Máme doma návštěvu

V pátek kolem páté odpoledne jsem s Márou dorazila do Letňan na For Pets. Jednak jsme se jeli podívat na veletrh a koupit něco pro Máju a jednak jsem tam měla sraz se Zdenkou, aby mi předala Nexinku na víkendové hlídání.

Veletrh teda nic moc, docela mě zklamal, nebo nevím, ale přišlo mi, že je tam toho hrozně málo. Sehnali jsme obojky proti klíšťatům, zabrousili k nějakému výprodeji hraček a vzali májem míček na šňůrce (gappay přesto jednou přijde!) a pískací míček a ještě jsme u dogpoint stánku brali přetahovadlo (těch není nikdy dost). Pořád jsem doufala, že najdeme i nějaký stánek s masem, ale nikde nic. Tak jsem nakonec koupila na víkend Máje Brit konzervy, tak snad bude spokojená. (…)

V pátek kolem páté odpoledne jsem s Márou dorazila do Letňan na For Pets. Jednak jsme se jeli podívat na veletrh a koupit něco pro Máju a jednak jsem tam měla sraz se Zdenkou, aby mi předala Nexinku na víkendové hlídání.

Veletrh teda nic moc, docela mě zklamal, nebo nevím, ale přišlo mi, že je tam toho hrozně málo. Sehnali jsme obojky proti klíšťatům, zabrousili k nějakému výprodeji hraček a vzali Máje míček na šňůrce (gappay přesto jednou přijde!) a pískací míček a ještě jsme u dogpoint stánku brali přetahovadlo (těch není nikdy dost). Pořád jsem doufala, že najdeme i nějaký stánek s masem, ale nikde nic. Tak jsem nakonec koupila na víkend Máje Brit konzervy, tak snad bude spokojená.

Když jsme prolezli veletrh (což nebylo za dlouho), dostali jsme Nexu a vyrazili pomalu domů. Nexa nějak nechápala, proč jí panička odchází a ona s ní nemůže jít. Vzali jsme to venkem, abychom nešli Zdence v patách, tak Nex pořád hledala, kde ta panička je. Hledala ji ještě v autobuse, až když jsem si sedla a vzala ji na klín, aby ji tam lidi neušlapali, tak se uklidnila.

Doma už měla jiné starosti, chvíli se honily s Májou, dokud ale nenašla našeho kocoura. Pak už Nexu nic jiného nezajímalo a chtěla prostě kočku. Během večera už jsme se jen tak poflakovali, hráli si, aportovali a vcelku brzy šli spát. Až mě překvapilo, že cca kolem desáté obě holky lehly a ničeho se nedožadovaly. Ani sebe neprovokovaly, ani si hrát nechtěly, prostě šly spát.

V sobotu mě čekalo brzké vstávání, s tím jsem trochu nepočítala. S Májou jsme zvyklé spát, dokud to jde. Nexa je trošku ranní ptáče, asi v 6 hodin už chtěla něco dělat. Tou dobou jsem jí ještě zvládla vysvětlit, že ještě spíme. O hodinu později už se mi to nepovedlo. Takže šup z postele ven a jdeme venčit! Holky jak kdyby se naladily na jednu vlnu. V chodbě měly sednout a čekat (povedlo se, ve sklepě totiž často bývá kocourek, tak abychom o něj nepřišli), já prošla sklepem, otevřela ven a holky povelem uvolnila. Takovým tryskem co vyběhly, start jak na závodech. Došla jsem za nimi jen zavřít dveře a už koukám ven, obě dřepí a venčí se. Dobře sehraná dvojka!

Vyvenčily se, vyběhaly se spolu a Mája, že už jdeme domů. Ranní venčení, je přeci jen na chviličku, vyvenčit a zase domů. Tak jsem si zavolala i Nexu a vrátily jsme se do pokoje. Venku napadla rosa, takže byly holky celé mokré. Mája to zná, prostě chvilku v klidu postát a pak bude všechno dobré. Nexa se utřít taky nechala, ale pořád chtěla někde něco zkoumat, takže byla složitější domluva. Vpustím je do pokoje, Mája automaticky zalehne na svou deku (po každé procházce se chodí „odpočinout“ na místo, resp. jí tam posílám, aby trochu oschla) a Nexa čeká, co budeme dál dělat :D Za chvíli pochopila, že teda ještě nic, že se ještě dospává, tak si lehla a odpočívala. Občas na nás zkusila zakňučet, že jako žádné spaní, ale nevyšlo to.

Během dopoledne jsme byli venčit u nás v Čakovickém parku. Potřebovala jsem vzít Nexu někam, kde nejsou kočičky a ani moc lidí. Kde ji můžu pustit a mít co největší šanci, že mi nezdrhne a začne mě trochu víc vnímat. Vcelku se zadařilo, dopolední procházka proběhla v naprostém klidu. V parku jsem s sebou měla i foťák, takže nějaké ty obrázky jsou na rajčeti.

Na půl čtvrtou jsme měly naplánovanou procházku ve Stromovce. Ještě s Martinou a Kessi a s Lenkou, Fleur a Quince. Sraz jsme krapet nestíhaly, tak na nás musely holky pár minut počkat. Cestování s oběma holkama pražským MHD bylo bez chybičky. Mája lehla a byla v klidu, Nexa si chvíli chtěla sundat ohlávku, ale pak si lehla a už jsem o ní taky nevěděla.

Ve Stromovce jsem obě holky vypustila a jen jsem se modlila, abych s oběma i odešla domů. Mája byla zlatíčko. Nevím, jestli měla strach, abych ji nevyměnila za Nexu nebo co, ale najednou se fakt snažila a poslouchala krásně. Nexa, no, ta trochu míň. Ale zas na mě není moc zvyklá, tak jí to nemůžu mít za zlé. Naopak, na to, že jsme spolu jeden den, tak mě poslouchala moc hezky.

Na začátku Stromovky jsme potkaly slečnu s borderkou a s míčkem. Takže Nexa se rozhodla, že chce míček a víc jí nezajímá! Byl to boj, ale nakonec přišla a nemusela jsem si ji jít odvést! O pár metrů dál vletěla do jezírka, že prý se tam aportují klacky a že chce taky! (Nutno dodat, že dopoledne do vody pro míček absolutně nechtěla!!) Najednou byla ve vodě a odmítala vylézt. V tu chvíli jsem byla trochu bezradná a nevěděla jsem co dělat. Naštěstí byla pořád „u mě“ a ne někde v tahu, to bych asi byla víc na nervy :D Slečna mi pak půjčila klacek, takže jsem Nexu nalákala ven a odchytila. Mokré jsme byly obě dvě, ale odvedla jsem si ji a vypadalo to, že pochopila, že když se zavolá, tak prostě má přijít. Víckrát už se nic moc takového neopakovalo. Jo, chtěla se kamarádit (stejně jako Mája) s nějakým zlým ovčákem, ale to přiběhly na zavolání obě dvě hned. Pak chtěly, taky obě dvě, lovit všechny frisbeečka, co po Stromovce lítala. Naštěstí byli lidi docela rozumní (nebo měli možná o své disky strach) a když viděli, že tam mají psa, tak si přestali házet. Já na psy párkrát hulákala, že jako fakt jdeme (!) a obě nakonec vždycky šly.

No prostě to s holkami bylo zábavné. Ač se to možná zdá, že to bylo trochu o nervy, tak já jsem byla vcelku v klidu. Spoléhala jsem na to, že se obě budou držet smečky a nikam nezdrhnou. No a dařilo se. Občas jsem se teda otáčela a hledala, kde mám kterého psa, ale vždycky se někde vynořily.

Po Stromovce jsme přijely dom a obě holky padly, ani jsem o nich nevěděla. O chvíli později se mi obě nasáčkovaly do postele, takže jsem zjistila, že ty psy ještě mám. Naštěstí mám postel velkou a vejdeme se sem všechny.

Neděli už jsme měli doma klidnou a proflákanou. Ráno jsme spali dlouho, všichni. Obě holky v posteli a očividně byly spokojené, takže ani jedna nechtěla ven. No, a protože bylo venku celý den hůř a hůř, tak náš výletní plán padl, zůstali jsme doma a hráli si tam.

Vytáhla jsem nové přetahovadlo, co jsme pořídili na For Pets. Obě holky se ho hned ujaly. Tak jsem je, teda spíš Máju, podporovala v držení. Přeci jen, ona se s pejsky moc nepřetahuje a s Nexou už vůbec ne. Všechno jí hned dává, podřizuje se. Tak jsem jí chtěla dodat trochu sebevědomí, že i ona se zvládne tahat. A fakt že to šlo! Mája držela, nepustila, ani nepřekusovala. Občas dokonce nejen, že pasivně držela, ale snažila se i Nexu přetáhnout a získat hračku. Ale co je hlavní! Ani jednou na ní nezavrčela, ani nevycenila zuby! Mám z holčičky radost. Návštěva Nexi jí docela prospívá, začíná se otrkávat, je to super.

Večer jsme předali Nexu zpátky paničce. Je tu teď nějak ticho, klid. Na druhou stranu si Mája užívá, že je zase středem pozornosti jen a jen ona. Byl to prima víkend. Kdy hlídáme příště? :))