Maminka a její dcera

Jeden z běžně slýchaných důvodů, proč lidi kryjí své bezpapírové psy, je ten, že chtějí štěně po té své úžasné fenečce. Když nás opustila Faya, tak i naše mamka litovala, že nikdy neměla štěňata a nenechali jsme si po ní fenečku. Dnes, když jsem přišla domů a přivedla jsem si Cassinku, tak jsem viděla ten rozdíl, o kterém už ale nikdo nemluví.

Byla jsem doma asi půl hodiny a pak jsme vyrážely na trénink. Když jsem se zvedla, že teda jdeme, tak Mája vyskočila a kdyby uměla mluvit, tak by to bylo něco jako „hurá, konečně jdeme ven, budeme si hrát, běhat, bude sranda“. Pak jsem se podívala na Cassu a bylo vidět, že ta, kdyby nad tím přemýšlela, tak se jí v hlavě honí něco podobného, jako mně. „Fakt tam musíme? Nešlo by to nějak zařídit, abych mohla zůstat doma? Já chci ležet, spát a nikam nechodit.“ (…)

Jeden z běžně slýchaných důvodů, proč lidi kryjí své bezpapírové psy, je ten, že chtějí štěně po té své úžasné fenečce. Když nás opustila Faya, tak i naše mamka litovala, že nikdy neměla štěňata a nenechali jsme si po ní fenečku. Dnes, když jsem přišla domů a přivedla jsem si Cassinku, tak jsem viděla ten rozdíl, o kterém už ale nikdo nemluví.

Byla jsem doma asi půl hodiny a pak jsme vyrážely na trénink. Když jsem se zvedla, že teda jdeme, tak Mája vyskočila a kdyby uměla mluvit, tak by to bylo něco jako „hurá, konečně jdeme ven, budeme si hrát, běhat, bude sranda“. Pak jsem se podívala na Cassu a bylo vidět, že ta, kdyby nad tím přemýšlela, tak se jí v hlavě honí něco podobného, jako mně. „Fakt tam musíme? Nešlo by to nějak zařídit, abych mohla zůstat doma? Já chci ležet, spát a nikam nechodit.“

Na flyballu s Cassinkou řešíme stále dokola jednu věc – aby při cestě zpátky zrychlila. Na cvičáku stále věří, že to nějak půjde, tak schválně :D No a v tomhle jsou holky taky úplně jiné! Sport, nebo vůbec nějakou činnost, obě holky milují. Každá možná trochu jiným způsobem. Např. agility – když Cassa uvidí parkur, tak se na mě (nebo Peťu) skoro nepodívá, před ní je překážka a to je teď to nejdůležitější! A Mája? Skákat bude vždycky ráda, tunýlkařit taky, kladinu zvládá s krásnou zónou, bla bla bla, to je fuk, ale prostě pořád kouká po mně! Potřebuje povzbudit, aby běžela vpřed i když já tam nestíhám být, otáčí se a kontroluje si mě, jestli náhodou nemá běžet někam jinam.

Flyball, frisbee, nebo cokoliv, kdy má pes za úkol pro něco běžet a zas to přinést zpátky. Obě do toho dávají co mohou, když běží pro něco. Mája se třeba pomalu otáčí, občas běží pozdravit fotografy apod. Ale když si uvědomí, že má běžet zpátky za mnou, tak maká! Cassinka má ale pocit, že už svou práci splnila. Chytla disk nebo míček a tak se přeci nebude hnát zpátky, když jí ho tam akorát tak seberou a budou jí posílat pro další.

Mají toho holky spoustu společného, některé jejich pohledy a způsoby chování jsou takové, že se rodina nezapře. Ale pak se najde spousta „detailů“, ve kterých se liší. A ty detaily z nich dělají dva úplně jiné psy.

A pro ty, co chtějí krýt tu svou úžasnou fenečku. Věřím, že jí milujete a je pro vás ta nejlepší, stejně jako ty mé holky jsou pro mě, ale opravdu si myslíte, že po ní budete mít druhou takovou?

One thought on “Maminka a její dcera

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *