Poslední turnaj sezóny – Budějickej Xtreme 2014

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit. (…)

Mája - Budějickej xtreme 2014 (foto: http://www.fotografiapodpsem.pl/)

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit.

Co vím, tak loňský rok jsem byla fakt ráda, že jsme nespali ve stanu, ale v pěkné vyhřáté a zatraceně drahé chatičce. Po celém dni na parkuru se teplá postel opravdu hodila. Letos tedy byla chatka jasnou volbou! O to víc mě pak překvapilo, že jsem celý den v pohodě a odcházím spát aniž bych se klepala zimou. Zvládli jsme odběhat první část turnaje, vyvenčit pejsky, zajít na večeři a pivko a do pelechů. Únava byla znát, dlouho jsem nešla spát tak brzy, ale přesto bylo všechno fajn. Žádný „hrozně zničený člověk“, žádná velká kosa. Počasí nám tenhle víkend opravdu přálo.

Co se týče běhů, obě holky mě během víkendu překvapovaly. Občas pozitivně, občas i negativně. Obě dvě.. Sotva jsme vlezli na parkur a odběhali první běhy, já měla důvod se radovat. Mája si zaběhla „osobáček“, čas 4,21 s. Cassinka mě při prvním běhu naopak šokovala, protože si cestou usmyslela, že jí někdo chybí a šla ho hledat. Vlastně vůbec nevím, co se stalo, ale když jsem zjistila, že nedoběhla, tak koukám a ona byla u hrazení a někdo jí tam hladil. To jsem teda moc nechápala, proč toho psa hladí, proč mu radši neřeknou, ať jde pryč, ale poslední dobou je spíš zázrak, pokud něčí jednání chápu, tak snad radši neřešit. Další běh už dobrý, pochopila, že jsem tam s ní já a vše je v pořádku.

Mája ta zas šokovala svým vybočováním při startu. Když to dělá na první pozici, pohoda, tak bude maximálně horší čas u startu. Když to ale dělá na druhé pozici, trnu hrůzou, jestli se stihne vyhnout psovi, co proti ní běží, nebo se srazí. Nic příjemného. No a nějaké ty chybičky musíme vyrovnat tím lepším, takže Mája si i přesto zvládla v prvním nedělním běhu opět vylepšit svůj rekord a to na 4,16 s.! Aneb, splnila mi přání, mít z ní psa, který „běhá za 4,1 s.“ :D Celkově měla průměrný čas 4,27 s., což když loni vůbec něco takového zaběhla, tak jsem se radovala a teď je to průměr. Držela si krásné časy, je to holka šikovná! Asi po mamince, ta byla taky šikovná! Časy nemá jako Májka, taky na to má už i věk, ale zase musím říct, že toho odběhala hodně, v neděli všechny běhy a zvládla to krásně! Měla jsem z ní radost, ale na druhou stranu jsem si i řekla, že to byl její poslední turnaj na dráze běžné divize. Příště už jedině do veteránů, tam si pěkně zaběhá, ale bude to pěkně na pohodu.

A nakonec, z těch všech našich výkonů, z toho bylo pro nás všechny krásné 3. místo! Mája s HT Hurri ve 3. divizi a Casey s Budweis Fly Zwei v 7. divizi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *