Hlídání Juno

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné! (…)

Dneska jsme si domů přivedly na pár hodin Májinu sestřičku Juno. Ondra musí pracovat a nechce nechávat Juno doma samotnou, tak jsme se nabídly, že se o ní můžeme postarat. Měly jsme holky doma cca 4 hodiny a řeknu vám, bylo to opravdu velice náročné!

Pro Juno jsme jely rovnou ze školy, takže ještě bez Máji. Dovezly jsme jí k nám domů a Mája se s námi ani nepřivítala a už si holky začaly hrát. Tak 5 minut si vydržely hrát bez vrčení, ale pak se do sebe pustily s takovou vervou, že se spolubydlicí bály mezi ně vmíchat. Takže když šlo do tuhého, musela jsem zasáhnout. Naštěstí jsem za celý den schytala pouze jeden kousanec, zato do tváře, takže to celkem bolelo.

Holky nám doma málem zdemolovaly byt a samy sebe, takže jsme je po chvíli vzaly vyběhat ven v domění, že se třeba unaví a budou spát. To jsme ale ještě nevěděly, že jsme na velkém omylu. Vzaly jsme je vyběhat na Kravák, kde se pořádně vylítaly. Vzhledem k tomu, že na chvíli přestal foukat vítr, tak bylo i relativně teplo a vydržely jsme venku docela dlouho. Potkaly jsme spoustu lidí a psů, ale nic z toho nestačilo.

Když to vypadalo, že jsou holky už unavené a uklidněné, vydaly jsme se domů. Jenže sotva jsme dorazily do bytu, boj začal nanovo. Nechápala jsem, kde na to berou energii, jelikož já jsem už tou dobou byla naprosto vyčerpaná. Ony i holky vypadaly dosti vyčerpaně a každou chvilkou se zdálo, že padnou, ale nakonec se vždycky zvedly a pustily se do sebe.

Po přibližně 3 hodinách společného dovádění se konečně uklidnily a každá si našla to „své“ místečko. Měla jsem radost, že bude doma chvíli ticho a holky si odpočinou. Ta radost mi ale dlouho nevydržela. Holky zvládly spát celých 15 minut !! a pak začal zase souboj. Od první chvíle jsem měla pocit, že to je souboj na život a na smrt a jedna z nich to nepřežije. Díky bohu, přežily obě dvě :)

V pět hodin jsem popadla Juno a jela jí vrátit Ondrovi domů. Byla holka vyřízená, v autobuse mi usnula, doma si zaběhla do klícky a já vyrazila do školy. Po návratu ze školy jsem doma našla „mrtvou“ Máju, která nechtěla vůbec nic, ani se jít vyvenčit. No věřím, že zítra ráno se zase vyspím hodně :))

Bohužel, na závěr mám jednu špatnou zprávu – můj foťák putuje po světě, tudíž z dívčího řádění nemáme žádné fotky. Což mě moc mrzí, protože by to byly určitě úžasné momentky. Ale určitě se ségry ještě brzy uvidí a pak už fotky budou, to slibuju!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *