Eager’s Cup + Jednooký vlk 2014

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinak. Jinak řečeno, pořádal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kolem. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit. (…)

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinam. Jinak řečeno, konal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kole. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit.

V sobotu ráno jsem byla celkem ráda, že sedím na prezenci, protože když jsem nebyla tam, tak jsem furt někde běhala, něco sháněla atd. Asi klasický ranní shon, loni to tak taky bylo a to jsem měla na starosti výrazně méně věcí. Ve chvíli, kdy jsem brala psa proběhnout, vyvenčit a připravit na rozběh, cítila jsem snad každý sval na nohou. Měla jsem toho za to ráno naběháno snad víc, než jindy zvládám na celých turnajích. Trochu jsem se bála toho, jak to s Májou zvládneme. Naštěstí ona vidí míček, dráhu a jde.

Obecně byla sobota celkem v pohodě, až na to ráno. Postupem času se to uklidnilo a já přebíhala jen z jednoho parkuru, kde jsem běhala s Májou v Hurri, na druhý, kde jsem nabíjela Prágům a plnila hospitace na startovního rozhodčího. Obědová pauza pro mě byla jistotou, že si odpočinu aspoň na chvíli. Celý den nám i přálo počasí, většinu dne svítilo sluníčko, zároveň foukal vítr. Chvílemi nám bylo horko, jindy zase chladno. Ale aspoň nás tentokrát nic nevytopilo.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Neděle byla o něco klidnější, ale zároveň o to více k naštvání. Mája si zaběhla hned první rozběh u Hurri, který jsme ale bohužel nezvládli. Ve chvíli, kdy Mája při posledním běhu vyběhla na dráhu a zahoukala předčasná střídačka, tak jsem si málem rvala vlasy. Další pes na Máju taky předčasná a už to bylo jasné. No co se dalo dělat, byla to škoda, ale šance pořád byla. Po doběhu jsem se koukala na časy a naše předčasná střídačka byla „pouze“ chyba a pes před námi měl pomalejší čas, než v bězích před tím, kdy střídačky byly dobré. Takže prostě blbá shoda náhod :( Při druhém rozběhu se naše družstvo také vychybovalo, takže z toho bylo poslední místo v divizi a konec turnaje pro Hurikány. Prágové se drželi delší dobu, s těmi jsme se dopracovali až ke třetímu místu! A jakožto rozhodčí jsem měla tu čest nejen k jednomu finálovému běhu, ale rovnou ke dvěma :D Aneb, většina divizí měla opakované finále.

V neděli už nám počasí tolik nepřálo. Vlastně začalo pršet už někdy v noci a táhlo se to i v průběhu rána. Ale jen slabý déšť, spadlo pár kapek, za chvíli se to rozehnalo a přestalo úplně. Dopolední běhy byly relativně v suchu, ale jakmile nám končila obědová pauza a začalo se běhat, strhnul se trochu větší liják. Byla to jen přeháňka, problém asi na 30-45 minut. Veškeré běhání se muselo zastavit a pokračovalo se po přeháňce. Ovšem ač nebyl déšť vytrvalý, byl poměrně silný. Jeden parkur to ustál bez újmy, u druhého nám přestaly fungovat brány EJS. Na jednom parkuru se tedy už běhalo v plné parádě, druhý parkur byl stále opuštěný a řešilo se vysušení a opravení čidel.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Marek Russ)Nakonec se rozhodlo, že to holt doběháme jen na jednom parkuru. Takže až se doběhá vše, krom finálových běhů, přesuneme se na druhý parkur, kam si dáme funkční brány a budeme pokračovat tam. Tím, že se neběhalo na dvou parkurech současně, se hodně věcí uklidnilo, někteří měli delší pauzu, bylo více pomocníků atd. Ovšem zároveň se tím celý turnaj zase o něco protáhl. Už ani nevím, v kolik hodin se končilo, ale tuším, že kolem osmé bylo vyhlášení. Pak jen rychle sbalit věci a stan a hurá domů! Doma jsem byla někdy o půl dvanácté, zničená fyzicky i psychicky a se strachem, jestli neomarodím. A druhý den hurá do práce na celý den. No je středa a vypadá to, že jsem to rozdýchala bez újmy.

Jednooký vlk 2014

Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jirkovi odjel psí parťák Báďa na Klubové slavnosti salašnických psů a tak se poptával, jestli bych mu nepůjčila Chelsea, aby mohl vyrazit na dogtrekking. Vzhledem k tomu, že jsem se rozmýšlela, jestli vzít Chelsea s sebou na turnaj nebo ne, bylo rozhodování o to jednodušší. Na turnaji na ní tolik času mít nebudu a aspoň nebude muset být sama doma. Tak jsem jí sbalila a vyslala na výlet.

Dogtrekking se konal na Vysočině, trasa měla délku 84 km a vedla krajinou Žďárských vrchů. Jirka s Chelsea zvládli trasu ujít za 13 hodin a 5 minut a tím si vysloužili krásné 7. místo! A jelikož prý bylo krásné prostředí kolem kempu a Chelsea se tvářila jak starý mazák, tak ještě druhý den vyrazili na procházku po okolí, kde nám i nafotili pár fotek. Docela té holce závidím, kam se to mohla podívat, podle fotek to vypadá fakt parádně!


Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: momonka1.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: samurajtt.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Away Moravia Merilen, Bad Boy from Yvrea horse farm, Sangria Z Gipova (Foto: Daniela Ranglová)

Kam s ním?

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží. (…)

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží.

Po příjezdu jsem hned šla stavět stan, ať mám kam dát psa a věci. Ještě jsem si vyhlídla místo pod stromy, abychom měly stan pěkně ve stínu, když tam bude Mája zůstavat, tak aby se mi tam neuvařila. Stan postavený, psisko vyvenčené, já naobědvaná. Ostatní pomalu přijížděli, ubytovávali se a pak se mohl jít připravovat Eager’s Cup. Naměřit parkury, nalajnovat, ohraničit, umýt překážky atd. Nepotřebné věci zase rychle naskládat do auta a odvézt schovat dřív, než nám zmoknou. Ano, sluníčko vydrželo venku tak akorát na to, abychom naměřili parkury. Pak se začalo schovávat, zvedal se vítr a jen jsme čekali, kdy k nám i ten déšť dorazí. Bohužel jsme se ho opravdu dočkali. Naštěstí tedy až ve chvíli, kdy už byly ty nejnutnější věci hotové. Pak už se postavily jen stany ke stánku s občerstvením a mohli jsme si dát zaslouženou večeři, čaj, pivko, panáka, co kdo chtěl.

V sobotu ráno sraz v 6:50. Stihnout předtím nakrmit sebe a psa, vyvenčit sebe a psa, umýt sebe a psa naštěstí ne. No nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc propršelo a ráno to nebylo jiné, takže ranní sprcha byla i pro nedobrovolníky. Šly se stavět stany, připravovat technika. Do toho jsme málem zapomněly, že jsme na prvním turnaji a Mája potřebuje přeměřit. Takže ještě předběhnout tu dlouhou frontu lidí, co chudáci na dešti museli čekat. Máju jsem postavila, někdo jí měřil.. „hm hraniční míra“.. Máju už to nebavilo, tak jsem si v duchu říkala, že je mi to jedno kolik jí naměří, hlavně ať už se rozhodne.. „postavte ji znovu“ .. To už Mája fakt moc nechtěla, jako proč tady furt stát jak trubka, tam za ní jsou psi, s těma by určitě byla větší sranda. Nakonec teda, že prý 47 cm. No aspoň se shodl s měřením Libušky na Svojanově, takže Mája asi opravdu bude mít 47.

Když už bylo všechno postaveno a připraveno, mohlo se začít běhat. Mája měla jít běžet až v druhém rozběhu HT Hurricane, takže jsem jí zatím nechala u nás ve stanu a snažila se aklimatizovat a plnit svou funkci – zapisování výsledků na nástěnku. Takže jsem byla od rána na nohou, neměla jsem ponětí o čase, ale zase jsem měla ponětí, kdo kdy běhá :D Netušila jsem pořádně kdy mám kde být, až mi najednou došlo, že mám hrozný hlad. Tak jsem do sebe hodila párek a šla pokračovat. Pak se blížila pauza na oběd, po obědě byl rozběh 4. divize, tedy další rozběh Hurikánů a tentokrát i s Májou. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se toho bála.

Během pauzy na oběd jsem pomalu jedla za pochodu. Tentokrát ani ne kvůli organizaci turnaje, ale kvůli organizaci svého času. Zaúkolovala jsem Lenku, ať mi objedná jídlo, mezitím šla pro Máju, tu dostala Zdenka, kterou jsem potkala cestou, vzala ji do stánku Zero DC, kde jí vybrala postroj, takže jsem ještě běžela do stanu pro peníze, abych ho teda mohla zaplatit a pak konečně dojíst svůj oběd. Stihla jsem to kupodivu všechno. Takže druhá část turnaje začala a já mohla být na svém místě.

No a pak už zbývala jen chvilka a došlo na náš první závodní běh. Příprava, zkušební běh, jo všechno dobré. Připravit na start, zachovat klid a odstartovat včas. Ti na vedlejší dráze mě normálně chtěli rozhodit předčasným startem, ale nepovedlo se jim to :) Ale jejich psi mi trochu rozhodili Máju. Nějak po nich pokukovala, asi že moc štěkají. Ona na ten řev na tréninku není moc zvyklá. Ne že by nikdo z našich psů neštěkal, to určitě ne, ale když běžela s někým druhým zároveň, tak to asi byli vždycky nějací klidnější psi. Ale ví už, co má dělat, takže ač po nich občas mrkla, tak přesto běžela na box pro míček a šupem zpátky. Žádné vyhnutí se překážce, žádná návštěva vedlejší dráhy, nic takového se nekonalo :) Já jsem zjistila, že to startování je fakt stejné jak na tréninku, takže po prvním odstartování, kdy jsem to zvládla já i Mája jsem byla už v klidu a mohla bych běhat klidně celý den :D

Co se počasí týče, tak sluníčko zrovna nevylezlo, ale déšť občas i ustal. Ale ne na dlouho, takže když jsme my běželi poslední rozběh (což ještě zdaleka nebyl konec turnaje), tak byla na dráze solidní bahenní koupel. Večer stále pršelo, celou noc stále pršelo a ani do nedělního rána se to nezměnilo. :( Na place doslova stála voda, dráhy nebylo pořádně kam přesunout a i kdyby se přesunuly, tak za chvíli to tam bude stejně rozryté, jak to je po nás teď. Turnaj byl tedy z důvodu nepřízně počasí, resp. zvýšeného nebezpečí úrazu jak psů tak psovodů, předčasně ukončen. V neděli ráno proběhlo již jen vyhlášení výsledků podle sobotních běhů. Pak už se šlo uklízet, balit věci a následoval odjezd domů.

A sobotní rozběhy dopadly tak, že se naše družstvo HT Hurricane umístilo ve 4. divizi na 1. místě! Závodní kariéru jsme tedy začali celkem dobře si myslím. Co se týče mě a Máji, tak jsme měly jeden (?) předčasný start a jinak všechno v pořádku. A až si Májka zvykne, že vedle ní vyšilujou jiní psi, tak to bude ideální! :)

No a jelikož jsme v týmu nováčci, tak abychom prý měli vzpomínku na první turnaj a motivaci jet i příště, tak jsme si s Májou odvezly domů krásný velký pohár, který patří celému týmu! A jelikož je minimálně dvakrát větší, než ty pohárky, které jsme dosud získaly, tak fakt nevím, kam s ním.. Díky všem Hurikánům za takové přijetí a nejen jim, díky všem Hop Tropákům za to, jaká je to skvělá parta, za pomoc, rady a uklidňování. Takže za 3 týdny hurá na další takovou akci :)

Fotky z Eager’s Cupu 2013 – Zdeněk Korint