Závodní sezóna začala

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..
Fitmin Welcome Summer DDFW
5. Morava DiscDog Distance
Calibra DiscDog Challenge
Agility intenzivka s Luckou Dostálovou
Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..

Fitmin Welcome Summer DDFW

Aqua Limpia Locolindo - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

První dogfrisbee závody v roce. Závody, které odstartují sezónu. Občas jsou i na sněhu, za větru, prostě je vidět, že zima ještě neskončila. Letos nám to ale vyšlo celkem pěkně. V sobotu to byla paráda, v noci prý byla zima, ale to jsme seděli v klubovně a o zimě nic nevím. Kolem třetí ráno už bylo i ve spacáku dobře, takže poučení pro příště, choďte spát až k ránu, bude líp. Neděle i byla trochu horší, ať jsem na sebe nabalila kde co, stále byla zima. O výsledcích asi není potřeba nic psát, to už bylo zmíněno v novinkách.

5. Morava DiscDog Distance

Majetín původně vůbec v plánu nebyl, je to přeci jen trošku daleko. Na welcome začali řešit, jak byl Majetín loni super, tak mi to začlo být trochu líto, ale pořád jsem to nějak neřešila. Až pak nějaký týden (?) před Velikonocemi jsme si řekli, že bychom tam mohli vyrazit. A taky že jo.

Chelsinka hárala, takže na závody jela jenom Mája. No a o výkonech, o těch tentokrát snad radši nemluvit. Asi velká zima nebo co, ale prostě takovou tragédii jsem u nás snad ještě nezažila. V dartbee slabých 40 bodů, v mini první kolo ještě jakž takž, v druhém kole jediný chycený disk. Co to jako bylo? Že bych házela až tak zle, to neznám. A ne, chudák Mája za to nemohla. Trošku jsem si spravila náladu při nedělním timetrialu, kde jsme se kvalifikovali a kupodivu nevypadli hned v prvním rozhozu, ale až v druhém. Ve výsledku je z toho 7. místo z 45 závodících týmů.

Mimo jiné jsme ten víkend zvládli i Kanjam turnaj. Vlastně poprvé, co jsem to hrála ofiko a ne jen tak při nějakém tréninku. Prali jsme se s tím, ale na finále to nebylo. Takže tomu dávám šanci taky někdy příště.

Calibra DiscDog Challenge

Tým Kokolindo 2. místo v paralelním DartTrialu - Aqua Limpia Locolindo a Fa Mulan From Let's Border - Calibra DiscDog Challenge 2015

Po loňském roce, kdy jsem zvládla jedny jediné frisbee závody v sezóně, si letošní rok zatím pěkně užívám. Co dva týdny na závodech, to je prostě paráda! Začíná mě mrzet, že další, na které se zvládnu dostat, jsou až víc jak za měsíc.

No a Calibra? Chelsinka stále hárající, já přihlášenou Máju a Atíka, kterého máme dlouhodobě na hlídání. Do Židlochovic jsme jeli závodit pouze na sobotu, protože na neděli byla naplánovaná agility intenzivka s Kristou Původou už někdy o Vánoc asi, takže to se mi úplně rušit nechtělo, ale na Calibru jsem prostě chtěla jet, jeden den musel stačit.

Pro jistotu jsme dorazili už v pátek, abychom mohli popít, když druhý den neřídím. Vzhledem k tomu, že mi někdo (kdo to mohl být?) vypil všechnu vodku mezitím, co jsem se ujala funkce vrátného a starala se o ty, co dorazili na místo až v noci, tak jsem vlastně dopadla ten večer docela dobře. Tak jistou hladinku to nabralo, ale všechno vím, všechno jsem zvládla a všechno si pamatuju :D

V sobotu nástup na plac, jeden pes dartbee, druhý pes dartbee, jeden pes mini, druhý pes mini a abych toho neměla málo, tak prý ještě třetí pes mini. Uf, nějak jsem nevěděla, kterého psa mám kde brát dřív. Tentokrát nám taky trochu foukalo, ale asi to nebylo tak hrozné,  nebo už jsem se tomu zvládala přizpůsobit a výsledky, alespoň ze začátku, nebyly tak děsivé. S Májou jsme v prvním kole supermini zvládly mít hned dva chycené disky za 4,5 bodu, tzn. poslední zóna, o které jsem si mohla nechat jen zdát. Ještě to dostat do středovky a příště to máme za 5! S Atíkem bylo první kolo taky moc pěkné, v součtu 18 bodů, pěkně našlápnuto. Druhé kolo jsme ale totálně zazdili :( S Atíkem jsme se nějak nebyli schopni domluvit a tak z toho nebyl ani jeden (fakt ani jeden :( ) chycený disk. S Májou taky žádná sláva, už mi to fakt nějak nelítalo a s jedinou Cassinkou jsme to zvládly udržet téměř podobně, jak v prvním kole.

No a dartbee? S Májou budeme muset nějak vypilovat techniku. Tak to bylo nějakých 90 bodů. Zato s Atíkem jsme postoupili dál z 2. místo s naházenými 220 body! To jsem nikdy s žádným psem nedala. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal to! V rozhozech už to pak bylo o fous horší, ale přesto se nám povedlo probojovat do finále. Tam už jsem to ale zazdila zase já, Aťas buď chytal mimo terč, nebo mu to nevyšlo. Takže jsme si odvezli 4. místo.

Heart Attack Bohemia Patrix - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

A ještě bych málem zapomněla, v sobotu se ještě závodilo v jedné kategorii a to Paralelní DartTrial. Je to štafeta, kdy v týmu jsou dva psi se svými páníčky a nejdřív musí mít jeden pes chycený disk ve vyznačeném poli a pak i ten druhý pes. Funguje to jak u TT, nejprve „kvalifikace“, podle které se utvořili dvojice do pavouka a pak už vyřazovací systém. Tady jsme nastoupily s týmem Kokolindo, tedy já a Mája a parťáky nám dělala Peťa se Shishou. A na závěr dne jsme si vybojovali 2. místo! Juchuu, poprvé na bedně českého dogfrisbee :D

Pár fotek z Calibry od Peti Pekárkové najdete zde..

Agility intenzivka s Luckou Dostálovou

Velikonoce byly plné psů, jinak už to u nás ani neznám. Po víkendu na frisbee závodech v Majetíně, jsme na velikonoční pondělí ráno vyrazily s Májou na intenzivku s Luckou Dostálovou. Počasí nám ani tady moc nepřálo. Víkend byl náročný, foukal vítr, občas sněžilo, ale sníh se na zemi nedržel. V Praze už ale jo, v pondělí začalo během dopoledne sněžit a původní hlášky „lepší sníh než déšť“ už nějak přestaly platit. Intenzivka byla pod tlakem počasí ukončena dřív a přesunuta do haly na pandičkách. Mája toho za sebou měla dost, únava po víkendu na ní byla vidět a představa, že jí ještě dorazím polštářky? To raději ne. Takže jsme sbalily zasněžené věci a vyrazily domů.

Přesto, že jsme nemohli využít veškerý čas, který byl v plánu, tak jsme si pěkně zaběhali a načerpali od Lucky alespoň něco. Když jsem se postavila na plac a začala procházet, nevěřila jsem, že by některé úseky Mája zvládla, resp. Mája možná jo, ale ne my dvě spolu. Pravda, nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že jsme se s tím celkem obstojně prali.

Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Aqua Limpia Locolindo - agility intenzivka s Kristou Půdovou - Ptýrov 2015
foto: Peťa Pekárková

Jak už padlo při Calibře, v neděli jsme ráno vyráželi směr Ptýrov a intenzivka s Kristou. Trochu jsem se bála, že to bude náročné jak na ty Velikonoce s Luckou, ale tentokrát byla Mája asi odpočatější. Takže na tréninku se snažila, co jí síly stačily.

Přijeli jsme na místo o pár minut později, prohlídka parkuru byla v podstatě extra pro mě, motala jsem se tam sama a nebyla si schopná zapamatovat, která překážka následuje. Parkur o 30 překážkách, proč ne, rozdělíme si to na části, to je jasné, ale kam to sakra vede? No nešla jsem na řadu první, šla jsem asi čtvrtá, takže jsem měla vždycky dost času naučit se, kam to zrovna pokračuje. A dobrý, nějak to šlo. Dokonce bych řekla, že od října/listopadu, prostě od minulé intenzivky s Kristou, jsme udělali poměrně velký kus práce a tentokrát nám to opravdu běhalo líp, než minule. Video bohužel není, trochu mě to mrzí, ale nečekala jsem, že by to stálo za shlédnutí, tak jsem ani neřešila natáčení. Škoda, příště budeme asi muset natáčet..

A zde je pár fotek z intenzivky, taky od Peti Pekárkové.

Agility intenzivka s Peťou Častovou

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni. (…)

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni.

Mája byla neskutečně nadšená, že něco dělá. Zimní pauza na ní je tentokrát hodně znát. Zpočátku mě nechtěla moc vnímat, chtěla hlavně běhat, ale nakonec jsme se domluvily a běhalo se dobře. Tentokrát jsem ani neměla problém s tím, že bych nestíhala někde být včas, asi fakt dobré parkury. Problémy byly ty, které nás už nějakou dobu trápí – outy a „najdi si sama tu díru do tunelu, někde tam je“. Občas jsme shodily nějakou tyčku, občas i bočnici, to se prostě stane. Ale už to nebylo tak tragické, jako třeba před rokem.

Chelsea měla parkury zjednodušené. Přeci jen toho ještě tolik nezná a mé vedení občas úplně nechápe. I tak nám ale Peťa chystala sekvence, u kterých jsem říkala „No, tak to nedáme, ale jak myslíš“. No a nakonec jsme to taky všechno zvládly! Chelsea běhá momentálně na nejvyšší Mka, tzn. na výšku překážek 45 cm. Pomalu, ale jistě se posouváme na hranici, která pro ní bude ta závodní, tedy na Lka. Zatím má Chelsea krásnou rezervu a neshazuje. Pravda ale je, že občas, než by blbě skočila, tak radši tu překážku vyhne úplně :D Takže tady máme úkoly taky jasné – naučit jí větší fixaci na překážky a stejně jako s Májou, zapracovat na outech.

V neděli už jsem do haly dorazila pouze s Chelsou. Mája se válela doma a léčila si sedřené polštářky ze sobotních běhů. Nevím, co tam ta holka na umělce dělá, ale pokaždé, když tam takhle běháme, tak si je sedře do krve. Tentokrát zvládla všechny čtyři :( Už to má dobré, zacelené, některé ještě trochu slabší, ale už jí aspoň chození není nepříjemné.

Po sobotním běhání, kdy ve skupině pěti psů jsem běhala se dvěma, jsem byla naprosto vyřízená a při posledním běhu s Chelsou jsem po doběhu padla, že už fakt nemůžu a mohly bychom končit. V neděli to byla pohoda, běhání jen s Chelsou, to bylo snad za odměnu, že jsme se den předtím tak snažily. No a když nám to všem v sobotu tak šlo, tak jsme v neděli zvládly i něco natočit. O to víc mě mrzí, že netrénovala i Mája, ale tak aspoň s Chelsou máme video.

Agility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - sobotní parkuryAgility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - nedělní parkury

Super psi na agility nebo agility u Superpsa?!

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :) (…)

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :)

Prvně nám Peťa postavila sekvenci skoček a tunelů pro zkušenější psy, tedy Máju, Casey a Báďu. To jsme si každý odběhali, jak jsme zvládali. S Májou jsme se přiučily i nějakou tu práci na jedné skočce, než jsme vyrazily na celou sekvenci. Nakonec ta sekvence nebyla tak hrozná, jak jsem se toho prvně bála, jen bylo vidět, že jsme parkur dlouho neviděly (teda hlavně já).

Pak šla na řadu Chelsea se Shishou. S Chelsinkou jsme zkoušely jak práci na jedné skočce, tak i na dalších. K sekvenci jsme se nedostaly, protože jsem chtěla zapracovat spíš na tom, aby mě vůbec vnímala a nedělala chyby. Celé zkouškové nejen, že jsme necvičily, ale vůbec jsme spolu byly hodně málo, tak je taková roztěkaná. Nakonec to ale zvládla krásně a dokonce měla i pěkné odložení :)

V druhém kole si Chelsea probíhala sekvenci tunýlků. Světlý tunel, černý tunel, nic nedělá problém, pohodička :) Jak jsme běhaly venku, tak to vůbec neřešila. Holt ta hala je o něco horší, tak to máme ale u obou holek. No a Mája si pak ještě procvičila zóny na kladině a slalom 2×2. Konečně to vypadá, že se k tomu dokopeme, hneme se z místa a dostaneme se na první tyčky v rovince!

A opět se to neobešlo tak úplně bez úrazu. Pejsci jsou živí a zdraví, vše v pořádku. Panička je trochu pokousaná, samá modřina. Když už se psiska naučila, že se chytá hračka a ne paničky ruka, tak mi musela Chelsea zdrhnout z parkuru zrovna v době, kdy jsem u sebe neměla žádnou hračku. Takže jsem ji navnadila „na sebe“. Prostě jsem zdrhala. Nabrala pěknou rychlost za mnou, ale nečekala jsem, že až mě doběhne, tak mě celou sežere. Štípání do rukou, do nohou.. achjo.. no poučila jsem se, pak už jsem měla v kapse míček celý zbytek dne :D

Děkuji všem dnešním účastníkům, Páji za domluvení, Peti za trénování a snad se tam ještě někdy objevíme :)

Video sestřih od Páji je zde >>

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

Video z intenzivky agility

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala. (…)

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala.

Je to jen krátký sestřih z pár sekvencí ze sobotního odpoledne u Pavla a nedělního dopoledne u Martiny. V sobotu dopoledne jsme totiž neměly nikoho, kdo by natáčel. V neděli odpoledne sice taky ne, ale to už jsme vzdaly běhání, ať tu Máju nezničím. Běhala jsem jen sama prohlídky a to už natočené být nemusí.

Takže náš krátký sestřih najdete zde..

Intenzivka agility u Vakoničů

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :) (…)

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :)

V sobotu ráno jsme vyrazily na cvičák ještě společně se Zdenkou a Nexou. Sice jsme měly popis cesty od zastávky ke cvičáku, ale nějak to nebylo úplně šikovné. Po schodech nahoru, to jsme zvládly samy. Pak z kopce dolů jsme zvládly na podruhé (ze dvou možností). Pak cosi o nových barákách, ty byly všude kolem. Nebo spíš možná nově zrekonstruované, ale kdo už to má rozlišovat. Tak jsme si trochu prošly kus Brna, pak si zavolaly o pomoc a konečně dorazily na cvičák.

Cvičák parádní, i nějaké to zázemí bylo, občerstvení k dispozici, všechno super. Prostor, kde se cvičí oddělený plotem od dalšího prostranství, to mě hodně potěšilo. Akorát trocha stínu nám chybělo. Během dopoledne ještě nějaký byl, ale od oběda dál už byl jediný kousek stínu na parkuru pod áčkem. Sluníčko se po těch posledních týdnech opravdu hodilo, ale na intenzivku taková vedra nejsou úplně ideální.

Usídlily jsme kennelku do stínu, rozkoukaly se a už si nás vzala na starost Martina s Pavlem. Rozdělili si nás podle skupin, v tu chvíli jsem zjistila, že jsou tam i jiní, kteří ještě nezávodí, tak jsem si říkala, že tam třeba budou i začátečníci jako my, že to bude v pohodě. Dopoledne jsme měly strávit u Martiny a odpoledne pak u Pavla.

Ještě než jsme se po skupinkách rozešli na parkury, tak nám zdůraznili, jak je důležité rozcvičit nejen psy, ale i sebe. Takže jsme si s Pavlem zaběhli dvě kolečka kolem cvičáku (není úplně malý) a pak nějaké to protažení. Pak už si nás vzala Martina, zavedla k překážkám a začali jsme s agility. Nejprv rozhovor, že prý kdo co umíme. Na mě došla řada jako poslední, tak jsem se trochu styděla, že všichni všechno umí a my pořád jen ty skočky a tunely. Naštěstí mě Martina vzala tak, jak to je a neměla žádný problém s tím, že začínáme!

První parkur a prý „vymyslete si dva způsoby, jak to zaběhnout a pak to poběžíte“. Ehm. Já byla ráda, že vymyslím jeden. Nekoukat po ostatních se v tu chvíli nedalo a nechala jsem si trošku pomoct. Každý jsme si ten parkur dvakrát zaběhli a pak jsme řešili, co nám dělalo problémy a jak by bylo lepší řešit některé úseky. Nejdřív teoreticky a s nácvikem bez psů, poté i s pejsky. No až jsem se divila, že jsme zas tak marné nebyly.

Dopoledne u Martiny jsme běhaly snad samé námi známé věci. Ne že bychom už všechno z toho uměly, to ani náhodou, ale že už jsem se s tím aspoň někdy setkala i s Májou na parkuru. Ke konci dopoledního bloku už byli psi unaveni, tak jsme běhali sami. Jeden parkur, nejprve v rychlosti tak, jak bychom vedli psa (asi 3x). Pak přes překážky tak, jak by trasu běžel pes (taky 3x), jen prolézat tunelem nás nikdo nenutil.

Odpoledne jsme šly k Pavlovi. Hned v prvním parkuru jsme se úplně zamotaly, tak jsem se děsila, co nás ještě čeká. Naštěstí jsme si během dalších pár běhů napravily pověst a u poslední sekvence, se kterou jsme bojovaly fakt dlouho, nám i řekl, že na to máme (!) :) U Pavla jsem se setkala s pár věcmi, které pro mě byly úplnou novinkou.  Taková zvláštní esíčka to byla, že to ani popsat neumím. Každopádně ten jeden fígl jsme zvládly poměrně rychle a ten druhý pořád ne a ne zaběhnout :D Až se k nám někdy dostanou videa, tak možná i uvidíte, o čem mluvím.

Mimo toho, že jsme večer ze cvičáku odcházely poměrně dost fyzicky i psychicky unavené, tak jsem ještě rudá jak rak. Pěkně to pálí, až jsem měla pocit, že ani spát nebudu. A pomyšlení, že druhý den vstáváme už v šest, abychom v 8 mohly začít běhat, mě děsilo ještě víc než ta rudá záda.

Druhý den ráno jsem tramvaj skoro nestíhaly. Pak nás odchytila paní revizorka (holky bez lístků), tak nás zdržela ještě ta. Aspoň, že měla ráda psy a tak to mají jen za 50,- (které jim ještě ke všemu musím zaplatit já). Nakonec jsme zvládly dorazit i na ten cvičák, kupodivu ani ne moc pozdě. Dostaly jsme super buchtu na přivítanou a šup na rozběhání. Tentokrát už moje tělo bylo moc zničené a po prvním kolečku jsme to vzdaly. Rozcvička proběhla a hurá na parkury.

Dopoledne opět nejprve k Martině. Teď už jsme zkoušely spoustu věcí, které jsme s Májou neměly tu čest dříve poznat. Těžko se to vysvětluje, asi ty parkury překreslím. Každopádně naše zádrhely? Vběhnout do tunelu, který má vstupní díru směrem ode mě (nevím jestli to je k pochopení, ale snad jo :D). Zajímavé bylo, že na jednu stranu jí to problém moc nedělalo, ale na druhou stranu tam prostě nevlezla. Budeme muset trénovat. Pak vlásenka, tři skočky vedle sebe a všechny brát outem. No, jeden out relativně zvládneme, dva se nám taky povedly, ale tři prostě ne. No a to poslední esičko nevím jak nazvat, ale bude to asi moje noční můra :D To už i ty vysílačky na skočku máme lepší. A kdo ví, jak jsme s tím bojovaly, tak mu musí být jasné, že tohle bude fakt problém.

Mája už byla unavená, bylo to na ní dost znát. Zrovna nejlíp mě nevnímala, utíkala, že si chce hrát s pejsky, co běhají na vedlejším parkuru. Když jí přišlo, že mi něco nejde a že jí nebaví se to se mnou učit, tak mě štípala (nohy mám plné modřin, jak kdyby mě doma týrali!). Občas si na mě i zaštěkala, ale štípání je prý mnohem lepší.

Odpoledne jsme se opět prohodili s druhou skupinkou a šli k Pavlovi. S Májou už jsme si zaběhly jen pár parkurů, protože na ní bylo vidět, že už je hotová a nechce se jí. Ona běhá pořád, protože ví, že dostane na konci tu hračku. Ale už mě moc neregistrovala, hledala si zábavu jinde. Byla už moc rozjívená. Nechtěla jsem jí zničit, tak šla do kennely odpočívat a já si běhala po parkuru sama.

Přesvědčila jsem se, že bez pořádného prohlídnutí parkur nezaběhnu. Pes možná v klidu, ale já fakt ne. Jeden parkur jsme si zaběhli klasicky, s prohlídkou, jeden po druhém. Pak všichni čelem zad a jeden po druhém bude chodit běhat ten samý parkur, ale od konce. Ostatní se nesmí ani dívat, takže žádné učení se, prostě pěkně na ostro. Tou dobou jsem akorát odložila Máju, takže jedním směrem jsem to běžela s ní a zpátky už bez ní. Jednou jsem se tam úplně zamotala, že jsem svého pomyslného psa navedla na skočku špatnou stranou a podruhé jsem se zamotala, když jsem si pozdě uvědomila, že potřebuju otočku a přehodit si psa na druhou stranu. No bylo to opravdu vtipné.

Zbytek dne už Mája ležela a já jen koukala na ostatní a procházela si parkury při prohlídce. Na jednu stranu mě to hrozně mrzelo a při některých věcech jsem měla choutky ji vzít z té kennely ať si jdeme zaběhat, že zrovna tohle bych s ní chtěla zkusit. Nakonec jsem si ale vždycky řekla, že ne, že je prcek malá vyřízená a ať pěkně odpočívá. Ale běhat to bez psa fakt není ono. Teda dobrý trénink, zvlášť na nové věci se to hodí, ale když si to hned potom nezaběhne člověk se psem, tak si to zrovna moc nepamatuje.

Víkend utekl jako voda a až na to vražedné počasí to bylo parádní. Kam se hrabou tréninky, nejradši bych jezdila jen na intenzivky. Za ten den se toho stihne o tolik víc, než za tu jednu hodinu. Ještě pár skoček domů by to chtělo, ať můžeme pořádně trénovat kdykoliv se nám zachce.

Na focení jsem já čas ani myšlenky neměla, tak se toho ujala Peťa Pekárková, když se na nás přišla podívat. Fotky najdete u Peti na rajčeti. Na krátký video sestřih můžete mrknout na streamu.