Víkend s Peťou a Juno a agility v Krumvíři

Od pátečního večera máme na bytě na návštěvě Peťu s Juno. V sobotu jsme byly společně venčit v Lužánkách a braly s sebou foťák, nějaké fotky najdete v galerii. Z venčení máme dokonce i jedno krátké, ale pěkné video našich sestřiček.

Dnes jsme byly v Krumvíři na tréninku agility u Martiny Konečné. Užily jsme si moc pěkný den, ale nemám sílu k tomu něco sepisovat. Proto jen krátce tady a koukněte na fotky. Fotky našich štěňátek moc nejsou, přecijen když jsme běhaly, tak jsme se navzájem nestíhaly moc fotit. Ale fotografů bylo více, takže časem nějaké snad budou! A náš krátký sestřih jednoho z běhů. (…)

Od pátečního večera máme na bytě na návštěvě Peťu s Juno. V sobotu jsme byly společně venčit v Lužánkách a braly s sebou foťák, nějaké fotky najdete v galerii. Z venčení máme dokonce i jedno krátké, ale pěkné video našich sestřiček.

Dnes jsme byly v Krumvíři na tréninku agility u Martiny Konečné. Užily jsme si moc pěkný den, ale nemám sílu k tomu něco sepisovat. Proto jen krátce tady a koukněte na fotky. Fotky našich štěňátek moc nejsou, přecijen když jsme běhaly, tak jsme se navzájem nestíhaly moc fotit. Ale fotografů bylo více, takže časem nějaké snad budou! A náš krátký sestřih jednoho z běhů. (Videí mělo být více, ale zatím se k nám nějak nedostaly, uvidíme, zda se někdy dostanou.)

První vystavování jsme zvládly „velmi dobře“

Tak máme s Májou za sebou první výstavu. Naše Mája společně s Juno nám z nudné výstavy udělaly velkou srandu. Auto nebylo k mání, takže jsme se na výstavu museli dopravit jinými prostředky. Autobus nás vyhodil kdesi ve Zbraslavi a zbytek byl na našich nohou. Což o to, areál nebyl daleko a času bylo spousty, takže jsme jej brzy našli. Jenže cesta vedla podél pole a naše krásná štěňátka si začala hrát. Nejprve prolétly jedním mokrým polem, pak to vzaly do druhého s posypem a aby toho nebylo málo, tak ještě přes cestu na to pěkné bahno. Takže na výstavu jsme přijeli se dvěma čuňátky. (…)

Tak máme s Májou za sebou první výstavu. Naše Mája společně s Juno nám z nudné výstavy udělaly velkou srandu. Auto nebylo k mání, takže jsme se na výstavu museli dopravit jinými prostředky. Autobus nás vyhodil kdesi ve Zbraslavi a zbytek byl na našich nohou. Což o to, areál nebyl daleko a času bylo spousty, takže jsme jej brzy našli. Jenže cesta vedla podél pole a naše krásná štěňátka si začala hrát. Nejprve prolétly jedním mokrým polem, pak to vzaly do druhého s posypem a aby toho nebylo málo, tak ještě přes cestu na to pěkné bahno. Takže na výstavu jsme přijeli se dvěma čuňátky.

Mája to, co má normálně bílé, měla hnědé. A její krásná černá srst, kterou nám všichni kolem chválí, jak se pěkně leskne, tak najednou byla šedivá, skoro až bílá. Juno na tom byla o něco málo lépe řekla bych. No ale umýt ty dvě příšery, to bylo vcelku beznadějné. Byly pokusy o mytí i o česání, ale žádná sláva. Tak šly obě ségry do kennely a nechtěla jsem je radši ani vidět. Když jsem pak Máju vzala ven, vypadala, že z černobílého psa se stal modro-bílý. Jen ty bílé packy byly pořád nějaké špinavé.

Nakonec se oběma holkám podařilo „očistit“. Bahno z tlapek se odrolilo a posyp ze srsti jsme vyprášily. Do kruhu jsme tedy já i Peťa šly s vcelku čistými psy. O samotném posuzování mám vcelku smíšené pocit. Zejména o přístupu paní posuzovatelky, u které se mi zdálo, jak kdyby se psů bála. Že to vyhráli téměř samí chlupatí a načesaní výstaváci, s tím jsem tak nějak počítala. Umístění Máji v konkurenci dalších 14 psů, to mohl být tak akorát můj sen, ale věděla jsem, že skutečností se nestane. Že jsme si odnesly VD mě ale i tak trochu mrzí. Ne proto, že by se Mája té paní nelíbila, ale spíš proto, že vůbec nevím, kvůli čemu to bylo. Pro mě je krásná a přesně taková, jakou jsem jí chtěla. S žádným výstavním žampiónem nepočítám, jen bych ráda věděla, co ji vedlo k VD.

Ségra Juno si ve stejné třídě vedla lépe, ač taky bez umístění, ale odnesla si Výbornou. Lucky s Buzzem se potkali také ve třídě mladých. Lucky dostal VD, že prý cvakl po posuzovateli. No a Buzz zazářil. Jestli se nepletu, byla to jeho první výstava a odnesl si V4! Jinak posudky jsme dostali všichni pěkné :) Náš výsledek najdete v posudcích z výstav.

Krom vystavování jsem osobně poznala zase o pár lidí od borderek víc. A Ondra si pak postupně bral všechny Loco holky na frisbee, za což mu moc děkuji, protože já už jsem byla v tu chvíli ráda, že zvládnu ujít pár metrů, ale Mája, ta se vyřádit potřebovala.

Naše fotky z výstavy.
Fotky od Lucky Seďové a Martina Kostky.

Mistrovství ČR borderek v agility 2011

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D) (…)

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D)

Ráno kupodivu nebylo o to horší. Mája svou první noc ve stanu zvládla na výbornou. „Skoro“ jsem o ní nevěděla. Stan co máme je tak akorát pro dva lidi a psa. Jenže když se pes rozvalí mezi mě a Máru a já mám prostor tak akorát pro spaní na boku, tak se těžko hýbe. Takže jsem průběžně budila Máju, aby se odstěhovala k nohám a já si mohla nějak normálně lehnout. Ráno zas budila Mája mě, protože slyšela, že se venku něco děje a chtěla být nutně u toho. Když jsem usoudila, že jsou všichni vzhůru a že my si vychrápáváme „do oběda“, tak jsem teda vstala a vzala Máju ven. Venku klid, moc lidí se tam nepohybovalo, vedlejší stan (Peťa a spol.) vypadal taky docela mrtvě a já netušila, kolik je. Šla jsem Máju vyvenčit, trochu si pohrát s disky, nechat si prokousnout prst, který mě ještě teď bolí a vypadá docela děsivě a nakonec jsme si i oběhly nějaký ten strom.

Když jsme se vracely z ranního venčení, už bylo všude rušněji. Zašli jsme tedy ke stánku na pití, někteří i na párek (my měli snídani ještě z domova) a o chvíli později za námi dorazila i Zuzka s Láďou, Dobby a Elbou. Takže se z naší černobílé chlupaté koule (Mája a Juno) stala koule s ocáskem. Dvě se vždycky zabíjely a třetí se do toho snažila vmíchat. Casska se je občas usměrňovala a Elbuška, ta si jich radši moc nevšímala. Nechali jsme psiska trochu poběhat a pak jsme šli k parkurům, kde jsme strávili celé dopoledne. Někteří běhali, jiní fotili nebo se jen tak dívali a bavili.

Po dvanácté hodině se připravil parkur pro štěňátka. Rozmístili nám na parkur 4 tunely, celkem to bylo na šest proběhnutí. Pak nám vysvětlili pravidla, co s pejskem smíme a co ne a běhy mohly začít. První běžela Zuza s Dobby, třetí Peťa s Juno a hned po nich my. I Juno i Dobby se zarazily u třetího tunelu a neproběhly ho napoprvé, jinak měly běhy krásné. Máju jsem pro jistotu zamotala už u prvního tunelu, ale ona je lepší jak já, takže se s tím poprala. Druhý tunel se jí ale asi nelíbil. Vběhal do něj, já přiběhla k druhému konci a Mája nikde. V tunelu se mi otočila a vyběhla zpátky. Netuším, proč to udělala, ale nevadí. Poslala jsem jí tam znovu a pak už všechno proběhla bez chybičky. Konečné výsledky tohoto běhu dopadly tak, že Zuza s Dobbinkou se umístily na prvním místě, Peťa s Juno na třetím a já s Májou na pátém z celkem devíti štěňat.

Po běhu starších štěňátek jsme vzali pejsky k vodě, všichni jsou hrozní vodomilové, jen Mája lítá po břehu a čeká, až ten pejsek vyběhne ven :D Já prostě musím mít vždycky výjimečného psa. To by byla nuda, kdyby byla stejná, jako všichni ostatní ;) Pak jsme pejsky dali odpočívat a vyrazili jsme na oběd. Odpoledne jsme strávili zase skoro celé u parkurů. Mája odpoledne buď prospala v kennele, nebo byla u běhů s námi, resp. s Márou a panička se snažila fotit. Vlastně po obědě jsem nějakou chvíli spala i já. Lehla jsem si vedle psů do stínu a usnula jsem ani nevím jak.

Na večeři jsme pak zašli do Skalice. Stejně jsem potřebovala někde najít bankomat, jelikož nám jaksi došly peníze, tak jsme si rovnou udělali i s pejsky výlet a najedli se tam. Zprvu se zdálo, že bude docela těžké najít otevřenou restauraci ideálně se zahrádkou, ale nakonec jsme našli a uvítali nás tam s radostí i s pěti psy. Všechny holky zalehly pod stolem a židlemi sotva jsme se usadili, jen Dobbinka byla nějaká aktivní. Nakonec vzbudila ségry, zaujaly spolu místo pod mojí židlí a já se jen bála, kde ucítím jejich zuby. Po véče jsme byli už utahaní a nic se nám nechtělo. Peťa ale slíbila, že si půjde ještě sednout za nějakými známými. My jsme přehodnotili situaci, jelikož spát se nám vyloženě nechtělo i přesto, že jsme byli unavení. Tak jsme usoudili, že nejlepší řešení bude vzít víno a jít s Peťou. Víno se někde ztratilo. V průběhu večera od Peti padla nějaká hláška, jako že furt kecá, že za to nemůže a za víno, že taky nemůže. :D Tak bych si skoro tipla, že skončilo někde v ní, ale zas jí nechci podezdřívat z věcí, se kterými nemá nic společného! :D

Márovi nebylo večer moc dobře, tak nás opustil cca kolem jedenácté. My jsme ale nevydržely o moc víc, šly jsme spát myslím o půl dvanácté. Mája vlezla do stanu a usnula dřív, než jsem já stihla zjistit, jak se mám dostat do spacáku. Teď ale nevím, jestli Mája usnula tak rychle a nebo já jsem byla tak zpomalená..

V neděli jsme posnídali a vyrazili s pejsky na výlet do Babiččina údolí. Zuza s Láďou měli s sebou auto, takže jsme do Ratibořic dojeli za chvilku a mohli se tam pěkně projít. Zašli jsme se projít k Viktorčinu splavu a pak zpátky k auto a zase do kempu. Kolem jedenácté měla Peťa s Casskou běžet, tak abychom to stihli. Máju s Juno jsme nechali odpočívat v kennele a byli jsme zase u parkurů až do doby, než se blížil náš běh. Chvíli předtím jsem šla kolem stanu a viděla jsem, že Mája je čilá a chce něco dělat. Tak jsem si jí vzala ven s hračkou a šly jsme se vyřádit, aby pak nebyla na parkuru moc rozdivočelá. Ale zase pohrát si s mírou, abych jí nezničila. Krom řádění s hračkou jsme si zkusily i pár triků a kupodivu Mája reagovala parádně. Pak jsem jí zas na chvilku zavřela a až při prohlídce parkuru mi ji Mára (mimochodem náš support a servisní team) přivedl k parkuru.

Než na nás přišla řada, ještě jsme si s Májou hrály a zkoušely poslední obíhání. Čekal nás totiž barelový běh. Šlo o to proběhnout tunel, pak „oběhnout“ tři.. hm, jak to nazvat, barely to nebyly.. prostě oběhnout nějaké tři věci a pak zase tunel a do cíle. Když jsem vedla Máju na parkur v sobotu, klepala se mi kolena. Když jsem jí vedla v neděli, byla jsem vysmátá a naprosto v klidu. Sama nevím, čím to bylo. Možná i tím, že Mája byla rozhodnutá vyhrát :D Video z našeho nedělního běhu je zde..

Běh byl super, byla jsem z Máji nadšená. Dokonce tak moc, že jsem si s ní potom pořád hrála a ani jsem nějak neviděla, jak běžely ségry :( A umístění z tohoto běhu bylo: Mája na třetím místě, Dobby na pátém a Juno na osmém místě. V součtu obou běhů to dopadlo tak, že Zuza s Dobby si odvezly první místo!! Já s Májou jsme skončily na čtvrtém a Peťa s Juno na osmém.

Jak jsme doběhly, vyrazili jsme s Márou a Peťou na oběd. Zuza s Láďou se tam s námi přišli rozloučit, protože už vyráželi dom, aby dojeli nějak rozumně. Peťa odjížděla hned po obědě, přijel pro ní taťka s bráchou. Pomohli jsme si navzájem sbalit věci, rozloučili se a šli si počkat na vyhodnocení. Přeci jen to byla naše první soutěž a umístění, tak jsem si chtěla s Májou dojít osobně pro medaili. Takže jsme zůstali na mistrovství až do úplného konce, což na jednu stranu bylo prima, ale na druhou stranu jsme si museli nechat ujet vlaky, kterými jsme se měli nějak rozumně dostat domů. Nakonec jsme tedy vyráželi domů až vlakem o půl osmé a doma jsme byli o půl jedenácté večer. A všichni dokonale zničení, ale šťastní.

A moje shrnutí víkendu? Bylo mi hrozně, byla jsem zničená, neskutečně unavená, mám spálená záda, fakt fest, nemůžu se nikde opřít a odnést na zádech krosnu, to bylo spíš jak za trest. Mám prokouslé tři prsty od Máji, jeden bolí víc než druhý.. prostě děs. Ale máme medaili!! Podle toho, jak jsem dopadla, tak opravdu těžce vydřenou medaili, ale je doma! :)) Mám z toho ohromnou radost. A o to větší ta radost je, že ten víkend byl prostě super. Byl mezi skvělými lidmi a spoustou úžasných psů. Už teď se těším na další!

Fotky z víkendu.
Fotky od Zuzy a Ládese.

Výsledky našich štěňátek:

Tunelový běh:
Dobby 1. místo
Juno 3. místo
Mája 5. místo

Barelový běh:
Mája 1. místo
Dobby 5. místo
Juno 8. místo

Součet běhů:
Dobby 1. místo
Mája 4. místo
Juno 8. místo

 

Locorodinka v Lužánkách

Máme za sebou další príma odpoledne s naší bláznivou rodinkou. Peťa včera odmaturovala a tak mi psala, jestli náhodou nebudu v Brně, že tam má cestu, tak že bychom mohly zajít venčit. Už jsme se docela dlouho snažily domluvit a nějak nám to nevycházelo. Tentokrát konečně vyšlo!!

Strávily jsme společně s Peťou, Casey a Juno nějaké dvě hodinky v Lužánkách. Ségry se popraly, jako to vždycky dělávají. Bez rvačky by to nebylo to správné setkání.. Od Peti jsme dostaly vynadáno, že máme štětku místo ocasu. Jenže co já s tím nadělám?! Ona si ho prostě věčně kouše a nenechá si vysvětlit, že to nemá dělat.. Za tu dobu se kolem nás objevily asi 3 další černobílé borderky. Jedna slečna k nám mířila, jak kdyby nás znala. Ani jedna jsme s Peťou netušily, jestli ji vůbec známe nebo ne. Nakonec jsme zjistily, že ne, že slečna jen přišla proto, že viděla další černobílá šídla, tak ať se její Eliška s nimi proběhne. Měly jsme hračky, chvíli i frisbee, tak byla zábava. (…)

Máme za sebou další príma odpoledne s naší bláznivou rodinkou. Peťa včera odmaturovala a tak mi psala, jestli náhodou nebudu v Brně, že tam má cestu, tak že bychom mohly zajít venčit. Už jsme se docela dlouho snažily domluvit a nějak nám to nevycházelo. Tentokrát konečně vyšlo!!

Strávily jsme společně s Peťou, Casey a Juno nějaké dvě hodinky v Lužánkách. Ségry se popraly, jako to vždycky dělávají. Bez rvačky by to nebylo to správné setkání.. Od Peti jsme dostaly vynadáno, že máme štětku místo ocasu. Jenže co já s tím nadělám?! Ona si ho prostě věčně kouše a nenechá si vysvětlit, že to nemá dělat.. Za tu dobu se kolem nás objevily asi 3 další černobílé borderky. Jedna slečna k nám mířila, jak kdyby nás znala. Ani jedna jsme s Peťou netušily, jestli ji vůbec známe nebo ne. Nakonec jsme zjistily, že ne, že slečna jen přišla proto, že viděla další černobílá šídla, tak ať se její Eliška s nimi proběhne. Měly jsme hračky, chvíli i frisbee, tak byla zábava.

Kolem druhé hodiny jsme vyrazily vrátit Juno domů a pak směrem na hlavák. Peťa s Casskou jely domů do Třebíče a my s Májou zase do Prahy. Takhle klidnou cestu domů jsme už hoodně dlouho neměly. Mája lehla a probrala se až někde kousek před Prahou. Doma se pak chvíli snažila vnucovat mi míček, ale nakonec zase ulehla a pořád ještě spí.

Peťa si na vycházku půjčila kromě psa i foťák, takže si s ním hrála a pár jejích kousků je zde…

Rodinné setkání

Jelikož má Peťa volno ve škole, rozhodla se ho využít k návštěvě Brna. Vzala dneska svojí Casey a Verču s Jessie a vyrazily se podívat za námi do Brna. Před procházkou jsme se ještě zastavily pro Ondrovu Juno a společně, samozřejmě i s Májou, jsme vyrazily na Kraví horu. Nejprve jsme se krátce prošly a pak zamířily na výběh pro psy. (…)

Jelikož má Peťa volno ve škole, rozhodla se ho využít k návštěvě Brna. Vzala dneska svojí Casey a Verču s Jessie a vyrazily se podívat za námi do Brna. Před procházkou jsme se ještě zastavily pro Ondrovu Juno a společně, samozřejmě i s Májou, jsme vyrazily na Kraví horu. Nejprve jsme se krátce prošly a pak zamířily na výběh pro psy, aby mohla být Casska bez košíku a nemusely jsme hlídat, jestli náhodou nejdou někde poblíž policajti. Přeci jen se ti brněnští nebrání rozdávání pokut za volné pobíhání psů.

Na louce pro psy jsme se s holkama všechny pěkně vyřádily. Jsou tam překážky na agility, takže jsme všichni skákaly. Tedy samozřejmě v rámci možností a přizpůsobení se štěňátkům. I já jsem si poprvé ozkoušela, jaké to je běžet agility. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla běžet se psem, který mě u toho vlastně vůbec nepotřebuje. Ale štěkala na mě Casey pořád, že jí to kazím :D No a štěňata jí při běhu byly pěkně v závěsu. Lítaly jak šílené, nic je nezastavilo. Mája si dokonce i skočila malou skočku a nikdo ji k tomu nenaváděl. Prostě běžela za mamkou, ta skočila, tak coby neskočila i Mája. Tak to zatím vypadá, že v tomhle bude po mamince a jak se vyběhne na parkur, tak bude šílená :)) No, už aby to bylo a mohly jsme trénovat.

Verča s Peťou se snažily ty neposedy i fotit, tudíž ve Fotogalerii už jsou k dispozici fotky od Peti i od Verči. :)

O výletu do Brna z pohledu Peti se dočtete zde a Verčino vyprávění je k dispozici tady!

Hlídání Juno

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné! (…)

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné!

Pro Juno jsme jely rovnou ze školy, takže ještě bez Máji. Dovezly jsme jí k nám domů a Mája se s námi ani nepřivítala a už si holky začaly hrát. Tak 5 minut si vydržely hrát bez vrčení, ale pak se do sebe pustily s takovou vervou, že se spolubydlicí bály mezi ně vmíchat. Takže když šlo do tuhého, musela jsem zasáhnout. Naštěstí jsem za celý den schytala pouze jeden kousanec, zato do tváře, takže to celkem bolelo.

Holky nám doma málem zdemolovaly byt a samy sebe, takže jsme je po chvíli vzaly vyběhat ven v domění, že se třeba unaví a budou spát. To jsme ale ještě nevěděly, že jsme na velkém omylu. Vzaly jsme je vyběhat na Kravák, kde se pořádně vylítaly. Vzhledem k tomu, že na chvíli přestal foukat vítr, tak bylo i relativně teplo a vydržely jsme venku docela dlouho. Potkaly jsme spoustu lidí a psů, ale nic z toho nestačilo.

Když to vypadalo, že jsou holky už unavené a uklidněné, vydaly jsme se domů. Jenže sotva jsme dorazily do bytu, boj začal nanovo. Nechápala jsem, kde na to berou energii, jelikož já jsem už tou dobou byla naprosto vyčerpaná. Ony i holky vypadaly dosti vyčerpaně a každou chvilkou se zdálo, že padnou, ale nakonec se vždycky zvedly a pustily se do sebe.

Po přibližně 3 hodinách společného dovádění se konečně uklidnily a každá si našla to „své“ místečko. Měla jsem radost, že bude doma chvíli ticho a holky si odpočinou. Ta radost mi ale dlouho nevydržela. Holky zvládly spát celých 15 minut !! a pak začal zase souboj. Od první chvíle jsem měla pocit, že to je souboj na život a na smrt a jedna z nich to nepřežije. Díky bohu, přežily obě dvě :)

V pět hodin jsem popadla Juno a jela jí vrátit Ondrovi domů. Byla holka vyřízená, v autobuse mi usnula, doma si zaběhla do klícky a já vyrazila do školy. Po návratu ze školy jsem doma našla „mrtvou“ Máju, která nechtěla vůbec nic, ani se jít vyvenčit. No věřím, že zítra ráno se zase vyspím hodně :))

Bohužel, na závěr mám jednu špatnou zprávu – můj foťák putuje po světě, tudíž z dívčího řádění nemáme žádné fotky. Což mě moc mrzí, protože by to byly určitě úžasné momentky. Ale určitě se ségry ještě brzy uvidí a pak už fotky budou, to slibuju!