Závodní sezóna začala

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..
Fitmin Welcome Summer DDFW
5. Morava DiscDog Distance
Calibra DiscDog Challenge
Agility intenzivka s Luckou Dostálovou
Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..

Fitmin Welcome Summer DDFW

Aqua Limpia Locolindo - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

První dogfrisbee závody v roce. Závody, které odstartují sezónu. Občas jsou i na sněhu, za větru, prostě je vidět, že zima ještě neskončila. Letos nám to ale vyšlo celkem pěkně. V sobotu to byla paráda, v noci prý byla zima, ale to jsme seděli v klubovně a o zimě nic nevím. Kolem třetí ráno už bylo i ve spacáku dobře, takže poučení pro příště, choďte spát až k ránu, bude líp. Neděle i byla trochu horší, ať jsem na sebe nabalila kde co, stále byla zima. O výsledcích asi není potřeba nic psát, to už bylo zmíněno v novinkách.

5. Morava DiscDog Distance

Majetín původně vůbec v plánu nebyl, je to přeci jen trošku daleko. Na welcome začali řešit, jak byl Majetín loni super, tak mi to začlo být trochu líto, ale pořád jsem to nějak neřešila. Až pak nějaký týden (?) před Velikonocemi jsme si řekli, že bychom tam mohli vyrazit. A taky že jo.

Chelsinka hárala, takže na závody jela jenom Mája. No a o výkonech, o těch tentokrát snad radši nemluvit. Asi velká zima nebo co, ale prostě takovou tragédii jsem u nás snad ještě nezažila. V dartbee slabých 40 bodů, v mini první kolo ještě jakž takž, v druhém kole jediný chycený disk. Co to jako bylo? Že bych házela až tak zle, to neznám. A ne, chudák Mája za to nemohla. Trošku jsem si spravila náladu při nedělním timetrialu, kde jsme se kvalifikovali a kupodivu nevypadli hned v prvním rozhozu, ale až v druhém. Ve výsledku je z toho 7. místo z 45 závodících týmů.

Mimo jiné jsme ten víkend zvládli i Kanjam turnaj. Vlastně poprvé, co jsem to hrála ofiko a ne jen tak při nějakém tréninku. Prali jsme se s tím, ale na finále to nebylo. Takže tomu dávám šanci taky někdy příště.

Calibra DiscDog Challenge

Tým Kokolindo 2. místo v paralelním DartTrialu - Aqua Limpia Locolindo a Fa Mulan From Let's Border - Calibra DiscDog Challenge 2015

Po loňském roce, kdy jsem zvládla jedny jediné frisbee závody v sezóně, si letošní rok zatím pěkně užívám. Co dva týdny na závodech, to je prostě paráda! Začíná mě mrzet, že další, na které se zvládnu dostat, jsou až víc jak za měsíc.

No a Calibra? Chelsinka stále hárající, já přihlášenou Máju a Atíka, kterého máme dlouhodobě na hlídání. Do Židlochovic jsme jeli závodit pouze na sobotu, protože na neděli byla naplánovaná agility intenzivka s Kristou Původou už někdy o Vánoc asi, takže to se mi úplně rušit nechtělo, ale na Calibru jsem prostě chtěla jet, jeden den musel stačit.

Pro jistotu jsme dorazili už v pátek, abychom mohli popít, když druhý den neřídím. Vzhledem k tomu, že mi někdo (kdo to mohl být?) vypil všechnu vodku mezitím, co jsem se ujala funkce vrátného a starala se o ty, co dorazili na místo až v noci, tak jsem vlastně dopadla ten večer docela dobře. Tak jistou hladinku to nabralo, ale všechno vím, všechno jsem zvládla a všechno si pamatuju :D

V sobotu nástup na plac, jeden pes dartbee, druhý pes dartbee, jeden pes mini, druhý pes mini a abych toho neměla málo, tak prý ještě třetí pes mini. Uf, nějak jsem nevěděla, kterého psa mám kde brát dřív. Tentokrát nám taky trochu foukalo, ale asi to nebylo tak hrozné,  nebo už jsem se tomu zvládala přizpůsobit a výsledky, alespoň ze začátku, nebyly tak děsivé. S Májou jsme v prvním kole supermini zvládly mít hned dva chycené disky za 4,5 bodu, tzn. poslední zóna, o které jsem si mohla nechat jen zdát. Ještě to dostat do středovky a příště to máme za 5! S Atíkem bylo první kolo taky moc pěkné, v součtu 18 bodů, pěkně našlápnuto. Druhé kolo jsme ale totálně zazdili :( S Atíkem jsme se nějak nebyli schopni domluvit a tak z toho nebyl ani jeden (fakt ani jeden :( ) chycený disk. S Májou taky žádná sláva, už mi to fakt nějak nelítalo a s jedinou Cassinkou jsme to zvládly udržet téměř podobně, jak v prvním kole.

No a dartbee? S Májou budeme muset nějak vypilovat techniku. Tak to bylo nějakých 90 bodů. Zato s Atíkem jsme postoupili dál z 2. místo s naházenými 220 body! To jsem nikdy s žádným psem nedala. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal to! V rozhozech už to pak bylo o fous horší, ale přesto se nám povedlo probojovat do finále. Tam už jsem to ale zazdila zase já, Aťas buď chytal mimo terč, nebo mu to nevyšlo. Takže jsme si odvezli 4. místo.

Heart Attack Bohemia Patrix - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

A ještě bych málem zapomněla, v sobotu se ještě závodilo v jedné kategorii a to Paralelní DartTrial. Je to štafeta, kdy v týmu jsou dva psi se svými páníčky a nejdřív musí mít jeden pes chycený disk ve vyznačeném poli a pak i ten druhý pes. Funguje to jak u TT, nejprve „kvalifikace“, podle které se utvořili dvojice do pavouka a pak už vyřazovací systém. Tady jsme nastoupily s týmem Kokolindo, tedy já a Mája a parťáky nám dělala Peťa se Shishou. A na závěr dne jsme si vybojovali 2. místo! Juchuu, poprvé na bedně českého dogfrisbee :D

Pár fotek z Calibry od Peti Pekárkové najdete zde..

Agility intenzivka s Luckou Dostálovou

Velikonoce byly plné psů, jinak už to u nás ani neznám. Po víkendu na frisbee závodech v Majetíně, jsme na velikonoční pondělí ráno vyrazily s Májou na intenzivku s Luckou Dostálovou. Počasí nám ani tady moc nepřálo. Víkend byl náročný, foukal vítr, občas sněžilo, ale sníh se na zemi nedržel. V Praze už ale jo, v pondělí začalo během dopoledne sněžit a původní hlášky „lepší sníh než déšť“ už nějak přestaly platit. Intenzivka byla pod tlakem počasí ukončena dřív a přesunuta do haly na pandičkách. Mája toho za sebou měla dost, únava po víkendu na ní byla vidět a představa, že jí ještě dorazím polštářky? To raději ne. Takže jsme sbalily zasněžené věci a vyrazily domů.

Přesto, že jsme nemohli využít veškerý čas, který byl v plánu, tak jsme si pěkně zaběhali a načerpali od Lucky alespoň něco. Když jsem se postavila na plac a začala procházet, nevěřila jsem, že by některé úseky Mája zvládla, resp. Mája možná jo, ale ne my dvě spolu. Pravda, nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že jsme se s tím celkem obstojně prali.

Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Aqua Limpia Locolindo - agility intenzivka s Kristou Půdovou - Ptýrov 2015
foto: Peťa Pekárková

Jak už padlo při Calibře, v neděli jsme ráno vyráželi směr Ptýrov a intenzivka s Kristou. Trochu jsem se bála, že to bude náročné jak na ty Velikonoce s Luckou, ale tentokrát byla Mája asi odpočatější. Takže na tréninku se snažila, co jí síly stačily.

Přijeli jsme na místo o pár minut později, prohlídka parkuru byla v podstatě extra pro mě, motala jsem se tam sama a nebyla si schopná zapamatovat, která překážka následuje. Parkur o 30 překážkách, proč ne, rozdělíme si to na části, to je jasné, ale kam to sakra vede? No nešla jsem na řadu první, šla jsem asi čtvrtá, takže jsem měla vždycky dost času naučit se, kam to zrovna pokračuje. A dobrý, nějak to šlo. Dokonce bych řekla, že od října/listopadu, prostě od minulé intenzivky s Kristou, jsme udělali poměrně velký kus práce a tentokrát nám to opravdu běhalo líp, než minule. Video bohužel není, trochu mě to mrzí, ale nečekala jsem, že by to stálo za shlédnutí, tak jsem ani neřešila natáčení. Škoda, příště budeme asi muset natáčet..

A zde je pár fotek z intenzivky, taky od Peti Pekárkové.

II. noční výlet Prahou

Před nějakou dobou organizovalo Hafbo výlet noční Prahou. Dozvěděla jsem se o tom po akci, sice jsem si říkala, že by to na mě bylo dlouhé, ale procházka noční Prahou by byla lákavá. Tak snad se to bude konat ještě někdy a třeba se o tom dozvím včas. A tak se taky stalo :)

Tentokrát byl výlet po „pravém břehu Vltavy“. Čekala nás necelých 30 km dlouhá trasa, která začínala u Národního divadla, vedla přes náplavku, Vyšehrad, kolem Podolského bazénu, přes Kavčí hory, po Pobřežní cestě pod Barandovským mostem, přes plac v Braníků, kam chodíme házet frisbee, dál přes Hodkovičky, přes pole za sídlištěm Novodvorská a do Krčáku, pak už jen kolem polí dojít do Libuše a tam byl cíl. (…)

Před nějakou dobou organizovalo Hafbo výlet noční Prahou. Dozvěděla jsem se o tom po akci, sice jsem si říkala, že by to na mě bylo dlouhé, ale procházka noční Prahou by byla lákavá. Tak snad se to bude konat ještě někdy a třeba se o tom dozvím včas. A tak se taky stalo :)

Tentokrát byl výlet po „pravém břehu Vltavy“. Čekala nás necelých 30 km dlouhá trasa, která začínala u Národního divadla, vedla přes náplavku, Vyšehrad, kolem Podolského bazénu, přes Kavčí hory, po Pobřežní cestě pod Barandovským mostem, přes plac v Braníků, kam chodíme házet frisbee, dál přes Hodkovičky, přes pole za sídlištěm Novodvorská a do Krčáku, pak už jen kolem polí dojít do Libuše a tam byl cíl.

Protože je půlka prosince a protože se šlo v noci, tak jsem se vybavila na krutou zimu. Sotva jsem vyrazila, začala jsem odkládat vrstvy oblečení, abych se neuvařila :D Byly chvíle, kdy mi bylo zima na ruce, ale nakonec jsem byla líná si sáhnout do batohu pro rukavice a šly jsme dál a dál.

Při prvním výšlapu do kopce a potom ještě do schodů se začínalo zdát, že to fakt někde vzdáme a že to prostě nemám šanci dojít. Postupem času přestal spolupracovat pes a musela jsem se škrábat do schodů sama. Chvilkami střídala tah s ukázkovou chůzí u nohy. Snažila jsem se jí vysvětlit, že dokud má co táhnout, tak na druhém konci vodítka opravdu jsem, ale asi to nepochopila. Občas se stalo něco děsivého (jako třeba ohňostroj), tak se hned šla schovat pod sukni (kdybych nějakou měla) a čekala, že jí budu zachraňovat. No pro příště víme, že na předvánoční akci to v noci nebude ideální.

Postupem noci přicházeli krize.. nejdřív člověk cítí, že už něco ušel, že už nohy začínají být unavené, ale dobré, šlapeme dál. Pak píchání v boku, ani tomu jsem se nevyhnula, ale dřív než by mě to odradilo k dokončení trasy, tak jsem to přešla a bolet přestalo. Pak se začalo ozývat bolavé koleno, které nebolelo už dobrých 6-7 let. To už mě trochu vyděsilo, ale do cíle už to mělo být blízko, tak jsme šly dál. Posledních pár kilometrů už nebyla moc krásná procházka, už jsme se těšily, až budeme v cíli (i když pro mě byla pořád lepší představa jít dál, než se rozesedět v buse a pak už se nezvednout), nohy bolely, síly docházely, nebylo to jednoduché.

Nejsem zvyklá chodit trasy delší jak 20 km, nikdy jsem za 1 den nic delšího neušla. Natrénováno nemám, zvlášť poslední dobou nechodíme moc často delší trasy. Byly jsme ale odhodlané to do cíle dojít a ten pocit, že můžu říct „dali jsme to“ nás držel až do úplného konce!

Byla to parádní akce! Děkuji moc organizátorům, díky Zdence, že to šla se mnou. Vyrazily jsme první, došly jsme do cíle poslední, s tím se počítalo. Pro mě je opravdu největší úspěch ten, že jsme to nevzdaly! Takže snad někdy příště zas v jiné části Prahy :)

Eager’s Cup + Jednooký vlk 2014

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinak. Jinak řečeno, pořádal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kolem. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit. (…)

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinam. Jinak řečeno, konal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kole. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit.

V sobotu ráno jsem byla celkem ráda, že sedím na prezenci, protože když jsem nebyla tam, tak jsem furt někde běhala, něco sháněla atd. Asi klasický ranní shon, loni to tak taky bylo a to jsem měla na starosti výrazně méně věcí. Ve chvíli, kdy jsem brala psa proběhnout, vyvenčit a připravit na rozběh, cítila jsem snad každý sval na nohou. Měla jsem toho za to ráno naběháno snad víc, než jindy zvládám na celých turnajích. Trochu jsem se bála toho, jak to s Májou zvládneme. Naštěstí ona vidí míček, dráhu a jde.

Obecně byla sobota celkem v pohodě, až na to ráno. Postupem času se to uklidnilo a já přebíhala jen z jednoho parkuru, kde jsem běhala s Májou v Hurri, na druhý, kde jsem nabíjela Prágům a plnila hospitace na startovního rozhodčího. Obědová pauza pro mě byla jistotou, že si odpočinu aspoň na chvíli. Celý den nám i přálo počasí, většinu dne svítilo sluníčko, zároveň foukal vítr. Chvílemi nám bylo horko, jindy zase chladno. Ale aspoň nás tentokrát nic nevytopilo.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Neděle byla o něco klidnější, ale zároveň o to více k naštvání. Mája si zaběhla hned první rozběh u Hurri, který jsme ale bohužel nezvládli. Ve chvíli, kdy Mája při posledním běhu vyběhla na dráhu a zahoukala předčasná střídačka, tak jsem si málem rvala vlasy. Další pes na Máju taky předčasná a už to bylo jasné. No co se dalo dělat, byla to škoda, ale šance pořád byla. Po doběhu jsem se koukala na časy a naše předčasná střídačka byla „pouze“ chyba a pes před námi měl pomalejší čas, než v bězích před tím, kdy střídačky byly dobré. Takže prostě blbá shoda náhod :( Při druhém rozběhu se naše družstvo také vychybovalo, takže z toho bylo poslední místo v divizi a konec turnaje pro Hurikány. Prágové se drželi delší dobu, s těmi jsme se dopracovali až ke třetímu místu! A jakožto rozhodčí jsem měla tu čest nejen k jednomu finálovému běhu, ale rovnou ke dvěma :D Aneb, většina divizí měla opakované finále.

V neděli už nám počasí tolik nepřálo. Vlastně začalo pršet už někdy v noci a táhlo se to i v průběhu rána. Ale jen slabý déšť, spadlo pár kapek, za chvíli se to rozehnalo a přestalo úplně. Dopolední běhy byly relativně v suchu, ale jakmile nám končila obědová pauza a začalo se běhat, strhnul se trochu větší liják. Byla to jen přeháňka, problém asi na 30-45 minut. Veškeré běhání se muselo zastavit a pokračovalo se po přeháňce. Ovšem ač nebyl déšť vytrvalý, byl poměrně silný. Jeden parkur to ustál bez újmy, u druhého nám přestaly fungovat brány EJS. Na jednom parkuru se tedy už běhalo v plné parádě, druhý parkur byl stále opuštěný a řešilo se vysušení a opravení čidel.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Marek Russ)Nakonec se rozhodlo, že to holt doběháme jen na jednom parkuru. Takže až se doběhá vše, krom finálových běhů, přesuneme se na druhý parkur, kam si dáme funkční brány a budeme pokračovat tam. Tím, že se neběhalo na dvou parkurech současně, se hodně věcí uklidnilo, někteří měli delší pauzu, bylo více pomocníků atd. Ovšem zároveň se tím celý turnaj zase o něco protáhl. Už ani nevím, v kolik hodin se končilo, ale tuším, že kolem osmé bylo vyhlášení. Pak jen rychle sbalit věci a stan a hurá domů! Doma jsem byla někdy o půl dvanácté, zničená fyzicky i psychicky a se strachem, jestli neomarodím. A druhý den hurá do práce na celý den. No je středa a vypadá to, že jsem to rozdýchala bez újmy.

Jednooký vlk 2014

Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jirkovi odjel psí parťák Báďa na Klubové slavnosti salašnických psů a tak se poptával, jestli bych mu nepůjčila Chelsea, aby mohl vyrazit na dogtrekking. Vzhledem k tomu, že jsem se rozmýšlela, jestli vzít Chelsea s sebou na turnaj nebo ne, bylo rozhodování o to jednodušší. Na turnaji na ní tolik času mít nebudu a aspoň nebude muset být sama doma. Tak jsem jí sbalila a vyslala na výlet.

Dogtrekking se konal na Vysočině, trasa měla délku 84 km a vedla krajinou Žďárských vrchů. Jirka s Chelsea zvládli trasu ujít za 13 hodin a 5 minut a tím si vysloužili krásné 7. místo! A jelikož prý bylo krásné prostředí kolem kempu a Chelsea se tvářila jak starý mazák, tak ještě druhý den vyrazili na procházku po okolí, kde nám i nafotili pár fotek. Docela té holce závidím, kam se to mohla podívat, podle fotek to vypadá fakt parádně!


Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: momonka1.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: samurajtt.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Away Moravia Merilen, Bad Boy from Yvrea horse farm, Sangria Z Gipova (Foto: Daniela Ranglová)

Chelsea po vyšetření štítné žlázy

Jelikož nám Chelsea začala hárat o měsíc dříve, než měla a pak se k tomu ještě přidalo to, že po 4 týdnech, 5 týdnech atd. stále nepřestávala, tak jsme vyrazili na veterinu. V první chvíli nám bylo řečeno, že by bylo lepší, kdyby přestala sama, pokud by nepřestala, ať přijdeme a budeme to řešit dál. Tak jsme zjišťovali možnosti, čím by to mohlo být.

Ve chvíli, kdy Chelsea měla za sebou 2 měsíce hárání jsme vyrazili na veterinu znovu, že to stále nepřestává. Pan doktor udělal sono a našel cysty na vaječníku. Jednu větší a dvě maličké. Chelsea dostala injekci na ukončení hárání, s tím, abychom sledovali jaká je, jak se chová, jak žere a pije atd. Přibližně po týdnu od injekce Chelsea přestala hárat. Vše probíhalo v pořádku, takže jsme vyrazili na veterinu na plánovanou kontrolu po třech týdnech. Znovu se dělalo sono, které ukázalo, že cysta je stále na vaječníku. Byla o něco větší, ale pořád byla. Jelikož byla Chelsea jinak bez problémů, bylo nám řečeno, že to takto můžeme nechat. Ať přijdeme na kontrolu o cca 2 měsíce později, že uděláme sono, ať víme, jak se to dál vyvíjí. A že se více uvidí při dalším hárání, jak to bude probíhat. (…)

Away Moravia MerilenJelikož nám Chelsea začala hárat o měsíc dříve, než měla a pak se k tomu ještě přidalo to, že po 4 týdnech, 5 týdnech atd. stále nepřestávala, tak jsme vyrazili na veterinu. V první chvíli nám bylo řečeno, že by bylo lepší, kdyby přestala sama, pokud by nepřestala, ať přijdeme a budeme to řešit dál. Tak jsme zjišťovali možnosti, čím by to mohlo být.

Ve chvíli, kdy Chelsea měla za sebou 2 měsíce hárání jsme vyrazili na veterinu znovu, že to stále nepřestává. Pan doktor udělal sono a našel cysty na vaječníku. Jednu větší a dvě maličké. Chelsea dostala injekci na ukončení hárání, s tím, abychom sledovali jaká je, jak se chová, jak žere a pije atd. Přibližně po týdnu od injekce Chelsea přestala hárat. Vše probíhalo v pořádku, takže jsme vyrazili na veterinu na plánovanou kontrolu po třech týdnech. Znovu se dělalo sono, které ukázalo, že cysta je stále na vaječníku. Byla o něco větší, ale pořád byla. Jelikož byla Chelsea jinak bez problémů, bylo nám řečeno, že to takto můžeme nechat. Ať přijdeme na kontrolu o cca 2 měsíce později, že uděláme sono, ať víme, jak se to dál vyvíjí. A že se více uvidí při dalším hárání, jak to bude probíhat.

Pro jistotu a můj lepší pocit, že je pes opravdu v pořádku a že není potřeba udělat něco víc jsem kontaktovala pana doktora Lázničku, který se specializuje na reprodukci malých zvířat. O dva dny později jsme tedy vyrazili do Poříčí nad Sázavou. Pan doktor dělal výtěr a další sono. Ten den už se potvrdilo, že cysta praskla. Výtěr byl v pořádku a nám bylo doporučeno nechat udělat vyšetření na funkci štítné žlázy.

Vyšetření štítné žlázy Chelsea

Podle MVDr. Lázničky mohl delší hárání vyvolat stres nebo právě nějaká hormonální porucha. Proto máme nechat udělat testy a zjistit, zda je nějaký zdravotní problém, nebo zda se jen holka nechá lehce rozhodit. Jinak mi potvrdil to, co řekl náš veterinář, tedy že pes je v pohodě, cysta mu neublíží a uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Tento týden jsme byli na veterině udělat odběr krve a poslat jej do laboratoře na testy. Výsledky již máme doma a vše je v normě! Tedy funkce štítné žlázy je u Chelsea v pořádku! :) Takže jedeme dál podle plánu, cca za měsíc kontrolní sono a příští hárání snad nebude tak dlouhé, jak to poslední..

Agility intenzivka s Peťou Častovou

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni. (…)

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni.

Mája byla neskutečně nadšená, že něco dělá. Zimní pauza na ní je tentokrát hodně znát. Zpočátku mě nechtěla moc vnímat, chtěla hlavně běhat, ale nakonec jsme se domluvily a běhalo se dobře. Tentokrát jsem ani neměla problém s tím, že bych nestíhala někde být včas, asi fakt dobré parkury. Problémy byly ty, které nás už nějakou dobu trápí – outy a „najdi si sama tu díru do tunelu, někde tam je“. Občas jsme shodily nějakou tyčku, občas i bočnici, to se prostě stane. Ale už to nebylo tak tragické, jako třeba před rokem.

Chelsea měla parkury zjednodušené. Přeci jen toho ještě tolik nezná a mé vedení občas úplně nechápe. I tak nám ale Peťa chystala sekvence, u kterých jsem říkala „No, tak to nedáme, ale jak myslíš“. No a nakonec jsme to taky všechno zvládly! Chelsea běhá momentálně na nejvyšší Mka, tzn. na výšku překážek 45 cm. Pomalu, ale jistě se posouváme na hranici, která pro ní bude ta závodní, tedy na Lka. Zatím má Chelsea krásnou rezervu a neshazuje. Pravda ale je, že občas, než by blbě skočila, tak radši tu překážku vyhne úplně :D Takže tady máme úkoly taky jasné – naučit jí větší fixaci na překážky a stejně jako s Májou, zapracovat na outech.

V neděli už jsem do haly dorazila pouze s Chelsou. Mája se válela doma a léčila si sedřené polštářky ze sobotních běhů. Nevím, co tam ta holka na umělce dělá, ale pokaždé, když tam takhle běháme, tak si je sedře do krve. Tentokrát zvládla všechny čtyři :( Už to má dobré, zacelené, některé ještě trochu slabší, ale už jí aspoň chození není nepříjemné.

Po sobotním běhání, kdy ve skupině pěti psů jsem běhala se dvěma, jsem byla naprosto vyřízená a při posledním běhu s Chelsou jsem po doběhu padla, že už fakt nemůžu a mohly bychom končit. V neděli to byla pohoda, běhání jen s Chelsou, to bylo snad za odměnu, že jsme se den předtím tak snažily. No a když nám to všem v sobotu tak šlo, tak jsme v neděli zvládly i něco natočit. O to víc mě mrzí, že netrénovala i Mája, ale tak aspoň s Chelsou máme video.

Agility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - sobotní parkuryAgility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - nedělní parkury

Procházka noční Prahou

Už dlouhou dobu plánuji vyrazit do centra Prahy fotit za tmy. No a tak jsme si jednoho dne řekli, že by bylo fajn jít zkusit fotit v centru noční Prahy naše psiska.

Začali jsme na Vyšehradě, kde jsme si prošli vyhlídku. Psiska málem skákala ze stráně dolů, pak jsme skoro obětovali Cassinku a můj batoh ve prospěch jedné fotky, ale nakonec to všichni zvládli bez újmy na zdraví. (…)

Eseja Slezský hrádekUž dlouhou dobu plánuji vyrazit do centra Prahy fotit za tmy. No a tak jsme si jednoho dne řekli, že by bylo fajn jít zkusit fotit v centru noční Prahy naše psiska.

Začali jsme na Vyšehradě, kde jsme si prošli vyhlídku. Psiska málem skákala ze stráně dolů, pak jsme skoro obětovali Cassinku a můj batoh ve prospěch jedné fotky, ale nakonec to všichni zvládli bez újmy na zdraví.

Z Vyšehradu jsme seběhli dolů k Vltavě a po náplavce pokračovali až k Mánesu a dál na Karlův most. A pak už všichni překvapeně zírali, že je jedenáct hodin večer a asi by bylo příjemnější válet se teď doma v posteli, místo courání po Praze. V nohách asi 5 kilometrů, ale s tím focením nám to trvalo přes dvě hodiny.

Pejsci byly celý večer překvapivě hodní. Krom toho skákání z Vyšehradu s námi celkem pěkně spolupracovali.  No a díky tomu taky mají pár, myslím celkem pěkných fotek.

Další výběr fotek je v galerii na rajčeti.

Away Moravia MerilenEseja Slezský hrádekAqua Limpia LocolindoFa Mulan From Let's Border

Super psi na agility nebo agility u Superpsa?!

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :) (…)

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :)

Prvně nám Peťa postavila sekvenci skoček a tunelů pro zkušenější psy, tedy Máju, Casey a Báďu. To jsme si každý odběhali, jak jsme zvládali. S Májou jsme se přiučily i nějakou tu práci na jedné skočce, než jsme vyrazily na celou sekvenci. Nakonec ta sekvence nebyla tak hrozná, jak jsem se toho prvně bála, jen bylo vidět, že jsme parkur dlouho neviděly (teda hlavně já).

Pak šla na řadu Chelsea se Shishou. S Chelsinkou jsme zkoušely jak práci na jedné skočce, tak i na dalších. K sekvenci jsme se nedostaly, protože jsem chtěla zapracovat spíš na tom, aby mě vůbec vnímala a nedělala chyby. Celé zkouškové nejen, že jsme necvičily, ale vůbec jsme spolu byly hodně málo, tak je taková roztěkaná. Nakonec to ale zvládla krásně a dokonce měla i pěkné odložení :)

V druhém kole si Chelsea probíhala sekvenci tunýlků. Světlý tunel, černý tunel, nic nedělá problém, pohodička :) Jak jsme běhaly venku, tak to vůbec neřešila. Holt ta hala je o něco horší, tak to máme ale u obou holek. No a Mája si pak ještě procvičila zóny na kladině a slalom 2×2. Konečně to vypadá, že se k tomu dokopeme, hneme se z místa a dostaneme se na první tyčky v rovince!

A opět se to neobešlo tak úplně bez úrazu. Pejsci jsou živí a zdraví, vše v pořádku. Panička je trochu pokousaná, samá modřina. Když už se psiska naučila, že se chytá hračka a ne paničky ruka, tak mi musela Chelsea zdrhnout z parkuru zrovna v době, kdy jsem u sebe neměla žádnou hračku. Takže jsem ji navnadila „na sebe“. Prostě jsem zdrhala. Nabrala pěknou rychlost za mnou, ale nečekala jsem, že až mě doběhne, tak mě celou sežere. Štípání do rukou, do nohou.. achjo.. no poučila jsem se, pak už jsem měla v kapse míček celý zbytek dne :D

Děkuji všem dnešním účastníkům, Páji za domluvení, Peti za trénování a snad se tam ještě někdy objevíme :)

Video sestřih od Páji je zde >>

Konec flákání, začínáme makat

Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový. (…)

Aqua Limpia Locolindo a Eseja Slezský hrádek (coursing, 15. 2. 2014)Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový.

Při sólo běhu se Mája někde v půli cesty začuchala a když jsem jí vytrhla z čuchání, tak místo, aby našla střapec, tak našla mě. Což je super, ale ne v takové situaci. Nakonec ho ale našla, doběhla a v cíli s radostí zakousla! Druhý běh běžela s Cassinkou a to už jí nic nezastavilo. Makala, jak kdyby jí šlo o život. Chelsea s námi na coursing nejela, protože jak v lednu hárala, tak jsem nevěděla, jestli už to bude mít za sebou. Ona si s tím háráním pořád vymýšlí. / Pár fotek z coursingu zde>>

V neděli pak byla v plánu Belgická procházka, které jsme se také zúčastnili. Tentokrát už jsme Chelsinku doma nenechali a ač některým pejskům ještě dost voní, tak už to bylo v pohodě. Běhala na volno, občas měla v závěsu kokra, ale jinak vcelku dobré. Procházka měla cca 15 km, zakončená večeří v restauraci na čelákovickém náměstí. Druhý den jsem myslela, že nedojdu do práce. Procházka to byla hezká, ale asi po tom zkouškovým nemám moc fyzičku..

No a dnes (čtvrtek) jsme s Chelsea vyrazily po delší zimní pauze na flyballový trénink. Čekala jsem tragédii, byla nevybitá, natěšená, plná energie, rozjančená.. no prostě Chelsinka! Takže jsem čekala, že si mě nebude všímat, že bude chtít všude jen za ostatními psy atd. Ale překvapivě to nebylo tak tragické, jak jsem se bála. Venku před tréninkem mě vnímala i v přítomnosti jiných psů. Na parkuru, ať už při odběhu nebo samotném trénování, neřešila, kdo je kde kolem, ale řešila jen paničku, míček a pak přetahování.

Jedna malá ukázka, jak Chelsea trénuje zde>> :)

Hanácká národní výstava psů

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek. (…)

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek.

No a i ostatní dopadli velice dobře. Peťa se Shishou vybojovaly VN1 ve třídě štěňat, s Casey V1, CAC ve třídě otevřené a Pája s Badym získali také V1 CAC ve třídě otevřené. Tomu se říká úspěšná výprava na výstavu.

Co dělá belgičák u ovcí? Pase!

Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo. (…)

Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo.

Teď už to bylo jiné. Respekt z toho stáda pořád trochu měla. Když nevěděla co s ovcemi, tak na ně začala štěkat. Kdo zná Chelsu a ví, jaký má ječák, tak si dovede představit naše „poklidné“ pasení :D Ale tak co, občas na ně blafala, ale hlavní je, že po celou dobu o ovečky měla zájem! A to jak v košáru, tak i venku na volnějším prostranství. Dokonce se zvládla i odpoutat od pasoucí bordery a odvolat od právě odcházející Finky a věnovat se stádu. Trochu jsem se bála, že si bude chtít víc hrát se mnou, s jinými lidmi nebo se psy. No ne, že by úplně nechtěla, zkusila to, ale zvládla se ovládnout a zaměřit pozornost tam, kam jsem ji chtěla směřovat. Udělala mi holčička nesmírnou radost! A rozhodla jsem se, že na ty zkoušky vyrazíme taky!

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)S Májou jsem u oveček tentokrát udělala také jedno celkem zásadní rozhodnutí. Akorát jsem fakt zvědavá, jak ho dodržím až bude příště zase cesta do Dajavery a volné místo pro jednoho psa.. Mája o ovečky zájem má, ona je pase, když chce tak pase i moc pěkně! Ale dalo by se říci, že o ně má zájem jen po tu dobu, kdy se ovečky hýbou. Jakmile se zastaví, tak se tváří jako „moje práce skončila, bude teď odměna? Budeme si hrát?“ a začíná mi nosit klacky apod. No a ve chvíli, kdy stádo rozpohybujeme, tak zas chce pást s takovou vervou, že vůbec nevnímá, že tam někde jsem. Natož aby vnímala, že na ní třeba mluvím a něco po ní chci. Takže jsem se rozhodla, že dokud nebudeme mít možnost jezdit k ovečkám fakt pravidelně (což momentálně z finančních ani časových důvodů nezvládám), tak že nebude jezdit k ovečkám vůbec. Protože pak se z místa nehneme, akorát se Mája párkrát proběhne kolem oveček a nic víc z toho. Tak snad jednou bude šance, že se k tomu vrátíme :)

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)

MVP Mladá Boleslav + Memoriál Jindry Pecháčka

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>> (…)

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>>

V neděli nás opět čekalo brzké vstávání a odjezd, tentokrát do Dobříše na distanční frisbee závody Memoriál Jindry Pecháčka. S Májou jsme byly přihlášené na Super MiniDistance a na Dog Dartbee. Prvně jsme si odházely Dartbee, kde jsme nachytaly 80 bodů (ve výsledkách máme uvedeno 70, trochu špatné počty), což nás ani do semifinále posunout nemohlo. V mini to už bylo o něco, no o dost lepší. Když jsme přišly na plac a začaly házet, asi nikdo nečekal, že by šlo o nějaký lepší výsledek. Nejvíce to bylo slyšet při komentování moderátorem, kdy jeho slova „první chycený disk.. druhý chycený disk.. třetí chycený disk..“ nabíraly stále většího údivu. Stihly jsme v prvním kole naházet 6 hodů, z toho jeden se mi moc nepovedl, takže bylo 5 chycených disků, 19 bodů a 5. místo!

Při druhém kole už byla vidět únava. Opět 5 chycených disků ze 6, ale tentokrát s nižšími body, na kratší vzdálenost, takže to dalo 14,5 bodu a v součtu tedy 33,5 bodu a jsme skončily na 7. místě! Ze zúčastněných 43 týmů je to moc pěkný výsledek. Takže já se jdu učit házet o nějaký metr dál a příště se budu víc snažit, abych zopakovala to, co v prvním kole.

Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova