Road trip to Germany

Někdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál (…)

Kde je tomu počátek?

Mája, Eyk, Casey, DobbyNěkdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál..

Zavítaly jsme na letňanský cvičák k týmu Hop Trop a začaly trénovat. Na jaře následujícího roku jsme poprvé vyrazily na Eager’s Cup, turnaj který odstartoval naší první závodní sezónu. Jelikož se dařilo a Mája byla čím dál lepší a bylo vidět, že jí to fakt baví, tak jsme další rok pokračovaly. Dva roky jsme se flyballu věnovaly naplno, pravidelné tréninky, všechny turnaje a musím říct, že čím důležitější to bylo, tím líp.

Pak ale přišlo pár zlomových okamžiků. Frisbee závody, které jsem si užívala po všech stránkách, naprostá pohodička, žádná rivalita (která bohužel na flyballu mezi některými týmy je) a možnost závodit s oběma psy (Chelsea totiž na flyballu má ještě pěkný kus cesty před sebou). Naděje v agility, protože jsem sehnala v Praze trenéra, který mi sedne jak po stránce lidské tak výcvikové. Čas a finance, což ani jedno nemám v takovém množství, abych se mohla naplno věnovat všem třem sportům. Flyball jako týmový sport, na jednu stranu je to super, když je vás víc, na druhou stranu bylo nemožné říct „když já bych pro jednou raději jela na frisbee/agility závody“. A tak jsem usoudila, že máme za sebou dvě super sezóny ve flyballu, několik úspěchů jak na jednotlivých českých turnajích, tak i v Purina Pro Plan Cupu i na Mistrovství Evropy! A že je tedy na čase vrhnout se někam dál a přesvědčit se, že dokážeme být úspěšné i jinde. Řekla jsem tím pádem celému týmu i flyballu sbohem..

Ovšem, přišla nová sezóna, začaly se plánovat turnaje a já začala zjišťovat, že to, čím jsem dva roky žila, je pryč. Že teď už by mě to vlastně nemělo zajímat, protože na ty turnaje nepojedu. A najednou jsem si uvědomila, že mi to asi i chybí. Mám na takové věci talent, většinou mi dojde, že mi něco chybí, tak o půl roku až rok později. Tak jsem chvíli rozmýšlela, jak tuhle zapeklitou situaci vyřešit. Nakonec jsem rozhodla dát opravdu šanci i jiným sportům a s těžkým srdcem říct „já s flyballem končím“.

Pak ale přišla informace, že mistrovství Evropy ve flyballu (EFC) 2015 se bude konat v Německu! Přesněji řečeno v Německém Emtmannsbergu, který je jen cca 45 minut cesty od bydliště rodiny Hübnerových, kteří jsou majiteli Májiného tatínka Eyka. Ač už je to v plánu delší dobu, zatím jsme neměli tu čest se setkat osobně a nechtěla jsem tuhle příležitost propásnout! A tak jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych mohla jet na Evropu, aniž bych musela závodit celou sezónu. Bylo mi celkem jasné, že když přijdu za Hop Tropákama, že chci jet na Evropu, ale jenom tam, tak mě Míla pošle do háje, že buď a nebo. Tak jaké jiné varianty mám? Budweis Fly, za ty běhala loni Cassinka a určitě by bylo možné ji vyměnit za Máju. Původně to tak mělo být, ale pak přišla možnost druhá a to Funatic Jumpers, pražský tým. Byla tedy možnost vyrazit alespoň na nějaký trénink a ne se potkat rovnou až v Německu, a tak jsem se rozhodla vyrazit právě s nimi.

Peťa počítala s tím, že vyrazí s pejsky se mnou, uděláme si výlet nejen na flyball, ale i za Eykem a jeho rodinou. S Monikou jsme si psaly, zvala nás i na agility závody, bohužel v termínu, kdy jsem nemohla vyrazit. Ale nadhodila jsem možnost agility závodů v termínu EFC a ono to klaplo! Takže v plánu našeho výletu už nebyl pouze flyball, ale i agility.

European Flyball Championships – EFC

Původní plán, tedy vyrazit v pátek na EFC, nám změnily na jednu stranu neočekávané (na druhou stranu jsem v to asi trochu doufala) okolnosti. Pár dní před mistrovstvím se na FB objevila informace, že Alea shání náhradníky za odpadlé psy do dvou svých týmů a že bere i pomalejší psy, jelikož jde o 15. a 16. divizi. Nabídla jsem Cassinku a vyšlo to! Takže repete, na Evropu jede závodit Mája i Casey! :)

Casey a Alea - tým snů, 3. místo v 15. divizi / Mája a Funatic Jumpers, 2. místo v 11. diviziTím pádem se odjezd přesunul již na čtvrtek. S tím, že ráno dořešíme poslední detaily, Peťa přijede do Prahy, sbalí si a jedem! Co čert nechtěl, auto, které celý rok, co ho mám, šlape jak hodinky, tak najednou se mu nechce startovat. Jak ve středu večer, tak ve čtvrtek ráno. Pro jistotu baterka na nabíječku, ať nám to někde nechcípne a modlit se, že dojedem. Mimochodem, aby toho nebylo málo, říkám tátovi „nechce se mu startovat“, tak prý „nastartuj!“ Poprvé nic, podruhé nic, potřetí nic.. Sedne do toho táta, otočí klíčkem, nastartováno. Ok, neřeším, dáváme nabíjet a hotovo. Druhým autem se pro mě o pár hodin později stavoval táta, nasednu zabouchnu, špatně, tak znovu a asi zase špatně. Prý „to je jedno, za jízdy se neotevřou a jedeme kousek“. Vystoupím, zabouchnu, špatně. Koukám, jestli tam někde něco nepřekáží, nic nevidím. Přijde táta, cvrnkne do dveří, zavřeno. To už jsem si připadala trochu jak debil a říkám, že snad radši dneska nikam nejedu, asi nemám dobrý den. No nešlo to jinak, zítra závodíme, musím sednout do auta a jedeme.

Naložily jsme s Peťou všechny věci do auta a první náš cíl byly Kyje, kde jsem měla vyzvedávat triko. Jsme v Kyjích, bereme triko, odmítáme pozvání na kafe, abychom co nejdříve vyrazily. Nastartuju, z motoru jde pára, teče voda, tady asi bude někde problém. Počkám až se auto uklidní, dovaří vodu a je mi jasné, že se musím dostat minimálně do Čakovic, tak nastartuju znovu a? Červená kontrolka, přehřátý auto. Hm dobrý, co dál? Odstavila jsem auto do stínu (v tom vedru to stejně bylo k ničemu, ale aspoň se v něm dalo sedět, když byly otevřené dveře) a zavolala tátovi. Hlavně, že jsme si večer před tím, dělali srandu, že až se v Německu něco stane, tak já zavolám tátovi a ten to přijede řešit. No tak za chvíli přijel táta, nevyřešil nic ani on, řekl „sedni do auta, jedeme domů“. Tak jsem jela, celou dobu se sevřenou zadnicí a s hlavou plnou toho, co by se asi tak mohlo stát, když je auto přehřátý a jede. No nedivila jsem se mu, já byla taky přehřátá a odmítala jsem cokoli dělat.

Cesta rovnou do servisu, kde během chvilky řekli „no jo, větrák běží, ale jenom jeden“. Co s tím? Vyměnit za nový. Tak do toho! „Nový stojí 5,5.“ „To se nedá nic dělat, já potřebuju dneska odjet a nemám čím.“ „No to je blbý, nemám ho, můžu ho objednat na ráno.“ „To je hodně blbý, ráno mám závodit asi tak 300 km odsud.“ „Tak ať ti táta půjčí tranzita.“ „Jste se zbláznil?“ .. telefonát, chvilka napětí, po které bylo jasno. Auto tu nech, dneska to bude hotový! Odcházela jsem fakt zoufalá, zralá na panáka, ale protože jsem měla za pár hodin jet, tak tohle řešení nepřipadalo moc v úvahu.

20:00 – Auto dovážím ze servisu, půlka školného v luftě, vyzvedávám Peťu a pejsky a jedeme, ať aspoň vyrazíme za světla, když už nic jiného. Neskutečně velké díky patří Autoslužbám Kukelka, že jak šéf tak servisáci udělali co mohli, mimo jiné pracovali přesčas, jen aby Novotná mohla odjet. Díky! Cesta až do Německa bez problému! Na místě jsme trochu bloudily a story o naší cestě k bráně do lesa, hledání místa pro stanování a následné hledání cesty zpátky k autu už radši ani psát nebudu, to bychom se k samotnému turnaji fakt asi nikdy nedostaly.

Locolindo

Pátek ráno, původní plán turnaje se „maličko“ změnil. Vzhledem k nesnesitelným teplotám byl turnaj zahájen (bez ceremoniálu) již v 8:00. Během dopoledne (tedy do obědové pauzy) se odběhal Speed Trial a všechny divize minimálně jedno kolo Double Elimination. Dopolední část končila kolem jedné hodiny a následovala pauza až do páté hodiny večerní. Lepší běhat ráno brzy a večer déle, než tavit sebe i psy na přímém slunci po celý den. Pátek byl Cassinky dnem. S týmem Alea – tým snů startovala v 15. divizi. Původně, podle domluvy, na pozici posledního psa a vše nám krásně šlapalo. Cassinka se snažila, navzdory vedru toho zvládla odběhat víc, než jsem čekala. Možná i díky dlouhé pauze, kdy se zvládla aspoň trochu prospat, měla na odpolední rozběhy dostatek energie, aby pomohla týmu probojovat se na třetí místo! A tahle bedna odstartovala něco, co jsem absolutně nečekala! Zde patří díky celému Alea týmu, že nás mezi sebe vzali, dali možnost Cassince startovat, odvézt si krásné ocenění a vůbec, že nás tak pěkně mezi sebe přijali.

Další den, tedy v sobotu, byly na programu hned obě dvě divize, kde běhali Funatici. Funatic Jumpers v 11. divizi s Májou a Funatic Runners v 6. divizi. Takže jsme celý den běhali z jednoho parkuru na druhý, tam se psem, tam pomáhat. Bylo to trošku náročnější, ale díky Peti, která se mi po doběhu starala o Májenku, jsem to zvládala celkem hravě. Stejně jako v pátek se začalo běhat ráno dříve, tentokrát ještě dříve, už v 7:30 a kolem jedné přišla obědová pauza až do páté hodiny večerní. Na oběd odcházeli Jumpeři s tím, že jsme ze Speed Trialu postoupili z druhého místa a náš první rozběh v Double Elimination jsme vyhráli. Tudíž krásný pocit před obědem. A musím říct, že tenhle pocit nás jen tak neopustil, naopak byl ještě posílen ve chvíli, kdy nám došlo, že oba týmy Funaticů skončí nejhůře třetí! Runneři na třetím místě už zůstali a Jumpeři ještě zabojovali o postup do finále a umístili se na 2. místě!

Takže ve shrnutí a s ohledem na předešlé roky – prvního EFC v roce 2013 se zúčastnila pouze Mája a s HT Hurricane jsme byli na 3. místě! EFC 2014 se zúčastnila Casey s týmem Dog Dragons 3, bohužel bez umístění na bedně a samozřejmě Mája s týmem HT Hurricane a tentokrát jsme se probojovali až do opakovaného finále, které pro nás končilo 2. místem! No a na závěr EFC 2015 se opět účastnily obě naše holky a tentokrát obě stály na bedně! Casey a Alea – tým snů na 3. místě a Mája a Funatic Jumpers na 2. místě. Tak zatím to šlo krásně vzestupně, tak buď je na čase, jak se říká „v nejlepším skončit“ a nebo je potřeba dalšího psa a další týmy, kteří by nás chtěli :D

Agility Competition

Vyhlašování sobotní části EFC končilo někdy kolem 22. hodiny. Pro nás to neznamenalo jít sednout, pít a kecat, jako pro většinu účastníků. Ale sednout do auta a odjet směr Scheblitz, kde bydlí Hübnerovi. Na místě jsme byly kolem 23. hodiny, daly jsme si sprchu, prohodily pár slov s Monikou, zčekli FB a šly spát. Vstávačka ráno v 7, nasnídat a opět do auta, tentokrát směr Coburg.

V Coburgu je agility cvičák doslova vedle dálnice, ale ve chvíli, kdy jste na cvičáku, nemá o dálnici ani páru. Krásný plac se zázemím, občerstvením, spoustou místa na parkování i prostoru pro rozcvičení a vychození psů. A my? My jsme měly tu nejlepší péči od Moniky a celé její rodiny! Jsem naprosto fascinovaná jejich přístupem k návštěvě. S tak přátelskou a pohostinnou rodinou se v ČR člověk jen tak nesetká. A mimo to mají moc pěkný baráček i zahradu a když člověk vyjde na ulici a rozhlédne se kolem, tak by se hned přistěhoval! Za tu péči, jaké nám bylo dopřáno a vůbec za pozvání a společnost, patří velké díky právě Monice!

No zpět k závodům. Čekaly nás dva běhy, agility zkouška a jumping. Agility klasicky pouze v konkurenci A1 týmů, jumping pak v konkurenci A1 a A2 týmů. A3 týmy mají svůj jumping, jelikož je součástí kvalifikace. Jestli jsme to pochopily správně, tak v Německu je potřeba nejprve dostat se do kategorie A3, poté se na běžných závodech kvalifikovat, čímž si tým zajistí start na kvalifikačních závodech, na které jsme zvyklí u nás v ČR. A právě A3 týmy běžely v neděli jako první, poté A2 (Casey) a nakonec A1 (Mája), v jumpingu to pak bylo lehce přeházené, nejprve A3, po nich A1 a na závěr A2.

Všechny parkury byly pěkné, žádné krkolomnosti, bylo zapotřebí jak technického vedení, tak rychlých nohou, zejm. v jumpingu. Myslím, že ostudu jsme s Májou neutržily. Po sobotě byla značně unavená, občas je to možná dobře, občas ne. V agility to skončilo odmítačkou na slalomu, jehož opravováním jsme i ztratily čas a jednou laťkou na zemi. Přesto z toho bylo 3. místo! Mimochodem, i s opravovaným slalomem jsme dosáhly druhého nejrychlejšího času, stejně tak tomu bylo v jumpingu. Ač to podle umístění na první pohled nevypadá, tak jumping se nám povedl ještě o něco lépe, náběh zvládla luxusně na poprvé, jedna laťka bohužel letěla a v jednu chvíli Mája vyběhla dál, než jsem čekala, ale nakonec to zvládla ukočírovat a ta jediná chyba nás v konkurenci nejen jedničkových, ale i dvojkových psů vynesla na 4 místo. :)

Aqua Limpia LocolindoSečteno, podtrženo, moc šancí jsme těm kolem nedaly :) S Cassinkou jeden běh na EFC, bedna. S Májou jeden běh na EFC a dva běhy na agility, 3x bedna (vyhlašují a oceňují i 4. místo). A Peťa s Casey? V agility na tom byly velice podobně, obsadily 3. místo! V jumpingu bohužel disk, Cassinka si myslela, že si spletla tunel, tak se vrátila a jelikož šlo o tunel, kde jsme si mohly vybrat směr, tak si Peťa neuvědomila, co tam proběhlo a pokračovala dál. Velká škoda toho, protože nebýt této chybičky, šlo by o čistý běh! Kompletní výsledky najdete na stránkách agility klubu Coburg.

Po závodech ještě nafotit pár fotek do rodinného Locolindo alba a pak už jenom opět sednout za volant a hurá na více jak 4hodinovou cestu domů. Konečně za světla!

Závodní sezóna začala

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..
Fitmin Welcome Summer DDFW
5. Morava DiscDog Distance
Calibra DiscDog Challenge
Agility intenzivka s Luckou Dostálovou
Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..

Fitmin Welcome Summer DDFW

Aqua Limpia Locolindo - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

První dogfrisbee závody v roce. Závody, které odstartují sezónu. Občas jsou i na sněhu, za větru, prostě je vidět, že zima ještě neskončila. Letos nám to ale vyšlo celkem pěkně. V sobotu to byla paráda, v noci prý byla zima, ale to jsme seděli v klubovně a o zimě nic nevím. Kolem třetí ráno už bylo i ve spacáku dobře, takže poučení pro příště, choďte spát až k ránu, bude líp. Neděle i byla trochu horší, ať jsem na sebe nabalila kde co, stále byla zima. O výsledcích asi není potřeba nic psát, to už bylo zmíněno v novinkách.

5. Morava DiscDog Distance

Majetín původně vůbec v plánu nebyl, je to přeci jen trošku daleko. Na welcome začali řešit, jak byl Majetín loni super, tak mi to začlo být trochu líto, ale pořád jsem to nějak neřešila. Až pak nějaký týden (?) před Velikonocemi jsme si řekli, že bychom tam mohli vyrazit. A taky že jo.

Chelsinka hárala, takže na závody jela jenom Mája. No a o výkonech, o těch tentokrát snad radši nemluvit. Asi velká zima nebo co, ale prostě takovou tragédii jsem u nás snad ještě nezažila. V dartbee slabých 40 bodů, v mini první kolo ještě jakž takž, v druhém kole jediný chycený disk. Co to jako bylo? Že bych házela až tak zle, to neznám. A ne, chudák Mája za to nemohla. Trošku jsem si spravila náladu při nedělním timetrialu, kde jsme se kvalifikovali a kupodivu nevypadli hned v prvním rozhozu, ale až v druhém. Ve výsledku je z toho 7. místo z 45 závodících týmů.

Mimo jiné jsme ten víkend zvládli i Kanjam turnaj. Vlastně poprvé, co jsem to hrála ofiko a ne jen tak při nějakém tréninku. Prali jsme se s tím, ale na finále to nebylo. Takže tomu dávám šanci taky někdy příště.

Calibra DiscDog Challenge

Tým Kokolindo 2. místo v paralelním DartTrialu - Aqua Limpia Locolindo a Fa Mulan From Let's Border - Calibra DiscDog Challenge 2015

Po loňském roce, kdy jsem zvládla jedny jediné frisbee závody v sezóně, si letošní rok zatím pěkně užívám. Co dva týdny na závodech, to je prostě paráda! Začíná mě mrzet, že další, na které se zvládnu dostat, jsou až víc jak za měsíc.

No a Calibra? Chelsinka stále hárající, já přihlášenou Máju a Atíka, kterého máme dlouhodobě na hlídání. Do Židlochovic jsme jeli závodit pouze na sobotu, protože na neděli byla naplánovaná agility intenzivka s Kristou Původou už někdy o Vánoc asi, takže to se mi úplně rušit nechtělo, ale na Calibru jsem prostě chtěla jet, jeden den musel stačit.

Pro jistotu jsme dorazili už v pátek, abychom mohli popít, když druhý den neřídím. Vzhledem k tomu, že mi někdo (kdo to mohl být?) vypil všechnu vodku mezitím, co jsem se ujala funkce vrátného a starala se o ty, co dorazili na místo až v noci, tak jsem vlastně dopadla ten večer docela dobře. Tak jistou hladinku to nabralo, ale všechno vím, všechno jsem zvládla a všechno si pamatuju :D

V sobotu nástup na plac, jeden pes dartbee, druhý pes dartbee, jeden pes mini, druhý pes mini a abych toho neměla málo, tak prý ještě třetí pes mini. Uf, nějak jsem nevěděla, kterého psa mám kde brát dřív. Tentokrát nám taky trochu foukalo, ale asi to nebylo tak hrozné,  nebo už jsem se tomu zvládala přizpůsobit a výsledky, alespoň ze začátku, nebyly tak děsivé. S Májou jsme v prvním kole supermini zvládly mít hned dva chycené disky za 4,5 bodu, tzn. poslední zóna, o které jsem si mohla nechat jen zdát. Ještě to dostat do středovky a příště to máme za 5! S Atíkem bylo první kolo taky moc pěkné, v součtu 18 bodů, pěkně našlápnuto. Druhé kolo jsme ale totálně zazdili :( S Atíkem jsme se nějak nebyli schopni domluvit a tak z toho nebyl ani jeden (fakt ani jeden :( ) chycený disk. S Májou taky žádná sláva, už mi to fakt nějak nelítalo a s jedinou Cassinkou jsme to zvládly udržet téměř podobně, jak v prvním kole.

No a dartbee? S Májou budeme muset nějak vypilovat techniku. Tak to bylo nějakých 90 bodů. Zato s Atíkem jsme postoupili dál z 2. místo s naházenými 220 body! To jsem nikdy s žádným psem nedala. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal to! V rozhozech už to pak bylo o fous horší, ale přesto se nám povedlo probojovat do finále. Tam už jsem to ale zazdila zase já, Aťas buď chytal mimo terč, nebo mu to nevyšlo. Takže jsme si odvezli 4. místo.

Heart Attack Bohemia Patrix - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

A ještě bych málem zapomněla, v sobotu se ještě závodilo v jedné kategorii a to Paralelní DartTrial. Je to štafeta, kdy v týmu jsou dva psi se svými páníčky a nejdřív musí mít jeden pes chycený disk ve vyznačeném poli a pak i ten druhý pes. Funguje to jak u TT, nejprve „kvalifikace“, podle které se utvořili dvojice do pavouka a pak už vyřazovací systém. Tady jsme nastoupily s týmem Kokolindo, tedy já a Mája a parťáky nám dělala Peťa se Shishou. A na závěr dne jsme si vybojovali 2. místo! Juchuu, poprvé na bedně českého dogfrisbee :D

Pár fotek z Calibry od Peti Pekárkové najdete zde..

Agility intenzivka s Luckou Dostálovou

Velikonoce byly plné psů, jinak už to u nás ani neznám. Po víkendu na frisbee závodech v Majetíně, jsme na velikonoční pondělí ráno vyrazily s Májou na intenzivku s Luckou Dostálovou. Počasí nám ani tady moc nepřálo. Víkend byl náročný, foukal vítr, občas sněžilo, ale sníh se na zemi nedržel. V Praze už ale jo, v pondělí začalo během dopoledne sněžit a původní hlášky „lepší sníh než déšť“ už nějak přestaly platit. Intenzivka byla pod tlakem počasí ukončena dřív a přesunuta do haly na pandičkách. Mája toho za sebou měla dost, únava po víkendu na ní byla vidět a představa, že jí ještě dorazím polštářky? To raději ne. Takže jsme sbalily zasněžené věci a vyrazily domů.

Přesto, že jsme nemohli využít veškerý čas, který byl v plánu, tak jsme si pěkně zaběhali a načerpali od Lucky alespoň něco. Když jsem se postavila na plac a začala procházet, nevěřila jsem, že by některé úseky Mája zvládla, resp. Mája možná jo, ale ne my dvě spolu. Pravda, nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že jsme se s tím celkem obstojně prali.

Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Aqua Limpia Locolindo - agility intenzivka s Kristou Půdovou - Ptýrov 2015
foto: Peťa Pekárková

Jak už padlo při Calibře, v neděli jsme ráno vyráželi směr Ptýrov a intenzivka s Kristou. Trochu jsem se bála, že to bude náročné jak na ty Velikonoce s Luckou, ale tentokrát byla Mája asi odpočatější. Takže na tréninku se snažila, co jí síly stačily.

Přijeli jsme na místo o pár minut později, prohlídka parkuru byla v podstatě extra pro mě, motala jsem se tam sama a nebyla si schopná zapamatovat, která překážka následuje. Parkur o 30 překážkách, proč ne, rozdělíme si to na části, to je jasné, ale kam to sakra vede? No nešla jsem na řadu první, šla jsem asi čtvrtá, takže jsem měla vždycky dost času naučit se, kam to zrovna pokračuje. A dobrý, nějak to šlo. Dokonce bych řekla, že od října/listopadu, prostě od minulé intenzivky s Kristou, jsme udělali poměrně velký kus práce a tentokrát nám to opravdu běhalo líp, než minule. Video bohužel není, trochu mě to mrzí, ale nečekala jsem, že by to stálo za shlédnutí, tak jsem ani neřešila natáčení. Škoda, příště budeme asi muset natáčet..

A zde je pár fotek z intenzivky, taky od Peti Pekárkové.

Agility intenzivka s Peťou Častovou

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni. (…)

O víkendu jsme se zúčastnily agility intenzivky s Peťou Častovou, která se konala v Praze na cvičáku OSA Panda. Trénink byl dvoudenní, tak jsme pro tentokrát přihlásila obě své holky na oba dny. Ve chvíli, kdy jsem pak posílala platbu, tak jsem si říkala, jak jsem to mohla udělat. Kde na to má člověk pořád brát peníze? No chceme trénovat, musíme to nějak zvládnout.

V sobotu jsme tedy dorazily do Motola do haly. Měly jsme malé zpoždění, takže sotva jsme přijely, ubytovaly psy do kennelky a šly na prohlídku parkuru. Parkury byly taková Petina klasika. Nic jednoduchého, pár záludností, které jsme ale s její pomocí nakonec všichni zvládli. Někdo lépe, někdo s větší pomocí, ale nakonec všichni.

Mája byla neskutečně nadšená, že něco dělá. Zimní pauza na ní je tentokrát hodně znát. Zpočátku mě nechtěla moc vnímat, chtěla hlavně běhat, ale nakonec jsme se domluvily a běhalo se dobře. Tentokrát jsem ani neměla problém s tím, že bych nestíhala někde být včas, asi fakt dobré parkury. Problémy byly ty, které nás už nějakou dobu trápí – outy a „najdi si sama tu díru do tunelu, někde tam je“. Občas jsme shodily nějakou tyčku, občas i bočnici, to se prostě stane. Ale už to nebylo tak tragické, jako třeba před rokem.

Chelsea měla parkury zjednodušené. Přeci jen toho ještě tolik nezná a mé vedení občas úplně nechápe. I tak nám ale Peťa chystala sekvence, u kterých jsem říkala „No, tak to nedáme, ale jak myslíš“. No a nakonec jsme to taky všechno zvládly! Chelsea běhá momentálně na nejvyšší Mka, tzn. na výšku překážek 45 cm. Pomalu, ale jistě se posouváme na hranici, která pro ní bude ta závodní, tedy na Lka. Zatím má Chelsea krásnou rezervu a neshazuje. Pravda ale je, že občas, než by blbě skočila, tak radši tu překážku vyhne úplně :D Takže tady máme úkoly taky jasné – naučit jí větší fixaci na překážky a stejně jako s Májou, zapracovat na outech.

V neděli už jsem do haly dorazila pouze s Chelsou. Mája se válela doma a léčila si sedřené polštářky ze sobotních běhů. Nevím, co tam ta holka na umělce dělá, ale pokaždé, když tam takhle běháme, tak si je sedře do krve. Tentokrát zvládla všechny čtyři :( Už to má dobré, zacelené, některé ještě trochu slabší, ale už jí aspoň chození není nepříjemné.

Po sobotním běhání, kdy ve skupině pěti psů jsem běhala se dvěma, jsem byla naprosto vyřízená a při posledním běhu s Chelsou jsem po doběhu padla, že už fakt nemůžu a mohly bychom končit. V neděli to byla pohoda, běhání jen s Chelsou, to bylo snad za odměnu, že jsme se den předtím tak snažily. No a když nám to všem v sobotu tak šlo, tak jsme v neděli zvládly i něco natočit. O to víc mě mrzí, že netrénovala i Mája, ale tak aspoň s Chelsou máme video.

Agility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - sobotní parkuryAgility intenzivka s Peťou Častovou v Praze - nedělní parkury

Super psi na agility nebo agility u Superpsa?!

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :) (…)

Volná neděle, žádná práce, žádné povinnosti. Tak jsme si díky Páje zařídily v Lysé nad Labem agility trénink s Peťou Vyplelovou. Já se dvěma psy, Peťa se dvěma psy a Pája s Báďou. No a rázem bylo plno. Takže taková malá soukromá intenzivka.

Počasí nám vyšlo na výbornou. Na cvičáku jsme pomalu odkládali vrstvy, ale až k tričku to nakonec nevedlo. Ale i tak, běhat v únoru venku v mikině, naprostá parádička! :)

Prvně nám Peťa postavila sekvenci skoček a tunelů pro zkušenější psy, tedy Máju, Casey a Báďu. To jsme si každý odběhali, jak jsme zvládali. S Májou jsme se přiučily i nějakou tu práci na jedné skočce, než jsme vyrazily na celou sekvenci. Nakonec ta sekvence nebyla tak hrozná, jak jsem se toho prvně bála, jen bylo vidět, že jsme parkur dlouho neviděly (teda hlavně já).

Pak šla na řadu Chelsea se Shishou. S Chelsinkou jsme zkoušely jak práci na jedné skočce, tak i na dalších. K sekvenci jsme se nedostaly, protože jsem chtěla zapracovat spíš na tom, aby mě vůbec vnímala a nedělala chyby. Celé zkouškové nejen, že jsme necvičily, ale vůbec jsme spolu byly hodně málo, tak je taková roztěkaná. Nakonec to ale zvládla krásně a dokonce měla i pěkné odložení :)

V druhém kole si Chelsea probíhala sekvenci tunýlků. Světlý tunel, černý tunel, nic nedělá problém, pohodička :) Jak jsme běhaly venku, tak to vůbec neřešila. Holt ta hala je o něco horší, tak to máme ale u obou holek. No a Mája si pak ještě procvičila zóny na kladině a slalom 2×2. Konečně to vypadá, že se k tomu dokopeme, hneme se z místa a dostaneme se na první tyčky v rovince!

A opět se to neobešlo tak úplně bez úrazu. Pejsci jsou živí a zdraví, vše v pořádku. Panička je trochu pokousaná, samá modřina. Když už se psiska naučila, že se chytá hračka a ne paničky ruka, tak mi musela Chelsea zdrhnout z parkuru zrovna v době, kdy jsem u sebe neměla žádnou hračku. Takže jsem ji navnadila „na sebe“. Prostě jsem zdrhala. Nabrala pěknou rychlost za mnou, ale nečekala jsem, že až mě doběhne, tak mě celou sežere. Štípání do rukou, do nohou.. achjo.. no poučila jsem se, pak už jsem měla v kapse míček celý zbytek dne :D

Děkuji všem dnešním účastníkům, Páji za domluvení, Peti za trénování a snad se tam ještě někdy objevíme :)

Video sestřih od Páji je zde >>

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova

Chelsea je prostě zlatá

Opět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet. (…)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemOpět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet.

Druhá část už se moc nevedla. A usoudila jsem, že si ráda zajdu na závody, kde to závisí na psovi, případně na mém vedení (viz. agility) nebo házení (frisbee), ale abych měla i já něco dělat, to pak nejde :D Přeskočit překážky, oukej, ale s Májou na vodítku? Když jí celou dobu učím, aby na mě nečekala a makala dopředu? Nebo slalom, učit to psa super, ale abych ho probíhala já, to není ono. A v součtu jsme se tedy s Májou umístily na krásném 6. místě z nějakých 20 účastníků.

Pak nás ještě čekala soutěž družstev, kde bylo pět dvojic (psovod – pes). Šlo o soutěž na rychlost, taková štafeta, asi netřeba popisovat. Každopádně máme rychlé psy i nohy, takže alespoň tuhle soutěž jsme vyhráli! Ze závodů jsme si tedy odvezli všichni nějakou maličkost a pak dort.

V sobotu se to zatraceně protáhlo. Závody samy o sobě byly dlouhé i zpracování výsledků trvalo dlouho. Takže domů jsme se dostaly až někdy k večeru. Pak ještě vyvenčit Chelsea a pak už jenom lehnout a umřít. Ráno nás čekalo vstávání kolem šesté hodiny, takže nic moc vyhlídky.

Posilnění před nedělními závody - snídaně byl dort, co jsme vyhrály v sobotuProč vstávat tak brzy? Abychom dorazily včas na prezenci agi závodů v Lysé nad Labem. V létě jsme byly s Májou a s Lenkou a její Fleur na tuším prvních neoficiálních agility závodech, které se v Lysé konaly. Byl to tenkrát prima den, pěkné závody, skvělá organizace. Žádný úspěch, ale přesto spokojenost. Tak jsme si řekly, že vyrazíme znovu. A vzhledem k tomu, že jsou tam i závody štěňat a to jen do věku 12 měsíců, tak jsem toho i chtěla využít, ať si Chelsinka trochu zasoutěží, dřív než jí bude rok. Tunýlky i obíhání kuželů zná, tak to přeci nebude problém.

Závody probíhaly podobně jak ty minulé. Nejprve běžela štěňátka svůj první běh, pak začátečníci S, M, L jumping a pak štěňátka druhý běh a začátečníci agility. Jediné, co se změnilo, tak že začátečníci dostali ne jednu zónovku, ale dvě. Minule to byla kladina, tak nějak jsem počítala, že teď taky, ale dostaly jsme i áčko. No jo, bylo skočené, jinak to dopadnout nemohlo. Snížit ho odmítli, i ti prckové, co běhali na XS, tak měli plnou výšku. Že jde o začátečníky jim v tomhle asi nevadilo.

Chelsea zvládla oba běhy na jedničku! Pro mě osobně jsou oba běhy čisté, i když podle oficiálních výsledků máme v každém jednu chybu. Ale tu jsme si daly dobrovolně už na startu – v obou parkurech byl zařazený látkový tunel s tím, že pokud chceme, aby pomocník přidržel látku, že to může být, ale bere se to automaticky jako chyba, tzn. 5 trestných bodů. Ale vzhledem k tomu, že Chelsea by se mi pravděpodobně vrátila (ještě neproběhla látkový tunel nikdy sama, ona ho ani mockrát ještě neměla šanci probíhat) tak jsem řekla, že chci, ať mi ho zvednou. Jinou chybu ani odmítnutí jsme neměly! A oba běhy jsme měly nejrychlejší čas! Rezervu na druhý nejlepší čas cca 3 vteřiny. Čekala bych cokoliv, čekala bych i to, že jsme schopné zaběhnout parkur bez chyby, ale rozhodně bych nečekala, že budeme mít nejlepší čas! Překvapilo mě to, možná doslova šokovalo, ale mile :)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad Labem - 2x 1. místoChelsinka tedy obsadila dvakrát první místo, součet běhů se nedělal. Odvezla si domů dvě zlaté medaile, nějaké krmení, dobroty a různé reklamní věci pro paničku. A kytičky pro maminku.

S Májou už to tak krásné tentokrát nebylo. První běh, to jsme toho víc zkazily než zvládly, aspoň mám takový pocit. Prý běhací parkur, no, když se to dělá bez chyb, tak se člověk asi fakt proběhne, nebo když má pomalejšího psa. Já věděla naprosto přesně, že „tady nesmím běžet, jinak shodí překážky“ a „tady si musím dát náskok, jinak to nestihnu“ apod. No jenže hned u třetí překážky jsem uhnula dřív, než Mája vběhla do tunelu a už to začalo. Já nebyla rozběhnutá, tak jsem nebyla tam, kde jsem měla být, tak jsem Máju poslala špatně, ta zazmatkovala, nevěděla kam jít a zas a zas a zas. První místo od konce, taky dobré, ne?! :D Někdo tam být musí, tak proč by ne my.

Druhý běh už byl lepší, škoda, že zrovna v tom druhém bylo áčko. Prý jsme měly 1 chybu a 2 odmítnutí, já bych spíš řekla, že 2 chyby a jedno odmítnutí, ale v součtu to vyjde nastejno. To skočené áčko, jednu skočku nějak nechtěla a pak mi z tunelu vyběhla vpřed, ani se neotočila a zamířila si to rovnou na tu překážku, co byla asi 15 metrů za tunelem. Jak kdyby se v ní probudilo něco z Cassky, protože tohle ona normálně nedělá :D No takže ve druhém běhu jsme byli na 5. místě.

Celý den přemýšlím čím to, že ten první běh byla taková rozjetá a nesoustředěná. Já byla taky, já z toho, že ten pes není v pohodě. A ona? Jestli to bylo ještě pořád únavou ze včerejška? Nebo tím, že chvilku před během jsme se tam potkaly se psem, kterého absolutně nemůže vystát (netuším proč, poznala ho na Svojanově a kdykoli byli poblíž sebe, šli do sebe oba dva :( teda krom chvíle, kdy se cvičilo, to zvládli oba jít u nohy a míjet se v pohodě). Možné je obojí a možné je i to, že jí vyvedlo z míry něco jiného, čeho jsem si nevšimla. Před druhým během jsem jí nechala v autě delší dobu, vzala ji k parkuru až ve chvíli, kdy před námi byli jen dva psi, hrála si s ní a už to bylo lepší. Teď leží, je tuhá, usíná aniž by chtěla. Asi toho na ní bylo na ten víkend fakt moc :(

Video – Chelsea

Kompletní výsledky Chelsea / Kompletní výsledky Máji

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemAqua Limpia Locolindo - Agility závody Lysá nad Labem

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

A bude to agiliťák!

Včera jsme s Chelsinkou poprvně vyrazily na agility trénink. Věděla jsem, že do tunelu nevběhne naprosto bez problémů, jak to udělala Mája. Tak nějak jsem čekala, že budeme celou hodinku řešit, jak ji do toho tunelu dostat. Ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Je to holka šikovná a neustále mě překvapuje! (…)

Včera jsme s Chelsinkou poprvně vyrazily na agility trénink. Věděla jsem, že do tunelu nevběhne naprosto bez problémů, jak to udělala Mája. Tak nějak jsem čekala, že budeme celou hodinku řešit, jak ji do toho tunelu dostat. Ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Je to holka šikovná a neustále mě překvapuje!

Nejprve jsem vzala pamlsky a že to zkusíme čistě přes shaping – za zájem o tunel přijde odměna. To sice fungovalo, ale holt pamlsky nejsou v rušných situacích tak super odměna. Holka malá to měla těžké. V době, kdy měla cvičit, ji po parkuru chodili další lidi, kteří si dělali prohlídku, a vedle parkuru štěkaly dvě šílené beardetky, že chtějí běhat. Tak chudák nevěděla kam dřív. Do tunelu nakoukla, dala tam packu, dvě, ale dál se jí nechtělo.

Tak jsem se vykašlala na pamlsky, vzala jsem hračku, kterou už očividně miluje mnohem víc (hurá!! toho jsem se snažila dosáhnout)! No jo, ale shaping a odměňování hračkou, to není moje silná stránka. Tak jsme si u tunelu prostě hrály. Přetahovaly se, pak jsem ji hračku sebrala, hodila ji na začátek tunelu, ať si pro ni dojde a došla! To jsme párkrát opakovaly a když jsme věděly, že za hračkou si půjde, tak jsem ji dala Verče a Chelsinku jen navnadila a poslala do tunelu. A ona bez problémů běžela za hračkou! Tohle jsme udělaly dvakrát a pak už jsme pomoc nepotřebovaly, pak už jsem Chelsea navedla do tunelu, pobídla ať běží a na konci ji dala hračku sama.

Začínaly jsme na cca 3m tunelu, když to zvládala, zkusily jsme látkový (Verča nám držela látku!). No a když už běhala celkem sama, tak jsme zkusily i těžší level – tmavý 5m tunel. Zpočátku nejistota, jako snad všude jinde. Ale překousla to a běhala pak i tenhle „strašidelný“ :)

Poslední náš běh už zvládala krásně, 2x krátký tunel, 2x látkový a 2x dlouhý tmavý tunel. Jen u tmavého tunelu trošku zaváhala, ale jinak super. Měla jsem z ní ohromnou radost!!

Při posledním běhu jsem s ní zkoušela odpočítání a jen nakročení k tunelu a nezastavila se, stejně šla i když já vedle ní neběžela! Příště (možná už za týden) v tomto budeme pokračovat, ať se na tunelu víc osamostatní :) A zkusím do té doby už sehnat tu kameru, ať se můžu pochlubit, jaká je šikovná! :)

Trochu výcvikový víkend

Aby to nevypadalo, že jsme se zavrtaly do zimního, nebo zatím ještě podzimního, spánku, tak si říkám, že by to chtělo dát zas trochu vědět, jak si žijeme. No a žijeme si v rámci možností dobře.

S Chelsea chodíme stále ještě pravidelně každou neděli na cvičák. Výjimka bude následující dvě neděle, 7. října totiž máme krajskou výstavu s Májou a o týden později vyrážím na pár dní na dovolenou (aneb jak si z nepříjemností udělat věci příjemné? Nazvěte je tím, co máte rádi.) Na cvičák beru salám, aby měla holčička malá velkou motivaci se mnou spolupracovat. A docela to funguje, fakt se snaží! A už moc dobře chápe, když se blížíme ke cvičáku. Posledně mi už pár set metrů před cvičákem brala dráhu, že běží za kamarády. Tak jsem se jí musela schovat, jak na mě viděla, neměla důvod se vracet. Když jsem zmizla z obzoru, hned vystřelila hledat. Na cvičák mě doslova odtáhla, ale aspoň jsme mohly v praxi využít toho, jak nás Peťa Marečková v sobotu učila netahat na vodítku. Ale o tom až za chvíli. (…)

Aby to nevypadalo, že jsme se zavrtaly do zimního, nebo zatím ještě podzimního, spánku, tak si říkám, že by to chtělo dát zas trochu vědět, jak si žijeme. No a žijeme si v rámci možností dobře.

S Chelsea chodíme stále ještě pravidelně každou neděli na cvičák. Výjimka bude následující dvě neděle, 7. října totiž máme krajskou výstavu s Májou a o týden později vyrážím na pár dní na dovolenou (aneb jak si z nepříjemností udělat věci příjemné? Nazvěte je tím, co máte rádi.) Na cvičák beru salám, aby měla holčička malá velkou motivaci se mnou spolupracovat. A docela to funguje, fakt se snaží! A už moc dobře chápe, když se blížíme ke cvičáku. Posledně mi už pár set metrů před cvičákem brala dráhu, že běží za kamarády. Tak jsem se jí musela schovat, jak na mě viděla, neměla důvod se vracet. Když jsem zmizla z obzoru, hned vystřelila hledat. Na cvičák mě doslova odtáhla, ale aspoň jsme mohly v praxi využít toho, jak nás Peťa Marečková v sobotu učila netahat na vodítku. Ale o tom až za chvíli.

Přes týden jsem měla školu, v sobotu plánovaný seminář pozitivní motivace právě s Peťou. Rozhodla jsem se, že na seminář si vezmu i malou Chelsea, ať se taky holka pěkně učí! Takže jsem se v pondělí sebrala s oběma psy a s kennelou jsem vyrazila do Brna. Ještě, že nikde nepřestupuju, bych cestou musela buď zahodit kennelu nebo zabít psy, jinak by to asi šlehlo se mnou. No s trochou štěstí a pomoci Peti Pekárkové, jsme to nakonec zvládly a dostaly se v Brně na byt.

V pátek ráno nám začal ten výcvikový víkend. Zatím „pouhou hodinou“ agility, také s Peťou. (Přicházela jsem s tím, že trénink trvá hodinu, doma jsem zjistila, že jsme tam byly přes dvě hodiny!) Tam jsem s sebou brala jen Máju, Chelsinka má na to ještě času dost. I když, jak u kterého trenéra, zpětně mi bylo líto, že jsem jí nevzala s sebou. Máju jsme na tréninku trochu potrápily, ať holka přemýšlí a snaží se. To je snad jediný agility cvičák, co znám, kde se takhle se psy funguje. „Vydrž, ať to vymyslí“ jsem v pátek slýchala docela často. Protože když se něco nepovedlo napoprvé, hned jsem to vzdávala. Tedy ne, že bych se na to chtěla vykašlat, ale že jsem nezůstala stát, jak jsem měla a hned jsem se rovnala, že to prostě nevyšlo a zkusíme to znovu.

Ten den jsme toho moc nenaběhaly, vlastně já vůbec nic. Naopak jsem se učila vést psa v klidu, s tím, že si jen nakročím, otočím tělo apod. Teda povím vám, to je snad náročnější, než naučit se stíhat rychlou borderu. „Jak to stojíš? Kam ti směřují nohy? Kam to ukazuješ? Počkej na ní!“ .. aneb, důkaz toho, že chybu dělá vždycky psovod :D S tímhle tvrzením naprosto souhlasím, věřím, že kdyby si Máju vzal kdokoliv zkušenější, zaběhne s ní parkur o mnoho líp. Já se v tom musím naučit chodit a to bude ještě tvrdá dřina! .. Sakra já chci takové tréninky v Praze!!

V sobotu nás čekal již zmiňovaný seminář pozitivní motivace. Ráno nestíhačka, když už jsem stihla nějakou tramvaj, tak nás nevzali, takže jsem nestihla autobus. Když už jsem teda byla včas tam, kde jsem si myslela, že mám být a čekala na autobus, co jel o půl hodiny později, tak jsem v čas odjezdu zjistila, že z nějakého nepochopitelného důvodu vyjel z jakési uličky a mizí v dáli. Zavolala jsem si o rychlou pomoc a dostalo se mi vysvětlení, že autobus má objížďku a staví jinde. Prima, další půlhodina čekání na autobus.. Na seminář jsem dorazila s hodinovým zpožděním, ale byla jsem ráda, že vůbec!

Přišla jsem o pár slov z teorie, doufám, že o nic zásadního, co bych ještě nevěděla. Trochu jsem se bála, že když už nejsem ten „úplný začátečník“, že mě teorie bude nudit, že se na to nebudu soustředit nebo tak něco, ale obavy byly zbytečné. Peťa to vyprávěla tak, že nešlo neposlouchat. Doplňovala teorii vlastními příklady, kdy to aplikovala na svých psech, takže jsme hned věděli, co konkrétního si pod tím představit.

Po teoretické části se přešlo ke hře, zatím bez psů. Rozdělily jsme se do dvojic, kdy vždy jeden z nás hrál psovoda a druhý psa. Pes byl na chvíli vyslaný dostatečně daleko od zbytku skupiny, která pro něj vymyslela úkol. Pak se zavolal zpět a měl splnit to, co se po něm chtělo. Ovšem bez jakýchkoliv instrukcí. Jediná nápověda bylo klikání psovoda. Učily jsme se fungovat s klikrem. Zní to vcelku vtipně, jak učit se s tím fungovat, prostě krabička, kterou mačkám a vychází z toho „klik“. Ale ono to tak jednoduché taky není. Při této hře bylo moc hezky vidět, kdy klikáme pozdě, kdy brzy, kdy třeba zapomeneme kliknout úplně. A taky, jací jsou ti psi chudáci, když po nich pak něco chceme. Vůbec se nedivím, že to Máju tak nebavilo, když ani dnes neumím správně klikat. Možná proto klikr nepoužívám a radši si s ní „povídám“ :)

Po téhle hře přišlo na řadu praktické procvičování s pejsky. Peťa nám vysvětlovala a ukazovala různé hry, které se psy můžeme hrát. My jsme si je pak mohly následně vyzkoušet. Resp. některé jsme mohly, kdo chtěl, některé pak dělaly už všichni. Ono totiž třeba takové hry s klecí se moc nedaly nechat každému, když tam byli psi větší, než Ájky klícka. Ale Chelsinka se do ní ještě zvládla vměstnat a to vcelku rychle a bez problémů :) Však dneska se mi i povedlo docílit toho, že sama vlezla do zadní části boudy, už ne za pamlskem, ale nejdřív pes a pamlsek až následně jako odměna!

Závěrem, seminář byl super! Jsem moc ráda, že mi konečně někdo dokázal souhrnně vysvětlit, v čem která hra spočívá a k čemu to je dobré. Ukázat, jak ta která hra má vypadat a zodpovědět veškeré otazníky, které se mi kolem toho vznášely. Peti patří veliké díky! A budu doufat, že bude i nějaké pokračování, které se mi bude hodit i časově, ať toho můžeme dál využít.

Fotky ze semináře

V neděli jsme ráno opět vyrážely s Chelsea na cvičák, o tom už jsem se zmiňovala, není třeba opakovat. Kolem poledne jsme vyrážely ale na další. Konkrétně ke Kačce Lerlové na skokovou gymnastiku. Mája už to trochu zná, tak jsme byly dál potrénovat. Chelsea jela taky, ať se s překážkami trošku seznámí. Ještě je to malý prcek, tak neměla klasické skočky, jen takové.. jak to nazvat.. obloučky na zemi. Jak kdyby se mezi bočnice položil okap. Tak přes to „skákala“. Při přivolání to bylo super, to jí šlo moc pěkně! Ale vysílačku na hračku zatím ještě nemá, moc nechápe, že jako já neběžím s ní a posílám jí někam pryč. Takže s tím jsme trošku bojovaly. No aspoň vím, co doma trénovat.

No a dneska jsme byly s Májou zas po nějaké době na tréninku flyballu. A na ještě delší dobu je to náš poslední trénink. Teď jen doufám, že se ještě tenhle rok na trénink dostaneme.. Na tréninku nám bylo řečeno, že už nás tam nemají co učit. Takže příště už budeme trénovat s nějaký pejskem, co to umí a budeme učit střídačky! Dokonce Máju dneska pochválila i paní, která prý nemá vůbec ráda bordery, takže to je pro nás veliká čest! :) (škoda, že Katka nás včera na skokovce moc nepochválila, že Mája prý skáče jak na flyballu :D asi se bude muset nějak naučit, které překážky jsou k čemu)

Na jedné pacce si strhla drápek a tu druhou má zavázanou, aby to nevypadalo blbě

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka. (…)

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka.

Cesta tam

Že na Svojanově bude veselo, jsem se přesvědčila ještě před tím, než jsme vyrazily z domova. Lenka s psiskama pro mě přijela autem až k domu. My potřebovaly naložit věci, psi si chtěli hrát, tak jsme je mezitím vypustily na zahradu. Za chvíli se vrátila Quince, z které proudem tekla voda. Podle slov Lenky prý vodu nemá ráda, ale u nás očividně skončila v bazénu. Trošku nám tam shrnula nataženou plachtu, tak jsme to pak s Markem napravovali a do toho přiběhla Májka s míčkem. Míček hodila do bazénu na plachtu a Fleur šup za ním. Plachta šla samozřejmě pod tíhou psa hned pod hladinu a Mára poskytoval první pomoc, aby ji vytáhl zpátky ven. No pěkně nám to začínalo. :)

Cesta tam byla překvapivě klidná a rychlá. Na místě jsme vyřídily doplatky a Lenky ubytování, zavřely jsme tam všechny psy a vyrazily do Mohelnice pro Peťu a Casey. Trochu jsem se bála nechat štěně se třemi borderkami na jednom pokoji, ale vypadalo to, že to zvládly dobře. Najít v Mohelnici vlakové nádraží byl trošku oříšek, ale nakonec jsme to stihly dokonce i dřív, než Peti vlak.

V sobotu už ani nevím, co jsme po zbytek dne dělaly. Určitě jsme se byly koupat, Chelsinka poprvé plavala! Sama do vody vlézt ještě nechce, ale odnést se tam v klidu nechala a kupodivu jí nešlo o to, dostat se co nejdříve na břeh, ale dostat se za paničkou, která jí volá někde „z prostřed“ rybníka. Po koupání Čičina trochu nedobrovolně zalezla do klece, kde během chvilky usnula a vůbec jí nevadilo, že je tam sama zavřená. A vůbec mě překvapila, doma to byly hysterické záchvaty, když zjistila, že je zavřená v kennelce a tady spala v kleci každou chvíli a především každou noc tam byla úplně sama a nikdo jí nechyběl.

Výcvik

V neděli nám ráno začínal s Májou výcvik. Nejdřív jsem byla ráda, že to nemám jak Peťa (první cvičení v 6 ráno), ale že můžu spát až do snídaně a po snídani hurá na agility. Z agi rovnou na vystavování, kde jsem si prostřídala oba dva psy a pak byl tak akorát čas na oběd. Jenže od dalšího dne začaly tréninky flyballu a tak jsem po zbytek týdne vstávala v 6 hodin, abychom zvládaly být v 6:30 už na place. A Peťa? Každé ráno típla budík a já jí pak tahala ze spacáku na snídani.

Po obědě jsme měly už větší volno, čekala nás chvilka poslušnosti a pak vlastně až po večeři agility. Takže odpoledne jsme využívaly tak různě ke koupání v rybníce, nějakému tomu povídání a víc nevím, asi mám výpadky paměti z únavy.

Večer či noc

Večery jsme často trávily nějakou přednáškou, jednou to bylo o flyballu, po zbytek o výstavách, a pak taky v restauraci, poháry, palačinky, točená limonáda a dost divná obsluha. Že se divně tvářili, to bych ještě zvládla, ale když nám každou chvíli (a postupem týdne čím dál víc) nosili jiná jídla, než byla objednaná, to mě fakt bavilo. No a při posledním večeru, to snad ani nedokážu slovy popsat.. „no ale ten přírodní řízek měl být s hranolkama a ten druhý s kroketama“ „aha“ .. o 2 minuty později přinesli hromadu hranolek s miniaturním řízkem a obr řízek s pár kroketama, prostě jedna z těch porcí měla být dětská. V tu chvíli těžko říct, jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, takže jsme brečeli smíchy.

Bydlení ve stanu? Pohodička! Místa spoustu, nechutné vedro, všude hromada bordelu, symbióza s mravencema, jednu noc teda kousali, ale pak pochopili, že kdo si kousne, ten umře a přestali s tím. Nějaké jsem si dovezla i domů! Tři bouřky během jednoho týdne, při spaní pod stanem, opravdu dobrá (a snad i trochu účinná) terapie pro člověka, co se bouřky bojí. První noc jsme teda strachy usnout nemohly. Teda strach byl spíš z toho, jestli nám vydrží stan, jestli ho to neodfoukne a tak. Z vedlejší chatky přišly dvě paní, že prý jestli nechceme jít spát radši k nim. Říkám Peti, že si myslím, že to stan vydrží, ale kdyby náhodou ne, tak jsme právě přišly o možnost spát v suchu. Tak jsme nabídku raději přijaly a odstěhovaly se s pejsky do chatičky. Asi jsem se vyspala líp, jak ve stanu, ale přesto jsem asi 2x za noc kontrolovala, jestli máme stan. A hlavně jsem spala na posteli max 90 cm široké a víc jak metr nad zemí i s Májou. Naštěstí jsme holky šikovné a dokážeme se uskromnit. A jak už máme nacvičeno spát v jednom spacáku, tak jsme se zvládaly občas v noci i převalit na druhý bok. Jen se to musí sesynchronizovat, jinak bychom skončily asi na zemi.

Druhou bouřku jsem vnímala ze začátku. Řekla jsem Peti, že když to stan vydržel jednou, vydrží to i podruhé a že ať jde spát, kam chce, ale já spím v něm. Otočila jsem se a do 5 minut jsem ani nevěděla, že nějaká bouřka je. Akorát ráno jsem měla trochu nepříjemné zjištění, když jsem viděla, co náš stan, ukotvený k plotu, s tím plotem provedl. Ale nikdo si nestěžoval, tak snad nám to prošlo. S poslední bouřkou to bylo z mé strany dost podobné, usnula jsem během chvíle, přestala jsem řešit, co se venku děje a bylo. Akorát ráno jsme zjistily, že nám stan trochu promokl :D Resp. všechno, co bylo v předsíňce, bylo durch.

A co psi a bouřka? Z mého pohledu dobré, Peťa tvrdí, že prý občas nadskakovali při hřmění. Teda ty černobílé. U Chelsinky moc nevíme, ale vzhledem k tomu, že jsme o ní celé noci nevěděly, tak to asi taky dobře zvládala. Během jedné té bouřky jsem se na ní občas mrkla a vypadala, že taky o okolním světě nic neví a je zabořená jen v tom svém snovém.

Premiéry

Krom aktivit, které jsme cvičily pravidelně a které Mája už zná, jako např. cvičení poslušnosti, agility a i to vystavování, jsme zkusily i něco nového. Jedna z těchto věcí byl flyball, který Máje šel, jak kdyby už to znala. No jestli se nepletu, tak prý Cassinka, když čekala malé, tak si flyball zaběhla, tak asi víme, odkud vítr vane. No prostě super, Mája šikovná, mě to bavilo. A jakože mě to muselo asi hodně bavit, když jsem kvůli tomu vylezla v 6 ráno z postele, to mě moc věcí nedonutí. Takže v tréninkách budeme určitě dál pokračovat!

Pak jsme si také vyzkoušely coursing. Dlouho už jsme plánovaly na něj jít, ale něco nám to vždycky překazilo. Tak na Svojanově to byla právě jedna z premiér. Nemám k tomu asi co dodat, prostě Májka, všechno jí baví a všechno jde :) Vyrazila za střapcem okamžitě, akorát na konci vypadala, že spíš chce běžet společně s ním, než ho dohonit a chytit. Tak jsem jí na konci musela trochu povzbudit, ať drží. Ale při druhém běhu už by to možná ani nebylo potřeba.

No a obrany. Dlouho očekávané, každý nás k nim překecává a tak. No, co k tomu říct moc nevím. Mája vypadala, že jí to fakt baví. Však kdo jí zná, tak ví, že přetahování o hračky má ráda. Ale co byl trošku zádrhel, tak Mája se zakousla, ale nervala se o to, netahala. Prý na tom máme zapracovat, tak se budeme snažit.

A Chelsea? Zkoušely jsme spolu vystavování, ať si s tím prckem poradím, pokud vyrazíme na nějakou tu výstavu v blízké době. Bylo to fajn, byl to čas vyhraněný pro nás dvě. Ale teda je to klíště malé, a pokud se zrovna nevěší na Májku, tak se sápe na mě. Je to super, jsem ráda, že si mě tak hlídá, ale třeba přivolání se pak trénuje hůř. Vystavování štěňátek totiž spočívalo spíš v tom, naučit je motivovat, hrát si, přivolávat si je. Párkrát jsme zkoušeli proběhnout se jak kdyby ve výstavním kruhu. Za to jsme dostávaly s malou neustále pochvaly, protože ona běhá fakt luxusně, u nohy, kouká na mě, má to v sobě prostě, já jí to nikdy učit nemusela :)

Pak ještě Číča zkusila coursing. Jen jeden kratičký běh, ale prý byla Petina vlající sukně zajímavější, než nějaký střapec válející se na zemi, to je nuda. Takže to tak nadějně nevypadalo, ale až trošku povyroste, tak věřím, že jí to taky zaujme.

A ještě jsme ve volných chvílích zkoušely s maličkou shaping. Naučila se podávat packu a pak mi ji pořád dávala, i když jsem po ní chtěla něco jiného :D Dotýkat se čumáčkem ruky taky umí a Peťa ji má teď dva týdny na hlídání, tak se určitě ještě něco nového přiučí.

Závěrečné závody

Na konci tábora se pořádalo pár závodů – flyball, coursing, agility, frisbee a výstava. S Májou jsem se účastnila výstavy, kde jsme nakonec skončily, protože neumím chodit rovně. Ale jinak byla Mája super, spolupracovala a vůbec jí to šlo moc pěkně. Distančky na frisbee jsme si šly taky zaházet, naházely jsme prý 9 bodů, takže na umístění to nebylo, ale radost z toho Májka měla, protože celý týden jsme disky skoro nevytáhly. Coursing jsme si šly taky zaběhat, ale tam pro jistotu ani nevíme, jak jsme na tom byly. Agility jsme se účastnily mezi mírně pokročilými. Běhaly jsme tedy jeden jumping, jelikož většina pokročilých zónovky a slalom ještě nemá, tak to byl právě jen jeden běh bez toho. Skončily jsme na 9. místě z 23 závodících týmů (všech velikostních kategorií dohromady). Medaili jsme si ale odvezli i za takovéto umístění! Druhou medaili jsme si odvezli společně s Flynnem za soutěž dvojic ve flyballu. Tam jsme se s naším týmem „Černobílá šmouha“ umístili na 1. místě v začátečnících. Juchuu!!

S Chelsinkou jsme si šly zkusit poslední vystavování, kde byla jen prohlídka štěňátek, nešlo o žádné umístění. A pak právě ten coursing, který ač běžela poprvé v životě, tak rovnou jako závod v kategorii štěňátek. Tím, že jí víc zajímaly jiné věci, tak se umístila „až“ na druhém místě (ze dvou psů ;)), takže spíše za snahu takového prcka si zasloužila také medaili!

Týden utekl jako voda..

.. poznaly jsme „pár“ nových lidí stejně praštěných jako jsme my. Občas teda nás s Peťou moc nechápali, ale brzy si zvykli. Každý hrozně obdivoval Chelsinku, jak je krásná a roztomilá, až z toho Mája byla smutná a musela se vnucovat, že jako tu je taky a že je taky přeci krásná a najednou to nikdo nevidí. Takže jsme musela občas brát někam i Máju samotnou, ať si tu svou slávu užije i ona!

Mým psům se nic nestalo, jen Májka jedno ráno zvracela, možná z vedra, možná z hladu, kdo ví. Každopádně za pár minut byla dobrá, celé dopoledne dostala odpočinek a odpoledne už zase lítala s radostí po parkuru. Panička na tom byla trochu hůř. Zase se ozvalo bolavé zápěstí po zlomenině, takže po večerech tajně brečím bolestí do polštáře. A mimo to se Májce zas nějak nelíbilo, jak já běhám na agility a kousla mě do stehna. Krásnou modřinu tam po ní mám. Cassinka se nám ale trochu poranila. Strhla si drápek a když ji to Peťa zavázala, tak z toho chudinka začala hrozně kulhat. Pak dostala obvaz i na druhou packu, ať si nestrhne ještě tu, tak jsem všude říkala, že to nosí proto, aby nevypadala s jednou packou zavázanou blbě :)

Po týdnu plném psů a psů a zase psů jsem se měla vrátit zpět do reality a odjet na další tábor, tentokrát dětský. Původní plán byl, že pojedeme s Lenkou zpět, tak jak jsme jely na Svojanov. Jenže Lenka chtěla odjet už brzy ráno a já chtěla zůstat dýl, na vyhlášení. Takže když jsme domluvily někoho, kdo nám odveze klec a kennelu do Brna, tak jsem se definitivně rozhodla, že brzy ráno nikam nejedu a do Prahy se nějak dostanu vlakem.

Což o to, cesta z Mohelnice do Prahy není problém, jede tam rychlík, bez přestupu a časově stejně jak vlak na trase Praha – Brno. Akorát jak se dostat do Mohelnice? Auto-rozvozy nám všechny krachly a tak nám nezbývalo, než se spolehnout na linkovou dopravu a jet do Mohelnice autobusem. Jenže vlak nám měl jet v 16:28 a bus od Svojanova až v 16:25. Což je sice dřív, ale teleport ten řidič u sebe asi nemá, takže nestíháme. Naštěstí vlak jede ještě o dvě hodiny později, takže dobré. Jen teda budeme v Mohelnici 2 hoďky čekat, ale to se zvládne. Nakonec jsme čekaly jen půl hodiny, nechápu, kam se ten čas ztratil.

Seděly jsme takhle před restauračkou na zahrádce, pijeme malinovku, já jím své poslední letošní Svojanovské palačinky, Peťa právě dostává kuřecí řízek a hranolky a pouští se do jídla. V tom zmerčím, že kolem autobusu se motá pán, co by mohl být řidičem. Koukám na mobil 16:23. Ups. „Peti, asi tak za 2 minuty nám jede autobus“ Reakce byla  něco mezi zaražením, smíchem a cosi jako „to je dobrý“ :D Tak jsme se obrátily na pana řidiče, že jestli jede do Mohelnice nějaký další bus ještě. „Jo jede, zítra“ Aha, zrada. Co se odehrálo v následujících dvou minutách nechápu – zaplatit, zabalit jídlo, naložit batohy, pochytat psy, naložit psy.. Kupujeme jízdenky, vypadá to, že jsme všechno zvládly. Omyl! „Slečno, slečno, zapomněla jste ten řízek“ „Cože?“ A v tom zbystřím, že k autobusu běží servírka s balíčkem v ruce. Aha, Peti oběd, no hlavně, že jsem ho zaplatila, ale nechala bych jim ho tam :D

Sedíme v autobusu, jedeme směr Mohelnice, vypadá to, že všechno zvládáme. Akorát jsme nějak nečekaly, že přes Mohelnici půjdeme asi hodinu pěšky z autobusového nádraží na vlakové. To jako je fakt možné, že někde mají autobusové a vlakové nádraží tak daleko od sebe?? Doteď tomu nemůžu uvěřit. A ne, fakt jsme nikde nebloudily!

Na nádraží jsme teda nakonec došly, naštěstí ještě před odjezdem vlaku směrem na Prahu, takže to bylo vcelku fajn. Akorát nás málem odstřelil projíždějící vlak. Takový nával vzduchu, normálně jsem měla pocit, že to odstřelí i tu budku, ve které jsme seděly.. aneb, Regio jet vyrazil na dráhu!

A pak už přišla jenom Česká Třebová, kdy jsme ve vlaku s Májou osiřely. Peťa s Casey i s Chelsinkou nás opustily, přestupovaly na vlak směr Brno. Tak jsem tam tak vykoukla z vlaku a bylo mi nějak smutno..

Naše fotky ze Svojanova
Fotky od Peti Ondráčkové, první část (psí sporty) od Marký Šimkové a druhá část (volný čas) taktéž od ní.
Článek o Svojanově od Peti.

Video snad taky nějaké bude.. však to znáte, kdo si počká.. ;)

Video z intenzivky agility

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala. (…)

Trošku se to zdrželo, agility intenzivka s Martinou a Pavlem Vakoničovými proběhla na konci dubna. Videa se mi dostala do rukou téměř hned po skončení, ale nějak nebyl čas, nápad, nálada, nic.. Pak ale někdy přijde den, kdy časově nevychází nic podle plánu. Ten přišel zrovna včera a tak jsem se do toho pustila a něco sestříhala.

Je to jen krátký sestřih z pár sekvencí ze sobotního odpoledne u Pavla a nedělního dopoledne u Martiny. V sobotu dopoledne jsme totiž neměly nikoho, kdo by natáčel. V neděli odpoledne sice taky ne, ale to už jsme vzdaly běhání, ať tu Máju nezničím. Běhala jsem jen sama prohlídky a to už natočené být nemusí.

Takže náš krátký sestřih najdete zde..