Road trip to Germany

Někdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál (…)

Kde je tomu počátek?

Mája, Eyk, Casey, DobbyNěkdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál..

Zavítaly jsme na letňanský cvičák k týmu Hop Trop a začaly trénovat. Na jaře následujícího roku jsme poprvé vyrazily na Eager’s Cup, turnaj který odstartoval naší první závodní sezónu. Jelikož se dařilo a Mája byla čím dál lepší a bylo vidět, že jí to fakt baví, tak jsme další rok pokračovaly. Dva roky jsme se flyballu věnovaly naplno, pravidelné tréninky, všechny turnaje a musím říct, že čím důležitější to bylo, tím líp.

Pak ale přišlo pár zlomových okamžiků. Frisbee závody, které jsem si užívala po všech stránkách, naprostá pohodička, žádná rivalita (která bohužel na flyballu mezi některými týmy je) a možnost závodit s oběma psy (Chelsea totiž na flyballu má ještě pěkný kus cesty před sebou). Naděje v agility, protože jsem sehnala v Praze trenéra, který mi sedne jak po stránce lidské tak výcvikové. Čas a finance, což ani jedno nemám v takovém množství, abych se mohla naplno věnovat všem třem sportům. Flyball jako týmový sport, na jednu stranu je to super, když je vás víc, na druhou stranu bylo nemožné říct „když já bych pro jednou raději jela na frisbee/agility závody“. A tak jsem usoudila, že máme za sebou dvě super sezóny ve flyballu, několik úspěchů jak na jednotlivých českých turnajích, tak i v Purina Pro Plan Cupu i na Mistrovství Evropy! A že je tedy na čase vrhnout se někam dál a přesvědčit se, že dokážeme být úspěšné i jinde. Řekla jsem tím pádem celému týmu i flyballu sbohem..

Ovšem, přišla nová sezóna, začaly se plánovat turnaje a já začala zjišťovat, že to, čím jsem dva roky žila, je pryč. Že teď už by mě to vlastně nemělo zajímat, protože na ty turnaje nepojedu. A najednou jsem si uvědomila, že mi to asi i chybí. Mám na takové věci talent, většinou mi dojde, že mi něco chybí, tak o půl roku až rok později. Tak jsem chvíli rozmýšlela, jak tuhle zapeklitou situaci vyřešit. Nakonec jsem rozhodla dát opravdu šanci i jiným sportům a s těžkým srdcem říct „já s flyballem končím“.

Pak ale přišla informace, že mistrovství Evropy ve flyballu (EFC) 2015 se bude konat v Německu! Přesněji řečeno v Německém Emtmannsbergu, který je jen cca 45 minut cesty od bydliště rodiny Hübnerových, kteří jsou majiteli Májiného tatínka Eyka. Ač už je to v plánu delší dobu, zatím jsme neměli tu čest se setkat osobně a nechtěla jsem tuhle příležitost propásnout! A tak jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych mohla jet na Evropu, aniž bych musela závodit celou sezónu. Bylo mi celkem jasné, že když přijdu za Hop Tropákama, že chci jet na Evropu, ale jenom tam, tak mě Míla pošle do háje, že buď a nebo. Tak jaké jiné varianty mám? Budweis Fly, za ty běhala loni Cassinka a určitě by bylo možné ji vyměnit za Máju. Původně to tak mělo být, ale pak přišla možnost druhá a to Funatic Jumpers, pražský tým. Byla tedy možnost vyrazit alespoň na nějaký trénink a ne se potkat rovnou až v Německu, a tak jsem se rozhodla vyrazit právě s nimi.

Peťa počítala s tím, že vyrazí s pejsky se mnou, uděláme si výlet nejen na flyball, ale i za Eykem a jeho rodinou. S Monikou jsme si psaly, zvala nás i na agility závody, bohužel v termínu, kdy jsem nemohla vyrazit. Ale nadhodila jsem možnost agility závodů v termínu EFC a ono to klaplo! Takže v plánu našeho výletu už nebyl pouze flyball, ale i agility.

European Flyball Championships – EFC

Původní plán, tedy vyrazit v pátek na EFC, nám změnily na jednu stranu neočekávané (na druhou stranu jsem v to asi trochu doufala) okolnosti. Pár dní před mistrovstvím se na FB objevila informace, že Alea shání náhradníky za odpadlé psy do dvou svých týmů a že bere i pomalejší psy, jelikož jde o 15. a 16. divizi. Nabídla jsem Cassinku a vyšlo to! Takže repete, na Evropu jede závodit Mája i Casey! :)

Casey a Alea - tým snů, 3. místo v 15. divizi / Mája a Funatic Jumpers, 2. místo v 11. diviziTím pádem se odjezd přesunul již na čtvrtek. S tím, že ráno dořešíme poslední detaily, Peťa přijede do Prahy, sbalí si a jedem! Co čert nechtěl, auto, které celý rok, co ho mám, šlape jak hodinky, tak najednou se mu nechce startovat. Jak ve středu večer, tak ve čtvrtek ráno. Pro jistotu baterka na nabíječku, ať nám to někde nechcípne a modlit se, že dojedem. Mimochodem, aby toho nebylo málo, říkám tátovi „nechce se mu startovat“, tak prý „nastartuj!“ Poprvé nic, podruhé nic, potřetí nic.. Sedne do toho táta, otočí klíčkem, nastartováno. Ok, neřeším, dáváme nabíjet a hotovo. Druhým autem se pro mě o pár hodin později stavoval táta, nasednu zabouchnu, špatně, tak znovu a asi zase špatně. Prý „to je jedno, za jízdy se neotevřou a jedeme kousek“. Vystoupím, zabouchnu, špatně. Koukám, jestli tam někde něco nepřekáží, nic nevidím. Přijde táta, cvrnkne do dveří, zavřeno. To už jsem si připadala trochu jak debil a říkám, že snad radši dneska nikam nejedu, asi nemám dobrý den. No nešlo to jinak, zítra závodíme, musím sednout do auta a jedeme.

Naložily jsme s Peťou všechny věci do auta a první náš cíl byly Kyje, kde jsem měla vyzvedávat triko. Jsme v Kyjích, bereme triko, odmítáme pozvání na kafe, abychom co nejdříve vyrazily. Nastartuju, z motoru jde pára, teče voda, tady asi bude někde problém. Počkám až se auto uklidní, dovaří vodu a je mi jasné, že se musím dostat minimálně do Čakovic, tak nastartuju znovu a? Červená kontrolka, přehřátý auto. Hm dobrý, co dál? Odstavila jsem auto do stínu (v tom vedru to stejně bylo k ničemu, ale aspoň se v něm dalo sedět, když byly otevřené dveře) a zavolala tátovi. Hlavně, že jsme si večer před tím, dělali srandu, že až se v Německu něco stane, tak já zavolám tátovi a ten to přijede řešit. No tak za chvíli přijel táta, nevyřešil nic ani on, řekl „sedni do auta, jedeme domů“. Tak jsem jela, celou dobu se sevřenou zadnicí a s hlavou plnou toho, co by se asi tak mohlo stát, když je auto přehřátý a jede. No nedivila jsem se mu, já byla taky přehřátá a odmítala jsem cokoli dělat.

Cesta rovnou do servisu, kde během chvilky řekli „no jo, větrák běží, ale jenom jeden“. Co s tím? Vyměnit za nový. Tak do toho! „Nový stojí 5,5.“ „To se nedá nic dělat, já potřebuju dneska odjet a nemám čím.“ „No to je blbý, nemám ho, můžu ho objednat na ráno.“ „To je hodně blbý, ráno mám závodit asi tak 300 km odsud.“ „Tak ať ti táta půjčí tranzita.“ „Jste se zbláznil?“ .. telefonát, chvilka napětí, po které bylo jasno. Auto tu nech, dneska to bude hotový! Odcházela jsem fakt zoufalá, zralá na panáka, ale protože jsem měla za pár hodin jet, tak tohle řešení nepřipadalo moc v úvahu.

20:00 – Auto dovážím ze servisu, půlka školného v luftě, vyzvedávám Peťu a pejsky a jedeme, ať aspoň vyrazíme za světla, když už nic jiného. Neskutečně velké díky patří Autoslužbám Kukelka, že jak šéf tak servisáci udělali co mohli, mimo jiné pracovali přesčas, jen aby Novotná mohla odjet. Díky! Cesta až do Německa bez problému! Na místě jsme trochu bloudily a story o naší cestě k bráně do lesa, hledání místa pro stanování a následné hledání cesty zpátky k autu už radši ani psát nebudu, to bychom se k samotnému turnaji fakt asi nikdy nedostaly.

Locolindo

Pátek ráno, původní plán turnaje se „maličko“ změnil. Vzhledem k nesnesitelným teplotám byl turnaj zahájen (bez ceremoniálu) již v 8:00. Během dopoledne (tedy do obědové pauzy) se odběhal Speed Trial a všechny divize minimálně jedno kolo Double Elimination. Dopolední část končila kolem jedné hodiny a následovala pauza až do páté hodiny večerní. Lepší běhat ráno brzy a večer déle, než tavit sebe i psy na přímém slunci po celý den. Pátek byl Cassinky dnem. S týmem Alea – tým snů startovala v 15. divizi. Původně, podle domluvy, na pozici posledního psa a vše nám krásně šlapalo. Cassinka se snažila, navzdory vedru toho zvládla odběhat víc, než jsem čekala. Možná i díky dlouhé pauze, kdy se zvládla aspoň trochu prospat, měla na odpolední rozběhy dostatek energie, aby pomohla týmu probojovat se na třetí místo! A tahle bedna odstartovala něco, co jsem absolutně nečekala! Zde patří díky celému Alea týmu, že nás mezi sebe vzali, dali možnost Cassince startovat, odvézt si krásné ocenění a vůbec, že nás tak pěkně mezi sebe přijali.

Další den, tedy v sobotu, byly na programu hned obě dvě divize, kde běhali Funatici. Funatic Jumpers v 11. divizi s Májou a Funatic Runners v 6. divizi. Takže jsme celý den běhali z jednoho parkuru na druhý, tam se psem, tam pomáhat. Bylo to trošku náročnější, ale díky Peti, která se mi po doběhu starala o Májenku, jsem to zvládala celkem hravě. Stejně jako v pátek se začalo běhat ráno dříve, tentokrát ještě dříve, už v 7:30 a kolem jedné přišla obědová pauza až do páté hodiny večerní. Na oběd odcházeli Jumpeři s tím, že jsme ze Speed Trialu postoupili z druhého místa a náš první rozběh v Double Elimination jsme vyhráli. Tudíž krásný pocit před obědem. A musím říct, že tenhle pocit nás jen tak neopustil, naopak byl ještě posílen ve chvíli, kdy nám došlo, že oba týmy Funaticů skončí nejhůře třetí! Runneři na třetím místě už zůstali a Jumpeři ještě zabojovali o postup do finále a umístili se na 2. místě!

Takže ve shrnutí a s ohledem na předešlé roky – prvního EFC v roce 2013 se zúčastnila pouze Mája a s HT Hurricane jsme byli na 3. místě! EFC 2014 se zúčastnila Casey s týmem Dog Dragons 3, bohužel bez umístění na bedně a samozřejmě Mája s týmem HT Hurricane a tentokrát jsme se probojovali až do opakovaného finále, které pro nás končilo 2. místem! No a na závěr EFC 2015 se opět účastnily obě naše holky a tentokrát obě stály na bedně! Casey a Alea – tým snů na 3. místě a Mája a Funatic Jumpers na 2. místě. Tak zatím to šlo krásně vzestupně, tak buď je na čase, jak se říká „v nejlepším skončit“ a nebo je potřeba dalšího psa a další týmy, kteří by nás chtěli :D

Agility Competition

Vyhlašování sobotní části EFC končilo někdy kolem 22. hodiny. Pro nás to neznamenalo jít sednout, pít a kecat, jako pro většinu účastníků. Ale sednout do auta a odjet směr Scheblitz, kde bydlí Hübnerovi. Na místě jsme byly kolem 23. hodiny, daly jsme si sprchu, prohodily pár slov s Monikou, zčekli FB a šly spát. Vstávačka ráno v 7, nasnídat a opět do auta, tentokrát směr Coburg.

V Coburgu je agility cvičák doslova vedle dálnice, ale ve chvíli, kdy jste na cvičáku, nemá o dálnici ani páru. Krásný plac se zázemím, občerstvením, spoustou místa na parkování i prostoru pro rozcvičení a vychození psů. A my? My jsme měly tu nejlepší péči od Moniky a celé její rodiny! Jsem naprosto fascinovaná jejich přístupem k návštěvě. S tak přátelskou a pohostinnou rodinou se v ČR člověk jen tak nesetká. A mimo to mají moc pěkný baráček i zahradu a když člověk vyjde na ulici a rozhlédne se kolem, tak by se hned přistěhoval! Za tu péči, jaké nám bylo dopřáno a vůbec za pozvání a společnost, patří velké díky právě Monice!

No zpět k závodům. Čekaly nás dva běhy, agility zkouška a jumping. Agility klasicky pouze v konkurenci A1 týmů, jumping pak v konkurenci A1 a A2 týmů. A3 týmy mají svůj jumping, jelikož je součástí kvalifikace. Jestli jsme to pochopily správně, tak v Německu je potřeba nejprve dostat se do kategorie A3, poté se na běžných závodech kvalifikovat, čímž si tým zajistí start na kvalifikačních závodech, na které jsme zvyklí u nás v ČR. A právě A3 týmy běžely v neděli jako první, poté A2 (Casey) a nakonec A1 (Mája), v jumpingu to pak bylo lehce přeházené, nejprve A3, po nich A1 a na závěr A2.

Všechny parkury byly pěkné, žádné krkolomnosti, bylo zapotřebí jak technického vedení, tak rychlých nohou, zejm. v jumpingu. Myslím, že ostudu jsme s Májou neutržily. Po sobotě byla značně unavená, občas je to možná dobře, občas ne. V agility to skončilo odmítačkou na slalomu, jehož opravováním jsme i ztratily čas a jednou laťkou na zemi. Přesto z toho bylo 3. místo! Mimochodem, i s opravovaným slalomem jsme dosáhly druhého nejrychlejšího času, stejně tak tomu bylo v jumpingu. Ač to podle umístění na první pohled nevypadá, tak jumping se nám povedl ještě o něco lépe, náběh zvládla luxusně na poprvé, jedna laťka bohužel letěla a v jednu chvíli Mája vyběhla dál, než jsem čekala, ale nakonec to zvládla ukočírovat a ta jediná chyba nás v konkurenci nejen jedničkových, ale i dvojkových psů vynesla na 4 místo. :)

Aqua Limpia LocolindoSečteno, podtrženo, moc šancí jsme těm kolem nedaly :) S Cassinkou jeden běh na EFC, bedna. S Májou jeden běh na EFC a dva běhy na agility, 3x bedna (vyhlašují a oceňují i 4. místo). A Peťa s Casey? V agility na tom byly velice podobně, obsadily 3. místo! V jumpingu bohužel disk, Cassinka si myslela, že si spletla tunel, tak se vrátila a jelikož šlo o tunel, kde jsme si mohly vybrat směr, tak si Peťa neuvědomila, co tam proběhlo a pokračovala dál. Velká škoda toho, protože nebýt této chybičky, šlo by o čistý běh! Kompletní výsledky najdete na stránkách agility klubu Coburg.

Po závodech ještě nafotit pár fotek do rodinného Locolindo alba a pak už jenom opět sednout za volant a hurá na více jak 4hodinovou cestu domů. Konečně za světla!

Poslední turnaj sezóny – Budějickej Xtreme 2014

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit. (…)

Mája - Budějickej xtreme 2014 (foto: http://www.fotografiapodpsem.pl/)

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit.

Co vím, tak loňský rok jsem byla fakt ráda, že jsme nespali ve stanu, ale v pěkné vyhřáté a zatraceně drahé chatičce. Po celém dni na parkuru se teplá postel opravdu hodila. Letos tedy byla chatka jasnou volbou! O to víc mě pak překvapilo, že jsem celý den v pohodě a odcházím spát aniž bych se klepala zimou. Zvládli jsme odběhat první část turnaje, vyvenčit pejsky, zajít na večeři a pivko a do pelechů. Únava byla znát, dlouho jsem nešla spát tak brzy, ale přesto bylo všechno fajn. Žádný „hrozně zničený člověk“, žádná velká kosa. Počasí nám tenhle víkend opravdu přálo.

Co se týče běhů, obě holky mě během víkendu překvapovaly. Občas pozitivně, občas i negativně. Obě dvě.. Sotva jsme vlezli na parkur a odběhali první běhy, já měla důvod se radovat. Mája si zaběhla „osobáček“, čas 4,21 s. Cassinka mě při prvním běhu naopak šokovala, protože si cestou usmyslela, že jí někdo chybí a šla ho hledat. Vlastně vůbec nevím, co se stalo, ale když jsem zjistila, že nedoběhla, tak koukám a ona byla u hrazení a někdo jí tam hladil. To jsem teda moc nechápala, proč toho psa hladí, proč mu radši neřeknou, ať jde pryč, ale poslední dobou je spíš zázrak, pokud něčí jednání chápu, tak snad radši neřešit. Další běh už dobrý, pochopila, že jsem tam s ní já a vše je v pořádku.

Mája ta zas šokovala svým vybočováním při startu. Když to dělá na první pozici, pohoda, tak bude maximálně horší čas u startu. Když to ale dělá na druhé pozici, trnu hrůzou, jestli se stihne vyhnout psovi, co proti ní běží, nebo se srazí. Nic příjemného. No a nějaké ty chybičky musíme vyrovnat tím lepším, takže Mája si i přesto zvládla v prvním nedělním běhu opět vylepšit svůj rekord a to na 4,16 s.! Aneb, splnila mi přání, mít z ní psa, který „běhá za 4,1 s.“ :D Celkově měla průměrný čas 4,27 s., což když loni vůbec něco takového zaběhla, tak jsem se radovala a teď je to průměr. Držela si krásné časy, je to holka šikovná! Asi po mamince, ta byla taky šikovná! Časy nemá jako Májka, taky na to má už i věk, ale zase musím říct, že toho odběhala hodně, v neděli všechny běhy a zvládla to krásně! Měla jsem z ní radost, ale na druhou stranu jsem si i řekla, že to byl její poslední turnaj na dráze běžné divize. Příště už jedině do veteránů, tam si pěkně zaběhá, ale bude to pěkně na pohodu.

A nakonec, z těch všech našich výkonů, z toho bylo pro nás všechny krásné 3. místo! Mája s HT Hurri ve 3. divizi a Casey s Budweis Fly Zwei v 7. divizi.

EFC 2014 ve Francii? Paráda, uděláme si dovolenou!

Protože je Mája moje nejšikovnější štěňátko, tak se už měsíce předem vědělo, že spolu vyrazíme na letošní Mistrovství Evropy ve flyballu, které se tentokrát konalo ve francouzském Saint Jean de Daye. Tedy jen pár kilometrů od normandského pobřeží, které je pro výlety jako stvořené. A tak se týdny, či spíše měsíce, plánovalo, kam se všude pojedeme podívat. Naložíme auto plné lidí, psů a i nějakých věcí a pojedeme na „tour de France“. Podíváme se tady a támhle, támhle se budeme moc vykoupat, zůstat tam pár dní, pak se ještě stavíme cestou tady a po víc jak týdnu pojedeme domů. Plány krásný a když se člověk konečně začne těšit, všechno se to obrátí.. Jen pár minut dokázalo všechny tyhle plány obrátit naruby. Pár minut pár dní před odjezdem. A tak nastávaly dny plné chaosu a plánování jiného řešení. Aneb, jak to udělat, abych se dostala s Májou na EFC (i za cenu toho, že nebude žádná dovolená) a finančně nás to nezruinovalo? Zjišťuju, že těžko.. (…)

Gold Beach, Normandie, Francie

Protože je Mája moje nejšikovnější štěňátko, tak se už měsíce předem vědělo, že spolu vyrazíme na letošní Mistrovství Evropy ve flyballu, které se tentokrát konalo ve francouzském Saint Jean de Daye. Tedy jen pár kilometrů od normandského pobřeží, které je pro výlety jako stvořené. A tak se týdny, či spíše měsíce, plánovalo, kam se všude pojedeme podívat. Naložíme auto plné lidí, psů a i nějakých věcí a pojedeme na „tour de France“. Podíváme se tady a támhle, támhle se budeme moc vykoupat, zůstat tam pár dní, pak se ještě stavíme cestou tady a po víc jak týdnu pojedeme domů. Plány krásný a když se člověk konečně začne těšit, všechno se to obrátí.. Jen pár minut dokázalo všechny tyhle plány obrátit naruby. Pár minut, pár dní před odjezdem. A tak nastávaly dny plné chaosu a plánování jiného řešení. Aneb, jak to udělat, abych se dostala s Májou na EFC (i za cenu toho, že nebude žádná dovolená) a finančně nás to nezruinovalo? Zjišťuju, že těžko..

Nejlevnější varianta – nasáčkovat se ke zbytku družstva do tranzitu – na poslední chvíli opravdu nevyšla. Nebylo na výběr, musíme jet vlastním autem a asi se modlit, abychom nezůstali stát bůh ví kde s tím, že peníze došly. Pro některé lidi bohužel, pro nás však dá se říci „naštěstí“, odpadl pejsek z jiného českého družstva, které na Evropu též mířilo a to z DogDragons. Takže jeden člověk + jeden pes sháněli odvoz a pak ještě sháněli náhradu do družstva za chybějícího psa. Na poslední chvíli jsme se ujali obojího a nabídli odvoz naším autem (s dovolenou už jsme se dávno rozloučili, tak byla aspoň šance ušetřit za cestu) a ještě jsme nabídli Cassinku na doplnění družstva. Doslova jen na doplnění, protože Cassinka závodila na jednom jediném turnaji a to loňský rok na O pohár flyball klubu, který byl, stejně jako ME pořádaný tak, že se celá divize odběhá v jednom dni. Casey se loni snažila, co jí síly stačily, ale přesto na ní na konci turnaje byla únava trošku vidět. Proto jsem nabídla psa s tím, že to nebude tahoun družstva, že to není nejrychlejší borderka na světě (protože pro míček běží jak střela, ale běžet s ním zpátky, to už se jí moc nechce) a že je možné, že pokud bude horko, tak běhání celý den nedá. Hlavně od toho turnaje před rokem vůbec netrénovala a najednou jela rovnou na ME. Docela frajerka. Dragoni nás vzali hned, jak odvoz, tak i Cassinku do družstva. Sbalila jsem teda obě černobílé holky, sebe i řidiče (Davida) a ve čtvrtek ráno jsme vyrazili pro Rosťu s Atíkem a hurá směr Francie!

Aqua Limpia Locolindo / Soissons, FrancieCelý čtvrtek strávený v autě, venku vedro, v autě vedro, všude vedro. Zlaté Německo a jeho bezplatné dálnice, ani jsme se nestačili divit a už jsme byli na hranicích s Francií, kde přišel na řadu další „šetřící“ plán. Vyhneme se francouzským dálnicím, pojedeme po okrskách, času máme dost. A tak se taky stalo. Jenže jedna navigace načítala půl hodiny každou trasu, druhá byla nějaká zasekaná, že jsme běžně nevěděli, jestli ta odbočka už je tahle nebo ne, tak přišla na řadu mapa. Ta nás celkem spolehlivě (až na jednu malou zajížďku) dovedla až do francouzského Soissons. Tam krapet selhaly ukazatele a moc jsme nevěděli kam pokračovat. Bylo něco kolem sedmé hodiny večerní a tak jsme zaparkovali kousek stranou, že se podíváme do mapy společně a zkusíme se nějak vymotat. Přibližná doba příjezdu do Saint Jean de Daye byla kolem jedenácté či dost možná dvanácté hodiny večer. Takže ještě pár hodin jet, pak stavět stany úplně za tmy.. a kousek před námi byl kemp. Volba byla jasná! Před sebou jsme měli ještě celý den na to, abychom dorazili na místo, tak proč se tam hnát dnes. V klidu jsme se utábořili, osprchovali a vyrazili na procházku městem, najít nějakou hospůdku. Místo toho jsme našli obchod, kde měli drahé a hnusné pivo. Pak jsme našli historické centrum městečka, kde jsme se mohli pokochat architekturou a když už jsme to vzdali a šli zpátky do kempu, našli jsme ještě tu hospodu s ještě dražším pivem, ale to už se prý dalo pít. Pak už jenom spát a ráno zase pokračovat v cestě.

V pátek jsme vyrazili ještě kus cesty mimo dálnice, u Rouenu jsme se na dálnici napojili, abychom si urychlili cestu do Caenu. Tam jsme pak sjeli směrem k moři, podívat se na přístavní městečko Ouistreham. Snažili jsme se neodbočit nějak špatně, abych pak nemusela volat Míle, že jsme se cestou trochu zamotali a skončili v Anglii. I když bůh ví, kam by nás ten trajekt dovezl. Ale dobré, zvládli jsme to a jeli jsme podél pobřeží, podél docela velké pláže (docela plné lidí) někam zaparkovat a jít sebe i psy vykoupat. Když už jsme konečně našli místo k zaparkování a došli na pláž, tak tam cedule „zákaz vstupu psům“. Hm, blbý. Prošli jsme pláž a všude stejná cedule. Tak jsme zas našli auto a jeli dál. Nikdo neví, kde jsme skončili, ale našli jsme pláž, kde se mohli vykoupat i psi. Hurá! Ne že by teda psi chtěli plavat. Atíka vzala vlna hned jak vlezl do moře, Casey nechápala, proč jí to vyhazuje z vody ven, když by chtěla plavat a Mája těm vlnám radši preventivně nevěřila a když pochopila, že se jich nemusí bát, tak je začala chytat, stejně jako listí či sníh a měla z toho děsnou srandu.

Pak už jsme nějak našli cestu na místo konání turnaje, tentokrát už zafungovala navigace a dovedla nás správně. Kupodivu jsme si i všimli cedulí označujících „směr EFC 2014“ a díky tomu našli louku, kde má být stanové městečko. Sotva jsme na louku vjeli, začala jsem se modlit, aby přes víkend nepršelo, jinak se už asi odtamtud nikdy nedostaneme. Zvláště při té hromadě aut, která bude potřebovat opustit areál a celé to tam rozhrabe. No asi mi Bůh mou právě založenou víru moc nevěřil, protože se mi pěkně vysmál a ještě v pátek večer začalo pršet. V tu chvíli jsem už i já rezignovala a doufala jen v to, že náš stan nás nezklame. Ten se mi teda taky trochu vysmál a (opět) předsíň krapet promokla. Možná bych už vážně měla zauvažovat nad koupí nového.

Zbytek večera už pejsci odpočívali, my postavili stan, prozkoumali areál, dostali večeři, natočené pivo, pokecali, postavili další stan a šli taky spát.

DogDragons 1, 2, 3Sobota byl Cassinky den! Nejdřív jsme jí vzali mimo dráhu jen ukázat box, aby si uvědomila, co se to vlastně po ní bude chtít. Tak jako dobrý, má vzít míček, pohoda. Když jsem jí dala větší rozběh, tak pochopila, že má i zadní nohy dávat na box, takže fajn, úkol splněn. První rozběh Dragonů a Casey hned do sestavy. Uf, to jako fakt? Já myslela, že bude jen pejsek do zálohy. No tak uvidíme, jak se osvědčí. Dali jsme si na roztrénování otočku, odběh i celou dráhu. A jedeme na ostro. Problém č. 1, udržet Cassinku na startu :D Její výraz „chci, chci, pusť mě tam, přinesu ti všechny míčky, ale už mě sakra pusť! Ne nebudu tu stát, nebudu čekat, až na mě dojde řada, chci běžet hned!“ Takže Cassinka trochu levitovala, aby se neměla od čeho odrážet a já mohla aspoň trochu vychytat čas, kdy ji pustit a nezápasit s dravou zvěří. Běhala krásně, na to, že byla bez tréninku, tak běhala stejné časy jako před rokem a žádnou chybu. Prostě makám tam, vezmu míček a jdu zpátky.

Pak už měla dopoledne volné a řada na ní přišla při odpolední části. Dala si přípravu a byla nachystaná, kdyby náhodou něco. Nasazení byli dva psi, kteří by teoreticky mohli udělat chybu, jeden občas chybuje z únavy, druhý je zas starťák a najednou běhá v poli, tak se občas stalo, že vyhnul. Připravená byla, zpočátku všechno dobré, pejsci běhali jak měli a najednou šup, chybička, střídáme. Casey šla klasicky na třetí pozici, natěšená na běh. Pouštím, míček mi přináší, vše bez chybičky. A pak koukám na časy a ona si zaběhla nejrychlejší čas z celého dne. Takovou jsem z ní měla radost, že jsem řekla, že ještě letos prostě pojedeme na nějaký turnaj a je mi jedno, za koho bude běhat, ale prostě bude! Pro celý tým DogDragons 3 to bohužel nebyla taková radost jako pro mě, protože ač se pejskům zadařilo, tak jsme to stejně nevyhráli. Skončili jsme tedy na 5. místě v 7. divizi. Každopádně i tak jsem moc ráda, že jsem si mohla s Dragonama zaběhat, byla to přijemná nová zkušenost.

Co teď s volným zbytkem dne? Tak jsme dali Cassinku odpočívat a vyrazili jsme se podívat do města, co tam mají zajímavého a dobrého. Nakoupili si na večer něco dobrého k jídlu i pití, něco na snídani, prošli jsme se po městečku a vrátili se zpět. Navečeřeli se a pak, že bychom mohli vzít pejsky trochu proběhnout. Vedle areálu byl postaven agility parkur. Cassinka měla zákaz ho vidět dřív, než si odběhá flyball, aby mi pak nevzala dráhu do tunelu místo na box. Konečně přišel její čas a tak jsme si šli za odměnu ještě zaběhat agi. Škoda, že jsem s sebou neměla mobil, že jsem nenatočila příchod na parkur. To jsme totiž pustili pejsky, řekli jim, že jdeme běhat a oni vyrazili. Casey i s Májou běhali po parkuru, jedna vedla druhou, hop, hop, tunel, hop. A pak se vrátila Májka s výrazem „co je paničko, ty nejdeš běhat?“ :D Tak jsem tomu dala nějaký řád a běhala pěkně jedna po druhé. Teda pokud se zrovna Cassinka nezvedla z odložení a nevystartovala za Májou. Cassinka dobrý, docela i vypadala, že mě vnímá a chce běhat se mnou a ne sama. Májka taky dobrý, chtěla i na houpačku, tak jsem jí vzala a šup, zóna, paničko ještě slalom a můžeme na závody. Přiznejte se, kdo to toho mého psa učíte??

A na krku byla neděle, velký den nejen pro Máju, ale i pro ta nejlepší družstva. Poslední den šampionátu, kdy běhali ty nejrychlejší divize. Což pro nás znamenalo 1. divize s Hop Trop Prague, kde jsem nabíjela a 4. divize s Hop Trop Hurricane, kde běhala Mája. Májka a startování, na belgické EJS, které jsou trochu jinak časované, než ty naše české. Krom toho jsme celou sezónu s Májou běhali na druhé či třetí pozici, žádné startování. Natrénováno to tak nějak máme, připravit se na 14 metrů a hned jak se rozsvítí červená, tak psa pustit. První běh, start 0,2, druhý běh start o něco kratší, prostě žádný zázrak, poslední běh start 0,2. Krom toho, že se musím posunout, tak jsem začala nadávat, proč rozhodčí nepíská, že vůbec nevím, kdy mám čekat rozsvícení světel, že mi přijde, že si to ty starťáci rozsvěcí kdy chtějí. No nic, hecla jsem se, posunula se na 13,5 metru a po zbytek dne jsem startovala.. 0,09, 0,03, občas mi to uteklo na 0,1, ale naopak asi dvakrát se zadařilo i 0,00!! Asi se mi nakonec to startování na belgické EJS začalo líbit :D Ale prý s tím mám jít do háje, že v ČR to zavádět nebudeme.

Hop Trop Hurricane - 2. místo 4. divizeV dopolední části se Hurri moc nedařilo, náš nejlepší čas byl nejhorší v celé divizi, takže jsme do odpolední části nastupovali z posledního místa. Přesto jsme zvládli ostatním ukázat, že ani postup z posledního místa není ztracený, že i tak by se dalo vyhrát. Za celou odpolední část jsme prohráli s jedním týmem a tímto jsme se probojovali až do finále! Finálový běh jsme běželi opět proti týmu, který nás porazil a tentokrát se vychybovali, takže výhra byla na našem kontě. Ovšem, jak už to ve flyballu bývá, v takovém případě nastupuje opakované finále, protože jsme každý měli na kontě jednu prohru a pro vyřazení je potřeba prohrát dvakrát. Takže jsme o chvíli později šli do opakovaného finále, kde už to žádné družstvo nepodcenilo, nasadili jsme to nejlepší, co se dalo. Bojovali jsme do poslední chvíle, nevzdávali jsme se. Odvezli jsme si z ME krásné druhé místo.

V roce 2013 jsme s Májou odstartovali závodní sezónu flyballu, v květnu byla na prvním turnaji a v srpnu byla na svém prvním Mistrovství Evropy. Tenkrát jsme skončili v 7. divizi na 3. místě. O rok později jela Mája na ME v podstatě jako náhrada za jiného psa, který nejel. Běžně už v Hurri neběhá, vrátila se tam jen kvůli tomuto jednomu turnaji. Ocitli jsme se v divizi 4. a odvezli si druhé místo! Je to krásný pocit a o to lepší ten pocit je, když vím, kolik běhů v ten den Mája zvládla. Že jí to nepřestalo bavit, že se nepřestávala snažit! Běhala naplno, i když časy byly o nějakou desetinu delší, tak bylo vidět, že to neztrácí v běhu, ale u boxu na otočce, možná na rozběhu, ale že prostě maká co to jde! Kvůli předčasným startům zvládla 7 běhů během jednoho rozběhu a v každém běhu měla stále stejné časy! Neodvezli jsme si z Francie žádnou medaili, žádný pohár, jen vzpomínky a dobrý pocit. Ale řeknu vám, že za tohle si ten pejsek černobílý zaslouží mnohem víc! Je to prostě jednička, ne nadarmo se říká nejlepší přítel člověka a já jsem moc ráda, že mám tu čest, trávit volné chvíle zrovna s ní.

V pondělí nás ještě čekal další výlet, nenamířili jsme si to rovnou domů, vyrazili jsme na normandské pobřeží, na pláže vylodění spojenců. Prvně Le Pointé du Hoc, kde byly bunkry, prohlubně po bombardování, prostě úplné jiné prostředí. Bylo tam vidět, že to tam historie hodně zasáhla. Dále zamířili směr Omaha Beach, krásná velká pláž a tentorkát téměř bez lidí a i psi tam mohli být na volno. Strávili jsme tam dost času, vykoupali se, prošli po pobřeží, nafotili pár fotek, užili si moře a šli na oběd. Pak vyrazili dál, zastávka na Gold Beach, kde byly pozůstatky přístavu, asi hodně velkého přístavu, teď už tam byla jen velká pláž. Pak ještě ta, pro Locolinďáky nejdůležitější pláž, Juno Beach. A teda francouzi zklamali, pláž plná řas, plná davu lidí, psi zákaz vstupu. No co, ale byli jsme tam!

Pobřeží Le Pointé du Hoc

Cestou jsme se potkali ještě s dalšími Čechy, co byli taky půjčení do DogDragons 3 a přidali se k nim ještě na obhlídku přístavního městečka Le Havre a pak najít kemp. Kemp jsme našli, první, ubytovat do stanu, není problém, angličtina je problém, nevadí, to zvládneme, pes ok, 5 psů?? Cože?? V žádném případě! Hm tak tady asi spát nebudeme.. Druhý kemp, krásný, u moře, na útesech, krásný západ bylo vidět.. Zavřeno. Tak tady asi taky spát nebudeme.. Hele pole, tady by to šlo. Támhle někdo jde, počkáme až odejde. Neodešel, šel za námi, měl s námi problém. S angličtinou taky, překvapivě. Nikdo neví, co vlastně po nás chtěl. Parkoviště to jistí, večeře, spánek, pohoda. Ráno najdeme cestu na dálnici a hurá domů.

Francouzská dálnice = noční můra. Mýtné brány, tady můžete platit jenom kartou, tady nemáte co dělat, musíte do vedlejší brány, ha konečně tady se dá platit i eurama! Vyměnili jsme si spoustu eur před cestou, protože budeme muset kupovat benzín a platit mýtné. To jsme ale netušili, že na benzínkách jsou automaty na platební kartu a že některé mýtné brány prostě nemají možnost platit eurem! Fakt, do Francie na dovolenou klidně, ale už nikdy ne vlastním autem! Překročili jsme hranice, jsme v Německu, hurá! Pak už byla cesta plynulá a pohodová :)

Fotky z Francie

A jak vůbec tentokrát dopadla česká výprava?

1. divize:
Hop Trop Prague – 5. místo
Lavina Delta – 8. místo

Eseja Slezský hrádek & Aqua Limpia Locolindo

2. divize:
DogDragons – 3. místo

4. divize:
Hop Trop Hurricane – 2. místo
DogDragons 2 – 3. místo

5. divize:
X-treme – 4. místo

7. divize:
DogDragons 3 – 5. místo

1O. divize:
Kosatky – 1. místo

Eager’s Cup + Jednooký vlk 2014

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinak. Jinak řečeno, pořádal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kolem. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit. (…)

Všichni za sebou máme celkem náročný víkend. Víkend, kdy se konaly různé psí akce po celé ČR. Náš plán byl ale daný a nedalo se moc diskutovat nad tím, že bychom jeli někam jinam. Jinak řečeno, konal se první flyballový turnaj letošní sezóny, který jsme mimo jiné pořádali. A Chelsinka byla už od středy u Páji a Jirky, protože o víkendu vyrážela s Jirkou na dogtrekking.

Eagers Cup 2014

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Od ukončení neschopenky jsem od rána do večera v jednom kole. Seminář flyballu s američany, práce od rána do večera, tréninky atd. A po více jak týdnu takového shonu nás čekal právě Eager’s. V pátek probíhají přípravy, místo toho já vstávala ve 4 ráno a vyrážela do Brna do školy. Ze školy úprk alespoň o nějakou hodinku dřív, abych dojela včas domů a měla 15 minut na to, sbalit sobě i psovi věci na víkend. Kupodivu jsem to zvládla a ani nám nic nechybělo. V 18:45 už mě doma vyzvedávala Týna s Tomášem a hurá do Žamberka za ostatními. Příjezd za tmy, stavění stanu skoro s baterkou, jít spát kolem půlnoci (a to jsem šla ještě brzy) a ráno být v 7 na place, abychom stihli všechno připravit.

V sobotu ráno jsem byla celkem ráda, že sedím na prezenci, protože když jsem nebyla tam, tak jsem furt někde běhala, něco sháněla atd. Asi klasický ranní shon, loni to tak taky bylo a to jsem měla na starosti výrazně méně věcí. Ve chvíli, kdy jsem brala psa proběhnout, vyvenčit a připravit na rozběh, cítila jsem snad každý sval na nohou. Měla jsem toho za to ráno naběháno snad víc, než jindy zvládám na celých turnajích. Trochu jsem se bála toho, jak to s Májou zvládneme. Naštěstí ona vidí míček, dráhu a jde.

Obecně byla sobota celkem v pohodě, až na to ráno. Postupem času se to uklidnilo a já přebíhala jen z jednoho parkuru, kde jsem běhala s Májou v Hurri, na druhý, kde jsem nabíjela Prágům a plnila hospitace na startovního rozhodčího. Obědová pauza pro mě byla jistotou, že si odpočinu aspoň na chvíli. Celý den nám i přálo počasí, většinu dne svítilo sluníčko, zároveň foukal vítr. Chvílemi nám bylo horko, jindy zase chladno. Ale aspoň nás tentokrát nic nevytopilo.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Petr Chudoba)Neděle byla o něco klidnější, ale zároveň o to více k naštvání. Mája si zaběhla hned první rozběh u Hurri, který jsme ale bohužel nezvládli. Ve chvíli, kdy Mája při posledním běhu vyběhla na dráhu a zahoukala předčasná střídačka, tak jsem si málem rvala vlasy. Další pes na Máju taky předčasná a už to bylo jasné. No co se dalo dělat, byla to škoda, ale šance pořád byla. Po doběhu jsem se koukala na časy a naše předčasná střídačka byla „pouze“ chyba a pes před námi měl pomalejší čas, než v bězích před tím, kdy střídačky byly dobré. Takže prostě blbá shoda náhod :( Při druhém rozběhu se naše družstvo také vychybovalo, takže z toho bylo poslední místo v divizi a konec turnaje pro Hurikány. Prágové se drželi delší dobu, s těmi jsme se dopracovali až ke třetímu místu! A jakožto rozhodčí jsem měla tu čest nejen k jednomu finálovému běhu, ale rovnou ke dvěma :D Aneb, většina divizí měla opakované finále.

V neděli už nám počasí tolik nepřálo. Vlastně začalo pršet už někdy v noci a táhlo se to i v průběhu rána. Ale jen slabý déšť, spadlo pár kapek, za chvíli se to rozehnalo a přestalo úplně. Dopolední běhy byly relativně v suchu, ale jakmile nám končila obědová pauza a začalo se běhat, strhnul se trochu větší liják. Byla to jen přeháňka, problém asi na 30-45 minut. Veškeré běhání se muselo zastavit a pokračovalo se po přeháňce. Ovšem ač nebyl déšť vytrvalý, byl poměrně silný. Jeden parkur to ustál bez újmy, u druhého nám přestaly fungovat brány EJS. Na jednom parkuru se tedy už běhalo v plné parádě, druhý parkur byl stále opuštěný a řešilo se vysušení a opravení čidel.

Eager's Cup 2014 - Hop Trop Hurricane - Aqua Limpia Locolindo (Foto: Marek Russ)Nakonec se rozhodlo, že to holt doběháme jen na jednom parkuru. Takže až se doběhá vše, krom finálových běhů, přesuneme se na druhý parkur, kam si dáme funkční brány a budeme pokračovat tam. Tím, že se neběhalo na dvou parkurech současně, se hodně věcí uklidnilo, někteří měli delší pauzu, bylo více pomocníků atd. Ovšem zároveň se tím celý turnaj zase o něco protáhl. Už ani nevím, v kolik hodin se končilo, ale tuším, že kolem osmé bylo vyhlášení. Pak jen rychle sbalit věci a stan a hurá domů! Doma jsem byla někdy o půl dvanácté, zničená fyzicky i psychicky a se strachem, jestli neomarodím. A druhý den hurá do práce na celý den. No je středa a vypadá to, že jsem to rozdýchala bez újmy.

Jednooký vlk 2014

Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jirkovi odjel psí parťák Báďa na Klubové slavnosti salašnických psů a tak se poptával, jestli bych mu nepůjčila Chelsea, aby mohl vyrazit na dogtrekking. Vzhledem k tomu, že jsem se rozmýšlela, jestli vzít Chelsea s sebou na turnaj nebo ne, bylo rozhodování o to jednodušší. Na turnaji na ní tolik času mít nebudu a aspoň nebude muset být sama doma. Tak jsem jí sbalila a vyslala na výlet.

Dogtrekking se konal na Vysočině, trasa měla délku 84 km a vedla krajinou Žďárských vrchů. Jirka s Chelsea zvládli trasu ujít za 13 hodin a 5 minut a tím si vysloužili krásné 7. místo! A jelikož prý bylo krásné prostředí kolem kempu a Chelsea se tvářila jak starý mazák, tak ještě druhý den vyrazili na procházku po okolí, kde nám i nafotili pár fotek. Docela té holce závidím, kam se to mohla podívat, podle fotek to vypadá fakt parádně!


Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: momonka1.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: samurajtt.rajce.idnes.cz)Jednooký vlk 2014Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Jednooký vlk 2014 - Away Moravia Merilen (Foto: Jiří Zita)Away Moravia Merilen, Bad Boy from Yvrea horse farm, Sangria Z Gipova (Foto: Daniela Ranglová)

Konec flákání, začínáme makat

Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový. (…)

Aqua Limpia Locolindo a Eseja Slezský hrádek (coursing, 15. 2. 2014)Zkouškové mám konečně za sebou, dokonce i úspěšně, a tak se můžeme na školu zase na chvilku vykašlat. Na práci to bohužel nejde, takže makám co to jde a ve volných chvílích už zase rozjíždíme psí akce ve velkém.

Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku, v pátek den totálního flákání a v sobotu už jsme vyráželi do Lysé nad Labem na řízený couringový trénink. Což znamená pořídit si tréninkovou kartu a začít plnit běhy potřebné k vydání coursingové licence. Celkem musíme zaběhnout 3 sólo běhy a 3 párové, pak nám vydají žádost o licenci, zaběhneme ještě nějaké další běhy a když to všechno zvládneme, tak bude mít Mája licenci. V sobotu si v Lysé splnila první dva běhy, jeden sólo a druhý párový.

Při sólo běhu se Mája někde v půli cesty začuchala a když jsem jí vytrhla z čuchání, tak místo, aby našla střapec, tak našla mě. Což je super, ale ne v takové situaci. Nakonec ho ale našla, doběhla a v cíli s radostí zakousla! Druhý běh běžela s Cassinkou a to už jí nic nezastavilo. Makala, jak kdyby jí šlo o život. Chelsea s námi na coursing nejela, protože jak v lednu hárala, tak jsem nevěděla, jestli už to bude mít za sebou. Ona si s tím háráním pořád vymýšlí. / Pár fotek z coursingu zde>>

V neděli pak byla v plánu Belgická procházka, které jsme se také zúčastnili. Tentokrát už jsme Chelsinku doma nenechali a ač některým pejskům ještě dost voní, tak už to bylo v pohodě. Běhala na volno, občas měla v závěsu kokra, ale jinak vcelku dobré. Procházka měla cca 15 km, zakončená večeří v restauraci na čelákovickém náměstí. Druhý den jsem myslela, že nedojdu do práce. Procházka to byla hezká, ale asi po tom zkouškovým nemám moc fyzičku..

No a dnes (čtvrtek) jsme s Chelsea vyrazily po delší zimní pauze na flyballový trénink. Čekala jsem tragédii, byla nevybitá, natěšená, plná energie, rozjančená.. no prostě Chelsinka! Takže jsem čekala, že si mě nebude všímat, že bude chtít všude jen za ostatními psy atd. Ale překvapivě to nebylo tak tragické, jak jsem se bála. Venku před tréninkem mě vnímala i v přítomnosti jiných psů. Na parkuru, ať už při odběhu nebo samotném trénování, neřešila, kdo je kde kolem, ale řešila jen paničku, míček a pak přetahování.

Jedna malá ukázka, jak Chelsea trénuje zde>> :)

EFC 2013 – Mistrovství Evropy ve flyballu

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál. (…)

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál.

Ještě než jsem šla spát, tak mi bylo řečeno, že Mája sice závodí až v sobotu, ale můžu si jí nechat přeměřit klidně už v pátek (stále nám ještě chybělo jedno shodné měření). Tak jsem si řekla, že uvidíme, podle toho, jak ráno budu schopná vstát. Kupodivu jsem vstala v pohodě, takže jsem to ráno všechno stíhala a s Májou zamířila k rozhodčímu na přeměření. Trochu jsem se obávala, jestli si s sebou nemám vzít Mílu, aby mi dělala tlumočníka, ale pak jsem si řekla, že snad to s mou angličtinou není až tak hrozné a že přeci vím, co nás čeká, tak to nějak zvládneme. No bylo to celkem vtipné setkání. Své a Máji jméno jsem jim psala já, abychom se nezdržovali tím, že se mi motá anglická abeceda. Při měření se ujišťovali, jestli naměřili správnou výšku, jenže oni mluvili o překážkách a já o výšce psa, takže jsme se vyděsili zároveň. Ale nakonec jsme to nějak zvládli. A jak jsem z té angličtiny byla zblblá, tak při odchodu říkám „Mája, come on!“

No byla jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou! Teď už jenom zahájení a můžeme začít závodit. Podle rozpisu v pátek závodily divize 12-15, tedy i Hop Trop Mix, kterým jsem nabíjela. Na tréninku jsem to zvládala, ale až v Belgii jsem se dozvídala, co vlastně na boxu smím a nesmím dělat. Přesněji řečeno nám až v Belgii došlo, že vlastně budu sedět jako boxový rozhodčí a že vůbec nevím, co mám mávat apod. Tak mi to ještě na poslední chvíli Míla všechno vysvětlovala a v pohodě. Doběhali jsme první rozběh a já se sebrala, že jdu pryč a jen slyším „nemáš tu zůstat sedět?“. Ups, „no jo, dík za připomenutí“.

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieTakže v pátek jsem lítala od stanů na dráhu kvůli nabíjení. Chvilka času se našla při pauze na oběd a pak až večer, po tom, co jsme v odpolední části podruhé prohráli a tím pro nás turnaj končil 6. místem ve 13. divizi. Většina hoptropáků se sebrala a vyrazila na výlet k moři. Chtěla jsem jet taky, chtěla jsem vzít Máju poprvé k moři. Jenže Hurikáni běhali v sobotu a tak naši psi měli výlet k moři zakázaný :( Takže jsem řekla, že bez psa nejedu. Místo toho jsem vzala Májku a foťák a šly jsme spolu najít vchod do lesa, který byl za plotem vedle našeho stanového městečka. Pěkné večerní světlo, Mája jako modelka, no něco málo z toho vzniklo :)

V sobotu jsme startovaly my s Májou a s Hop Trop Hurricane. V naší divizi jsme byli podle vstupního času na posledním místě a moc jsem nevěřila tomu, že bychom se vydrápali někam výš. Ale přesto jsem si tajně přála, abychom se na tu bednu dostali. Nemusíme vyhrát divizi, ale byl by to pěkný pocit stát na bedně na našem prvním Mistrovství Evropy, no ne?! Za celý den jsme si zaběhli nejlepší čas 18,38 s, ale pokud si dobře pamatuju, tak to bylo až v odpolední části a ne v dopoledním speed trialu. Během odpoledne jsme se dostali do situace, že „tenhle rozběh rozhodne, jestli jdeme na bednu, nebo budeme čtvrtí“. Když jsem tohle slyšela, tak jsem startovat moc nechtěla. Co když to podělám, sakra to bych si pak hrozně vyčítala. No a jelikož naše psiska na tom byli všichni dost podobně a Mája za celý den odpočívala jen jednou a ostatní dvakrát, tak jsme domluvili sestavu bez Máji. V první chvíli jsem si oddychla, ale když pak náš tým nastoupil na dráhu a z 0:2 to dotáhli na 2:2, tak jsem byla ve větších nervech, než kdybych tam stála s Májou a měla startovat. V tu chvíli jsem nemluvila, nedýchala, nemohla se skoro ani pohnout, jen čekala, jak dopadne ten poslední rozhodující běh. Odpískáno. Neskutečná radost, postupujeme dál!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie - Hop Trop Hurricane 3. místo v 7. diviziNa bednu jsme se probojovali a tím pak náš boj končil. Obsadili jsme 3. místo v 7. divizi. Moje tajné přání se splnilo a já bych moc chtěla poděkovat všem členům našeho týmu. Protože nebýt jich, tak tam s Májou nikdy nejsme. Díky HT!!

Neděle pak pro nás s Májou byla trochu „odpočinková“, já i Mája jsme měli odběháno. Byl to poslední den turnaje a závodilo šest nejrychlejších divizí. Což pro nás znamenalo, že tohle byl den věnovaný týmu Hop Trop Prague, kteří bojovali ve druhé divizi. Jelikož já celý víkend víc běhala, než fotila, tak jsem neděli pojala tak, že přeci musíme dovézt i nějaké fotky přímo z dění na place. Takže jsem si vyhlížela soutěžící česká družstva a snažila se aspoň něco stihnout cvaknout. Někteří psi prostě mají smůlu, jsou moc rychlí a fotit se je nedá, takže pardon, že si na fotkách nenajdete všichni svého psa.

Odpoledne na nás zase přicházely mdloby. Tentokrát ve chvílích, kdy se HT Prague probojovávali na přední příčky své divize. Nakonec si z Belgie odvezli 2. místo v 2. divizi.

A jak si vedla ostatní družstva reprezentující ČR? Výborně! Přivezli jsme domů spoustu umístění.

Shrnutí:
1. divize – Lavina Alfa – 5. místo – nejlepší čas 16,70 s
2. divize – Hop Trop Prague – 2. místo – nejlepší čas 16,89 s
3. divize – Lavina Delta – 2. místo – nejlepší čas 17,55 s
5. divize – Dog Dragons – 3. místo – nejlepší čas 17,53 s
7. divize – Hop Trop Hurricane – 3. místo – nejlepší čas 18,38 s
7. divize – Lavina Beta – 6. místo – nejlepší čas 19,43 s
9. divize – X-treme – 3. místo – nejlepší čas 18,91 s
11. divize – Dog Dragons 2 – 2. místo – nejlepší čas 19,35 s
13. divize – Hop Trop Mix – 6. místo – nejlepší čas 20,61 s

Kompletní výsledky mistrovství najdete zde>>

Fotky z ME v Belgii

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova

Opravdu jsou flyballové turnaje dvoudenní?

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil. (…)

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil.

Do Lukášova jsme přijeli už v pátek někdy večer za tmy. Postavili stan, vyvenčili a ubytovali Máju a vyrazili posedět s ostatními již přítomnými na něco k pití a na kus řeči. Byla zima, trochu mrholilo, ale jinak vše v pořádku. Ráno vstáváme, opět za mírného mrholení a za vlezlé zimy. Vůbec se mi ze spacáku nechtělo, ale musela jsem, abych vše stihla. Jdu venčit Máju a v tom začne pršet. Od té doby už nepřestalo..

V sobotu tedy vše proběhlo jak mělo, Mája byla opět přeměřená, tentokrát na 47,5 cm, tak jsem zvědavá, kolikrát ji ještě budou muset měřit :D No a začalo se běhat. Stany byly postaveny nejen nad elektronikou, ale i nad boxy, ať mají psy taky trochu komfort. No pro příště víme, že by bylo potřeba postavit stany i nad rozběhovo-doběhovou dráhu. Protože tam se opakovalo totéž, co v Žamberku – bahenní lázně. Posunutí dráhy o kus vedle se konalo dokonce dvakrát, což pomohlo tomu, že psi neskákali v bahně (chvíli), ale na doběhu to bohužel nic nezměnilo.

Při obědové pauze už bylo jasné, že turnaj se nedoběhá. Dostali jsme na výběr, zda chceme doběhat sobotní běhy v sobotu a nebo je chceme odložit na neděli. Představa, že tam zbytek dne jen tak jsme, mokneme a mrzneme, abychom druhý den doběhávali za stejných, ne-li ještě horších podmínek, dnešní běhy, ta se mi moc nelíbila. A očividně jsem nebyla sama. Družstva se dohodla, že si vše odběháme v sobotu a jedeme večer domů. Během sobotního odpoledne byla celá dráha přestěhovaná na vedlejší prostor, který byl původně vyhrazený pro nedělní běhy. Tím jsme se dostali opět na lepší povrch, alespoň pro pár běhů.

Co se týče toho mého černobílého zvířete, tak se rozhodně snažila. Na to, jaký měla povrch, tak běhala statečně. Ale pořád jsem nechápala, proč se po mně začala tolik otáčet. A když ne po mně, tak po psovi na vedlejší dráze. Pak jsem si vzpomněla na takovou „maličkost“. Dřív jsem si na tréninku dávala míček do kapsy, Mája ho neviděla a jediný míček pro ní byl ten na boxu. Teď mívám míček v ruce a Mája asi moc neví, který po ní chci. Při posledním rozběhu jsem vzala míček do té ruky, kterou Máju držím a druhou rukou jí ukázala, že „támhle vepředu“ má míček. Nevím, jestli to byla náhoda, ale ona se neotočila!! Tak doufám, že jsme vychytali náš problém a příště už to bude jen a jen lepší :)

No a umístění HT Hurricane? V 3. divizi jsme obsadili 1. místo!


Kompletní výsledky z Lukášovského draka jsou na webu Flyball klubu ČR.

Tentokrát bude vyhlašování probíhat až na příštím turnaji v Krupce, kde s Májou nebudeme, tudíž žádné foto s pohárem nečekejte. A vzhledem k ošklivému počasí nemáme ani žádné foto z turnaje. Ale aspoň něco přeci jen máme, a to VIDEO z prvních pár běhů.

Kam s ním?

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží. (…)

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží.

Po příjezdu jsem hned šla stavět stan, ať mám kam dát psa a věci. Ještě jsem si vyhlídla místo pod stromy, abychom měly stan pěkně ve stínu, když tam bude Mája zůstavat, tak aby se mi tam neuvařila. Stan postavený, psisko vyvenčené, já naobědvaná. Ostatní pomalu přijížděli, ubytovávali se a pak se mohl jít připravovat Eager’s Cup. Naměřit parkury, nalajnovat, ohraničit, umýt překážky atd. Nepotřebné věci zase rychle naskládat do auta a odvézt schovat dřív, než nám zmoknou. Ano, sluníčko vydrželo venku tak akorát na to, abychom naměřili parkury. Pak se začalo schovávat, zvedal se vítr a jen jsme čekali, kdy k nám i ten déšť dorazí. Bohužel jsme se ho opravdu dočkali. Naštěstí tedy až ve chvíli, kdy už byly ty nejnutnější věci hotové. Pak už se postavily jen stany ke stánku s občerstvením a mohli jsme si dát zaslouženou večeři, čaj, pivko, panáka, co kdo chtěl.

V sobotu ráno sraz v 6:50. Stihnout předtím nakrmit sebe a psa, vyvenčit sebe a psa, umýt sebe a psa naštěstí ne. No nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc propršelo a ráno to nebylo jiné, takže ranní sprcha byla i pro nedobrovolníky. Šly se stavět stany, připravovat technika. Do toho jsme málem zapomněly, že jsme na prvním turnaji a Mája potřebuje přeměřit. Takže ještě předběhnout tu dlouhou frontu lidí, co chudáci na dešti museli čekat. Máju jsem postavila, někdo jí měřil.. „hm hraniční míra“.. Máju už to nebavilo, tak jsem si v duchu říkala, že je mi to jedno kolik jí naměří, hlavně ať už se rozhodne.. „postavte ji znovu“ .. To už Mája fakt moc nechtěla, jako proč tady furt stát jak trubka, tam za ní jsou psi, s těma by určitě byla větší sranda. Nakonec teda, že prý 47 cm. No aspoň se shodl s měřením Libušky na Svojanově, takže Mája asi opravdu bude mít 47.

Když už bylo všechno postaveno a připraveno, mohlo se začít běhat. Mája měla jít běžet až v druhém rozběhu HT Hurricane, takže jsem jí zatím nechala u nás ve stanu a snažila se aklimatizovat a plnit svou funkci – zapisování výsledků na nástěnku. Takže jsem byla od rána na nohou, neměla jsem ponětí o čase, ale zase jsem měla ponětí, kdo kdy běhá :D Netušila jsem pořádně kdy mám kde být, až mi najednou došlo, že mám hrozný hlad. Tak jsem do sebe hodila párek a šla pokračovat. Pak se blížila pauza na oběd, po obědě byl rozběh 4. divize, tedy další rozběh Hurikánů a tentokrát i s Májou. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se toho bála.

Během pauzy na oběd jsem pomalu jedla za pochodu. Tentokrát ani ne kvůli organizaci turnaje, ale kvůli organizaci svého času. Zaúkolovala jsem Lenku, ať mi objedná jídlo, mezitím šla pro Máju, tu dostala Zdenka, kterou jsem potkala cestou, vzala ji do stánku Zero DC, kde jí vybrala postroj, takže jsem ještě běžela do stanu pro peníze, abych ho teda mohla zaplatit a pak konečně dojíst svůj oběd. Stihla jsem to kupodivu všechno. Takže druhá část turnaje začala a já mohla být na svém místě.

No a pak už zbývala jen chvilka a došlo na náš první závodní běh. Příprava, zkušební běh, jo všechno dobré. Připravit na start, zachovat klid a odstartovat včas. Ti na vedlejší dráze mě normálně chtěli rozhodit předčasným startem, ale nepovedlo se jim to :) Ale jejich psi mi trochu rozhodili Máju. Nějak po nich pokukovala, asi že moc štěkají. Ona na ten řev na tréninku není moc zvyklá. Ne že by nikdo z našich psů neštěkal, to určitě ne, ale když běžela s někým druhým zároveň, tak to asi byli vždycky nějací klidnější psi. Ale ví už, co má dělat, takže ač po nich občas mrkla, tak přesto běžela na box pro míček a šupem zpátky. Žádné vyhnutí se překážce, žádná návštěva vedlejší dráhy, nic takového se nekonalo :) Já jsem zjistila, že to startování je fakt stejné jak na tréninku, takže po prvním odstartování, kdy jsem to zvládla já i Mája jsem byla už v klidu a mohla bych běhat klidně celý den :D

Co se počasí týče, tak sluníčko zrovna nevylezlo, ale déšť občas i ustal. Ale ne na dlouho, takže když jsme my běželi poslední rozběh (což ještě zdaleka nebyl konec turnaje), tak byla na dráze solidní bahenní koupel. Večer stále pršelo, celou noc stále pršelo a ani do nedělního rána se to nezměnilo. :( Na place doslova stála voda, dráhy nebylo pořádně kam přesunout a i kdyby se přesunuly, tak za chvíli to tam bude stejně rozryté, jak to je po nás teď. Turnaj byl tedy z důvodu nepřízně počasí, resp. zvýšeného nebezpečí úrazu jak psů tak psovodů, předčasně ukončen. V neděli ráno proběhlo již jen vyhlášení výsledků podle sobotních běhů. Pak už se šlo uklízet, balit věci a následoval odjezd domů.

A sobotní rozběhy dopadly tak, že se naše družstvo HT Hurricane umístilo ve 4. divizi na 1. místě! Závodní kariéru jsme tedy začali celkem dobře si myslím. Co se týče mě a Máji, tak jsme měly jeden (?) předčasný start a jinak všechno v pořádku. A až si Májka zvykne, že vedle ní vyšilujou jiní psi, tak to bude ideální! :)

No a jelikož jsme v týmu nováčci, tak abychom prý měli vzpomínku na první turnaj a motivaci jet i příště, tak jsme si s Májou odvezly domů krásný velký pohár, který patří celému týmu! A jelikož je minimálně dvakrát větší, než ty pohárky, které jsme dosud získaly, tak fakt nevím, kam s ním.. Díky všem Hurikánům za takové přijetí a nejen jim, díky všem Hop Tropákům za to, jaká je to skvělá parta, za pomoc, rady a uklidňování. Takže za 3 týdny hurá na další takovou akci :)

Fotky z Eager’s Cupu 2013 – Zdeněk Korint

Po měsíci zase blázní..

Co tu ti psi dělají? Tohle je můj cvičák! Moje tenisáky! Moje dráha! Jděte všichni pryč! Paničko, proč běhají a já ne? To není fér! Pusť mě na ně! Já jim všem ukážu, jak se to dělá! Prosím..

Kdyby mohla Mája mluvit, asi by mi něco takového říkala na dnešním tréninku flyballu. Aneb jak to vypadá, když pes nebyl měsíc na tréninku. To se nedá ani moc slovy popsat, to se musí vidět a zažít! Jakou radost měla, že jsme na cvičáku. Jak moc chtěla běhat. A jak moc se holčička snažila. Byla fakt šikovná!

Začali jsme trénovat střídání s druhým psem na dráze. I když běžela Mája první, i když druhá, tak obstála v obou situacích. V té druhé možná o něco lépe. Nedivím se jí. Taky by se mi nelíbilo, kdybych si běžela s míčkem k paničce a proti mně vystartoval cizí pes.

No a od jara prý máme počítat se závodama!

Co tu ti psi dělají? Tohle je můj cvičák! Moje tenisáky! Moje dráha! Jděte všichni pryč! Paničko, proč běhají a já ne? To není fér! Pusť mě na ně! Já jim všem ukážu, jak se to dělá! Prosím..

Kdyby mohla Mája mluvit, asi by mi něco takového říkala na dnešním tréninku flyballu. Aneb jak to vypadá, když pes nebyl měsíc na tréninku. To se nedá ani moc slovy popsat, to se musí vidět a zažít! Jakou radost měla, že jsme na cvičáku. Jak moc chtěla běhat. A jak moc se holčička snažila. Byla fakt šikovná!

Začali jsme trénovat střídání s druhým psem na dráze. I když běžela Mája první, i když druhá, tak obstála v obou situacích. V té druhé možná o něco lépe. Nedivím se jí. Taky by se mi nelíbilo, kdybych si běžela s míčkem k paničce a proti mně vystartoval cizí pes.

No a od jara prý máme počítat se závodama!

Trochu výcvikový víkend

Aby to nevypadalo, že jsme se zavrtaly do zimního, nebo zatím ještě podzimního, spánku, tak si říkám, že by to chtělo dát zas trochu vědět, jak si žijeme. No a žijeme si v rámci možností dobře.

S Chelsea chodíme stále ještě pravidelně každou neděli na cvičák. Výjimka bude následující dvě neděle, 7. října totiž máme krajskou výstavu s Májou a o týden později vyrážím na pár dní na dovolenou (aneb jak si z nepříjemností udělat věci příjemné? Nazvěte je tím, co máte rádi.) Na cvičák beru salám, aby měla holčička malá velkou motivaci se mnou spolupracovat. A docela to funguje, fakt se snaží! A už moc dobře chápe, když se blížíme ke cvičáku. Posledně mi už pár set metrů před cvičákem brala dráhu, že běží za kamarády. Tak jsem se jí musela schovat, jak na mě viděla, neměla důvod se vracet. Když jsem zmizla z obzoru, hned vystřelila hledat. Na cvičák mě doslova odtáhla, ale aspoň jsme mohly v praxi využít toho, jak nás Peťa Marečková v sobotu učila netahat na vodítku. Ale o tom až za chvíli. (…)

Aby to nevypadalo, že jsme se zavrtaly do zimního, nebo zatím ještě podzimního, spánku, tak si říkám, že by to chtělo dát zas trochu vědět, jak si žijeme. No a žijeme si v rámci možností dobře.

S Chelsea chodíme stále ještě pravidelně každou neděli na cvičák. Výjimka bude následující dvě neděle, 7. října totiž máme krajskou výstavu s Májou a o týden později vyrážím na pár dní na dovolenou (aneb jak si z nepříjemností udělat věci příjemné? Nazvěte je tím, co máte rádi.) Na cvičák beru salám, aby měla holčička malá velkou motivaci se mnou spolupracovat. A docela to funguje, fakt se snaží! A už moc dobře chápe, když se blížíme ke cvičáku. Posledně mi už pár set metrů před cvičákem brala dráhu, že běží za kamarády. Tak jsem se jí musela schovat, jak na mě viděla, neměla důvod se vracet. Když jsem zmizla z obzoru, hned vystřelila hledat. Na cvičák mě doslova odtáhla, ale aspoň jsme mohly v praxi využít toho, jak nás Peťa Marečková v sobotu učila netahat na vodítku. Ale o tom až za chvíli.

Přes týden jsem měla školu, v sobotu plánovaný seminář pozitivní motivace právě s Peťou. Rozhodla jsem se, že na seminář si vezmu i malou Chelsea, ať se taky holka pěkně učí! Takže jsem se v pondělí sebrala s oběma psy a s kennelou jsem vyrazila do Brna. Ještě, že nikde nepřestupuju, bych cestou musela buď zahodit kennelu nebo zabít psy, jinak by to asi šlehlo se mnou. No s trochou štěstí a pomoci Peti Pekárkové, jsme to nakonec zvládly a dostaly se v Brně na byt.

V pátek ráno nám začal ten výcvikový víkend. Zatím „pouhou hodinou“ agility, také s Peťou. (Přicházela jsem s tím, že trénink trvá hodinu, doma jsem zjistila, že jsme tam byly přes dvě hodiny!) Tam jsem s sebou brala jen Máju, Chelsinka má na to ještě času dost. I když, jak u kterého trenéra, zpětně mi bylo líto, že jsem jí nevzala s sebou. Máju jsme na tréninku trochu potrápily, ať holka přemýšlí a snaží se. To je snad jediný agility cvičák, co znám, kde se takhle se psy funguje. „Vydrž, ať to vymyslí“ jsem v pátek slýchala docela často. Protože když se něco nepovedlo napoprvé, hned jsem to vzdávala. Tedy ne, že bych se na to chtěla vykašlat, ale že jsem nezůstala stát, jak jsem měla a hned jsem se rovnala, že to prostě nevyšlo a zkusíme to znovu.

Ten den jsme toho moc nenaběhaly, vlastně já vůbec nic. Naopak jsem se učila vést psa v klidu, s tím, že si jen nakročím, otočím tělo apod. Teda povím vám, to je snad náročnější, než naučit se stíhat rychlou borderu. „Jak to stojíš? Kam ti směřují nohy? Kam to ukazuješ? Počkej na ní!“ .. aneb, důkaz toho, že chybu dělá vždycky psovod :D S tímhle tvrzením naprosto souhlasím, věřím, že kdyby si Máju vzal kdokoliv zkušenější, zaběhne s ní parkur o mnoho líp. Já se v tom musím naučit chodit a to bude ještě tvrdá dřina! .. Sakra já chci takové tréninky v Praze!!

V sobotu nás čekal již zmiňovaný seminář pozitivní motivace. Ráno nestíhačka, když už jsem stihla nějakou tramvaj, tak nás nevzali, takže jsem nestihla autobus. Když už jsem teda byla včas tam, kde jsem si myslela, že mám být a čekala na autobus, co jel o půl hodiny později, tak jsem v čas odjezdu zjistila, že z nějakého nepochopitelného důvodu vyjel z jakési uličky a mizí v dáli. Zavolala jsem si o rychlou pomoc a dostalo se mi vysvětlení, že autobus má objížďku a staví jinde. Prima, další půlhodina čekání na autobus.. Na seminář jsem dorazila s hodinovým zpožděním, ale byla jsem ráda, že vůbec!

Přišla jsem o pár slov z teorie, doufám, že o nic zásadního, co bych ještě nevěděla. Trochu jsem se bála, že když už nejsem ten „úplný začátečník“, že mě teorie bude nudit, že se na to nebudu soustředit nebo tak něco, ale obavy byly zbytečné. Peťa to vyprávěla tak, že nešlo neposlouchat. Doplňovala teorii vlastními příklady, kdy to aplikovala na svých psech, takže jsme hned věděli, co konkrétního si pod tím představit.

Po teoretické části se přešlo ke hře, zatím bez psů. Rozdělily jsme se do dvojic, kdy vždy jeden z nás hrál psovoda a druhý psa. Pes byl na chvíli vyslaný dostatečně daleko od zbytku skupiny, která pro něj vymyslela úkol. Pak se zavolal zpět a měl splnit to, co se po něm chtělo. Ovšem bez jakýchkoliv instrukcí. Jediná nápověda bylo klikání psovoda. Učily jsme se fungovat s klikrem. Zní to vcelku vtipně, jak učit se s tím fungovat, prostě krabička, kterou mačkám a vychází z toho „klik“. Ale ono to tak jednoduché taky není. Při této hře bylo moc hezky vidět, kdy klikáme pozdě, kdy brzy, kdy třeba zapomeneme kliknout úplně. A taky, jací jsou ti psi chudáci, když po nich pak něco chceme. Vůbec se nedivím, že to Máju tak nebavilo, když ani dnes neumím správně klikat. Možná proto klikr nepoužívám a radši si s ní „povídám“ :)

Po téhle hře přišlo na řadu praktické procvičování s pejsky. Peťa nám vysvětlovala a ukazovala různé hry, které se psy můžeme hrát. My jsme si je pak mohly následně vyzkoušet. Resp. některé jsme mohly, kdo chtěl, některé pak dělaly už všichni. Ono totiž třeba takové hry s klecí se moc nedaly nechat každému, když tam byli psi větší, než Ájky klícka. Ale Chelsinka se do ní ještě zvládla vměstnat a to vcelku rychle a bez problémů :) Však dneska se mi i povedlo docílit toho, že sama vlezla do zadní části boudy, už ne za pamlskem, ale nejdřív pes a pamlsek až následně jako odměna!

Závěrem, seminář byl super! Jsem moc ráda, že mi konečně někdo dokázal souhrnně vysvětlit, v čem která hra spočívá a k čemu to je dobré. Ukázat, jak ta která hra má vypadat a zodpovědět veškeré otazníky, které se mi kolem toho vznášely. Peti patří veliké díky! A budu doufat, že bude i nějaké pokračování, které se mi bude hodit i časově, ať toho můžeme dál využít.

Fotky ze semináře

V neděli jsme ráno opět vyrážely s Chelsea na cvičák, o tom už jsem se zmiňovala, není třeba opakovat. Kolem poledne jsme vyrážely ale na další. Konkrétně ke Kačce Lerlové na skokovou gymnastiku. Mája už to trochu zná, tak jsme byly dál potrénovat. Chelsea jela taky, ať se s překážkami trošku seznámí. Ještě je to malý prcek, tak neměla klasické skočky, jen takové.. jak to nazvat.. obloučky na zemi. Jak kdyby se mezi bočnice položil okap. Tak přes to „skákala“. Při přivolání to bylo super, to jí šlo moc pěkně! Ale vysílačku na hračku zatím ještě nemá, moc nechápe, že jako já neběžím s ní a posílám jí někam pryč. Takže s tím jsme trošku bojovaly. No aspoň vím, co doma trénovat.

No a dneska jsme byly s Májou zas po nějaké době na tréninku flyballu. A na ještě delší dobu je to náš poslední trénink. Teď jen doufám, že se ještě tenhle rok na trénink dostaneme.. Na tréninku nám bylo řečeno, že už nás tam nemají co učit. Takže příště už budeme trénovat s nějaký pejskem, co to umí a budeme učit střídačky! Dokonce Máju dneska pochválila i paní, která prý nemá vůbec ráda bordery, takže to je pro nás veliká čest! :) (škoda, že Katka nás včera na skokovce moc nepochválila, že Mája prý skáče jak na flyballu :D asi se bude muset nějak naučit, které překážky jsou k čemu)