Náročný víkend

Do Prahy jsem přijela už ve čtvrtek večer, abychom nemuseli v pátek brzy vstávat a cestovat dlouhou cestu rovnou na cvičák. Domluvila jsem si totiž agility. Takovou malou ochutnávku na pandičkách. V pátek jsme tedy nikam nakonec nemuseli pospíchat a v klidu vyrazily před dvanáctou hodinou směrem kamsi na Prahu 5. Na zastávku jsme dorazily správně (ještě aby ne, když jsme ani nepřestupovaly), ale pak najít cvičák, to už bylo horší. Nakonec se nám ale i to povedlo! (…)

Do Prahy jsem přijela už ve čtvrtek večer, abychom nemuseli v pátek brzy vstávat a cestovat dlouhou cestu rovnou na cvičák. Domluvila jsem si totiž agility. Takovou malou ochutnávku na pandičkách. V pátek jsme tedy nikam nakonec nemuseli pospíchat a v klidu vyrazily před dvanáctou hodinou směrem kamsi na Prahu 5. Na zastávku jsme dorazily správně (ještě aby ne, když jsme ani nepřestupovaly), ale pak najít cvičák, to už bylo horší. Nakonec se nám ale i to povedlo!

Mája už dlouho na agi nebyla, no bylo to vcelku vidět. Celý den jsem z ní byla na prášky. Na agi se ne a ne uklidnit, furt chtěla vřískat a běhat a já měla chuť jí zaškrtit. Kupodivu jsem se držela a celou hodinu se jí snažila věnovat, hrát si a různými způsoby zaujmout pozornost.

A na parkuru, tam byla úžasná. Tam to spíš vypadalo, že já jsem všechno zapomněla. Mimo jiné různé běhání jsme dostaly základy k zónám, takže za domácí úkol budeme trénovat polohu zóny. Sice ještě moc nevím kde, ale snad někde něco najdu.

V sobotu jsme vyrážely ráno opět na agility, tentokrát do Vestce. Po dvou měsících se nám konečně podařilo dostat se tam. Trénink naplánovaný od 9 ráno nám překvapivě vyhovoval víc, než od 10. Sice brzké vstávání, ale ani to nás neodradilo. Těšily jsme se takovým způsobem, že jsme ani dospat nemohly (teda aspoň já.. spát jsem šla kolem druhé a vstávala o půl sedmé).

Vestecké agi bylo parádní. Je tam prostě super skupina lidí. Všichni se znají, baví se spolu, dělají kraviny a navzájem se podporují! Tohle jsem jinde nezažila. Jednoduše řečeno, je tam úžasná přátelská atmosféra a myslím, že každý, kdo tam jednou zavítá, tak se tam rád vrací.

Z Májiných běhů jsem měla občas docela blbé nálady, přišlo mi, že nám to moc nešlo. Pak mi ale Nikča psala, že koukala na videa Máji z tréninku před 2 měsíci a teď a že prý skáče líp. Takže mi tu náladu zase zvedla :)) Ona je fakt šikovná, já se musím naučit, jak jí to nekazit (obávám se, že to ještě nějakou chvíli potrvá).

A málem bych zapomněla, jak byli psíci na agi šikovní. Tři (z celkem sedmi pejsků) si překousali vodítka. Mája samozřejmě mezi nimi!

Fotky z agility ve Vestci najdete na rajčeti.









Po agi jsme měly naplánovaný výlet do Stromovky za spoustou pejsků. Do Stromovky jsme dojely, strávily tam asi 10 minut a pak mi volala mamka, že Faye nějak není dobře. Takže jsem se okamžitě sebrala a plná strachu, co se děje, jsem jela domů. Doma mě s radostí vítala Faya, na které by člověk vůbec nepoznal, že je něco v nepořádku. No bohužel něco v nepořádku opravdu je. Co mě lehce uklidňuje, že má stále ze všeho radost, že má chuť k jídlu a i pije. I přesto ale celý den myslím na ni a doufám, že bude co nejdřív v pořádku!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *