Locorodinka v Lužánkách

Máme za sebou další príma odpoledne s naší bláznivou rodinkou. Peťa včera odmaturovala a tak mi psala, jestli náhodou nebudu v Brně, že tam má cestu, tak že bychom mohly zajít venčit. Už jsme se docela dlouho snažily domluvit a nějak nám to nevycházelo. Tentokrát konečně vyšlo!!

Strávily jsme společně s Peťou, Casey a Juno nějaké dvě hodinky v Lužánkách. Ségry se popraly, jako to vždycky dělávají. Bez rvačky by to nebylo to správné setkání.. Od Peti jsme dostaly vynadáno, že máme štětku místo ocasu. Jenže co já s tím nadělám?! Ona si ho prostě věčně kouše a nenechá si vysvětlit, že to nemá dělat.. Za tu dobu se kolem nás objevily asi 3 další černobílé borderky. Jedna slečna k nám mířila, jak kdyby nás znala. Ani jedna jsme s Peťou netušily, jestli ji vůbec známe nebo ne. Nakonec jsme zjistily, že ne, že slečna jen přišla proto, že viděla další černobílá šídla, tak ať se její Eliška s nimi proběhne. Měly jsme hračky, chvíli i frisbee, tak byla zábava. (…)

Máme za sebou další príma odpoledne s naší bláznivou rodinkou. Peťa včera odmaturovala a tak mi psala, jestli náhodou nebudu v Brně, že tam má cestu, tak že bychom mohly zajít venčit. Už jsme se docela dlouho snažily domluvit a nějak nám to nevycházelo. Tentokrát konečně vyšlo!!

Strávily jsme společně s Peťou, Casey a Juno nějaké dvě hodinky v Lužánkách. Ségry se popraly, jako to vždycky dělávají. Bez rvačky by to nebylo to správné setkání.. Od Peti jsme dostaly vynadáno, že máme štětku místo ocasu. Jenže co já s tím nadělám?! Ona si ho prostě věčně kouše a nenechá si vysvětlit, že to nemá dělat.. Za tu dobu se kolem nás objevily asi 3 další černobílé borderky. Jedna slečna k nám mířila, jak kdyby nás znala. Ani jedna jsme s Peťou netušily, jestli ji vůbec známe nebo ne. Nakonec jsme zjistily, že ne, že slečna jen přišla proto, že viděla další černobílá šídla, tak ať se její Eliška s nimi proběhne. Měly jsme hračky, chvíli i frisbee, tak byla zábava.

Kolem druhé hodiny jsme vyrazily vrátit Juno domů a pak směrem na hlavák. Peťa s Casskou jely domů do Třebíče a my s Májou zase do Prahy. Takhle klidnou cestu domů jsme už hoodně dlouho neměly. Mája lehla a probrala se až někde kousek před Prahou. Doma se pak chvíli snažila vnucovat mi míček, ale nakonec zase ulehla a pořád ještě spí.

Peťa si na vycházku půjčila kromě psa i foťák, takže si s ním hrála a pár jejích kousků je zde…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *