Potřebujeme hodně venčit

Po smutné zprávě, co nás zastihla, potřebujeme společnost. Dny doma jsou moc prázdné a smutné. Takže na úterní večer jsme si domluvily venčení na Černém Mostě. Přesvědčily jsme i Lenku, ať přemůže své nastydnutí, vezme Fleur a malou Quince a společně s nimi jsme se sešly na Čerňáku, na „domácím poli“ Zdenky s Nexinkou.

Mája je viděla po opravdu dlouhé době, takže měla neskutečnou radost, že s nimi může lítat. Dokonce i s míčkem si hrály všechny bez problémů. Mája nějak neměla potřebu ukazovat ostatním své zuby, jen čapla míček a provokativně zdrhala. (…)

Po smutné zprávě, co nás zastihla, potřebujeme společnost. Dny doma jsou moc prázdné a smutné. Takže na úterní večer jsme si domluvily venčení na Černém Mostě. Přesvědčily jsme i Lenku, ať přemůže své nastydnutí, vezme Fleur a malou Quince a společně s nimi jsme se sešly na Čerňáku, na „domácím poli“ Zdenky s Nexinkou.

Mája je viděla po opravdu dlouhé době, takže měla neskutečnou radost, jak při vítání, tak při běhání. Dokonce i s míčkem si hrály všechny bez problémů. Mája nějak neměla potřebu ukazovat ostatním své zuby, jen čapla míček a provokativně zdrhala.

Bylo to parádní proběhnutí, po kterém Mája přišla domů, lehla a krom večeře se už nezvedla. Fotky z vycházky najdete na rajčeti. ;)


Dnes jsme byly během dopoledne na vycházce v Kunratickém lese. Ráno, chvilku před odjezdem, mi píše Verča, že potřebuje vyběhat Ajsku a jestli nechceme jít venčit, teď hned, že klidně za námi dojedou. Tak jsem ji nasměrovala na Chodov, daly jsme si sraz tam a šly holky vyběhat. Marek šel mezitím do práce (do obchodního centra Chodov), takže se mi náramně hodilo, že nebudu v tom velkém lese, kde to vůbec neznám, venčit sama. A myslím, že i Máje se moc hodilo, že tam nemusí běhat jen s paničkou, ale že tam má kámošku.

Verča na vycházce fotila, takže určitě budou brzy nějaké pěkné fotky od ní. Už se sama těším.

A v pátek se chystáme na venčení do Hvězdy, takže se můžete těšit na další várku fotek!

Po roce do Zoo

Po roce se nám opět naskytla možnost vyrazit zdarma do pražské Zoo. Je škoda něčeho takového nevyužít. Proto jsme si naplánovali výlet na jednu z volných březnových sobot, kdy bude pěkné počasí. Ovšem vyrazit do Zoo „první jarní den“ není úplná výhra. První sobota tohoto roku, kdy bylo venku téměř 20°C znamenala pro pražskou Zoo nabitý den. Spousta lidí, dětí, maminek s kočárkem, spousta pejskařů (a mezi nimi my se skoro hárající Májou :)).

Cesta do Zoo skoro nepřístupná. Do autobusu jsme se nějakým způsobem nacpali s Májou v náručí. Držet se nebylo kde, leda tak kolem stojících lidí. Ale zase jich tam bylo tak moc, že nebyla možnost spadnout. Samé prázdné zastávky „Na znamení“ nás udržely v zavřeném autobusu. Na první zastávce, kdy řidič otevřel dveře nás dav lidí vyhodil ven. Před autobusem kolona aut, tak jsme usoudili, že dál se sardinkovat nebudeme a dojdeme to pěšky. (…)

Po roce se nám opět naskytla možnost vyrazit zdarma do pražské Zoo. Je škoda něčeho takového nevyužít. Proto jsme si naplánovali výlet na jednu z volných březnových sobot, kdy bude pěkné počasí. Ovšem vyrazit do Zoo „první jarní den“ není úplná výhra. První sobota tohoto roku, kdy bylo venku téměř 20°C znamenala pro pražskou Zoo nabitý den. Spousta lidí, dětí, maminek s kočárkem, spousta pejskařů (a mezi nimi my se skoro hárající Májou :)).

Cesta do Zoo skoro nepřístupná. Do autobusu jsme se nějakým způsobem nacpali s Májou v náručí. Držet se nebylo kde, leda tak kolem stojících lidí. Ale zase jich tam bylo tak moc, že nebyla možnost spadnout. Samé prázdné zastávky „Na znamení“ nás udržely v zavřeném autobusu. Na první zastávce, kdy řidič otevřel dveře nás dav lidí vyhodil ven. Před autobusem kolona aut, tak jsme usoudili, že dál se sardinkovat nebudeme a dojdeme to pěšky.

U Zoo se dala fronta lidí k pokladnám měřit na metry. Tak nás Mára odvedl k zadnímu vchodu, kde fronta byla také, ale značně menší. Nějaké lidi s fretkami v přední části fronty jsem poprosila, jestli by nám nemohli koupit lístek pro pejska, ať kvůli němu nemusíme stát celou frontu. Byli hodní a pomohli mi :) Bohužel oni sami se do Zoo nedostali, protože fretky tam prý nesmějí. (Diskriminace?!)

No my lístky měli, pes už také, tak jsme vyrazili mezi další davy lidí do Zoo. Zadní vchod je téměř hned u žiraf, takže naše první kroky zamířily právě tam. Žirafy měly naplánované krmení, které probíhá v pavilonu, kam pejsci nesmí. Tak tedy že počkáme, než je vypustí zpátky ven. No asi bychom se někdy dočkali, ale pak už by asi nebyl čas navštívit něco jiného. Takže po dlouhé době čekání jsme se na žirafy vykašlali, místo toho si vyfotili Máju a šli jsme dál.

U vlků najednou Mája zbystřila, že vidí psího kámoše. Bylo mi to divné, většinou psi kolem viděla, vcelku i za nimi chtěla, ale nesnažila se tak moc. Tentokrát se ale tvářila, jak kdyby viděla přízrak. Tak hledám, kam kouká a jen „jé hele, borderka!“ Oči zabrousily na druhý konec vodítka „jé hele, Verča!“ Oči zpátky na psa „jé hele, to je Ajsinka!“ :D Tak jsme vyběhly holky pozdravit. To bylo vítání, kousání a válení se v prachu. Holky vypadaly, že se fakt rády vidí a že už je nic jiného nezajímá, jen ať je pustíme spolu vyběhat. Bohužel, v Zoo tohle nefunguje. No ale nějaký výběh pro psy by tam nebyl úplně špatný nápad!

Pak jsme se zase oddělili a šli si po svých. Celou Zoo jsme neprošli, protože určitě zas nejdéle za rok dostaneme vstupenky a vyrazíme tam, takže zbytek příště :)

Domů jsme se rozhodli jít pěšky podél vody. Aby se Mája nemotala na stezce pro cyklisty, tak jsme vzali míček a šli si trochu pohrát. Míček občas skončil ve Vltavě, tak se Mája aspoň i vykoupala. Když teda pak chtěla skákat do kanálu pro kajakáře, tak to už jsem měla trochu strach, že s tímhle proudem nezvládne bojovat. Ale nakonec jsme jí vysvětlili, že koupání už bylo dost a že už jdeme opravdu domů.

Fotky z našeho výletu za zvířátky najdete na rajčeti a krátký videosestřih z našich hrátek je na streamu.

Bahenní koupel ve Hvězdě

Dnes ráno jsme vyrazily na dalekou cestu kvůli venčení, téměř na druhý konec Prahy. Jely jsme poznat Verču a její dva kluky Sparkyho a Dipa. Přidalo se k nám ještě pár dalších lidí, takže nakonec nás byla docela velká smečka borderek + jedna rezavá „skoro borderka“ :)

Ve Hvězdě jsme společně strávili něco kolem dvou hodin. Byla to parádní procházka a na to, že je únor, tak i to počasí bylo fajn. Jediná taková malá chybička byla, že bylo všude bahno. Teda je fakt, že během chvíle nebyli od bahna jen psi, ale i my, takže jsme to během asi 10 minut na vycházce přestali řešit. (…)

Dnes ráno jsme vyrazily na dalekou cestu kvůli venčení, téměř na druhý konec Prahy. Jely jsme poznat Verču a její dva kluky Sparkyho a Dipa. Přidalo se k nám ještě pár dalších lidí, takže nakonec nás byla docela velká smečka borderek + jedna rezavá „skoro borderka“ :)

Ve Hvězdě jsme společně strávili něco kolem dvou hodin. Byla to parádní procházka a na to, že je únor, tak i to počasí bylo fajn. Jediná taková malá chybička byla, že bylo všude bahno. Teda je fakt, že během chvíle nebyli od bahna jen psi, ale i my, takže jsme to během asi 10 minut na vycházce  přestali řešit.

Domů Mája dojela jako jedna malá chlupatá bahenní kulička. Doufám, že to odpad u vany ustál :D Takového bahna co musel pojmout, to se běžně nestává. Ještě, že nás domů vezla Martina autem. V autobusu by nás asi neviděli rádi..

Nějaké fotky z venčení jsou na rajčeti a něco pak je také ještě u Verči.

Mája konečně poznala „pořádně“ sníh

Máju nám prý v roce 2010 přinesla sněhová vánice. Jenže prcek do sněhu zrovna moc nemůže, takže jako malé štěňátko si toho sněhu zrovna moc neužila. A když jsem si ji přivezla domů, tak sníh už pomalu roztával a užívaly jsme si spíše bahna. Letos nám pro změnu sníh nechtěl napadnout. Vánoce nebyly bílé, ale spíše slunečné a o svátcích nebyl problém jít venčit Máju v kraťasech.

Když už nám v půli ledna konečně začalo sněžit, tak Mája vykoukla z pod střechy, co to tam jako venku padá a jestli po ní opravdu chci, aby do toho šla. No jo, princezna. Ale venčit se musí, takže ano, opravdu jsem to po ní chtěla. Vyběhla ven, rychle se vyvenčila a už byla zase pod střechou, že chce domů. Doufala jsem, že sníh vydrží do odpoledne, protože sněžilo opravdu dost a že půjdu Máje ukázat, že sníh je skoro stejná sranda jako listí, akorát to studí. Bohužel, odpoledne jsem jí mohla akorát tak ukázat, co to je promáčená zahrada. (…)

Máju nám prý v roce 2010 přinesla sněhová vánice. Jenže prcek do sněhu zrovna moc nemůže, takže jako malé štěňátko si toho sněhu zrovna moc neužila. A když jsem si ji přivezla domů, tak sníh už pomalu roztával a užívaly jsme si spíše bahna. Letos nám pro změnu sníh nechtěl napadnout. Vánoce nebyly bílé, ale spíše slunečné a o svátcích nebyl problém jít venčit Máju v kraťasech.

Když už nám v půli ledna konečně začalo sněžit, tak Mája vykoukla z pod střechy, co to tam jako venku padá a jestli po ní opravdu chci, aby do toho šla. No jo, princezna. Ale venčit se musí, takže ano, opravdu jsem to po ní chtěla. Vyběhla ven, rychle se vyvenčila a už byla zase pod střechou, že chce domů. Doufala jsem, že sníh vydrží do odpoledne, protože sněžilo opravdu dost a že půjdu Máje ukázat, že sníh je skoro stejná sranda jako listí, akorát to studí. Bohužel, odpoledne jsem jí mohla akorát tak ukázat, co to je promáčená zahrada. :(

Na sobotu jsme měli v plánu vyrazit na větší výlet do Prokopáku. Jenže než jsme se zvládli najíst a vyrazit, tak se venku rozpršelo. Tím pádem celodenní výlet padal. To venku nebyl běžný déšť, ale něco mezi deštěm a sněhem. Tak jsme se rozhodli zhruba hodinku počkat, že by se to mohlo změnit v normální sníh a vyrazit ven potom. Přeci jenom, sníh je snesitelnější jak déšť. O hodinku později už opravdu sněžilo a docela vydatně. Na zemi se toho ale moc nedrželo. Přesto jsme vzali Máju a vyrazili ven. Ne teda do Prokopáku, ale jenom po našem okolí. Mája najednou ve sněhu lítala, jak kdyby se za nějaké chumelenice snad narodila :)

A co by to bylo za zimu, kdybychom neměli nějaké fotky se sněhem. Takže jsme do toho nečasu vzali foťák a něco málo z toho najdete na rajčeti.

Agility ve Vestci a pak Stromovka s borderkami

S Nikčou Kubů jsme se domlouvaly už delší dobu, že bych se s Májou mohla někdy zastavit u nich ve Vestci, jelikož tam trénují agility. Kdyby to nebylo tak zatraceně daleko, tak už jsme tam dávno byly! Ale bohužel to máme dost z ruky. Každopádně zkouškové je v plném proudu, ve středu jsem jednu zkoušku zvládla, v pátek druhou asi ne, tak jsem si řekla, že si za odměnu uděláme výlet.

Vstávat kvůli tomu v 7 ráno, ještě ke všemu o víkendu, to mě málem zničilo. A představa, že strávím venku v té zimě téměř celý den mě nějak moc neuklidňovala. Ale sebrala jsem všechnu sílu a odvahu a vyrazila jsem. Zapomněla jsem kde co, vcelku se divím, že jsem doma nezapomněla i psa. Ještě, že je taková samostatná a ozve se :) (…)

S Nikčou Kubů jsme se domlouvaly už delší dobu, že bych se s Májou mohla někdy zastavit u nich ve Vestci, jelikož tam trénují agility. Kdyby to nebylo tak zatraceně daleko, tak už jsme tam dávno byly! Ale bohužel to máme dost z ruky. Každopádně zkouškové je v plném proudu, ve středu jsem jednu zkoušku zvládla, v pátek druhou asi ne, tak jsem si řekla, že si za odměnu uděláme výlet.

Vstávat kvůli tomu v 7 ráno, ještě ke všemu o víkendu, to mě málem zničilo. A představa, že strávím venku v té zimě téměř celý den mě nějak moc neuklidňovala. Ale sebrala jsem všechnu sílu a odvahu a vyrazila jsem. Zapomněla jsem kde co, vcelku se divím, že jsem doma nezapomněla i psa. Ještě, že je taková samostatná a ozve se :)

Cesta do Vestce byla relativně bez problémů. Na Proseku jsme dobíhaly metro. Na Budějovické jsme vůbec netušily, kde máme hledat bus. Na radu Nikol, prý „se někoho optej, kde tam jezdí autobus do Vestce“ jsem se tedy optala, jedna slečna vůbec netušila a mnohem víc jí zajímal můj pes než kam potřebujeme jít. Druhá slečna pro změnu nemluvila česky. Tak jsem ptaní vzdala a šla hledat. Vylezly jsme z metra přímo na zastávku! Bohužel špatnou a široko daleko nebyla žádná jiná vidět. Tak tam tak bloumáme kolem, až jsme došly ke křižovatce a za ní vidím stát autobus 332 (tedy ten náš). Na semaforu červená, no co se dá dělat. Teď si tak říkám, že mě ani nenapadlo se rozhlédnout, prostě jsem běžela. Autobusák nás vzal bez řečí a tak jsme si sedly. Mája na jednu sedačku a já za ní. No dobře, nenechala jsem jí tam celou cestu, vzala jsem si ji k sobě na klín. Teď už jen správně vystoupit.

Říkala jsem si, že když jsem kdysi došla pěšky z Tišnova do Heroltic bez mapy a potuchy, kde jsem, tak se přeci nemůžu ztratit v nějaké vesničce u Prahy. No, málem jo. Nakonec jsme ale cvičák našly! Postupně jsme se tam všichni sešli, všude samá borderka a sem tam i jiné plemeno. Jelikož Nikola Máju nikdy neviděla naživo běhat, tak si nás vzala na paškál jako první. Nejdřív jen rovné skočky, ať ji vidí. Pak stáčení a pak už si začala vymýšlet.

Mája byla šikovná, ale panička zas motala co se dá :D Vzhledem k tomu, že jsme nakonec zvládly zaběhnout celý parkur, tak je ale vidět, že někde ty chyby jsou a něco se s nimi dá dělat! To by člověk často neřekl, jak detaily tomu psovi pomůžou. „Natáhni víc tu ruku. Zvedni ji. Udělej si krok navíc. Řekni ji dřív povel. Uklidni se.“ Ono to fakt fungovalo!

