Co se u nás děje

Zuzka od Dobby mě inspirovala k sepsání „pár“ řádků. Za poslední týden, ať už v Brně nebo v Praze, jsme měly s Májou pár pěkných zážitků, o které se rády podělíme alespoň vyprávěním (foťák bohužel nebyl po ruce). (…)

Zuzka od Dobby mě inspirovala k sepsání „pár“ řádků. Za poslední týden, ať už v Brně nebo v Praze, jsme měly s Májou pár pěkných zážitků, o které se rády podělíme alespoň vyprávěním (foťák bohužel nebyl po ruce).

pondělí ve škole jsme se s pár spolužáky rozhodli, že když venku konečně vysvtilo sluníčko, vyrazíme posedět na Kraví horu. No a když se někam jde, tak přeci jedině s Májou! Na Kraváku jsme společně strávili asi 2 hodiny, během kterých se Mája kamarádila s každým, kdo kolem nás prošel. Nejvíc jí ale zaujala zlaťanda Casey, se kterou se válely, lezly po sobě a kousaly se. No pro nás to byla lepší podívaná, než nějaké kino. Akorát doma jsme musely s Májou rovnou do sprchy, pač už to nebylo to krásné štěňátko, které všichni znáte :D

úterý, mezitím co já jsem byla na tělocviku, vzala Barča Máju ven a že se k nim přidám, až půjdu domů. Došla jsem na Kravák, už jsem jim chtěla volat, kde že jsou a v tu chvíli vidím, že se na kopci nějaká psiska perou. No samozřejmě, že to byla Mája. Pomalu ani paničku nešla přivítat, jak byla zapálená do hry s novou kamarádkou – asi čtyřměsíční kříženkou Matyldou. Není nad to, když si hrajou skoro stejně stará a stejně trhlá štěňata. Kolem procházelo spousty dalších psů, ale nakonec stejně zvítězila Matylda. A domů jsem si opět odváděla prasátko místo štěňátka.

Ve středu, když jsme vyrazily na procházku, byla Mája asi v trochu jiné kůži. Asi tak 10 vteřin poté, co jsem ji pustila z vodítka, zpozorovala partičku kluků s fotbalovým míčem a vystartovala za nimi. Posadila se před kluka, co měl zrovna míč u sebe a čekala, že si s ní bude hrát. Chudák kluk z toho byl docela vyjevený a nevěděl co by. Tak si jí nevšímal, hodil míč dalšímu klukovi a Mája se otočila a běžel za tím druhým, aby jí teda aspoň on hodil míč. No byla roztomilá, jak pěkně seděla a čekala, až jsem se jí musela smát. Takže ke klukům jsem si pro psa šla úplně vysmátá, ale v tu chvíli už se smáli i ti kluci. Máju jsem odnášela v náručí, protože na vodítku bych s ní nepohnula, leda bych jí uškrtila. Ta začala kňourat, štěkat a utíkat mi z náruče, jen aby mohla za míčem, ale marně.

Vylezly jsme na kopec, super, žádné míče, tak ať zas cupitá po svých. Chyba! Míč se našel. Tentokrát pár kluků hrálo basketbal. Takže Mája byla opět v mžiku u nich. Tak jsem jí zas čapla a nesla pryč. Přišel se za námi podívat pejsek, tak si říkám „super, bude si všímat psa“ a pustila jsem jí. Omyl! Mája to otočila a znovu na hřiště za míčem. Tak znovu chytit a jdeme na psí výběh, tak nikdo fotbal ani basket nehraje.

No, na výběhu sice nikdo nic takového nehraje, ale kousek od výběhu je fotbalové hřiště, které bylo obsazené. Hřiště je od výběhu oddělené plotem, ale ani ten Máju nezastaví! Našla si nějakou škvíru a než jsem stihla nějak zareagovat, podběhla pod plotem a už byla na hřišti. No a zatímco paničce nějakou chvíli trvalo, než oběhla celý ten plot a dostala se na hřiště také, Mája už ukořistila míč a odmítala ho klukům vrátit. Naštěstí to i tihle kluci brali s humorem a bylo vše v pořádku.

Přes další kňourání se mi podařilo dostat Máju na psí výběh a ve společnosti spousty psů a překážek na agility si zapomněla všímat fotbalových míčů a konečně si hrála tak, jak by si pejsek měl hrát.

Ve čtvrtek nás čekala cesta do Prahy, takže nebylo moc času na nějaké velké venčení a hraní si. Ale i tak to Mája zvládla. Před odjezdem na vlak jí beru proběhnout na Kravák, vyvenčit se a aspoň trošku se unavit. Na Kraváku byly slečny s pejsky a trénovali frisbee. Něco tam lítá, pejsek to chytá a Mája se mi zas zasekla a začala vřískat, že nikam pryč nepůjde, že si chce taky hrát! Slečna to tam zpozorovala (kdo by si taky vřískající Máji nevšiml) a volá na nás „To je malý locolinďák?“. Tak jsem pochopila, že tohle nebude „jen tak někdo“, ale někdo, kdo nás „zná“. Tak říkám, že jo a pouštím na ní Máju, ať si jí užije. No a slečna si ji vzala do parády a začala s ní dovádět s disky. Máju to neskutečně nadchlo! Přetahovala se o ně, hrozně moc je chtěla, honila je, chytla a přinesla. No prostě byla úžasná! Až se slečna sama divila, jak jí to jde, zvlášť když vidí disk poprvé v životě. (Teda pokud jí s ním nekamarádila už Peťa, o čemž ale nevím.) No netrvalo to dlouho a pochopila jsem, že frisbee doma určitě mít budeme a že se budu muset asi hodně brzy naučit házet.

No a dnes? Na dnešek jsme byly domluvené s kamarádkou, že půjdeme společně venčit ještě s jejím pejskem – flatem Ernym. Na jednu stranu jsem se trochu obávala, protože Erny je opravdu veliký flatí pes, ale na druhou stranu jsem si říkala, že poslední dobou už je Mája hravá i s velkými psy a bude to jedině dobře, když pozná dalšího velkého. Strávili jsme společně venku skoro dvě hodiny a závěr? Erny je naprostý vítěz, protože takhle ušpinit Máju ještě nikdo nikdy nedokázal! :D Byli spolu kouzelní. Erny si ji teda občas pletl s králíkem, takže ji chytal za krk a chtěl jí tahat pryč, ale jinak na ní byl hrozně moc hodný a opatrný. Nejvtipnější ovšem byla jejich scénka, kdy Erny zdrhal kolem křoví a Mája ho honila. Běhali kolem toho křoví několik kol a jelikož mu Mája nestačila, ale hrozně moc ho chtěla dohonit, tak na něj začala štěkat. Další chvíle, kdy jsem litovala, že s sebou nemám foťák, tohle by totiž stálo za video!

Tak takhle u nás vypadal tento týden. Teď půjdeme spát a budeme doufat, že zítra bude pěkně svítit sluníčko, abychom mohli vyrazit i s Májou do pražské ZOO seznámit prcka s dalšími zvířátky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *