které pořádala Verča Otýpková na svém cvičišti v Brně. Tímto jí děkuji za uspořádání parádního závodu a vůbec za strávení prima dne! Další poděkování patří Peťe, dostaly jsme s Májkou od ní dárek, který jsme na závodech hned využily! Víte jak Mája miluje všechna přetahovadla, která se jí připletou do cesty? Tak jedno takové jsme právě dostaly :)) No a na závěr ještě jedno poděkování, a to Peťe Marečkové, která nám dělala rozhodčí a společnost.

S Májou jsem běžela celkem 3 běhy. Jednu tuneliádu na úvod, kterou teda běhali všichni, od začátečníků až po závodící. Na úvod asi proto, aby se nám všem zamotaly hlavy, abychom se pak měli na co vymlouvat při chybách v dalších bězích. Prostě dokolečka dokola. Naštěstí to ale všichni přežili ve zdraví, páníčci i psi. Druhý běh už byl trochu víc na běhání, ale pořád jen tunely a skočky. No a ten třetí, tam už jsme měly i snížené áčko. Na konci stála Peťa, aby mi Máju stáhla pěkně dolů (Mája je totiž skokan). No horší ale bylo dostat Máju nahoru. Ne že by se bála, nebo se jí tam nechtělo, prostě jen byl hned vedle tunel a ten je přeci lepší!

No a jak to všechno dopadlo? Skončily jsme s Májou doma v posteli, naprosto vyřízené.. Jo a závody jak dopadly? Májka si odnesla krásné první místo a panička knížku Agility pro pokročilé. :))

Celý den jsme fotily, buď já nebo Peťa Pekárková, takže všechny naše fotky najdete na rajčeti. Všechny běhy jsou i natočené, takže jsme sestřihly krátké video našich běhů..