EFC 2013 – Mistrovství Evropy ve flyballu

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál. (…)

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál.

Ještě než jsem šla spát, tak mi bylo řečeno, že Mája sice závodí až v sobotu, ale můžu si jí nechat přeměřit klidně už v pátek (stále nám ještě chybělo jedno shodné měření). Tak jsem si řekla, že uvidíme, podle toho, jak ráno budu schopná vstát. Kupodivu jsem vstala v pohodě, takže jsem to ráno všechno stíhala a s Májou zamířila k rozhodčímu na přeměření. Trochu jsem se obávala, jestli si s sebou nemám vzít Mílu, aby mi dělala tlumočníka, ale pak jsem si řekla, že snad to s mou angličtinou není až tak hrozné a že přeci vím, co nás čeká, tak to nějak zvládneme. No bylo to celkem vtipné setkání. Své a Máji jméno jsem jim psala já, abychom se nezdržovali tím, že se mi motá anglická abeceda. Při měření se ujišťovali, jestli naměřili správnou výšku, jenže oni mluvili o překážkách a já o výšce psa, takže jsme se vyděsili zároveň. Ale nakonec jsme to nějak zvládli. A jak jsem z té angličtiny byla zblblá, tak při odchodu říkám „Mája, come on!“

No byla jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou! Teď už jenom zahájení a můžeme začít závodit. Podle rozpisu v pátek závodily divize 12-15, tedy i Hop Trop Mix, kterým jsem nabíjela. Na tréninku jsem to zvládala, ale až v Belgii jsem se dozvídala, co vlastně na boxu smím a nesmím dělat. Přesněji řečeno nám až v Belgii došlo, že vlastně budu sedět jako boxový rozhodčí a že vůbec nevím, co mám mávat apod. Tak mi to ještě na poslední chvíli Míla všechno vysvětlovala a v pohodě. Doběhali jsme první rozběh a já se sebrala, že jdu pryč a jen slyším „nemáš tu zůstat sedět?“. Ups, „no jo, dík za připomenutí“.

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieTakže v pátek jsem lítala od stanů na dráhu kvůli nabíjení. Chvilka času se našla při pauze na oběd a pak až večer, po tom, co jsme v odpolední části podruhé prohráli a tím pro nás turnaj končil 6. místem ve 13. divizi. Většina hoptropáků se sebrala a vyrazila na výlet k moři. Chtěla jsem jet taky, chtěla jsem vzít Máju poprvé k moři. Jenže Hurikáni běhali v sobotu a tak naši psi měli výlet k moři zakázaný :( Takže jsem řekla, že bez psa nejedu. Místo toho jsem vzala Májku a foťák a šly jsme spolu najít vchod do lesa, který byl za plotem vedle našeho stanového městečka. Pěkné večerní světlo, Mája jako modelka, no něco málo z toho vzniklo :)

V sobotu jsme startovaly my s Májou a s Hop Trop Hurricane. V naší divizi jsme byli podle vstupního času na posledním místě a moc jsem nevěřila tomu, že bychom se vydrápali někam výš. Ale přesto jsem si tajně přála, abychom se na tu bednu dostali. Nemusíme vyhrát divizi, ale byl by to pěkný pocit stát na bedně na našem prvním Mistrovství Evropy, no ne?! Za celý den jsme si zaběhli nejlepší čas 18,38 s, ale pokud si dobře pamatuju, tak to bylo až v odpolední části a ne v dopoledním speed trialu. Během odpoledne jsme se dostali do situace, že „tenhle rozběh rozhodne, jestli jdeme na bednu, nebo budeme čtvrtí“. Když jsem tohle slyšela, tak jsem startovat moc nechtěla. Co když to podělám, sakra to bych si pak hrozně vyčítala. No a jelikož naše psiska na tom byli všichni dost podobně a Mája za celý den odpočívala jen jednou a ostatní dvakrát, tak jsme domluvili sestavu bez Máji. V první chvíli jsem si oddychla, ale když pak náš tým nastoupil na dráhu a z 0:2 to dotáhli na 2:2, tak jsem byla ve větších nervech, než kdybych tam stála s Májou a měla startovat. V tu chvíli jsem nemluvila, nedýchala, nemohla se skoro ani pohnout, jen čekala, jak dopadne ten poslední rozhodující běh. Odpískáno. Neskutečná radost, postupujeme dál!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie - Hop Trop Hurricane 3. místo v 7. diviziNa bednu jsme se probojovali a tím pak náš boj končil. Obsadili jsme 3. místo v 7. divizi. Moje tajné přání se splnilo a já bych moc chtěla poděkovat všem členům našeho týmu. Protože nebýt jich, tak tam s Májou nikdy nejsme. Díky HT!!

Neděle pak pro nás s Májou byla trochu „odpočinková“, já i Mája jsme měli odběháno. Byl to poslední den turnaje a závodilo šest nejrychlejších divizí. Což pro nás znamenalo, že tohle byl den věnovaný týmu Hop Trop Prague, kteří bojovali ve druhé divizi. Jelikož já celý víkend víc běhala, než fotila, tak jsem neděli pojala tak, že přeci musíme dovézt i nějaké fotky přímo z dění na place. Takže jsem si vyhlížela soutěžící česká družstva a snažila se aspoň něco stihnout cvaknout. Někteří psi prostě mají smůlu, jsou moc rychlí a fotit se je nedá, takže pardon, že si na fotkách nenajdete všichni svého psa.

Odpoledne na nás zase přicházely mdloby. Tentokrát ve chvílích, kdy se HT Prague probojovávali na přední příčky své divize. Nakonec si z Belgie odvezli 2. místo v 2. divizi.

A jak si vedla ostatní družstva reprezentující ČR? Výborně! Přivezli jsme domů spoustu umístění.

Shrnutí:
1. divize – Lavina Alfa – 5. místo – nejlepší čas 16,70 s
2. divize – Hop Trop Prague – 2. místo – nejlepší čas 16,89 s
3. divize – Lavina Delta – 2. místo – nejlepší čas 17,55 s
5. divize – Dog Dragons – 3. místo – nejlepší čas 17,53 s
7. divize – Hop Trop Hurricane – 3. místo – nejlepší čas 18,38 s
7. divize – Lavina Beta – 6. místo – nejlepší čas 19,43 s
9. divize – X-treme – 3. místo – nejlepší čas 18,91 s
11. divize – Dog Dragons 2 – 2. místo – nejlepší čas 19,35 s
13. divize – Hop Trop Mix – 6. místo – nejlepší čas 20,61 s

Kompletní výsledky mistrovství najdete zde>>

Fotky z ME v Belgii

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie

MVP Mladá Boleslav + Memoriál Jindry Pecháčka

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>> (…)

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>>

V neděli nás opět čekalo brzké vstávání a odjezd, tentokrát do Dobříše na distanční frisbee závody Memoriál Jindry Pecháčka. S Májou jsme byly přihlášené na Super MiniDistance a na Dog Dartbee. Prvně jsme si odházely Dartbee, kde jsme nachytaly 80 bodů (ve výsledkách máme uvedeno 70, trochu špatné počty), což nás ani do semifinále posunout nemohlo. V mini to už bylo o něco, no o dost lepší. Když jsme přišly na plac a začaly házet, asi nikdo nečekal, že by šlo o nějaký lepší výsledek. Nejvíce to bylo slyšet při komentování moderátorem, kdy jeho slova „první chycený disk.. druhý chycený disk.. třetí chycený disk..“ nabíraly stále většího údivu. Stihly jsme v prvním kole naházet 6 hodů, z toho jeden se mi moc nepovedl, takže bylo 5 chycených disků, 19 bodů a 5. místo!

Při druhém kole už byla vidět únava. Opět 5 chycených disků ze 6, ale tentokrát s nižšími body, na kratší vzdálenost, takže to dalo 14,5 bodu a v součtu tedy 33,5 bodu a jsme skončily na 7. místě! Ze zúčastněných 43 týmů je to moc pěkný výsledek. Takže já se jdu učit házet o nějaký metr dál a příště se budu víc snažit, abych zopakovala to, co v prvním kole.

Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova

Petrovické „DISKO“ hraní

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly prvním frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee. (…)

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly první frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee.

Ač jsem sama pejskovi před startem řekla „Májo, jdeme si zatrénovat, ok?“ Tak jsem z toho tak nějak měla trochu nervy. No a na mých hodech to bylo celkem znát. První kolo SPTF, chycené 3 disky ze 6 a součet 7,5 bodu. Upřímně řečeno, čekala jsem, že to bude horší. Po něm následovalo dog dartbee, kde jsme měly snad chycených 7 disků z 9, ale 2 úplně mimo terč. Takže výsledný součet byl 120 bodů. Tady mě to zas mrzí, protože vím, že když jsme si to trénovaly, tak jsme zvládly víc. Ale na druhou stranu, byly to všechno moje chyby, takže není co řešit.

Tím jsem myslela, že to pro nás končí, takže oznámení, že je vypsaná startovka na druhé kolo SPTF pro mě bylo docela překvapení. Na jednu stranu jsem si říkala, že když ostuda nebyla pořádná, tak to teprve přijde. Na druhou stranu jsem byla ráda, že si s Májou ještě jednou zaházíme. Druhé kolo už pro nás bylo výrazně lepší! Mája chytla 5 ze 6 (víc jsem jich myslím stihnout nemohla) hozených disků. Ten jeden letěl úplně mimo hřiště, někam za záda rozhodčí, takže to mohl chytit leda tak nějaký divák. No a z těch 5 chycených máme 14 bodů! Asi mi hrál vítr do disků..

Celkový součet v SPTF tedy máme 21,5 bodu. Umístění zatím nevím, ale na bednu máme ještě hodně co dohánět! :)

Opravdu jsou flyballové turnaje dvoudenní?

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil. (…)

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil.

Do Lukášova jsme přijeli už v pátek někdy večer za tmy. Postavili stan, vyvenčili a ubytovali Máju a vyrazili posedět s ostatními již přítomnými na něco k pití a na kus řeči. Byla zima, trochu mrholilo, ale jinak vše v pořádku. Ráno vstáváme, opět za mírného mrholení a za vlezlé zimy. Vůbec se mi ze spacáku nechtělo, ale musela jsem, abych vše stihla. Jdu venčit Máju a v tom začne pršet. Od té doby už nepřestalo..

V sobotu tedy vše proběhlo jak mělo, Mája byla opět přeměřená, tentokrát na 47,5 cm, tak jsem zvědavá, kolikrát ji ještě budou muset měřit :D No a začalo se běhat. Stany byly postaveny nejen nad elektronikou, ale i nad boxy, ať mají psy taky trochu komfort. No pro příště víme, že by bylo potřeba postavit stany i nad rozběhovo-doběhovou dráhu. Protože tam se opakovalo totéž, co v Žamberku – bahenní lázně. Posunutí dráhy o kus vedle se konalo dokonce dvakrát, což pomohlo tomu, že psi neskákali v bahně (chvíli), ale na doběhu to bohužel nic nezměnilo.

Při obědové pauze už bylo jasné, že turnaj se nedoběhá. Dostali jsme na výběr, zda chceme doběhat sobotní běhy v sobotu a nebo je chceme odložit na neděli. Představa, že tam zbytek dne jen tak jsme, mokneme a mrzneme, abychom druhý den doběhávali za stejných, ne-li ještě horších podmínek, dnešní běhy, ta se mi moc nelíbila. A očividně jsem nebyla sama. Družstva se dohodla, že si vše odběháme v sobotu a jedeme večer domů. Během sobotního odpoledne byla celá dráha přestěhovaná na vedlejší prostor, který byl původně vyhrazený pro nedělní běhy. Tím jsme se dostali opět na lepší povrch, alespoň pro pár běhů.

Co se týče toho mého černobílého zvířete, tak se rozhodně snažila. Na to, jaký měla povrch, tak běhala statečně. Ale pořád jsem nechápala, proč se po mně začala tolik otáčet. A když ne po mně, tak po psovi na vedlejší dráze. Pak jsem si vzpomněla na takovou „maličkost“. Dřív jsem si na tréninku dávala míček do kapsy, Mája ho neviděla a jediný míček pro ní byl ten na boxu. Teď mívám míček v ruce a Mája asi moc neví, který po ní chci. Při posledním rozběhu jsem vzala míček do té ruky, kterou Máju držím a druhou rukou jí ukázala, že „támhle vepředu“ má míček. Nevím, jestli to byla náhoda, ale ona se neotočila!! Tak doufám, že jsme vychytali náš problém a příště už to bude jen a jen lepší :)

No a umístění HT Hurricane? V 3. divizi jsme obsadili 1. místo!


Kompletní výsledky z Lukášovského draka jsou na webu Flyball klubu ČR.

Tentokrát bude vyhlašování probíhat až na příštím turnaji v Krupce, kde s Májou nebudeme, tudíž žádné foto s pohárem nečekejte. A vzhledem k ošklivému počasí nemáme ani žádné foto z turnaje. Ale aspoň něco přeci jen máme, a to VIDEO z prvních pár běhů.

Kam s ním?

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží. (…)

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží.

Po příjezdu jsem hned šla stavět stan, ať mám kam dát psa a věci. Ještě jsem si vyhlídla místo pod stromy, abychom měly stan pěkně ve stínu, když tam bude Mája zůstavat, tak aby se mi tam neuvařila. Stan postavený, psisko vyvenčené, já naobědvaná. Ostatní pomalu přijížděli, ubytovávali se a pak se mohl jít připravovat Eager’s Cup. Naměřit parkury, nalajnovat, ohraničit, umýt překážky atd. Nepotřebné věci zase rychle naskládat do auta a odvézt schovat dřív, než nám zmoknou. Ano, sluníčko vydrželo venku tak akorát na to, abychom naměřili parkury. Pak se začalo schovávat, zvedal se vítr a jen jsme čekali, kdy k nám i ten déšť dorazí. Bohužel jsme se ho opravdu dočkali. Naštěstí tedy až ve chvíli, kdy už byly ty nejnutnější věci hotové. Pak už se postavily jen stany ke stánku s občerstvením a mohli jsme si dát zaslouženou večeři, čaj, pivko, panáka, co kdo chtěl.

V sobotu ráno sraz v 6:50. Stihnout předtím nakrmit sebe a psa, vyvenčit sebe a psa, umýt sebe a psa naštěstí ne. No nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc propršelo a ráno to nebylo jiné, takže ranní sprcha byla i pro nedobrovolníky. Šly se stavět stany, připravovat technika. Do toho jsme málem zapomněly, že jsme na prvním turnaji a Mája potřebuje přeměřit. Takže ještě předběhnout tu dlouhou frontu lidí, co chudáci na dešti museli čekat. Máju jsem postavila, někdo jí měřil.. „hm hraniční míra“.. Máju už to nebavilo, tak jsem si v duchu říkala, že je mi to jedno kolik jí naměří, hlavně ať už se rozhodne.. „postavte ji znovu“ .. To už Mája fakt moc nechtěla, jako proč tady furt stát jak trubka, tam za ní jsou psi, s těma by určitě byla větší sranda. Nakonec teda, že prý 47 cm. No aspoň se shodl s měřením Libušky na Svojanově, takže Mája asi opravdu bude mít 47.

Když už bylo všechno postaveno a připraveno, mohlo se začít běhat. Mája měla jít běžet až v druhém rozběhu HT Hurricane, takže jsem jí zatím nechala u nás ve stanu a snažila se aklimatizovat a plnit svou funkci – zapisování výsledků na nástěnku. Takže jsem byla od rána na nohou, neměla jsem ponětí o čase, ale zase jsem měla ponětí, kdo kdy běhá :D Netušila jsem pořádně kdy mám kde být, až mi najednou došlo, že mám hrozný hlad. Tak jsem do sebe hodila párek a šla pokračovat. Pak se blížila pauza na oběd, po obědě byl rozběh 4. divize, tedy další rozběh Hurikánů a tentokrát i s Májou. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se toho bála.

Během pauzy na oběd jsem pomalu jedla za pochodu. Tentokrát ani ne kvůli organizaci turnaje, ale kvůli organizaci svého času. Zaúkolovala jsem Lenku, ať mi objedná jídlo, mezitím šla pro Máju, tu dostala Zdenka, kterou jsem potkala cestou, vzala ji do stánku Zero DC, kde jí vybrala postroj, takže jsem ještě běžela do stanu pro peníze, abych ho teda mohla zaplatit a pak konečně dojíst svůj oběd. Stihla jsem to kupodivu všechno. Takže druhá část turnaje začala a já mohla být na svém místě.

No a pak už zbývala jen chvilka a došlo na náš první závodní běh. Příprava, zkušební běh, jo všechno dobré. Připravit na start, zachovat klid a odstartovat včas. Ti na vedlejší dráze mě normálně chtěli rozhodit předčasným startem, ale nepovedlo se jim to :) Ale jejich psi mi trochu rozhodili Máju. Nějak po nich pokukovala, asi že moc štěkají. Ona na ten řev na tréninku není moc zvyklá. Ne že by nikdo z našich psů neštěkal, to určitě ne, ale když běžela s někým druhým zároveň, tak to asi byli vždycky nějací klidnější psi. Ale ví už, co má dělat, takže ač po nich občas mrkla, tak přesto běžela na box pro míček a šupem zpátky. Žádné vyhnutí se překážce, žádná návštěva vedlejší dráhy, nic takového se nekonalo :) Já jsem zjistila, že to startování je fakt stejné jak na tréninku, takže po prvním odstartování, kdy jsem to zvládla já i Mája jsem byla už v klidu a mohla bych běhat klidně celý den :D

Co se počasí týče, tak sluníčko zrovna nevylezlo, ale déšť občas i ustal. Ale ne na dlouho, takže když jsme my běželi poslední rozběh (což ještě zdaleka nebyl konec turnaje), tak byla na dráze solidní bahenní koupel. Večer stále pršelo, celou noc stále pršelo a ani do nedělního rána se to nezměnilo. :( Na place doslova stála voda, dráhy nebylo pořádně kam přesunout a i kdyby se přesunuly, tak za chvíli to tam bude stejně rozryté, jak to je po nás teď. Turnaj byl tedy z důvodu nepřízně počasí, resp. zvýšeného nebezpečí úrazu jak psů tak psovodů, předčasně ukončen. V neděli ráno proběhlo již jen vyhlášení výsledků podle sobotních běhů. Pak už se šlo uklízet, balit věci a následoval odjezd domů.

A sobotní rozběhy dopadly tak, že se naše družstvo HT Hurricane umístilo ve 4. divizi na 1. místě! Závodní kariéru jsme tedy začali celkem dobře si myslím. Co se týče mě a Máji, tak jsme měly jeden (?) předčasný start a jinak všechno v pořádku. A až si Májka zvykne, že vedle ní vyšilujou jiní psi, tak to bude ideální! :)

No a jelikož jsme v týmu nováčci, tak abychom prý měli vzpomínku na první turnaj a motivaci jet i příště, tak jsme si s Májou odvezly domů krásný velký pohár, který patří celému týmu! A jelikož je minimálně dvakrát větší, než ty pohárky, které jsme dosud získaly, tak fakt nevím, kam s ním.. Díky všem Hurikánům za takové přijetí a nejen jim, díky všem Hop Tropákům za to, jaká je to skvělá parta, za pomoc, rady a uklidňování. Takže za 3 týdny hurá na další takovou akci :)

Fotky z Eager’s Cupu 2013 – Zdeněk Korint

Chelsea je prostě zlatá

Opět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet. (…)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemOpět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet.

Druhá část už se moc nevedla. A usoudila jsem, že si ráda zajdu na závody, kde to závisí na psovi, případně na mém vedení (viz. agility) nebo házení (frisbee), ale abych měla i já něco dělat, to pak nejde :D Přeskočit překážky, oukej, ale s Májou na vodítku? Když jí celou dobu učím, aby na mě nečekala a makala dopředu? Nebo slalom, učit to psa super, ale abych ho probíhala já, to není ono. A v součtu jsme se tedy s Májou umístily na krásném 6. místě z nějakých 20 účastníků.

Pak nás ještě čekala soutěž družstev, kde bylo pět dvojic (psovod – pes). Šlo o soutěž na rychlost, taková štafeta, asi netřeba popisovat. Každopádně máme rychlé psy i nohy, takže alespoň tuhle soutěž jsme vyhráli! Ze závodů jsme si tedy odvezli všichni nějakou maličkost a pak dort.

V sobotu se to zatraceně protáhlo. Závody samy o sobě byly dlouhé i zpracování výsledků trvalo dlouho. Takže domů jsme se dostaly až někdy k večeru. Pak ještě vyvenčit Chelsea a pak už jenom lehnout a umřít. Ráno nás čekalo vstávání kolem šesté hodiny, takže nic moc vyhlídky.

Posilnění před nedělními závody - snídaně byl dort, co jsme vyhrály v sobotuProč vstávat tak brzy? Abychom dorazily včas na prezenci agi závodů v Lysé nad Labem. V létě jsme byly s Májou a s Lenkou a její Fleur na tuším prvních neoficiálních agility závodech, které se v Lysé konaly. Byl to tenkrát prima den, pěkné závody, skvělá organizace. Žádný úspěch, ale přesto spokojenost. Tak jsme si řekly, že vyrazíme znovu. A vzhledem k tomu, že jsou tam i závody štěňat a to jen do věku 12 měsíců, tak jsem toho i chtěla využít, ať si Chelsinka trochu zasoutěží, dřív než jí bude rok. Tunýlky i obíhání kuželů zná, tak to přeci nebude problém.

Závody probíhaly podobně jak ty minulé. Nejprve běžela štěňátka svůj první běh, pak začátečníci S, M, L jumping a pak štěňátka druhý běh a začátečníci agility. Jediné, co se změnilo, tak že začátečníci dostali ne jednu zónovku, ale dvě. Minule to byla kladina, tak nějak jsem počítala, že teď taky, ale dostaly jsme i áčko. No jo, bylo skočené, jinak to dopadnout nemohlo. Snížit ho odmítli, i ti prckové, co běhali na XS, tak měli plnou výšku. Že jde o začátečníky jim v tomhle asi nevadilo.

Chelsea zvládla oba běhy na jedničku! Pro mě osobně jsou oba běhy čisté, i když podle oficiálních výsledků máme v každém jednu chybu. Ale tu jsme si daly dobrovolně už na startu – v obou parkurech byl zařazený látkový tunel s tím, že pokud chceme, aby pomocník přidržel látku, že to může být, ale bere se to automaticky jako chyba, tzn. 5 trestných bodů. Ale vzhledem k tomu, že Chelsea by se mi pravděpodobně vrátila (ještě neproběhla látkový tunel nikdy sama, ona ho ani mockrát ještě neměla šanci probíhat) tak jsem řekla, že chci, ať mi ho zvednou. Jinou chybu ani odmítnutí jsme neměly! A oba běhy jsme měly nejrychlejší čas! Rezervu na druhý nejlepší čas cca 3 vteřiny. Čekala bych cokoliv, čekala bych i to, že jsme schopné zaběhnout parkur bez chyby, ale rozhodně bych nečekala, že budeme mít nejlepší čas! Překvapilo mě to, možná doslova šokovalo, ale mile :)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad Labem - 2x 1. místoChelsinka tedy obsadila dvakrát první místo, součet běhů se nedělal. Odvezla si domů dvě zlaté medaile, nějaké krmení, dobroty a různé reklamní věci pro paničku. A kytičky pro maminku.

S Májou už to tak krásné tentokrát nebylo. První běh, to jsme toho víc zkazily než zvládly, aspoň mám takový pocit. Prý běhací parkur, no, když se to dělá bez chyb, tak se člověk asi fakt proběhne, nebo když má pomalejšího psa. Já věděla naprosto přesně, že „tady nesmím běžet, jinak shodí překážky“ a „tady si musím dát náskok, jinak to nestihnu“ apod. No jenže hned u třetí překážky jsem uhnula dřív, než Mája vběhla do tunelu a už to začalo. Já nebyla rozběhnutá, tak jsem nebyla tam, kde jsem měla být, tak jsem Máju poslala špatně, ta zazmatkovala, nevěděla kam jít a zas a zas a zas. První místo od konce, taky dobré, ne?! :D Někdo tam být musí, tak proč by ne my.

Druhý běh už byl lepší, škoda, že zrovna v tom druhém bylo áčko. Prý jsme měly 1 chybu a 2 odmítnutí, já bych spíš řekla, že 2 chyby a jedno odmítnutí, ale v součtu to vyjde nastejno. To skočené áčko, jednu skočku nějak nechtěla a pak mi z tunelu vyběhla vpřed, ani se neotočila a zamířila si to rovnou na tu překážku, co byla asi 15 metrů za tunelem. Jak kdyby se v ní probudilo něco z Cassky, protože tohle ona normálně nedělá :D No takže ve druhém běhu jsme byli na 5. místě.

Celý den přemýšlím čím to, že ten první běh byla taková rozjetá a nesoustředěná. Já byla taky, já z toho, že ten pes není v pohodě. A ona? Jestli to bylo ještě pořád únavou ze včerejška? Nebo tím, že chvilku před během jsme se tam potkaly se psem, kterého absolutně nemůže vystát (netuším proč, poznala ho na Svojanově a kdykoli byli poblíž sebe, šli do sebe oba dva :( teda krom chvíle, kdy se cvičilo, to zvládli oba jít u nohy a míjet se v pohodě). Možné je obojí a možné je i to, že jí vyvedlo z míry něco jiného, čeho jsem si nevšimla. Před druhým během jsem jí nechala v autě delší dobu, vzala ji k parkuru až ve chvíli, kdy před námi byli jen dva psi, hrála si s ní a už to bylo lepší. Teď leží, je tuhá, usíná aniž by chtěla. Asi toho na ní bylo na ten víkend fakt moc :(

Video – Chelsea

Kompletní výsledky Chelsea / Kompletní výsledky Máji

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemAqua Limpia Locolindo - Agility závody Lysá nad Labem

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

Psí den u dětí ve FN Motol

Jednou jsme byly s Májou v nemocnici za dospělými pacienty na oddělení následné péče. Tenkrát to bylo hlavně pro nás, abychom zjistily, jak se tam bude Mája chovat. Jelikož byla úžasná, s každým pacientem kamarádka a s nemocničním prostředím neměla vůbec problémy. Ten den jsme se zařadily mezi nepravidelné dobrovolní v Motole a rozjela se Máji dráha canisterapeutického psa.

Nepravidelný dobrovolník, co to vlastně znamená? Nedocházíme do nemocnice každý týden, jako jiní. Pokud se koná nějaká větší akce, přijde nám od organizátorů mail a pokud máme čas, ozveme se, že dorazíme. Jeden takový mail přišel v minulém týdnu. Plánoval se psí den na dětském oddělení a my zrovna měly čas. Řekla jsem si, že to je skvělá příležitost zjistit, jak bude Mája reagovat u dětí a přihlásila nás. (…)

Canisterapie FN Motol 18.2.2013Jednou jsme byly s Májou v nemocnici za dospělými pacienty na oddělení následné péče. Tenkrát to bylo hlavně pro nás, abychom zjistily, jak se tam bude Mája chovat. Jelikož byla úžasná, s každým pacientem kamarádka a s nemocničním prostředím neměla vůbec problémy, tak jsme se ten den zařadily mezi nepravidelné dobrovolníky v Motole a rozjela se Máji dráha canisterapeutického psa.

Nepravidelný dobrovolník, co to vlastně znamená? Nedocházíme do nemocnice každý týden, jako jiní. Pokud se koná nějaká větší akce, přijde nám od organizátorů mail a pokud máme čas, ozveme se, že dorazíme. Jeden takový mail přišel v minulém týdnu. Plánoval se psí den na dětském oddělení a my zrovna měly čas. Řekla jsem si, že to je skvělá příležitost zjistit, jak bude Mája reagovat u dětí a přihlásila nás.

V pondělí jsme kolem druhé hodiny dorazily do dobrovolnického centra v Motole, kde jsme se sešli s ostatními canisteraputickými týmy. Nakonec se nás sešlo celkem 7 pejsků (3 borderky, ridgeback, dva pudlíci a labrador). Společně jsme pak vyrazili na dětské oddělení, kde nás už děti očekávaly. Krom mazlení a hraní si s pejsky měly děti připravený další program, kreslily si barvami na sklo. Tím pádem se nestalo, že by se na nás sesypal dav dětí, ale téměř vždy chodily k pejskovi po jednom.

S Májou jsme se nejprve držely trochu stranou, aby toho na ní nebylo moc. Mája se nechávala od děti hladit i krmit, ukazovala jim jaké umí triky, byla šikovná a vůbec se nenechala rozhodit ani prostředím, ani přítomnosti spousty cizích dětí. Tak jsme se pomalu dostávaly víc do středu dění. Byl to parádní den a ač jsme tam strávily pouhé dvě hodiny, řádně nás to obě unavilo. Těšíme se na příště! :)

Canisterapie FN Motol 18.2.2013Canisterapie FN Motol 18.2.2013Canisterapie FN Motol 18.2.2013Canisterapie FN Motol 18.2.2013

Pes dobrovolník

Když jsem si pořizovala Máju, přemýšlela jsem tenkrát nad canisterapií. Byla to taková moje idea do budoucna, že budu moct brát pejska i tam, kde bych měla pracovat. Díky studiu mého oboru na VŠ, mám tak trochu „předpoklady“ pracovat v pomáhající profesi a tím pádem by pes – canisterapeut byl vynikajícím společníkem i pomocníkem.

Když mi tak Mája rostla a neustále šílela, tak jsem na nějakou canisterapii moc nepomýšlela. Spíš jsem se s tím tak trochu loučila. Jenže můj sen tu pořád byl a když Mája vyrostla, tak já to pořád chtěla zkusit. Třeba to nezvládne, neudělá zkoušky, nebude jí to vyhovovat. Ale já budu vědět, že jsme to aspoň zkusily! (…)

Když jsem si pořizovala Máju, přemýšlela jsem tenkrát nad canisterapií. Byla to taková moje idea do budoucna, že budu moct brát pejska i tam, kde bych měla pracovat. Díky studiu mého oboru na VŠ, mám tak trochu „předpoklady“ pracovat v pomáhající profesi a tím pádem by pes – canisterapeut byl vynikajícím společníkem i pomocníkem.

Když mi tak Mája rostla a neustále šílela, tak jsem na nějakou canisterapii moc nepomýšlela. Spíš jsem se s tím tak trochu loučila. Jenže můj sen tu pořád byl a když Mája vyrostla, tak já to pořád chtěla zkusit. Třeba to nezvládne, neudělá zkoušky, nebude jí to vyhovovat. Ale já budu vědět, že jsme to aspoň zkusily!

A tak jsem se před pár měsíci začala o canisku zase trochu víc zajímat. Především jsem se dozvěděla o možnosti, docházet jako dobrovolník do Fakultní nemocnice v Motole. K dobrovolnictví tam není potřeba žádných zkoušek, jelikož si pejska sami otestují a pokud je vhodný, tak tam chodí buď pod dohledem nepravidelně a nebo si majitel psa projde jejich školením a pak tam mohou chodit i samostatně a pravidelně.

S Májou jsme navštivily na začátku prosince dobrovolnické centrum v Motole. Slečna, co s námi dělala pohovor, byla z Máji nadšená. Jak je hned přátelská a hravá a šikovná. Takže jsme se tenkrát domluvily, že až se příště sejdeme, že půjdeme navštívit pacienty na oddělení, abychom viděly, jak Mája zvládne nemocniční prostředí a jak bude reagovat na pacienty, doktory v bílých pláštích atd. Bohužel tahle první návštěva nemocnice se mohla uskutečnit až teď.

Takže jsme dnes vyrazily na naší historicky první canisterapii. Já se strachem jak na zkouškách. Mája s naprostým klidem, protože tady jsou samý super lidi, co si s ní chtějí hrát. Akorát tam slečna měla u sebe labradora, kterému se Mája očividně moc líbila. On se Máje už tolik nelíbil :D Ale to naštěstí nebyl problém. Slečna nás vzala do jiné místnosti, ať je Mája v klidu. Pak už bylo všechno super!

Prostředí nemocnice Mája vůbec neřešila. Žádné divné smrady, žádné divné zvuky, na všechno se tvářila, jako že to zná. Sestřičky z ní byly unešené, ona z nich taky. Dostávala tam pamlsky za to, že jim dávala packy. Tak se pěkně rozcvičila a pak jsme vyrazily na první pokoj pacientů. Za dnešek jsme zvládly obejít tři pokoje, blíže navštívit 4 pacienty. Někteří si ji pohladili, jiní ji i dali pamlsek. Nejvíc si ji však užil pán, který je cizinec a ještě k tomu slepý. Takže v místní nemocnici to pro něj asi není zrovna jednoduché. Máju drbal, objímal, krmil. Nechtěl nás skoro pustit domů. A Mája to všechno zvládala parádně! Na nikoho z pacientů se nehrnula, nechala se drbat, ukázala, jaké triky umí. Na pokojích pro ní bylo spousta nových a zajímavých věcí, které musela zkoumat, ale i přesto dokázala reagovat na mě a věnovat nám pozornost, když jsme chtěli. Byla prostě úžasná! :))

Slečna, co nás celou dobu provázela zařízením, byla z Máji stejně nadšená jak já. Tak jsme se domluvily, že v tom budeme pokračovat. Takže Mája je ode dneška oficiálně „dobropes“ :) aneb canisterapeutický pes pro FN Motol. Zatím jen nepravidelně, jelikož nevím, jak to budu mít se školou a jestli bych pravidelné návštěvy zvládala. Až se škola vyřeší, tak když to půjde, ráda bych tam docházela častěji. Byla to parádní zkušenost pro nás obě. Vidět, jak velikou radost to udělá druhým, kteří celý den nic moc dělat nemohou, někteří se ani z postele nezvednou a teď si mohou pohladit vašeho pejska. Za to to stojí!

Tímto jsem si ujistila, že Mája na to má a tím pádem mám do budoucna další plán – canisterapeutické zkoušky :)

Konec starého, začátek nového

Skončil rok 2012 a s ním i.. vlastně nic dalšího. My žijeme dál, pořád stejně, nic moc se u nás nemění.

Rok 2012 bych shrnula asi velmi jednodušše. S Májou jsme začaly trénovat flyball, zkusily jsme coursing, vyhrály krajsou výstavu, poznaly ovečky a naučily se pár blbostí. Domů jsme si dovezly malou krásnou belgickou slečnu, která nám zatím pořádně vyrostla. S Chelsinkou zatím nijak moc necvičíme, spíš si tak hrajeme, pracujeme na vztahu, soustředěnosti, učení se. (…)

Skončil rok 2012 a s ním i.. vlastně nic dalšího. My žijeme dál, pořád stejně, nic moc se u nás nemění.

Rok 2012 bych shrnula asi velmi jednodušše. S Májou jsme začaly trénovat flyball, zkusily jsme coursing, vyhrály krajsou výstavu, poznaly ovečky a naučily se pár blbostí. Domů jsme si dovezly malou krásnou belgickou slečnu, která nám zatím pořádně vyrostla. S Chelsinkou zatím nijak moc necvičíme, spíš si tak hrajeme, pracujeme na vztahu, soustředěnosti, učení se.

Kolem půli prosince jsem se dozvěděla něco víc o emailové konferenci efektivního tréninku s Katkou Lerlovou, tak jsem se do toho s holkama také zapojila. Podmínkou účasti v této konferenci je natočení a zveřejnění minimálně jednoho videa měsíčně, ke kterému pak ostatní mohou vyjádřit svůj názor či nám nějak poradit. Chodit na tréninky má své výhody, ale tohle je levnější varianta a v některých případech se stejným výsledkem, řekla bych. Tak jsem do toho šla. Jednak s tím, že mi občas někdo poradí, jak dál postupovat.. s tím, že budu sledovat videa ostatních a učit se.. s tím, že budu mít inspiraci, co nového bychom mohly dělat.. s tím, že mě to dokope víc se psy doma cvičit! Takže místo novoročního předsevzetí jsem se upsala k tomuto a snad to bude mít větší efekt, předsevzetí nikdy nefungovala.

No a díky tomu, že jsem nás přihlásila do této konference, tak to pro nás znamená, že bychom měly mít více videí. Tak jsem trošku upravila stránku věnovanou videím, ať je v tom větší přehled!

A co dál máme v plánu na rok 2013? S Májou se vrhneme na závodní dráhu ve flyballu. V agility na závody nespěcháme, takže dost možná budeme jen trénovat a podíváme se na nějaké neoficky. Když dovolí čas a budou vhodné termíny, tak bych si s Májou ráda vyběhala coursingovou licenci. Netrvám na tom, aby to bylo tento rok, ale spíš tak je to jeden z plánů do budoucna. Další z takových plánu je složení nějaké základní poslušnostní zkoušky – ZZO, ZOP nebo OB-Z, uvidíme.. Až skončí zima, chceme vyrazit opět (podruhé) mrknout na ovečky a zjistit, jestli si troufneme v květnu vyrazit na ZVOP. Přihlášené už jsme, tak doufám, že nedostanu strach :D No a pak bych hrozně ráda začala s Májkou jednu aktivitu, o které vám nic neřeknu, protože bych ji se svým štěstím určitě zakřikla. Ale pokud nám to vyjde, tak se o tom určitě všichni včas dozví!

S Chelsinkou máme v plánu v následujícím roce vyrůst, to v první řadě! Sice je to obr, ale pořád ještě štěně. Naštěstí už dost staré štěně na to, aby chápala, že po ní něco chci. Takže si dál budeme hrát hry, budeme se učit nějaké triky a blbosti, nějaké i důležitější blbosti, jako třeba odložení a začínáme s agility, takže v tom budeme rozhodně pokračovat! No a vzhledem k tomu, že Chelsea je výstavně nadaná, co se vzhledu týče, co se týče postoje, tak to je spíš tragédie, udržet ji v klidu :D Ale to nějak zvládnem, musíme! Protože je krásná a proto jsem se rozhodla, že se vrhnu na vystavování aspoň teď, než pořádně doroste a dospěje a zkusíme si vyběhat Junior žampióna. Vím, cíle nemám zrovna malé. A tak trochu tuším, že pokud si to Chelsea nevyběhá na prvních třech výstavách, že se mi pak na další už nebude moc chtít :D takže, musíme na tom máknout! No a jestli se holčička nebude bát oveček, tak je na květen také přihlášená na ZVOP.

Po měsíci zase blázní..

Co tu ti psi dělají? Tohle je můj cvičák! Moje tenisáky! Moje dráha! Jděte všichni pryč! Paničko, proč běhají a já ne? To není fér! Pusť mě na ně! Já jim všem ukážu, jak se to dělá! Prosím..

Kdyby mohla Mája mluvit, asi by mi něco takového říkala na dnešním tréninku flyballu. Aneb jak to vypadá, když pes nebyl měsíc na tréninku. To se nedá ani moc slovy popsat, to se musí vidět a zažít! Jakou radost měla, že jsme na cvičáku. Jak moc chtěla běhat. A jak moc se holčička snažila. Byla fakt šikovná!

Začali jsme trénovat střídání s druhým psem na dráze. I když běžela Mája první, i když druhá, tak obstála v obou situacích. V té druhé možná o něco lépe. Nedivím se jí. Taky by se mi nelíbilo, kdybych si běžela s míčkem k paničce a proti mně vystartoval cizí pes.

No a od jara prý máme počítat se závodama!

Co tu ti psi dělají? Tohle je můj cvičák! Moje tenisáky! Moje dráha! Jděte všichni pryč! Paničko, proč běhají a já ne? To není fér! Pusť mě na ně! Já jim všem ukážu, jak se to dělá! Prosím..

Kdyby mohla Mája mluvit, asi by mi něco takového říkala na dnešním tréninku flyballu. Aneb jak to vypadá, když pes nebyl měsíc na tréninku. To se nedá ani moc slovy popsat, to se musí vidět a zažít! Jakou radost měla, že jsme na cvičáku. Jak moc chtěla běhat. A jak moc se holčička snažila. Byla fakt šikovná!

Začali jsme trénovat střídání s druhým psem na dráze. I když běžela Mája první, i když druhá, tak obstála v obou situacích. V té druhé možná o něco lépe. Nedivím se jí. Taky by se mi nelíbilo, kdybych si běžela s míčkem k paničce a proti mně vystartoval cizí pes.

No a od jara prý máme počítat se závodama!