II. noční výlet Prahou

Před nějakou dobou organizovalo Hafbo výlet noční Prahou. Dozvěděla jsem se o tom po akci, sice jsem si říkala, že by to na mě bylo dlouhé, ale procházka noční Prahou by byla lákavá. Tak snad se to bude konat ještě někdy a třeba se o tom dozvím včas. A tak se taky stalo :)

Tentokrát byl výlet po „pravém břehu Vltavy“. Čekala nás necelých 30 km dlouhá trasa, která začínala u Národního divadla, vedla přes náplavku, Vyšehrad, kolem Podolského bazénu, přes Kavčí hory, po Pobřežní cestě pod Barandovským mostem, přes plac v Braníků, kam chodíme házet frisbee, dál přes Hodkovičky, přes pole za sídlištěm Novodvorská a do Krčáku, pak už jen kolem polí dojít do Libuše a tam byl cíl. (…)

Před nějakou dobou organizovalo Hafbo výlet noční Prahou. Dozvěděla jsem se o tom po akci, sice jsem si říkala, že by to na mě bylo dlouhé, ale procházka noční Prahou by byla lákavá. Tak snad se to bude konat ještě někdy a třeba se o tom dozvím včas. A tak se taky stalo :)

Tentokrát byl výlet po „pravém břehu Vltavy“. Čekala nás necelých 30 km dlouhá trasa, která začínala u Národního divadla, vedla přes náplavku, Vyšehrad, kolem Podolského bazénu, přes Kavčí hory, po Pobřežní cestě pod Barandovským mostem, přes plac v Braníků, kam chodíme házet frisbee, dál přes Hodkovičky, přes pole za sídlištěm Novodvorská a do Krčáku, pak už jen kolem polí dojít do Libuše a tam byl cíl.

Protože je půlka prosince a protože se šlo v noci, tak jsem se vybavila na krutou zimu. Sotva jsem vyrazila, začala jsem odkládat vrstvy oblečení, abych se neuvařila :D Byly chvíle, kdy mi bylo zima na ruce, ale nakonec jsem byla líná si sáhnout do batohu pro rukavice a šly jsme dál a dál.

Při prvním výšlapu do kopce a potom ještě do schodů se začínalo zdát, že to fakt někde vzdáme a že to prostě nemám šanci dojít. Postupem času přestal spolupracovat pes a musela jsem se škrábat do schodů sama. Chvilkami střídala tah s ukázkovou chůzí u nohy. Snažila jsem se jí vysvětlit, že dokud má co táhnout, tak na druhém konci vodítka opravdu jsem, ale asi to nepochopila. Občas se stalo něco děsivého (jako třeba ohňostroj), tak se hned šla schovat pod sukni (kdybych nějakou měla) a čekala, že jí budu zachraňovat. No pro příště víme, že na předvánoční akci to v noci nebude ideální.

Postupem noci přicházeli krize.. nejdřív člověk cítí, že už něco ušel, že už nohy začínají být unavené, ale dobré, šlapeme dál. Pak píchání v boku, ani tomu jsem se nevyhnula, ale dřív než by mě to odradilo k dokončení trasy, tak jsem to přešla a bolet přestalo. Pak se začalo ozývat bolavé koleno, které nebolelo už dobrých 6-7 let. To už mě trochu vyděsilo, ale do cíle už to mělo být blízko, tak jsme šly dál. Posledních pár kilometrů už nebyla moc krásná procházka, už jsme se těšily, až budeme v cíli (i když pro mě byla pořád lepší představa jít dál, než se rozesedět v buse a pak už se nezvednout), nohy bolely, síly docházely, nebylo to jednoduché.

Nejsem zvyklá chodit trasy delší jak 20 km, nikdy jsem za 1 den nic delšího neušla. Natrénováno nemám, zvlášť poslední dobou nechodíme moc často delší trasy. Byly jsme ale odhodlané to do cíle dojít a ten pocit, že můžu říct „dali jsme to“ nás držel až do úplného konce!

Byla to parádní akce! Děkuji moc organizátorům, díky Zdence, že to šla se mnou. Vyrazily jsme první, došly jsme do cíle poslední, s tím se počítalo. Pro mě je opravdu největší úspěch ten, že jsme to nevzdaly! Takže snad někdy příště zas v jiné části Prahy :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *