Co dělá belgičák u ovcí? Pase!

Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo. (…)

Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo.

Teď už to bylo jiné. Respekt z toho stáda pořád trochu měla. Když nevěděla co s ovcemi, tak na ně začala štěkat. Kdo zná Chelsu a ví, jaký má ječák, tak si dovede představit naše „poklidné“ pasení :D Ale tak co, občas na ně blafala, ale hlavní je, že po celou dobu o ovečky měla zájem! A to jak v košáru, tak i venku na volnějším prostranství. Dokonce se zvládla i odpoutat od pasoucí bordery a odvolat od právě odcházející Finky a věnovat se stádu. Trochu jsem se bála, že si bude chtít víc hrát se mnou, s jinými lidmi nebo se psy. No ne, že by úplně nechtěla, zkusila to, ale zvládla se ovládnout a zaměřit pozornost tam, kam jsem ji chtěla směřovat. Udělala mi holčička nesmírnou radost! A rozhodla jsem se, že na ty zkoušky vyrazíme taky!

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)S Májou jsem u oveček tentokrát udělala také jedno celkem zásadní rozhodnutí. Akorát jsem fakt zvědavá, jak ho dodržím až bude příště zase cesta do Dajavery a volné místo pro jednoho psa.. Mája o ovečky zájem má, ona je pase, když chce tak pase i moc pěkně! Ale dalo by se říci, že o ně má zájem jen po tu dobu, kdy se ovečky hýbou. Jakmile se zastaví, tak se tváří jako „moje práce skončila, bude teď odměna? Budeme si hrát?“ a začíná mi nosit klacky apod. No a ve chvíli, kdy stádo rozpohybujeme, tak zas chce pást s takovou vervou, že vůbec nevnímá, že tam někde jsem. Natož aby vnímala, že na ní třeba mluvím a něco po ní chci. Takže jsem se rozhodla, že dokud nebudeme mít možnost jezdit k ovečkám fakt pravidelně (což momentálně z finančních ani časových důvodů nezvládám), tak že nebude jezdit k ovečkám vůbec. Protože pak se z místa nehneme, akorát se Mája párkrát proběhne kolem oveček a nic víc z toho. Tak snad jednou bude šance, že se k tomu vrátíme :)

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)

Poprvé u oveček

Na poslední chvíli jsem se dozvěděla, že pár pražáků jede do chs Dajavera pást ovečky. Dřív jsem s nimi nemohla, protože jsme byly na táboře, později s nimi nebudu moct, protože bude Mája po kastraci mít nařízený klid. Takže by mi zbývalo čekat až nám skončí klid a vyrazit až někdy po prázdninách. Tak dlouho se mi čekat nechtělo, tak jsem se rozhodla zkusit se vejít ještě tento termín. A povedlo se!

Ráno jsem vstávala v 5 hodin, abych stihla nakrmit psy, sbalit si pár věcí a vyrazit směr Zahradní město, kde nás nabrala Verča s Ajsi a malou Sandy autem a společně jsme jely hledat chs Dajavera. Ráno jsem málem nezvládla ani vstát, natož pak něco dělat. Příprava psího krmení mi místo 5 minut zabrala 20 minut. Takže jsem pak jenom zůstala zírat, že mám asi 5 minut na to se obléct a sbalit, pochytat psy a vypadnout na bus. No nevím, nějakým zázrakem jsme autobus stihly. (…)

Na poslední chvíli jsem se dozvěděla, že pár pražáků jede do chs Dajavera pást ovečky. Dřív jsem s nimi nemohla, protože jsme byly na táboře, později s nimi nebudu moct, protože bude Mája po kastraci mít nařízený klid. Takže by mi zbývalo čekat až nám skončí klid a vyrazit až někdy po prázdninách. Tak dlouho se mi čekat nechtělo, tak jsem se rozhodla zkusit se vejít ještě tento termín. A povedlo se!

Ráno jsem vstávala v 5 hodin, abych stihla nakrmit psy, sbalit si pár věcí a vyrazit směr Zahradní město, kde nás nabrala Verča s Ajsi a malou Sandy autem a společně jsme jely hledat chs Dajavera. Ráno jsem málem nezvládla ani vstát, natož pak něco dělat. Příprava psího krmení mi místo 5 minut zabrala 20 minut. Takže jsem pak jenom zůstala zírat, že mám asi 5 minut na to se obléct a sbalit, pochytat psy a vypadnout na bus. No nevím, nějakým zázrakem jsme autobus stihly.

Na zahraďák pro nás přijela Verča, sotva jsem sedla do auta, už jsem měla svoje štěně na klíně a Verči Sandynku za krkem. Asi se jí tam i líbilo, ale mně to zrovna pohodlné nepřišlo, takže jsem uvítala, když mě Verča osvobodila. A mohly jsme vyrazit. Na místo jsme dorazily téměř včas, s malou pomocí jsme i našly ovečky a teď už jenom počkat, kdy na nás přijde řada.

 

V chs Dajavera jsme strávily celkem něco kolem dvou hodin. Bylo nás tam ale spousta, takže čistého pasení to mohlo být cca 15 minut. I tak mi to ale přišlo dost. Za těch „našich“ 15 minut jsme se k ovečkám dostaly třikrát, dvakrát s pomocí paní Rájové a potřetí už nás tam nechala samotné. V první chvíli Máju zajímalo víc prostředí košáru a v čem by se mohla vyválet a co by mohla sežrat, než samotné stádo ovcí. Napodruhé už šla do košáru trochu více nabuzená, protože zjistila, že se ta zvířátka i pohybují a že je tam před ní nějaký pejsek pěkně naháněl, tak vřískala jak.. no jak Mája, však to znáte! Takže paní Rájová hned, že ať jde teď hned na řadu ta bordera, co tam nejvíc řve. Tak jsme šly. Máji zájem zas tak dlouho nevydržel, protože ovečky se brzy přestaly hýbat a to prý není ono. Ale už po nich koukala o něco víc než prvně!

Úplně na závěr nám ještě bylo nabídnuto, že můžeme zajít do košáru i se štěňátky. Takové nabídky se nedá nevyužít! Tak jsem vzala Chelsinku na vodítku a šly jsme se podívat zblízka na ovečky. Prcek se teda bál, byla z nich vykulená a zatím v ní žádné sklony k pasení nebyly. Ale uvidíme, až nám trochu povyroste, třeba se holčička ještě předvede!Než jsme šly do košáru potřetí, tak se ovečky společně s australákama proběhly na volno. To Máju zas nabudilo o něco víc. Takže když se na nás dostala řada do třetice všeho dobrého, byly už ovečky naše. Májka už se je snažila nahánět a nějaké náznaky pasení by se u ní našly! Trochu se zarazila ve chvíli, kdy se na ní podívala hlavní ovce stáda a dupla. Mája moc nechápala, co to znamená a co má teď dělat. Naštěstí se tím ale nenechala moc zastrašit, za chvilku se zase rozběhla a naháněla ovečky dál. Už to nebylo s takovým zájmem a rychlostí, byla opatrná, ale šla do toho!

Paní Rájové z chs Dajavera patří velké díky! A kdo by rozmýšlel, kam vyrazit k ovečkám, tak tady to můžu jen a jen doporučit!