Měla jsem z Máji opravdu velkou radost! Snažila se, skákala. Já mám pocit, že jsem toho ani tolik nenaběhala, že to bylo takové klidnější. A hlavně, ona dokázala jít dopředu i beze mě! :) Ano, já vím, šla za hračkou. Ale stejně, je to super!

Ze cvičáku jsme odcházely o něco dřív než ostatní, abychom stihly autobus. V plánu totiž byla další psí akce – procházka borderek po Stromovce. Takže po dvou hodinách na cvičáku jsme ještě běhaly dvě hodiny v parku. Bylo to náročné, ale aspoň jsme se nenudily. A navíc, kromě našich psích kamarádů se k nám přidal někdo nový. Konkrétně Martina s malou tříměsíční borderkou Kessinkou (z chs Hardy Horde). Prý je to pěkný uličník, pořád něco kouše a zlobí. Na procházce se ale tvářila jak největší andílek a od každého se nechávala drbat.

Naše fotky ze cvičáku jsou na rajčeti, fotky ostatních (kde běhá i Mája) jsou zde a video na streamu! ;) A co se vycházky ve Stromovce týče, také máme fotky na rajčeti.

Pejsku pusť.. a pejsek pustil

Aneb hláška ze sobotního dne stráveného mezi samými pejskaři! Ale nebojte, nehráblo nám z toho.. nám totiž hráblo už dávno před tím ;)

A teď teda o co vlastně šlo, že stojí za to, to sem psát. Já s Májou a Peťa s Casey jsme se účastnily neoficiálních agility závodů, které pořádala Verča Otýpková na svém cvičišti v Brně. Tímto jí děkuji za uspořádání parádního závodu a vůbec za strávení prima dne! Další poděkování patří Peťe, dostaly jsme s Májkou od ní dárek, který jsme na závodech hned využily! Víte jak Mája miluje všechna přetahovadla, která se jí připletou do cesty? Tak jedno takové jsme právě dostaly :)) No a na závěr ještě jedno poděkování, a to Peťe Marečkové, která nám dělala rozhodčí a společnost. (…)

Aneb hláška ze sobotního dne stráveného mezi samými pejskaři! Ale nebojte, nehráblo nám z toho.. nám totiž hráblo už dávno před tím ;)

A teď teda o co vlastně šlo, že stojí za to, to sem psát. Já s Májou a Peťa s Casey jsme se účastnily neoficiálních agility závodů, které pořádala Verča Otýpková na svém cvičišti v Brně. Tímto jí děkuji za uspořádání parádního závodu a vůbec za strávení prima dne! Další poděkování patří Peťe, dostaly jsme s Májkou od ní dárek, který jsme na závodech hned využily! Víte jak Mája miluje všechna přetahovadla, která se jí připletou do cesty? Tak jedno takové jsme právě dostaly :)) No a na závěr ještě jedno poděkování, a to Peťe Marečkové, která nám dělala rozhodčí a společnost.

S Májou jsem běžela celkem 3 běhy. Jednu tuneliádu na úvod, kterou teda běhali všichni, od začátečníků až po závodící. Na úvod asi proto, aby se nám všem zamotaly hlavy, abychom se pak měli na co vymlouvat při chybách v dalších bězích. Prostě dokolečka dokola. Naštěstí to ale všichni přežili ve zdraví, páníčci i psi. Druhý běh už byl trochu víc na běhání, ale pořád jen tunely a skočky. No a ten třetí, tam už jsme měly i snížené áčko. Na konci stála Peťa, aby mi Máju stáhla pěkně dolů (Mája je totiž skokan). No horší ale bylo dostat Máju nahoru. Ne že by se bála, nebo se jí tam nechtělo, prostě jen byl hned vedle tunel a ten je přeci lepší!

No a jak to všechno dopadlo? Skončily jsme s Májou doma v posteli, naprosto vyřízené.. Jo a závody jak dopadly? Májka si odnesla krásné první místo a panička knížku Agility pro pokročilé. :))

Celý den jsme fotily, buď já nebo Peťa Pekárková, takže všechny naše fotky najdete na rajčeti. Všechny běhy jsou i natočené, takže jsme sestřihly krátké video našich běhů..