Intenzivka agility u Vakoničů

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :) (…)

O víkendu jsme si s Májou vyrazily na naší první intenzivku agility. Pár dní před víkendem jsem tam vůbec nechtěla. Dostaly jsme se tam tak trochu z protekce. Že prý by to mělo být pro pokročilejší týmy, kteří už zvládají parkury. My tam šly s tím, že ještě nemáme zóny ani slalom. Tak prý jestli zvládneme zaběhnout aspoň 10 překážek, tak tam můžeme. No občas to bylo zlé, ale občas těch 10 zvládáme :)

V sobotu ráno jsme vyrazily na cvičák ještě společně se Zdenkou a Nexou. Sice jsme měly popis cesty od zastávky ke cvičáku, ale nějak to nebylo úplně šikovné. Po schodech nahoru, to jsme zvládly samy. Pak z kopce dolů jsme zvládly na podruhé (ze dvou možností). Pak cosi o nových barákách, ty byly všude kolem. Nebo spíš možná nově zrekonstruované, ale kdo už to má rozlišovat. Tak jsme si trochu prošly kus Brna, pak si zavolaly o pomoc a konečně dorazily na cvičák.

Cvičák parádní, i nějaké to zázemí bylo, občerstvení k dispozici, všechno super. Prostor, kde se cvičí oddělený plotem od dalšího prostranství, to mě hodně potěšilo. Akorát trocha stínu nám chybělo. Během dopoledne ještě nějaký byl, ale od oběda dál už byl jediný kousek stínu na parkuru pod áčkem. Sluníčko se po těch posledních týdnech opravdu hodilo, ale na intenzivku taková vedra nejsou úplně ideální.

Usídlily jsme kennelku do stínu, rozkoukaly se a už si nás vzala na starost Martina s Pavlem. Rozdělili si nás podle skupin, v tu chvíli jsem zjistila, že jsou tam i jiní, kteří ještě nezávodí, tak jsem si říkala, že tam třeba budou i začátečníci jako my, že to bude v pohodě. Dopoledne jsme měly strávit u Martiny a odpoledne pak u Pavla.

Ještě než jsme se po skupinkách rozešli na parkury, tak nám zdůraznili, jak je důležité rozcvičit nejen psy, ale i sebe. Takže jsme si s Pavlem zaběhli dvě kolečka kolem cvičáku (není úplně malý) a pak nějaké to protažení. Pak už si nás vzala Martina, zavedla k překážkám a začali jsme s agility. Nejprv rozhovor, že prý kdo co umíme. Na mě došla řada jako poslední, tak jsem se trochu styděla, že všichni všechno umí a my pořád jen ty skočky a tunely. Naštěstí mě Martina vzala tak, jak to je a neměla žádný problém s tím, že začínáme!

První parkur a prý „vymyslete si dva způsoby, jak to zaběhnout a pak to poběžíte“. Ehm. Já byla ráda, že vymyslím jeden. Nekoukat po ostatních se v tu chvíli nedalo a nechala jsem si trošku pomoct. Každý jsme si ten parkur dvakrát zaběhli a pak jsme řešili, co nám dělalo problémy a jak by bylo lepší řešit některé úseky. Nejdřív teoreticky a s nácvikem bez psů, poté i s pejsky. No až jsem se divila, že jsme zas tak marné nebyly.

Dopoledne u Martiny jsme běhaly snad samé námi známé věci. Ne že bychom už všechno z toho uměly, to ani náhodou, ale že už jsem se s tím aspoň někdy setkala i s Májou na parkuru. Ke konci dopoledního bloku už byli psi unaveni, tak jsme běhali sami. Jeden parkur, nejprve v rychlosti tak, jak bychom vedli psa (asi 3x). Pak přes překážky tak, jak by trasu běžel pes (taky 3x), jen prolézat tunelem nás nikdo nenutil.

Odpoledne jsme šly k Pavlovi. Hned v prvním parkuru jsme se úplně zamotaly, tak jsem se děsila, co nás ještě čeká. Naštěstí jsme si během dalších pár běhů napravily pověst a u poslední sekvence, se kterou jsme bojovaly fakt dlouho, nám i řekl, že na to máme (!) :) U Pavla jsem se setkala s pár věcmi, které pro mě byly úplnou novinkou.  Taková zvláštní esíčka to byla, že to ani popsat neumím. Každopádně ten jeden fígl jsme zvládly poměrně rychle a ten druhý pořád ne a ne zaběhnout :D Až se k nám někdy dostanou videa, tak možná i uvidíte, o čem mluvím.

Mimo toho, že jsme večer ze cvičáku odcházely poměrně dost fyzicky i psychicky unavené, tak jsem ještě rudá jak rak. Pěkně to pálí, až jsem měla pocit, že ani spát nebudu. A pomyšlení, že druhý den vstáváme už v šest, abychom v 8 mohly začít běhat, mě děsilo ještě víc než ta rudá záda.

Druhý den ráno jsem tramvaj skoro nestíhaly. Pak nás odchytila paní revizorka (holky bez lístků), tak nás zdržela ještě ta. Aspoň, že měla ráda psy a tak to mají jen za 50,- (které jim ještě ke všemu musím zaplatit já). Nakonec jsme zvládly dorazit i na ten cvičák, kupodivu ani ne moc pozdě. Dostaly jsme super buchtu na přivítanou a šup na rozběhání. Tentokrát už moje tělo bylo moc zničené a po prvním kolečku jsme to vzdaly. Rozcvička proběhla a hurá na parkury.

Dopoledne opět nejprve k Martině. Teď už jsme zkoušely spoustu věcí, které jsme s Májou neměly tu čest dříve poznat. Těžko se to vysvětluje, asi ty parkury překreslím. Každopádně naše zádrhely? Vběhnout do tunelu, který má vstupní díru směrem ode mě (nevím jestli to je k pochopení, ale snad jo :D). Zajímavé bylo, že na jednu stranu jí to problém moc nedělalo, ale na druhou stranu tam prostě nevlezla. Budeme muset trénovat. Pak vlásenka, tři skočky vedle sebe a všechny brát outem. No, jeden out relativně zvládneme, dva se nám taky povedly, ale tři prostě ne. No a to poslední esičko nevím jak nazvat, ale bude to asi moje noční můra :D To už i ty vysílačky na skočku máme lepší. A kdo ví, jak jsme s tím bojovaly, tak mu musí být jasné, že tohle bude fakt problém.

Mája už byla unavená, bylo to na ní dost znát. Zrovna nejlíp mě nevnímala, utíkala, že si chce hrát s pejsky, co běhají na vedlejším parkuru. Když jí přišlo, že mi něco nejde a že jí nebaví se to se mnou učit, tak mě štípala (nohy mám plné modřin, jak kdyby mě doma týrali!). Občas si na mě i zaštěkala, ale štípání je prý mnohem lepší.

Odpoledne jsme se opět prohodili s druhou skupinkou a šli k Pavlovi. S Májou už jsme si zaběhly jen pár parkurů, protože na ní bylo vidět, že už je hotová a nechce se jí. Ona běhá pořád, protože ví, že dostane na konci tu hračku. Ale už mě moc neregistrovala, hledala si zábavu jinde. Byla už moc rozjívená. Nechtěla jsem jí zničit, tak šla do kennely odpočívat a já si běhala po parkuru sama.

Přesvědčila jsem se, že bez pořádného prohlídnutí parkur nezaběhnu. Pes možná v klidu, ale já fakt ne. Jeden parkur jsme si zaběhli klasicky, s prohlídkou, jeden po druhém. Pak všichni čelem zad a jeden po druhém bude chodit běhat ten samý parkur, ale od konce. Ostatní se nesmí ani dívat, takže žádné učení se, prostě pěkně na ostro. Tou dobou jsem akorát odložila Máju, takže jedním směrem jsem to běžela s ní a zpátky už bez ní. Jednou jsem se tam úplně zamotala, že jsem svého pomyslného psa navedla na skočku špatnou stranou a podruhé jsem se zamotala, když jsem si pozdě uvědomila, že potřebuju otočku a přehodit si psa na druhou stranu. No bylo to opravdu vtipné.

Zbytek dne už Mája ležela a já jen koukala na ostatní a procházela si parkury při prohlídce. Na jednu stranu mě to hrozně mrzelo a při některých věcech jsem měla choutky ji vzít z té kennely ať si jdeme zaběhat, že zrovna tohle bych s ní chtěla zkusit. Nakonec jsem si ale vždycky řekla, že ne, že je prcek malá vyřízená a ať pěkně odpočívá. Ale běhat to bez psa fakt není ono. Teda dobrý trénink, zvlášť na nové věci se to hodí, ale když si to hned potom nezaběhne člověk se psem, tak si to zrovna moc nepamatuje.

Víkend utekl jako voda a až na to vražedné počasí to bylo parádní. Kam se hrabou tréninky, nejradši bych jezdila jen na intenzivky. Za ten den se toho stihne o tolik víc, než za tu jednu hodinu. Ještě pár skoček domů by to chtělo, ať můžeme pořádně trénovat kdykoliv se nám zachce.

Na focení jsem já čas ani myšlenky neměla, tak se toho ujala Peťa Pekárková, když se na nás přišla podívat. Fotky najdete u Peti na rajčeti. Na krátký video sestřih můžete mrknout na streamu.

One thought on “Intenzivka agility u Vakoničů

  1. Nevím co víc, než to co jsem už tolikrát za víkend řekla, napsat :) Zůstanu u toho, že jste šikulky a jen jsem občas čuměla. A já te´d jdu na ty fotky :)

Napsat komentář: Loco team Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *