Závodní sezóna začala

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..
Fitmin Welcome Summer DDFW
5. Morava DiscDog Distance
Calibra DiscDog Challenge
Agility intenzivka s Luckou Dostálovou
Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..

Fitmin Welcome Summer DDFW

Aqua Limpia Locolindo - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

První dogfrisbee závody v roce. Závody, které odstartují sezónu. Občas jsou i na sněhu, za větru, prostě je vidět, že zima ještě neskončila. Letos nám to ale vyšlo celkem pěkně. V sobotu to byla paráda, v noci prý byla zima, ale to jsme seděli v klubovně a o zimě nic nevím. Kolem třetí ráno už bylo i ve spacáku dobře, takže poučení pro příště, choďte spát až k ránu, bude líp. Neděle i byla trochu horší, ať jsem na sebe nabalila kde co, stále byla zima. O výsledcích asi není potřeba nic psát, to už bylo zmíněno v novinkách.

5. Morava DiscDog Distance

Majetín původně vůbec v plánu nebyl, je to přeci jen trošku daleko. Na welcome začali řešit, jak byl Majetín loni super, tak mi to začlo být trochu líto, ale pořád jsem to nějak neřešila. Až pak nějaký týden (?) před Velikonocemi jsme si řekli, že bychom tam mohli vyrazit. A taky že jo.

Chelsinka hárala, takže na závody jela jenom Mája. No a o výkonech, o těch tentokrát snad radši nemluvit. Asi velká zima nebo co, ale prostě takovou tragédii jsem u nás snad ještě nezažila. V dartbee slabých 40 bodů, v mini první kolo ještě jakž takž, v druhém kole jediný chycený disk. Co to jako bylo? Že bych házela až tak zle, to neznám. A ne, chudák Mája za to nemohla. Trošku jsem si spravila náladu při nedělním timetrialu, kde jsme se kvalifikovali a kupodivu nevypadli hned v prvním rozhozu, ale až v druhém. Ve výsledku je z toho 7. místo z 45 závodících týmů.

Mimo jiné jsme ten víkend zvládli i Kanjam turnaj. Vlastně poprvé, co jsem to hrála ofiko a ne jen tak při nějakém tréninku. Prali jsme se s tím, ale na finále to nebylo. Takže tomu dávám šanci taky někdy příště.

Calibra DiscDog Challenge

Tým Kokolindo 2. místo v paralelním DartTrialu - Aqua Limpia Locolindo a Fa Mulan From Let's Border - Calibra DiscDog Challenge 2015

Po loňském roce, kdy jsem zvládla jedny jediné frisbee závody v sezóně, si letošní rok zatím pěkně užívám. Co dva týdny na závodech, to je prostě paráda! Začíná mě mrzet, že další, na které se zvládnu dostat, jsou až víc jak za měsíc.

No a Calibra? Chelsinka stále hárající, já přihlášenou Máju a Atíka, kterého máme dlouhodobě na hlídání. Do Židlochovic jsme jeli závodit pouze na sobotu, protože na neděli byla naplánovaná agility intenzivka s Kristou Původou už někdy o Vánoc asi, takže to se mi úplně rušit nechtělo, ale na Calibru jsem prostě chtěla jet, jeden den musel stačit.

Pro jistotu jsme dorazili už v pátek, abychom mohli popít, když druhý den neřídím. Vzhledem k tomu, že mi někdo (kdo to mohl být?) vypil všechnu vodku mezitím, co jsem se ujala funkce vrátného a starala se o ty, co dorazili na místo až v noci, tak jsem vlastně dopadla ten večer docela dobře. Tak jistou hladinku to nabralo, ale všechno vím, všechno jsem zvládla a všechno si pamatuju :D

V sobotu nástup na plac, jeden pes dartbee, druhý pes dartbee, jeden pes mini, druhý pes mini a abych toho neměla málo, tak prý ještě třetí pes mini. Uf, nějak jsem nevěděla, kterého psa mám kde brát dřív. Tentokrát nám taky trochu foukalo, ale asi to nebylo tak hrozné,  nebo už jsem se tomu zvládala přizpůsobit a výsledky, alespoň ze začátku, nebyly tak děsivé. S Májou jsme v prvním kole supermini zvládly mít hned dva chycené disky za 4,5 bodu, tzn. poslední zóna, o které jsem si mohla nechat jen zdát. Ještě to dostat do středovky a příště to máme za 5! S Atíkem bylo první kolo taky moc pěkné, v součtu 18 bodů, pěkně našlápnuto. Druhé kolo jsme ale totálně zazdili :( S Atíkem jsme se nějak nebyli schopni domluvit a tak z toho nebyl ani jeden (fakt ani jeden :( ) chycený disk. S Májou taky žádná sláva, už mi to fakt nějak nelítalo a s jedinou Cassinkou jsme to zvládly udržet téměř podobně, jak v prvním kole.

No a dartbee? S Májou budeme muset nějak vypilovat techniku. Tak to bylo nějakých 90 bodů. Zato s Atíkem jsme postoupili dál z 2. místo s naházenými 220 body! To jsem nikdy s žádným psem nedala. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal to! V rozhozech už to pak bylo o fous horší, ale přesto se nám povedlo probojovat do finále. Tam už jsem to ale zazdila zase já, Aťas buď chytal mimo terč, nebo mu to nevyšlo. Takže jsme si odvezli 4. místo.

Heart Attack Bohemia Patrix - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

A ještě bych málem zapomněla, v sobotu se ještě závodilo v jedné kategorii a to Paralelní DartTrial. Je to štafeta, kdy v týmu jsou dva psi se svými páníčky a nejdřív musí mít jeden pes chycený disk ve vyznačeném poli a pak i ten druhý pes. Funguje to jak u TT, nejprve „kvalifikace“, podle které se utvořili dvojice do pavouka a pak už vyřazovací systém. Tady jsme nastoupily s týmem Kokolindo, tedy já a Mája a parťáky nám dělala Peťa se Shishou. A na závěr dne jsme si vybojovali 2. místo! Juchuu, poprvé na bedně českého dogfrisbee :D

Pár fotek z Calibry od Peti Pekárkové najdete zde..

Agility intenzivka s Luckou Dostálovou

Velikonoce byly plné psů, jinak už to u nás ani neznám. Po víkendu na frisbee závodech v Majetíně, jsme na velikonoční pondělí ráno vyrazily s Májou na intenzivku s Luckou Dostálovou. Počasí nám ani tady moc nepřálo. Víkend byl náročný, foukal vítr, občas sněžilo, ale sníh se na zemi nedržel. V Praze už ale jo, v pondělí začalo během dopoledne sněžit a původní hlášky „lepší sníh než déšť“ už nějak přestaly platit. Intenzivka byla pod tlakem počasí ukončena dřív a přesunuta do haly na pandičkách. Mája toho za sebou měla dost, únava po víkendu na ní byla vidět a představa, že jí ještě dorazím polštářky? To raději ne. Takže jsme sbalily zasněžené věci a vyrazily domů.

Přesto, že jsme nemohli využít veškerý čas, který byl v plánu, tak jsme si pěkně zaběhali a načerpali od Lucky alespoň něco. Když jsem se postavila na plac a začala procházet, nevěřila jsem, že by některé úseky Mája zvládla, resp. Mája možná jo, ale ne my dvě spolu. Pravda, nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že jsme se s tím celkem obstojně prali.

Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Aqua Limpia Locolindo - agility intenzivka s Kristou Půdovou - Ptýrov 2015
foto: Peťa Pekárková

Jak už padlo při Calibře, v neděli jsme ráno vyráželi směr Ptýrov a intenzivka s Kristou. Trochu jsem se bála, že to bude náročné jak na ty Velikonoce s Luckou, ale tentokrát byla Mája asi odpočatější. Takže na tréninku se snažila, co jí síly stačily.

Přijeli jsme na místo o pár minut později, prohlídka parkuru byla v podstatě extra pro mě, motala jsem se tam sama a nebyla si schopná zapamatovat, která překážka následuje. Parkur o 30 překážkách, proč ne, rozdělíme si to na části, to je jasné, ale kam to sakra vede? No nešla jsem na řadu první, šla jsem asi čtvrtá, takže jsem měla vždycky dost času naučit se, kam to zrovna pokračuje. A dobrý, nějak to šlo. Dokonce bych řekla, že od října/listopadu, prostě od minulé intenzivky s Kristou, jsme udělali poměrně velký kus práce a tentokrát nám to opravdu běhalo líp, než minule. Video bohužel není, trochu mě to mrzí, ale nečekala jsem, že by to stálo za shlédnutí, tak jsem ani neřešila natáčení. Škoda, příště budeme asi muset natáčet..

A zde je pár fotek z intenzivky, taky od Peti Pekárkové.

Bye-bye Summer DDFW 2014

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu. (…)

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu.

Nakonec jsem jela pouze s jedním psem – s Májou. Chelsea i Casey hárají, takže měly smůlu. S Májou jsme to tedy musely zvládnout všechno, resp. Mája to zvládla všechno! Já jsem si jí přihlásila klasicky na minidistance a poprvé jsme si spolu šly zkusit i timetrial. Honzovi Farkačovi jsem jí půjčila na dog dartbee a na mou nabídku na fb, jestli jí někdo chce na quadruped, se ozvala Káťa Dvořáková, tak byla její.

Víkend pro nás začínal už v pátek večer, kdy jsme se sbalili a vyrazili do Čelákovic za Pájou a jejími kluky. Důvod byl jednoduchý, ráno jsem vyrážela autem z Čelákovic s Romčou a pořád lepší tam spát, než být doma a vstávat bůh ví kdy, abych to stíhala. Pája se nás ujala, zařídila večeři a ráno nás dovedla na místo srazu. Tímto jí za všechno moc moc děkuju! Nebýt spaní u ní, bůh ví, jestli bych se ráno z té postele vůbec vyhrabala. Vstávat se mi nechtělo ani trochu, nejradši bych prospala celý víkend, ale pak jsem si řekla, že je to blbost, že jsem se na víkend těšila a teď už to nezruším. Takže hurá směr Dvůr Králové nad Labem.

Cesta na pohodu, nic jsem nezapomněla, prezenci jsme stihli, všechno šlapalo jako po másle. Takže postavit stan, ať mám kam uklidit psa, nasnídat se a už se začínalo házet. V mini jsme byli na startovce až někde v dáli, tak jsme vytáhli pejsky, rozcvičili, rozházeli a šli jsme na dartbee. Honza si to odházel se všemi naráz, s Májou, s Malou i s Kukym. A výsledky s holkama super! Kukymu to házel jak kdyby mu o nic nešlo. S Malou se dostal na první místo a s Májenkou šel na rozstřel o 8. místo, tedy o postup do dalších rozstřelů. Bohužel tady hod jaksi nevyšel, takže dál se s Májkou neprobojovali. Ale nevadí, i tak jsou na krásném 9. místě! Takže i Honzovi díky za takové pěkné umístění.

Pak jsme měli spoustu volného času, koukali jsme na ostatní, jak jim to hází, kecali atd. No a pak jsme šli na řadu s Májou na mini. Abych pravdu řekla (a řekl mi to i Honza), už jsem viděla i lepší hody! :D Takže první kolo za 11 bodů. Po obědě druhé kolo vypadalo o něco lépe, ale ve výsledku o moc lepší nebylo, takže z toho bylo 12 bodů, v součtu 23 a 56. místo.

Během zbytku dne jsme ještě zvládli seznámit Máju s Káťou, když už spolu mají druhý den závodit. Pak ještě pejsky vyvenčit, připravit maso na gril a udělat si véču. A pak už jenom pohoda, teplíčko, kytary, vínečko (ano, i přesto, že jsem tvrdila, že nebudu pít :D). Konečně víkendové závody, kde jsem v 8 večer nebyla totálně vyřízená a zralá na postel. Konečně závody, které si člověk užije se vším všudy a ne jen s pejskem na place. A ještě lépe si je člověk užívá, když narazí na někoho, s kým je naladěný na stejnou notu. To je pak prostě večer jedna velká pohoda.

Spát jsem šla kolem půlnoci, párty byla v plném proudu, ale to už jsem zas já, že začínám odpadávat. Oči už jsem sotva držela otevřené a tak jsem si říkala, že jdu spát, dokud mám jistotu, že hned usnu. Přeci jen, po celém dni krapet vymrzlá a vidina spaní ve stanu, no doufala jsem, že se jen tak neprobudím. Omyl, budila jsem se každou chvilku :D Ale tak hrozné to nebylo, prostě jsem se otočila a spala dál. Nebylo mi zrovna teplo, ale dokud dokážu usnout, tak bych to nenazvala žádnou velkou zimou. Pak mě probudila Mája, přitulená úplně ke mně a dýchala jak kdyby jí bylo vedro. Tak jsem na ní mrkla, jestli je všechno v pohodě a ona celá studená. Tak jsem jí nabídla místo ve svém zahřátém spacáku. Přijala ho, hned se zavrtala a spinkala spokojeně dál.

Ráno už bylo celkem fajn, žádná hrozná kosa, jen studené oblečení, do kterého se mi vůbec nechtělo. Ale jak jsem vylezla ze stanu a mrklo na mě slunce vycházející zpoza mlhy, hned mi bylo líp. Zavítala jsem do kantýny, poprosila o tousty a prý že nejsou. Žádná nabídka jídla ani pití nebyla vylepená ani v sobotu a v neděli ráno tomu nebylo jinak, tak jsem se dovolila optat, co tedy k snídani mají. Slečna houkla do kuchyně něco jako „co je k jídlu krom palačinky?“, tak jsem se přihlásila, že palačinka klidně může být. V tu chvíli to všechny v kuchyni nesmírně pobavilo, mně se nedostalo žádné odezvy, jestli teda jí udělají nebo ne a začali mi vařit čaj. Tak jsem tam stála a koukala jak debil, načež Šárka povídá „taky čekám na palačinku a taky je to pobavilo“. No nakonec jsem dostala čaj i palačinku, ale co na tom bylo tak vtipného, doteď nikdo neví. Každopádně to vypadalo, že vůbec nepočítali s tím, že by po ránu snad někdo mohl chtít jídlo.

V 8:30 začala na hřišti kvalifikace na quadruped, kde závodila Káťa s Májou. Po rozřazení do skupin jsme zjistili, že mají holky ještě spoustu času a tak jsem vzala co nejdřív Máju na timetrial. No, náš první timetrial se nám zrovna moc nepovedl :D První disk chycený! Ale před čárou. Další dva nechycené, nějak mi to nešlo, Májka chytá kde co, ale tohle prostě nešlo. A pak teda další dva chycené za čárou. Čas tragický, asi minuta, radši nemluvit. Takže za mě dobojováno, jedinou šancí byla Káťa.

V prvním kole zvládly nejdelší hod 40,5 m. Bohužel nestačilo to na postup do kola dalšího. Takže pak už jen příležitost v poslední šanci, ale ani tam se neprobojovaly. Každopádně, Májka s Káťou spolupracovala moc hezky, disky stíhala v pohodě, výsledkem z toho je 13. místo a co potěšilo nejvíc, že jí Káťa chválila. :) Takže i Kátě patří veliké díky!

Suma sumárum, nebyl to víkend, ze kterého bychom si odváželi medaile či poháry. Ale odvážíme si pocit z parádně prožitého víkendu, mezi suprovými lidmi a těším se, že příští rok to už konečně klapne a budeme se vídat častěji. A já slibuju, že budu i víc trénovat, aby ty výsledky nebyly tak tragické :D

PS. nemám ráda pavouky! A nemám ráda ani ty maličké, kterým neubližuju jenom proto, že jsou maličké a máma mi vždycky tvrdila, že nosí štěstí! To by mě teda zajímalo, proč jsem měla stan obsypaný asi miliardou pavoučků, když nám žádné štěstí nepřinesli. Pavoučci na stanu, pavoučci v předsíňce, pavoučci ve stanu. Nemohla jsem jít spát dřív, než ve chvíli, kdy zalehnu a usnu, jinak bych z nich snad ani neusnula. Přišel nějaký malý kluk k našemu stanu a povídá „tý jo, takových pavouků jsem pohromadě ještě neviděl“, tak jsem na to odvětila, že to je super, ale že já tam mám spát! No nic, dohodli jsme se na míru a žili tam spolu celý víkend. Ráno mě teda trochu šokovali, když jsem zjistila, že mám přes půlku stanu napletené pavučiny! To jsme si teda jako nedohodli. No dala jsem jim do odpoledne šanci, že to zničí. Nezničili. Parchanti. Když jsem šla stan balit, tak jsem byla už fakt naštvaná. Byli prostě všude.. pavoučci i pavučiny.. Teď je stan ve sklepě, to do bytu nevezmu, bůh ví, kolik jsme jich přivezli. :-/ :D

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

MVP Mladá Boleslav + Memoriál Jindry Pecháčka

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>> (…)

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>>

V neděli nás opět čekalo brzké vstávání a odjezd, tentokrát do Dobříše na distanční frisbee závody Memoriál Jindry Pecháčka. S Májou jsme byly přihlášené na Super MiniDistance a na Dog Dartbee. Prvně jsme si odházely Dartbee, kde jsme nachytaly 80 bodů (ve výsledkách máme uvedeno 70, trochu špatné počty), což nás ani do semifinále posunout nemohlo. V mini to už bylo o něco, no o dost lepší. Když jsme přišly na plac a začaly házet, asi nikdo nečekal, že by šlo o nějaký lepší výsledek. Nejvíce to bylo slyšet při komentování moderátorem, kdy jeho slova „první chycený disk.. druhý chycený disk.. třetí chycený disk..“ nabíraly stále většího údivu. Stihly jsme v prvním kole naházet 6 hodů, z toho jeden se mi moc nepovedl, takže bylo 5 chycených disků, 19 bodů a 5. místo!

Při druhém kole už byla vidět únava. Opět 5 chycených disků ze 6, ale tentokrát s nižšími body, na kratší vzdálenost, takže to dalo 14,5 bodu a v součtu tedy 33,5 bodu a jsme skončily na 7. místě! Ze zúčastněných 43 týmů je to moc pěkný výsledek. Takže já se jdu učit házet o nějaký metr dál a příště se budu víc snažit, abych zopakovala to, co v prvním kole.

Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)

Petrovické „DISKO“ hraní

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly prvním frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee. (…)

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly první frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee.

Ač jsem sama pejskovi před startem řekla „Májo, jdeme si zatrénovat, ok?“ Tak jsem z toho tak nějak měla trochu nervy. No a na mých hodech to bylo celkem znát. První kolo SPTF, chycené 3 disky ze 6 a součet 7,5 bodu. Upřímně řečeno, čekala jsem, že to bude horší. Po něm následovalo dog dartbee, kde jsme měly snad chycených 7 disků z 9, ale 2 úplně mimo terč. Takže výsledný součet byl 120 bodů. Tady mě to zas mrzí, protože vím, že když jsme si to trénovaly, tak jsme zvládly víc. Ale na druhou stranu, byly to všechno moje chyby, takže není co řešit.

Tím jsem myslela, že to pro nás končí, takže oznámení, že je vypsaná startovka na druhé kolo SPTF pro mě bylo docela překvapení. Na jednu stranu jsem si říkala, že když ostuda nebyla pořádná, tak to teprve přijde. Na druhou stranu jsem byla ráda, že si s Májou ještě jednou zaházíme. Druhé kolo už pro nás bylo výrazně lepší! Mája chytla 5 ze 6 (víc jsem jich myslím stihnout nemohla) hozených disků. Ten jeden letěl úplně mimo hřiště, někam za záda rozhodčí, takže to mohl chytit leda tak nějaký divák. No a z těch 5 chycených máme 14 bodů! Asi mi hrál vítr do disků..

Celkový součet v SPTF tedy máme 21,5 bodu. Umístění zatím nevím, ale na bednu máme ještě hodně co dohánět! :)

Nejdřív práce, potom zábava

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení, otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Brna, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D (…)

I tak nějak by se dal popsat tenhle náš víkend. V sobotu jsme pracovaly, abychom se v neděli mohly bavit. Ovšem u těch psů se tomu moc práce říkat nedá, tam je to totiž zábava, i když se maká.

Dobrá, necháme kecy stranou. V sobotu jsme s Májou byly na semináři Agility bez parkuru. Mnozí asi tuší, co si pod tím představit. Učily jsme se tam jak si hrát a k čemu nám to na parkuru bude. Takže nějaká ta šťouchaná, učit psa sledovat tělo psovoda, vedení,otočky, odložení a fokus. Pak už jsem musela spěchat na vlak do Prahy, takže víc jsem toho nestihla. Ale Peťa s sebou měla ještě kužel a bedýnky, tak tam aspoň základy znám a někdy si snad zjistím něco víc.

No a jelikož je Chelsinka tak trochu tímto nepolíbená (krom bedýnek a obíhaček), tak jsem si říkala, že na ní zkusím natočit video, jak to vypadá s pejskem, který začíná. Uvidíme, jestli to bude publikovatelné :D

Z Brna jsme si s Májou přivezly ještě Cassinku a do Prahy jsme tolik spěchaly, abychom stihly frisbee trénink. Takže rovnou do Stromovky a pěkně házet. Ač venku svítilo sluníčko, tak venku byla pěkná kosa. Takže házení nebylo na moc dlouho, za chvíli mi umrzaly prsty a pak už jsem byla celá tuhá. Takže jsme tam strávily tak hodinku, ještě jsem si s holčičkama trochu zaházela a pak vyvenčit a domů. Do tepla! A brzy spát.

A ještě bych měla dodat, že jsem poprvé zkusila aplikovat novinky z Quadruped semináře v kombinaci se psem. Takže disky lítaly (!!) a Mája je zvládala i chytat! :) Teď už jenom vychytat, aby to lítalo dopředu a ne do stran a víc se do toho opřít, ať to lítá dál.

V neděli nás čekaly agility závody. V 8 ráno „prezentace“, takže kolem půl sedmé budíček. Horší než když chodím do školy. No ani se mi nechtělo o moc víc vstávat. Ale nakonec jsem to zvládla a kupodivu i včas a Martina na nás nemusela čekat. (To je fakt co říct!) No možná na tom mělo zásluhu i to, že přijela o něco později než měla. Detail. Přijela, naložily jsme věci a pejsky, ztratila jsem klíče někde a mohly jsme vyrazit!

Aqua Limpia Locolindo - Hobby agility závody, 24. 3. 2013, Praha - Hloubětín

Dorazily jsme na místo, ubytovaly Chelsinku s Casey do kennelek. Máju s Kessi jsme nechali v autě, že mají ještě času dost. Vyřídily jsme si tu slavnou „prezentaci“ a málem umrzly během těch pár minut, než byla prohlídka parkuru. Pak si to trochu projít, a dojít si rozehřát Chelsinku.

První běh s Chelsou vypadal velmi nadějně. Jenže pak projel vlak a jí to nějak rozhodilo, že se vyhnula překážce. Pak se teda vyhnula ještě jedné a to už byla čistě moje chyba. Ale jinak super! Byla na svých vůbec prvních závodech! Poprvé start v obklopení spousty lidí, v blízkosti hromady psů. Na prvním agility tréninku (v lednu) bych skoro nevěřila, že o dva měsíce později tohle zvládne. Tenkrát totiž běhala od jednoho člověka k druhému a já jí byla celkem ukradená. No teď už to tak není :) Při druhém běhu si odskočila podívat se na slečnu rozhodčí, ale pak se vrátila za mnou a zbytek parkuru už doběhla krásně, snad i čistě nebýt tohoto malého kolapsu.

Když to shrnu, tak výsledek zatím nevím, ale až se dozvím, určitě se objeví v sekci Chelsinčiných výsledků. Jediné co teď vím, že jsme se ani v jednom běhu neumístily do pátého místa. Což ale neznamená, že jsme nebyly úspěšné! Chelsinka si hlídá mě a neběhá tím pádem plnou rychlostí a nemá vysílačky. Na tom teprve pracujeme a jelikož máme za sebou asi tak 3 tréninky, tak asi chápete, že bych toho po tom pejskovi chtěla moc :) Takže rychlost zatím neřešíme, spíš tu přesnost a to, že vůbec chce spolupracovat. A to si nemůžu stěžovat :) Takže sice si holčička nevybojovala žádnou výhru, přesto si ale ode mě zaslouží velikou pochvalu!

Hobby agility s Májou. No překvapila mě holka moje! Jednak teda výsledkem a jednak tím, že shazovala i Mka! Ještě jsem neviděla ta videa a sama si to moc nepamatuju. Třeba ještě zjistím, že jsem je beztak shazovala já. U Máji nemusím řešit žádnou spolupráci, ta nikoho nikde neřeší. Ví, že panička má odměnu a tak prostě běží, jak já pískám. Akorát že já toho moc nenapískám, škoda.

Při prvním běhu.. nevím.. při druhém běhu.. nevím.. jo vím! Tam jsem jí poslala do tunelu a nějak mi nedošlo, že já na ní vlastně nemluvím :D Takže mě neposlouchala, poslouchala moje tělo a tím pádem do tunelu nechtěla jít. No a shazování, já se asi radši k tomu nebudu vyjadřovat. Já vlastně vůbec nevím, kolik toho pokosila.. já to už radši ani nechci vědět.

No a tenhle můj černobílý blázen si v prvním běhu vyběhal 5. místo a v druhém běhu 3. místo! Super! Byla jsem překvapená a mám z ní velkou radost! :) A o to větší překvapení pak bylo, když nám v součtu obou běhů vyšlo opět 3. místo! Takže nejen pěkné umístění, ale i nějaké ceny k tomu a pěkný pohárek! (Už mám doma tři, tak bych jim měla založit vlastní poličku.)

No a Cassinka.. jak to jen říct.. asi že jsem ráda, že to jsou neoficiálky :) Někdo musí diváky pobavit, že jo?! Proč bychom to neudělaly my dvě, že jo?! .. Jako by nestačilo, že pro ni nemám očkovák. Jako by nestačilo, že mi pes vběhl na parkur. Já prostě jsem magnet na problémy, ostudy apod. :D Takže zpátky ke Cassince.. zajímalo by mě, kdy naposledy byla na tréninku, protože každá překážka byla super a myslím, že jich v průběhu první běhu zvládla dvakrát víc než měla! :D Ale to není vše, ona u toho ještě zvládla celou dobu štěkat. Takže Cassinka už je pro mě ode dneška jedině Kecinka! Kecka ukecaná! Kecy na ní budu volat a jinak prostě ne! :D Druhý běh taky pořád kecala, ale už byl o něco lepší. Takže možná kdybychom někdy taky trénovaly a nevyrazily prvně rovnou na závody, tak bychom měly spolu na parkuru i nějakou šanci. Ale to její kecání by mě asi zabilo. No a víc o Kecince zůstane jen mezi námi a účastníky závodu :) .. Jo a tu zónu dala!! :)

Video ze závodů.

Za 14 dní nás čekají další závody, takže.. no nenatrénujeme do té doby asi nic, tak prostě další show bude v Lysé nad Labem, kdo by to chtěl vidět naživo. Tentokrát už ale jen s Májou a Chelsea.

Rozjezd ve frisbee

Na červen jsme s Májou přihlášené na naše první frisbee závody. Jsou to distančky v Petrovicích. Po dobu dvou dnů se bude soutěžit v Super Pro Toss and Fetch, Dog Dartbee, Quadrupedu a Paralelním Time Trialu. Panička je na házení trochu levá, házet do dálky vůbec neumí, takže jsem nás z tohoto důvodu nehlásila na Quadruped. V ostatních disciplínách v konkurenci asi taky šanci nemáme, ale aspoň si trochu zaházíme. Takže na všechny ostatní jdeme!

Jednoho dne mi volá Peťa a že prý „co děláš 16.3.? Pojeď s námi na frisbee seminář! Odvoz z Brna i zpátky autem.“ Co? Kde? Kdy? Proč? .. Šlo o seminář Quadruped. No to je přesně to, co potřebuji, aby mě někdo naučil házet do dálky, tak jo, jedem! (…)

Na červen jsme s Májou přihlášené na naše první frisbee závody. Jsou to distančky v Petrovicích. Po dobu dvou dnů se bude soutěžit v Super Pro Toss and Fetch, Dog Dartbee, Quadrupedu a Paralelním Time Trialu. Panička je na házení trochu levá, házet do dálky vůbec neumí, takže jsem nás z tohoto důvodu nehlásila na Quadruped. V ostatních disciplínách v konkurenci asi taky šanci nemáme, ale aspoň si trochu zaházíme. Takže na všechny ostatní jdeme!

Jednoho dne mi volá Peťa a že prý „co děláš 16.3.? Pojeď s námi na frisbee seminář! Odvoz z Brna i zpátky autem.“ Co? Kde? Kdy? Proč? .. Šlo o seminář Quadruped. No to je přesně to, co potřebuji, aby mě někdo naučil házet do dálky, tak jo, jedem!

Vzhledem k čím dál horšímu počasí jsem se rozhodla nebrat s sebou Máju. Takže jsem se domluvila s Markem, který byl tak hodný a pohlídal mi ji od čtvrtka až do soboty. Čímž mu moc děkuju! Já tedy už ve čtvrtek večer vyrazila do Brna za Peťou. Ráno zamířila na chvilku do školy a tak. No a pak počkat do soboty. Mezitím jsem zjistila, že vyrážíme z Brna v 7 ráno a pražáci vyráží z Letňan kolem 9.! V tu chvíli jsem Peťu nenáviděla a chtěla se sebrat a jet do Prahy, v klidu se vyspat a být na semináři za chvilku. No nic, už bylo pozdě, musela jsem se s tím smířit.

Ráno se teda nějak vyhrabat z postele, sbalit si věci, sbalit bábovku, udělat čaj. No překvapivě na nás Max snad ani moc dlouho nečekal. To bychom nebyly my, abychom všechno stíhaly bez problémů. Nasednout do auta, dojet k Matymu, ztratit se už v Brně cestou k němu a i s navigací.. no snad bude Maty víc vědět, kudy jet. Cestou ještě skoro hodinka spánku, jinak bych tam asi umřela.

Na místě jsme byli včas, dokonce ještě dřív, na uvítanou jsme dostali perník .. drogy na posílení hned po ránu? .. na oplátku jsme daly k dispozici bábovku, ať si i ostatní nabídnou. Když jsme se sešli všichni, tak to začalo. Nejdřív rozcvička a teď vás budeme natáčet a po obědě si to budeme pouštět.. Hm, dostali jsme perník, není už na čase vyrazit domů?

No dobře, tak to překousneme, že z nás udělají debily a jedeme dál! :) Jeden po druhém odházet před kamerou – všichni to děláte špatně. Neohýbat lokty, držet ten disk takhle, švih tam tomu musíte dát. Tak všichni do řady a zkoušet. Švih, to zasvištění musí být slyšet. Když došla řada na mě, tak prý ukaž švih, zatím bez vyhazování disku. „Švih“ vší silou, co jsem do toho mohla dát. Prý „no super, tak ještě větší švih!“ Cože?? Ale to mi pak už s diskem uletí i ruka! .. No dobré, tak teď ten disk pusť ať letí.. Fajn, pusť ho o něco dřív.. Dobře, to bylo zas moc brzy, zkus to později.. No prostě to bylo fakt vtipné :D

„Letí, letí, on letíí!“ To kupodivu nebyly jen mé výkřiky, to jsem slyšela i kolem sebe a z hlasu byla slyšet velká radost! :D

Prý jsem se tam jela učit házet do dálky, zpočátku to ale vypadalo, že se učím házet disk s odrazem od země. Celkem mi to i šlo, akorát to zrovna nebylo účelem. Když jsem to pustila později, tak to zas lítalo někam do nebes. No měla jsem co dělat s vychytáváním správného švihu, úhlu, času .. a pak mi k tomu ještě přidali pár kroků, abych si zamotala nohy.

Můj nejdelší naměřený hod je 36,4 m, ženský český rekord je 70 m. Asi mám ještě dost co dohánět :D

A dnes odpočívám a regeneruju. Trošku mě bolí pravá ruka, ale fakt dost mě bolí pravé rameno a krk. V sobotu vyrážíme do Stromovky opět potrénovat, doražte za námi! :)

Fotky ze semináře od Pavly Hejralové

Seminář Quadruped, Nymburk 16.3.2013

Na jedné pacce si strhla drápek a tu druhou má zavázanou, aby to nevypadalo blbě

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka. (…)

První červencový týden jsme po několika zajetých letech strávila jinde, než u mě bylo zvykem. A to na výcvikovém táboře Ambergold pořádaném ve Svojanově. Jde o tábor zaměřený především na psí sporty, tedy konkrétně ten první turnus, na kterém jsme byly. Zaujal mě už dávno dřív, a když jsem zjistila, že tam jezdí i Peťa s Casey, tak bylo jasně rozhodnuto, že letos jedeme s Májou taky. No a tím, že nám v průběhu června přibyl do smečky další člen, tak jsme malou vzaly rovnou s sebou na pořádnou socializaci. A jsem nesmírně ráda, že jsem jí vzala, protože jinak bych ji asi nikdy neviděla hrát si se štěnětem pyrenejáka, před kterým v jednu chvíli utíká a když zjistí, že nemá už kam utéct, tak se prostě obrátí a s ocáskem strachy staženým u břicha se postaví na zadní a skočí na pyrenejáčka. Od té doby už to byly kámoši. A nikde bych nesehnala tolik (pro Chelsu) cizích lidí, kteří by se o ní starali a zvykali ji na život psího mazlíčka.

Cesta tam

Že na Svojanově bude veselo, jsem se přesvědčila ještě před tím, než jsme vyrazily z domova. Lenka s psiskama pro mě přijela autem až k domu. My potřebovaly naložit věci, psi si chtěli hrát, tak jsme je mezitím vypustily na zahradu. Za chvíli se vrátila Quince, z které proudem tekla voda. Podle slov Lenky prý vodu nemá ráda, ale u nás očividně skončila v bazénu. Trošku nám tam shrnula nataženou plachtu, tak jsme to pak s Markem napravovali a do toho přiběhla Májka s míčkem. Míček hodila do bazénu na plachtu a Fleur šup za ním. Plachta šla samozřejmě pod tíhou psa hned pod hladinu a Mára poskytoval první pomoc, aby ji vytáhl zpátky ven. No pěkně nám to začínalo. :)

Cesta tam byla překvapivě klidná a rychlá. Na místě jsme vyřídily doplatky a Lenky ubytování, zavřely jsme tam všechny psy a vyrazily do Mohelnice pro Peťu a Casey. Trochu jsem se bála nechat štěně se třemi borderkami na jednom pokoji, ale vypadalo to, že to zvládly dobře. Najít v Mohelnici vlakové nádraží byl trošku oříšek, ale nakonec jsme to stihly dokonce i dřív, než Peti vlak.

V sobotu už ani nevím, co jsme po zbytek dne dělaly. Určitě jsme se byly koupat, Chelsinka poprvé plavala! Sama do vody vlézt ještě nechce, ale odnést se tam v klidu nechala a kupodivu jí nešlo o to, dostat se co nejdříve na břeh, ale dostat se za paničkou, která jí volá někde „z prostřed“ rybníka. Po koupání Čičina trochu nedobrovolně zalezla do klece, kde během chvilky usnula a vůbec jí nevadilo, že je tam sama zavřená. A vůbec mě překvapila, doma to byly hysterické záchvaty, když zjistila, že je zavřená v kennelce a tady spala v kleci každou chvíli a především každou noc tam byla úplně sama a nikdo jí nechyběl.

Výcvik

V neděli nám ráno začínal s Májou výcvik. Nejdřív jsem byla ráda, že to nemám jak Peťa (první cvičení v 6 ráno), ale že můžu spát až do snídaně a po snídani hurá na agility. Z agi rovnou na vystavování, kde jsem si prostřídala oba dva psy a pak byl tak akorát čas na oběd. Jenže od dalšího dne začaly tréninky flyballu a tak jsem po zbytek týdne vstávala v 6 hodin, abychom zvládaly být v 6:30 už na place. A Peťa? Každé ráno típla budík a já jí pak tahala ze spacáku na snídani.

Po obědě jsme měly už větší volno, čekala nás chvilka poslušnosti a pak vlastně až po večeři agility. Takže odpoledne jsme využívaly tak různě ke koupání v rybníce, nějakému tomu povídání a víc nevím, asi mám výpadky paměti z únavy.

Večer či noc

Večery jsme často trávily nějakou přednáškou, jednou to bylo o flyballu, po zbytek o výstavách, a pak taky v restauraci, poháry, palačinky, točená limonáda a dost divná obsluha. Že se divně tvářili, to bych ještě zvládla, ale když nám každou chvíli (a postupem týdne čím dál víc) nosili jiná jídla, než byla objednaná, to mě fakt bavilo. No a při posledním večeru, to snad ani nedokážu slovy popsat.. „no ale ten přírodní řízek měl být s hranolkama a ten druhý s kroketama“ „aha“ .. o 2 minuty později přinesli hromadu hranolek s miniaturním řízkem a obr řízek s pár kroketama, prostě jedna z těch porcí měla být dětská. V tu chvíli těžko říct, jestli je to k smíchu nebo spíš k pláči, takže jsme brečeli smíchy.

Bydlení ve stanu? Pohodička! Místa spoustu, nechutné vedro, všude hromada bordelu, symbióza s mravencema, jednu noc teda kousali, ale pak pochopili, že kdo si kousne, ten umře a přestali s tím. Nějaké jsem si dovezla i domů! Tři bouřky během jednoho týdne, při spaní pod stanem, opravdu dobrá (a snad i trochu účinná) terapie pro člověka, co se bouřky bojí. První noc jsme teda strachy usnout nemohly. Teda strach byl spíš z toho, jestli nám vydrží stan, jestli ho to neodfoukne a tak. Z vedlejší chatky přišly dvě paní, že prý jestli nechceme jít spát radši k nim. Říkám Peti, že si myslím, že to stan vydrží, ale kdyby náhodou ne, tak jsme právě přišly o možnost spát v suchu. Tak jsme nabídku raději přijaly a odstěhovaly se s pejsky do chatičky. Asi jsem se vyspala líp, jak ve stanu, ale přesto jsem asi 2x za noc kontrolovala, jestli máme stan. A hlavně jsem spala na posteli max 90 cm široké a víc jak metr nad zemí i s Májou. Naštěstí jsme holky šikovné a dokážeme se uskromnit. A jak už máme nacvičeno spát v jednom spacáku, tak jsme se zvládaly občas v noci i převalit na druhý bok. Jen se to musí sesynchronizovat, jinak bychom skončily asi na zemi.

Druhou bouřku jsem vnímala ze začátku. Řekla jsem Peti, že když to stan vydržel jednou, vydrží to i podruhé a že ať jde spát, kam chce, ale já spím v něm. Otočila jsem se a do 5 minut jsem ani nevěděla, že nějaká bouřka je. Akorát ráno jsem měla trochu nepříjemné zjištění, když jsem viděla, co náš stan, ukotvený k plotu, s tím plotem provedl. Ale nikdo si nestěžoval, tak snad nám to prošlo. S poslední bouřkou to bylo z mé strany dost podobné, usnula jsem během chvíle, přestala jsem řešit, co se venku děje a bylo. Akorát ráno jsme zjistily, že nám stan trochu promokl :D Resp. všechno, co bylo v předsíňce, bylo durch.

A co psi a bouřka? Z mého pohledu dobré, Peťa tvrdí, že prý občas nadskakovali při hřmění. Teda ty černobílé. U Chelsinky moc nevíme, ale vzhledem k tomu, že jsme o ní celé noci nevěděly, tak to asi taky dobře zvládala. Během jedné té bouřky jsem se na ní občas mrkla a vypadala, že taky o okolním světě nic neví a je zabořená jen v tom svém snovém.

Premiéry

Krom aktivit, které jsme cvičily pravidelně a které Mája už zná, jako např. cvičení poslušnosti, agility a i to vystavování, jsme zkusily i něco nového. Jedna z těchto věcí byl flyball, který Máje šel, jak kdyby už to znala. No jestli se nepletu, tak prý Cassinka, když čekala malé, tak si flyball zaběhla, tak asi víme, odkud vítr vane. No prostě super, Mája šikovná, mě to bavilo. A jakože mě to muselo asi hodně bavit, když jsem kvůli tomu vylezla v 6 ráno z postele, to mě moc věcí nedonutí. Takže v tréninkách budeme určitě dál pokračovat!

Pak jsme si také vyzkoušely coursing. Dlouho už jsme plánovaly na něj jít, ale něco nám to vždycky překazilo. Tak na Svojanově to byla právě jedna z premiér. Nemám k tomu asi co dodat, prostě Májka, všechno jí baví a všechno jde :) Vyrazila za střapcem okamžitě, akorát na konci vypadala, že spíš chce běžet společně s ním, než ho dohonit a chytit. Tak jsem jí na konci musela trochu povzbudit, ať drží. Ale při druhém běhu už by to možná ani nebylo potřeba.

No a obrany. Dlouho očekávané, každý nás k nim překecává a tak. No, co k tomu říct moc nevím. Mája vypadala, že jí to fakt baví. Však kdo jí zná, tak ví, že přetahování o hračky má ráda. Ale co byl trošku zádrhel, tak Mája se zakousla, ale nervala se o to, netahala. Prý na tom máme zapracovat, tak se budeme snažit.

A Chelsea? Zkoušely jsme spolu vystavování, ať si s tím prckem poradím, pokud vyrazíme na nějakou tu výstavu v blízké době. Bylo to fajn, byl to čas vyhraněný pro nás dvě. Ale teda je to klíště malé, a pokud se zrovna nevěší na Májku, tak se sápe na mě. Je to super, jsem ráda, že si mě tak hlídá, ale třeba přivolání se pak trénuje hůř. Vystavování štěňátek totiž spočívalo spíš v tom, naučit je motivovat, hrát si, přivolávat si je. Párkrát jsme zkoušeli proběhnout se jak kdyby ve výstavním kruhu. Za to jsme dostávaly s malou neustále pochvaly, protože ona běhá fakt luxusně, u nohy, kouká na mě, má to v sobě prostě, já jí to nikdy učit nemusela :)

Pak ještě Číča zkusila coursing. Jen jeden kratičký běh, ale prý byla Petina vlající sukně zajímavější, než nějaký střapec válející se na zemi, to je nuda. Takže to tak nadějně nevypadalo, ale až trošku povyroste, tak věřím, že jí to taky zaujme.

A ještě jsme ve volných chvílích zkoušely s maličkou shaping. Naučila se podávat packu a pak mi ji pořád dávala, i když jsem po ní chtěla něco jiného :D Dotýkat se čumáčkem ruky taky umí a Peťa ji má teď dva týdny na hlídání, tak se určitě ještě něco nového přiučí.

Závěrečné závody

Na konci tábora se pořádalo pár závodů – flyball, coursing, agility, frisbee a výstava. S Májou jsem se účastnila výstavy, kde jsme nakonec skončily, protože neumím chodit rovně. Ale jinak byla Mája super, spolupracovala a vůbec jí to šlo moc pěkně. Distančky na frisbee jsme si šly taky zaházet, naházely jsme prý 9 bodů, takže na umístění to nebylo, ale radost z toho Májka měla, protože celý týden jsme disky skoro nevytáhly. Coursing jsme si šly taky zaběhat, ale tam pro jistotu ani nevíme, jak jsme na tom byly. Agility jsme se účastnily mezi mírně pokročilými. Běhaly jsme tedy jeden jumping, jelikož většina pokročilých zónovky a slalom ještě nemá, tak to byl právě jen jeden běh bez toho. Skončily jsme na 9. místě z 23 závodících týmů (všech velikostních kategorií dohromady). Medaili jsme si ale odvezli i za takovéto umístění! Druhou medaili jsme si odvezli společně s Flynnem za soutěž dvojic ve flyballu. Tam jsme se s naším týmem „Černobílá šmouha“ umístili na 1. místě v začátečnících. Juchuu!!

S Chelsinkou jsme si šly zkusit poslední vystavování, kde byla jen prohlídka štěňátek, nešlo o žádné umístění. A pak právě ten coursing, který ač běžela poprvé v životě, tak rovnou jako závod v kategorii štěňátek. Tím, že jí víc zajímaly jiné věci, tak se umístila „až“ na druhém místě (ze dvou psů ;)), takže spíše za snahu takového prcka si zasloužila také medaili!

Týden utekl jako voda..

.. poznaly jsme „pár“ nových lidí stejně praštěných jako jsme my. Občas teda nás s Peťou moc nechápali, ale brzy si zvykli. Každý hrozně obdivoval Chelsinku, jak je krásná a roztomilá, až z toho Mája byla smutná a musela se vnucovat, že jako tu je taky a že je taky přeci krásná a najednou to nikdo nevidí. Takže jsme musela občas brát někam i Máju samotnou, ať si tu svou slávu užije i ona!

Mým psům se nic nestalo, jen Májka jedno ráno zvracela, možná z vedra, možná z hladu, kdo ví. Každopádně za pár minut byla dobrá, celé dopoledne dostala odpočinek a odpoledne už zase lítala s radostí po parkuru. Panička na tom byla trochu hůř. Zase se ozvalo bolavé zápěstí po zlomenině, takže po večerech tajně brečím bolestí do polštáře. A mimo to se Májce zas nějak nelíbilo, jak já běhám na agility a kousla mě do stehna. Krásnou modřinu tam po ní mám. Cassinka se nám ale trochu poranila. Strhla si drápek a když ji to Peťa zavázala, tak z toho chudinka začala hrozně kulhat. Pak dostala obvaz i na druhou packu, ať si nestrhne ještě tu, tak jsem všude říkala, že to nosí proto, aby nevypadala s jednou packou zavázanou blbě :)

Po týdnu plném psů a psů a zase psů jsem se měla vrátit zpět do reality a odjet na další tábor, tentokrát dětský. Původní plán byl, že pojedeme s Lenkou zpět, tak jak jsme jely na Svojanov. Jenže Lenka chtěla odjet už brzy ráno a já chtěla zůstat dýl, na vyhlášení. Takže když jsme domluvily někoho, kdo nám odveze klec a kennelu do Brna, tak jsem se definitivně rozhodla, že brzy ráno nikam nejedu a do Prahy se nějak dostanu vlakem.

Což o to, cesta z Mohelnice do Prahy není problém, jede tam rychlík, bez přestupu a časově stejně jak vlak na trase Praha – Brno. Akorát jak se dostat do Mohelnice? Auto-rozvozy nám všechny krachly a tak nám nezbývalo, než se spolehnout na linkovou dopravu a jet do Mohelnice autobusem. Jenže vlak nám měl jet v 16:28 a bus od Svojanova až v 16:25. Což je sice dřív, ale teleport ten řidič u sebe asi nemá, takže nestíháme. Naštěstí vlak jede ještě o dvě hodiny později, takže dobré. Jen teda budeme v Mohelnici 2 hoďky čekat, ale to se zvládne. Nakonec jsme čekaly jen půl hodiny, nechápu, kam se ten čas ztratil.

Seděly jsme takhle před restauračkou na zahrádce, pijeme malinovku, já jím své poslední letošní Svojanovské palačinky, Peťa právě dostává kuřecí řízek a hranolky a pouští se do jídla. V tom zmerčím, že kolem autobusu se motá pán, co by mohl být řidičem. Koukám na mobil 16:23. Ups. „Peti, asi tak za 2 minuty nám jede autobus“ Reakce byla  něco mezi zaražením, smíchem a cosi jako „to je dobrý“ :D Tak jsme se obrátily na pana řidiče, že jestli jede do Mohelnice nějaký další bus ještě. „Jo jede, zítra“ Aha, zrada. Co se odehrálo v následujících dvou minutách nechápu – zaplatit, zabalit jídlo, naložit batohy, pochytat psy, naložit psy.. Kupujeme jízdenky, vypadá to, že jsme všechno zvládly. Omyl! „Slečno, slečno, zapomněla jste ten řízek“ „Cože?“ A v tom zbystřím, že k autobusu běží servírka s balíčkem v ruce. Aha, Peti oběd, no hlavně, že jsem ho zaplatila, ale nechala bych jim ho tam :D

Sedíme v autobusu, jedeme směr Mohelnice, vypadá to, že všechno zvládáme. Akorát jsme nějak nečekaly, že přes Mohelnici půjdeme asi hodinu pěšky z autobusového nádraží na vlakové. To jako je fakt možné, že někde mají autobusové a vlakové nádraží tak daleko od sebe?? Doteď tomu nemůžu uvěřit. A ne, fakt jsme nikde nebloudily!

Na nádraží jsme teda nakonec došly, naštěstí ještě před odjezdem vlaku směrem na Prahu, takže to bylo vcelku fajn. Akorát nás málem odstřelil projíždějící vlak. Takový nával vzduchu, normálně jsem měla pocit, že to odstřelí i tu budku, ve které jsme seděly.. aneb, Regio jet vyrazil na dráhu!

A pak už přišla jenom Česká Třebová, kdy jsme ve vlaku s Májou osiřely. Peťa s Casey i s Chelsinkou nás opustily, přestupovaly na vlak směr Brno. Tak jsem tam tak vykoukla z vlaku a bylo mi nějak smutno..

Naše fotky ze Svojanova
Fotky od Peti Ondráčkové, první část (psí sporty) od Marký Šimkové a druhá část (volný čas) taktéž od ní.
Článek o Svojanově od Peti.

Video snad taky nějaké bude.. však to znáte, kdo si počká.. ;)

Dogfrisbee víkend

Před nějakou dobou jsem se (už ani nevím od koho) dozvěděla, že se plánuje víkendový dogfrisbee seminář v Petrovicích u Sedlčan. Konečně něco poblíž Prahy a ne Olomouce, tak jsem si říkala, že by bylo fajn toho využít. Rozeslala jsem tou dobou informace o semináři všemi směry a kupodivu se pár mých známých chytlo a že pojedou taky. V tu chvíli už bylo jasno, že jedeme a tak jsme se přihlásili. Já s Májou a i Marek na házení bez psa.

Během vycházek v Praze ve Hvězdě jsme poznali Verču Makovskou, která byla jednou z instruktorek na tomto semináři. Na vycházce nám tenkrát řekla „to já vás mít nebudu, já budu mít začátečníky“. Tak jsem ji utvrdila, že jsme právě začátečníci a ať s námi počítá. No a jak to nakonec asi dopadlo? Skončily jsme s Májou ve skupině u Verči :) Další instruktorky na víkendu byly Lucka Plevová a Helča Hofmanová, které jsem do té doby osobně neznala, jen jsem tušila, že někdo takový dělá frisbee. (…)

Před nějakou dobou jsem se (už ani nevím od koho) dozvěděla, že se plánuje víkendový dogfrisbee seminář v Petrovicích u Sedlčan. Konečně něco poblíž Prahy a ne Olomouce, tak jsem si říkala, že by bylo fajn toho využít. Rozeslala jsem tou dobou informace o semináři všemi směry a kupodivu se pár mých známých chytlo a že pojedou taky. V tu chvíli už bylo jasno, že jedeme a tak jsme se přihlásili. Já s Májou a i Marek na házení bez psa.

Během vycházek v Praze ve Hvězdě jsme poznali Verču Makovskou, která byla jednou z instruktorek na tomto semináři. Na vycházce nám tenkrát řekla „to já vás mít nebudu, já budu mít začátečníky“. Tak jsem ji utvrdila, že jsme právě začátečníci a ať s námi počítá. No a jak to nakonec asi dopadlo? Skončily jsme s Májou ve skupině u Verči :) Další instruktorky na víkendu byly Lucka Plevová a Helča Hofmanová, které jsem do té doby osobně neznala, jen jsem tušila, že někdo takový dělá frisbee.

Na víkend jsme nakonec vyráželi v sestavě: Já s Májou, Martina s Kessi, Hanka s Ernym a Ginnou, Lenka s Fleur a Quince, Iveta s Ashanti a Bery a Lucka s půjčeným Barnym. Marek musel na víkend do práce, tak jsme s Májou osiřely. V pátek odpoledne jsme vyráželi. Na seminář nás vezl můj táta a pobrali jsme ještě Hanku s psisky. Cesta tam byla opravdu zajímavá, trochu jsem se bála, jestli s námi bude Hanka chtít jet i domů. Že jsme trochu zabloudili, s tím se dalo počítat. Táta si totiž nějak zapomněl vzít mapu a moc mu nevadilo, že jede někam, kde to vůbec nezná. To by nebyla zas taková katastrofa. Jenže když už jsme se našli, resp. když jsme (s pomocí místních) narazili na první ukazatel směr Petrovice, který tvrdil, že to je ještě 16 km a já řekla tátovi, že na to má 20 minut, tak to vzal opravdu vážně. Mezi vesničkami serpentýny jak v horách a táta se s tím opravdu nepáral. Takže jsme tam lítali ze strany na stranu. Erny s Ginnou byli v klecích a Mája na sedadle vedle nás. Tak na mě chudinka koukala, jako co je, co se děje, proč to s ní tak hází. Ale překvapivě jsme dorazili na místo, včas a v pořádku.

V pátek večer se zatím žádný program nekonal. Postavily jsme stany, nechaly psiska vyběhat a na grilu si udělaly večeři. Ta naše skupinka si udělala po grilování malý ohníček na grilu a seděly jsme tam ještě pár hodin a kecaly. Ostatní už třeba kolem 9. hodiny večer zalezli do stanů a asi šli spát. Na jednu stranu jsme moc nechápali, jak to dělají, že jdou spát, na druhou stranu to možná byl dobrý nápad. Mnoho z nich rozhodně nebylo na semináři poprvé a tak asi tušili, že druhý den bude trochu náročnější. Ani už nevím, kdy jsme šly spát my, ale asi tak kolem půl dvanácté.

Na noc jsme dostaly do stanu Ginnu, aby nám nebylo smutno, když jsme tak osiřely :) Pro upřesnění, kdo nezná, tak Ginna je belgický ovčák, tak si jí poslední dobou užívám, co to jde. No a proto jsem si ji taky půjčila na noc k sobě. Zalezli jsme do stanu, Mája si lehla, že teda jdeme spát a Ginna tam pořád chodila a čmuchala, jak se má ze stanu dostat ven za paničkou. Když ale panička ve vedlejším stanu ztichla, tak to přestala řešit, lehla si mi k nohám a šla taky spát.

Celá noc probíhala v klidu, holky byly hodné, jen nevydržely spát na jednom místě. Kolem asi čtvrté hodiny ráno se ke mně přitulila Mája, studená jak kostka ledu a celá se klepala. Tak jsem rozepla spacák a vzala si ji k sobě. Schoulila se do klubíčka, tak jsem spacák už nedopla, ale hřály jsme se navzájem a tak nám bylo dobře. Když se už Mája zahřála, začala se natahovat a spacák šel dopnout. Ze spacáku koukala jen moje hlava a Májky čumáček. Tak jsme spolu spaly až do rána :)

Ráno na osmou hodinu nástup na hřišti a dozvíme se co bude dál. Takže na osmou už být ready, po snídani, pejsci vyvenčení a uložení v kennelách. Nejprve jsme vyřešili věci jako doplatky, nákup disků, objednání večeře a nějaké to oficiální přivítání a upřesnění, co nás čeká. Pak jsme si začali ve dvojicích házet s tím, že holky kolem nás chodily a koukaly, kdo co umíme a neumíme. Poté jsme si přivedli pejsky a ukázaly, jak si s nimi házíme, jak pejsek spolupracuje, jak.. prostě jednoduše, jak to vypadá, když si vezmeme disk a jdeme si hrát. Pak si nás rozdělily do třech skupin, vysvětlily nám jak správně házet backhand, forhand a cosi, čemu se říká kuře.

V těch menších skupinkách jsme si zase házeli ve dvojicích a trénovali tyto tři hody a Verča (u které jsem byla já) nám radila, co děláme špatně, jak to líp chytit, jak to líp hodit, na co si dát pozor atd. Když nám to šlo, tak nám přidala další hod (upside down), ať můžeme trénovat i to a pak různě ať se otáčíme, házíme to pod nohou apod. Po chvíli nás vzala a vysvětlila nám, jak házet floater. Postavila nám tam židli a jeden po druhém jsme házeli. Pak zase zpátky do dvojic, jeden to chytal do ruky, jak kdyby to byla psí tlama druhý se musel co nejlépe trefit. A jestli se nepletu, tak tím pro nás končil dopolední program.

Možná před obědem, možná až po něm, jsme si na hřišti ještě házeli s pár lidmi v kruhu. Byla tam s námi Lucka, takže nás i opravovala a sama házela kde co. Snažila jsem se občas něco napodobit, občas jsem se u toho málem zabila, ale byla aspoň sranda a já měla motivaci se něco učit. Konečně jsem totiž byla mezi lidma, kde jsou i začátečníci a nebyla jsem tam jediná, kdo kazí hody. Tak jsem se aspoň necítila jak debil, že jim to vlastně kazím, když se snažím učit něco nového.

Odpoledne jsme si vzali pejsky a šli jsme procvičovat to, co jsme se naučili dopoledne i se psy. Mája byla šikovná, jenom hrozně hrr do všeho. A když je hrr Mája, tak já jsem z toho taky taková zbrklá, tak to občas prý vypadalo hodně vtipně :D Ale když se obě uklidníme, já v klidu hodím disk a Mája se soustředí na jeho chycení, tak to je parádní. Verča se nás parádně ujala a vlastně nám vymyslela kus sestavy :)

Druhou část odpoledne jsme strávili cvičením na gymballech. Nejprve nám holky pověděly, co se dá s pejsky na míčích dělat, jak s malými štěňátky, tak s dospělým psem, jak se dá cvičit s pejskem s dysplazií atd. Pak se tak rozmístily po hřišti i s míči a my si mohli ozkoušet, co jsme chtěli. Mája už zná čočku, tak jsme šly nejprv za Verčou na velký míč, resp. takový ten dvojmíč (prostě ten šišatý, co neutíká na všechny strany). Mája bez rozmýšlení vyskočila nahoru, tam se teda trochu zarazila, že to prý není úplně jednoduché se tam udržet, ale rychle na to přišla a paráda. Sedni, vstaň, packy podala (přední) a i pohyb míče zvládla. Víc jsme toho nechaly a šly se trošku projít, ať se svaly zase uklidní. Pak jsme zamířily na známou čočku. Udržet se na tom je horší jak na míči, klepaly se jí všechny čtyři packy a chvíli trvalo, než si je usměrnila. Pak už to bylo super a zvládala mi na tom i prosit. Zase krátká procházka a pak jsme využily menší oválný míč, který už jsem si zvládla udržet sama. Mája mi na něm dělala otočky na obě strany, podávala už všechny čtyři packy, no super to bylo! Ještě jsem jí během odpoledne vzala na ten klasický míč, ať ho také pozná. Trochu jsem měla problém ho udržet, jak mi na něj skočila prvně, ale pak už to bylo dobré. Víc jsem po ní nechtěla, dala jsem jí odpočívat. Půjčila jsem si malé štěně (Quince) a šla jsem na čočku s ní. Nic náročného, jen ať si na ni vyleze. Předními packami naprosto v pohodě, ale než by tam dala ty zadní, tak ze sebe raděj udělala 2 metry dlouhého psa :D Nakonec jsme ale i ty zadní zvládly a víc jsem ji taky nechala.

Po večeři jsme koukali na video freestyle ze závodů z Ameriky. Pár jsem jich zvládala vnímat, ale pak už se mi zavíraly oči a nešlo to udržet. Takže se omlouvám, pokud někomu vadilo, že jsem tam pořád něco kecala, ale byla to jediná možnost, jak udržet oči otevřené. Za celý ten den jsem byla dost zničená a už jsem se fakt těšila, až se vyspím. Máje jsem dala ve stanu jednu deku na zem, druhou jsem hodila přes ní a šly jsme spát. Tentokrát o nějakou tu hodinku dřív než v pátek. V noci jsem se párkrát vzbudila, Máju zase přikryla, ale časem jsem zjistila, že se tváří spokojeně, neklepe se a studená taky není, tak už jsem jí nechala bez deky. Ráno zase brzké vstávání, protože kolem pořád někdo coural a Máju to nenechalo v klidu.

V neděli dopoledne jsme se chvíli rozházeli ještě bez psů a pak jsme si každý přivedli pejska a řešili jsme, jaké máme problémy, s čím potřebujeme poradit, pomoci nebo co nového se chceme naučit a nevíme jak na to. Vždy jeden tým cvičil a zbytek se koukal a poslouchal rady, jaké dostávají, protože se často více lidí potýká se stejným problémem. Po obědě jsme si poslechli něco k pravidlům jednotlivých frisbee disciplín a odpoledne začaly ukázky pro veřejnost. Spočívalo to vlastně v tom, že my, účastníci semináře, jsme měli závody v mini distance a abychom se tam cítili jako na opravdových závodech, tak jsme to měli i s diváky. Po skončení závodů (kde jsme s Májou měly slovy jeden chycený disk, teda aspoň myslím) byla ukázka freestyle a pak ještě, jak se cvičí s malými štěňátky.

Po skončení programu jsem měli vyhodnocení soutěže, kdy první tři místa dostali diplom a nějakou výhru. Všichni účastníci semináře dostali nějakou mňamku pro pejska, udělali jsme společnou fotku, rozloučili se a vyrazili sbalit stany a odjet domů. Táta už tam byl a čekal na nás, tak abychom nezdržovali.

Až na první noc, kdy jsme s Májou obě promrzly, byl víkend parádní! Tak trochu doufám, že holky budou pořádat zase někdy další seminář a že se pojedeme zase podívat :) Nějak to začalo i mě víc bavit.

Fotky ze semináře

Frisbee miniseminář s Markétou Urbáškovou

Dneska mi Zuza od Dobby poslala odkaz na pár fotek z minisemináře dogfrisbee, který se uskutečnil 13. listopadu pod vedením Markéty Urbáškové. Díky tomu mi tedy došlo, že jsem asi byla tak moc plná dojmů, že jsem nevěděla o čem dřív psát a radši jsem nenapsala nic. (…)

Dneska mi Zuza od Dobby poslala odkaz na pár fotek z minisemináře dogfrisbee, který se uskutečnil 13. listopadu pod vedením Markéty Urbáškové. Díky tomu mi tedy došlo, že jsem asi byla tak moc plná dojmů, že jsem nevěděla o čem dřív psát a radši jsem nenapsala nic.

Když jsem jela na seminář, tak jsem se těšila, co nového se naučím a zároveň bála, jak tam budu za trotla, co neumí ani pořádně hodit disk. Markéta ale byla naštěstí dost trpělivá se mnou a pořád neustále mi říkala, co dělám špatně. Takže jsem asi tak 50x za ten den slyšela, že mám uvolnit ruku apod. Prostě pořád dokola ty stejné chyby.. No nakonec jsem odjížděla zmrzlá, unavená a s hlavou tak 3x větší. Jinak totiž nevím, jak bych mohla pobrat všechno to, co mi tam bylo řečeno.

Někdo (bohužel jména si moc nepamatuju) tam i fotil a tady je pár fotek!