Mistrovství ČR borderek v agility 2011

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D) (…)

O víkendu 10. – 12. 6. 2011 se v České Skalici pořádalo Mezinárodní mistrovství border kolií v agility. A jelikož na této velké akci mají možnost závodit i štěňátka, vyrazily jsme s Májou na naše první závody!

Do kempu ve Skalici jsme dojeli už v pátek, abychom se v klidu ubytovali, koukli co kde a jak je a tak dále. Přijeli jsme v době, kdy se už běhaly závody Power & Speed, takže jsme koukli na pár běhů, postavili stan a k večeru vyrazili do města sehnat nějaké pití a pak k vlaku pro Peťu s Casey a Ondru s Juno. Večer jsme pak šli utužovat kolektiv ke stánkům s občerstvením :D Ani nevím, jestli se o tom rozepisovat. Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu, byl to super večer! Pilo se víno, rozlilo se víno. Pili se panáky, rozlili se panáky. Pilo se pivo.. to se snad jediné nelilo jinam než do hrdla :D (Prý „ta je blbá, ona si rozlila panáka.. ups! .. co to bylo za panáky, ty platím já“ :D)

Ráno kupodivu nebylo o to horší. Mája svou první noc ve stanu zvládla na výbornou. „Skoro“ jsem o ní nevěděla. Stan co máme je tak akorát pro dva lidi a psa. Jenže když se pes rozvalí mezi mě a Máru a já mám prostor tak akorát pro spaní na boku, tak se těžko hýbe. Takže jsem průběžně budila Máju, aby se odstěhovala k nohám a já si mohla nějak normálně lehnout. Ráno zas budila Mája mě, protože slyšela, že se venku něco děje a chtěla být nutně u toho. Když jsem usoudila, že jsou všichni vzhůru a že my si vychrápáváme „do oběda“, tak jsem teda vstala a vzala Máju ven. Venku klid, moc lidí se tam nepohybovalo, vedlejší stan (Peťa a spol.) vypadal taky docela mrtvě a já netušila, kolik je. Šla jsem Máju vyvenčit, trochu si pohrát s disky, nechat si prokousnout prst, který mě ještě teď bolí a vypadá docela děsivě a nakonec jsme si i oběhly nějaký ten strom.

Když jsme se vracely z ranního venčení, už bylo všude rušněji. Zašli jsme tedy ke stánku na pití, někteří i na párek (my měli snídani ještě z domova) a o chvíli později za námi dorazila i Zuzka s Láďou, Dobby a Elbou. Takže se z naší černobílé chlupaté koule (Mája a Juno) stala koule s ocáskem. Dvě se vždycky zabíjely a třetí se do toho snažila vmíchat. Casska se je občas usměrňovala a Elbuška, ta si jich radši moc nevšímala. Nechali jsme psiska trochu poběhat a pak jsme šli k parkurům, kde jsme strávili celé dopoledne. Někteří běhali, jiní fotili nebo se jen tak dívali a bavili.

Po dvanácté hodině se připravil parkur pro štěňátka. Rozmístili nám na parkur 4 tunely, celkem to bylo na šest proběhnutí. Pak nám vysvětlili pravidla, co s pejskem smíme a co ne a běhy mohly začít. První běžela Zuza s Dobby, třetí Peťa s Juno a hned po nich my. I Juno i Dobby se zarazily u třetího tunelu a neproběhly ho napoprvé, jinak měly běhy krásné. Máju jsem pro jistotu zamotala už u prvního tunelu, ale ona je lepší jak já, takže se s tím poprala. Druhý tunel se jí ale asi nelíbil. Vběhal do něj, já přiběhla k druhému konci a Mája nikde. V tunelu se mi otočila a vyběhla zpátky. Netuším, proč to udělala, ale nevadí. Poslala jsem jí tam znovu a pak už všechno proběhla bez chybičky. Konečné výsledky tohoto běhu dopadly tak, že Zuza s Dobbinkou se umístily na prvním místě, Peťa s Juno na třetím a já s Májou na pátém z celkem devíti štěňat.

Po běhu starších štěňátek jsme vzali pejsky k vodě, všichni jsou hrozní vodomilové, jen Mája lítá po břehu a čeká, až ten pejsek vyběhne ven :D Já prostě musím mít vždycky výjimečného psa. To by byla nuda, kdyby byla stejná, jako všichni ostatní ;) Pak jsme pejsky dali odpočívat a vyrazili jsme na oběd. Odpoledne jsme strávili zase skoro celé u parkurů. Mája odpoledne buď prospala v kennele, nebo byla u běhů s námi, resp. s Márou a panička se snažila fotit. Vlastně po obědě jsem nějakou chvíli spala i já. Lehla jsem si vedle psů do stínu a usnula jsem ani nevím jak.

Na večeři jsme pak zašli do Skalice. Stejně jsem potřebovala někde najít bankomat, jelikož nám jaksi došly peníze, tak jsme si rovnou udělali i s pejsky výlet a najedli se tam. Zprvu se zdálo, že bude docela těžké najít otevřenou restauraci ideálně se zahrádkou, ale nakonec jsme našli a uvítali nás tam s radostí i s pěti psy. Všechny holky zalehly pod stolem a židlemi sotva jsme se usadili, jen Dobbinka byla nějaká aktivní. Nakonec vzbudila ségry, zaujaly spolu místo pod mojí židlí a já se jen bála, kde ucítím jejich zuby. Po véče jsme byli už utahaní a nic se nám nechtělo. Peťa ale slíbila, že si půjde ještě sednout za nějakými známými. My jsme přehodnotili situaci, jelikož spát se nám vyloženě nechtělo i přesto, že jsme byli unavení. Tak jsme usoudili, že nejlepší řešení bude vzít víno a jít s Peťou. Víno se někde ztratilo. V průběhu večera od Peti padla nějaká hláška, jako že furt kecá, že za to nemůže a za víno, že taky nemůže. :D Tak bych si skoro tipla, že skončilo někde v ní, ale zas jí nechci podezdřívat z věcí, se kterými nemá nic společného! :D

Márovi nebylo večer moc dobře, tak nás opustil cca kolem jedenácté. My jsme ale nevydržely o moc víc, šly jsme spát myslím o půl dvanácté. Mája vlezla do stanu a usnula dřív, než jsem já stihla zjistit, jak se mám dostat do spacáku. Teď ale nevím, jestli Mája usnula tak rychle a nebo já jsem byla tak zpomalená..

V neděli jsme posnídali a vyrazili s pejsky na výlet do Babiččina údolí. Zuza s Láďou měli s sebou auto, takže jsme do Ratibořic dojeli za chvilku a mohli se tam pěkně projít. Zašli jsme se projít k Viktorčinu splavu a pak zpátky k auto a zase do kempu. Kolem jedenácté měla Peťa s Casskou běžet, tak abychom to stihli. Máju s Juno jsme nechali odpočívat v kennele a byli jsme zase u parkurů až do doby, než se blížil náš běh. Chvíli předtím jsem šla kolem stanu a viděla jsem, že Mája je čilá a chce něco dělat. Tak jsem si jí vzala ven s hračkou a šly jsme se vyřádit, aby pak nebyla na parkuru moc rozdivočelá. Ale zase pohrát si s mírou, abych jí nezničila. Krom řádění s hračkou jsme si zkusily i pár triků a kupodivu Mája reagovala parádně. Pak jsem jí zas na chvilku zavřela a až při prohlídce parkuru mi ji Mára (mimochodem náš support a servisní team) přivedl k parkuru.

Než na nás přišla řada, ještě jsme si s Májou hrály a zkoušely poslední obíhání. Čekal nás totiž barelový běh. Šlo o to proběhnout tunel, pak „oběhnout“ tři.. hm, jak to nazvat, barely to nebyly.. prostě oběhnout nějaké tři věci a pak zase tunel a do cíle. Když jsem vedla Máju na parkur v sobotu, klepala se mi kolena. Když jsem jí vedla v neděli, byla jsem vysmátá a naprosto v klidu. Sama nevím, čím to bylo. Možná i tím, že Mája byla rozhodnutá vyhrát :D Video z našeho nedělního běhu je zde..

Běh byl super, byla jsem z Máji nadšená. Dokonce tak moc, že jsem si s ní potom pořád hrála a ani jsem nějak neviděla, jak běžely ségry :( A umístění z tohoto běhu bylo: Mája na třetím místě, Dobby na pátém a Juno na osmém místě. V součtu obou běhů to dopadlo tak, že Zuza s Dobby si odvezly první místo!! Já s Májou jsme skončily na čtvrtém a Peťa s Juno na osmém.

Jak jsme doběhly, vyrazili jsme s Márou a Peťou na oběd. Zuza s Láďou se tam s námi přišli rozloučit, protože už vyráželi dom, aby dojeli nějak rozumně. Peťa odjížděla hned po obědě, přijel pro ní taťka s bráchou. Pomohli jsme si navzájem sbalit věci, rozloučili se a šli si počkat na vyhodnocení. Přeci jen to byla naše první soutěž a umístění, tak jsem si chtěla s Májou dojít osobně pro medaili. Takže jsme zůstali na mistrovství až do úplného konce, což na jednu stranu bylo prima, ale na druhou stranu jsme si museli nechat ujet vlaky, kterými jsme se měli nějak rozumně dostat domů. Nakonec jsme tedy vyráželi domů až vlakem o půl osmé a doma jsme byli o půl jedenácté večer. A všichni dokonale zničení, ale šťastní.

A moje shrnutí víkendu? Bylo mi hrozně, byla jsem zničená, neskutečně unavená, mám spálená záda, fakt fest, nemůžu se nikde opřít a odnést na zádech krosnu, to bylo spíš jak za trest. Mám prokouslé tři prsty od Máji, jeden bolí víc než druhý.. prostě děs. Ale máme medaili!! Podle toho, jak jsem dopadla, tak opravdu těžce vydřenou medaili, ale je doma! :)) Mám z toho ohromnou radost. A o to větší ta radost je, že ten víkend byl prostě super. Byl mezi skvělými lidmi a spoustou úžasných psů. Už teď se těším na další!

Fotky z víkendu.
Fotky od Zuzy a Ládese.

Výsledky našich štěňátek:

Tunelový běh:
Dobby 1. místo
Juno 3. místo
Mája 5. místo

Barelový běh:
Mája 1. místo
Dobby 5. místo
Juno 8. místo

Součet běhů:
Dobby 1. místo
Mája 4. místo
Juno 8. místo

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *