Road trip to Germany

Někdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál (…)

Kde je tomu počátek?

Mája, Eyk, Casey, DobbyNěkdy kolem přelomu let 2010 a 2011.. Tenkrát naše cesta ještě nezačala, ale začal (nejen můj) nový život. Narodilo se jedna úplně maličká černobílá kulička, která mi změnila život. Pořídila jsem si štěně, pojmenovala ji Mája a chtěla s ní běhat agility. Osud tomu asi chtěl trošku jinak, takže ač jsme začali trénovat agility, tak jsme se pořád tak nějak plácaly v začátcích a neměly trenéra, který by nás „dovedl“ na závody.

Když byl Máje asi rok a půl, zkusily jsme si na táboře flyball. Věděla jsem, že něco takového se běhá, ale netušila jsem moc, jak to funguje. Na táboře jsem se to dozvěděla a na závěr tábora Mája zvládala odběhnout bez problémů celou dráhu. A krom toho, se strýčkem Flynnem získali první místo v závodu začátečníků! No a to nám trochu určilo, co bude dál..

Zavítaly jsme na letňanský cvičák k týmu Hop Trop a začaly trénovat. Na jaře následujícího roku jsme poprvé vyrazily na Eager’s Cup, turnaj který odstartoval naší první závodní sezónu. Jelikož se dařilo a Mája byla čím dál lepší a bylo vidět, že jí to fakt baví, tak jsme další rok pokračovaly. Dva roky jsme se flyballu věnovaly naplno, pravidelné tréninky, všechny turnaje a musím říct, že čím důležitější to bylo, tím líp.

Pak ale přišlo pár zlomových okamžiků. Frisbee závody, které jsem si užívala po všech stránkách, naprostá pohodička, žádná rivalita (která bohužel na flyballu mezi některými týmy je) a možnost závodit s oběma psy (Chelsea totiž na flyballu má ještě pěkný kus cesty před sebou). Naděje v agility, protože jsem sehnala v Praze trenéra, který mi sedne jak po stránce lidské tak výcvikové. Čas a finance, což ani jedno nemám v takovém množství, abych se mohla naplno věnovat všem třem sportům. Flyball jako týmový sport, na jednu stranu je to super, když je vás víc, na druhou stranu bylo nemožné říct „když já bych pro jednou raději jela na frisbee/agility závody“. A tak jsem usoudila, že máme za sebou dvě super sezóny ve flyballu, několik úspěchů jak na jednotlivých českých turnajích, tak i v Purina Pro Plan Cupu i na Mistrovství Evropy! A že je tedy na čase vrhnout se někam dál a přesvědčit se, že dokážeme být úspěšné i jinde. Řekla jsem tím pádem celému týmu i flyballu sbohem..

Ovšem, přišla nová sezóna, začaly se plánovat turnaje a já začala zjišťovat, že to, čím jsem dva roky žila, je pryč. Že teď už by mě to vlastně nemělo zajímat, protože na ty turnaje nepojedu. A najednou jsem si uvědomila, že mi to asi i chybí. Mám na takové věci talent, většinou mi dojde, že mi něco chybí, tak o půl roku až rok později. Tak jsem chvíli rozmýšlela, jak tuhle zapeklitou situaci vyřešit. Nakonec jsem rozhodla dát opravdu šanci i jiným sportům a s těžkým srdcem říct „já s flyballem končím“.

Pak ale přišla informace, že mistrovství Evropy ve flyballu (EFC) 2015 se bude konat v Německu! Přesněji řečeno v Německém Emtmannsbergu, který je jen cca 45 minut cesty od bydliště rodiny Hübnerových, kteří jsou majiteli Májiného tatínka Eyka. Ač už je to v plánu delší dobu, zatím jsme neměli tu čest se setkat osobně a nechtěla jsem tuhle příležitost propásnout! A tak jsem začala přemýšlet, jak to udělat, abych mohla jet na Evropu, aniž bych musela závodit celou sezónu. Bylo mi celkem jasné, že když přijdu za Hop Tropákama, že chci jet na Evropu, ale jenom tam, tak mě Míla pošle do háje, že buď a nebo. Tak jaké jiné varianty mám? Budweis Fly, za ty běhala loni Cassinka a určitě by bylo možné ji vyměnit za Máju. Původně to tak mělo být, ale pak přišla možnost druhá a to Funatic Jumpers, pražský tým. Byla tedy možnost vyrazit alespoň na nějaký trénink a ne se potkat rovnou až v Německu, a tak jsem se rozhodla vyrazit právě s nimi.

Peťa počítala s tím, že vyrazí s pejsky se mnou, uděláme si výlet nejen na flyball, ale i za Eykem a jeho rodinou. S Monikou jsme si psaly, zvala nás i na agility závody, bohužel v termínu, kdy jsem nemohla vyrazit. Ale nadhodila jsem možnost agility závodů v termínu EFC a ono to klaplo! Takže v plánu našeho výletu už nebyl pouze flyball, ale i agility.

European Flyball Championships – EFC

Původní plán, tedy vyrazit v pátek na EFC, nám změnily na jednu stranu neočekávané (na druhou stranu jsem v to asi trochu doufala) okolnosti. Pár dní před mistrovstvím se na FB objevila informace, že Alea shání náhradníky za odpadlé psy do dvou svých týmů a že bere i pomalejší psy, jelikož jde o 15. a 16. divizi. Nabídla jsem Cassinku a vyšlo to! Takže repete, na Evropu jede závodit Mája i Casey! :)

Casey a Alea - tým snů, 3. místo v 15. divizi / Mája a Funatic Jumpers, 2. místo v 11. diviziTím pádem se odjezd přesunul již na čtvrtek. S tím, že ráno dořešíme poslední detaily, Peťa přijede do Prahy, sbalí si a jedem! Co čert nechtěl, auto, které celý rok, co ho mám, šlape jak hodinky, tak najednou se mu nechce startovat. Jak ve středu večer, tak ve čtvrtek ráno. Pro jistotu baterka na nabíječku, ať nám to někde nechcípne a modlit se, že dojedem. Mimochodem, aby toho nebylo málo, říkám tátovi „nechce se mu startovat“, tak prý „nastartuj!“ Poprvé nic, podruhé nic, potřetí nic.. Sedne do toho táta, otočí klíčkem, nastartováno. Ok, neřeším, dáváme nabíjet a hotovo. Druhým autem se pro mě o pár hodin později stavoval táta, nasednu zabouchnu, špatně, tak znovu a asi zase špatně. Prý „to je jedno, za jízdy se neotevřou a jedeme kousek“. Vystoupím, zabouchnu, špatně. Koukám, jestli tam někde něco nepřekáží, nic nevidím. Přijde táta, cvrnkne do dveří, zavřeno. To už jsem si připadala trochu jak debil a říkám, že snad radši dneska nikam nejedu, asi nemám dobrý den. No nešlo to jinak, zítra závodíme, musím sednout do auta a jedeme.

Naložily jsme s Peťou všechny věci do auta a první náš cíl byly Kyje, kde jsem měla vyzvedávat triko. Jsme v Kyjích, bereme triko, odmítáme pozvání na kafe, abychom co nejdříve vyrazily. Nastartuju, z motoru jde pára, teče voda, tady asi bude někde problém. Počkám až se auto uklidní, dovaří vodu a je mi jasné, že se musím dostat minimálně do Čakovic, tak nastartuju znovu a? Červená kontrolka, přehřátý auto. Hm dobrý, co dál? Odstavila jsem auto do stínu (v tom vedru to stejně bylo k ničemu, ale aspoň se v něm dalo sedět, když byly otevřené dveře) a zavolala tátovi. Hlavně, že jsme si večer před tím, dělali srandu, že až se v Německu něco stane, tak já zavolám tátovi a ten to přijede řešit. No tak za chvíli přijel táta, nevyřešil nic ani on, řekl „sedni do auta, jedeme domů“. Tak jsem jela, celou dobu se sevřenou zadnicí a s hlavou plnou toho, co by se asi tak mohlo stát, když je auto přehřátý a jede. No nedivila jsem se mu, já byla taky přehřátá a odmítala jsem cokoli dělat.

Cesta rovnou do servisu, kde během chvilky řekli „no jo, větrák běží, ale jenom jeden“. Co s tím? Vyměnit za nový. Tak do toho! „Nový stojí 5,5.“ „To se nedá nic dělat, já potřebuju dneska odjet a nemám čím.“ „No to je blbý, nemám ho, můžu ho objednat na ráno.“ „To je hodně blbý, ráno mám závodit asi tak 300 km odsud.“ „Tak ať ti táta půjčí tranzita.“ „Jste se zbláznil?“ .. telefonát, chvilka napětí, po které bylo jasno. Auto tu nech, dneska to bude hotový! Odcházela jsem fakt zoufalá, zralá na panáka, ale protože jsem měla za pár hodin jet, tak tohle řešení nepřipadalo moc v úvahu.

20:00 – Auto dovážím ze servisu, půlka školného v luftě, vyzvedávám Peťu a pejsky a jedeme, ať aspoň vyrazíme za světla, když už nic jiného. Neskutečně velké díky patří Autoslužbám Kukelka, že jak šéf tak servisáci udělali co mohli, mimo jiné pracovali přesčas, jen aby Novotná mohla odjet. Díky! Cesta až do Německa bez problému! Na místě jsme trochu bloudily a story o naší cestě k bráně do lesa, hledání místa pro stanování a následné hledání cesty zpátky k autu už radši ani psát nebudu, to bychom se k samotnému turnaji fakt asi nikdy nedostaly.

Locolindo

Pátek ráno, původní plán turnaje se „maličko“ změnil. Vzhledem k nesnesitelným teplotám byl turnaj zahájen (bez ceremoniálu) již v 8:00. Během dopoledne (tedy do obědové pauzy) se odběhal Speed Trial a všechny divize minimálně jedno kolo Double Elimination. Dopolední část končila kolem jedné hodiny a následovala pauza až do páté hodiny večerní. Lepší běhat ráno brzy a večer déle, než tavit sebe i psy na přímém slunci po celý den. Pátek byl Cassinky dnem. S týmem Alea – tým snů startovala v 15. divizi. Původně, podle domluvy, na pozici posledního psa a vše nám krásně šlapalo. Cassinka se snažila, navzdory vedru toho zvládla odběhat víc, než jsem čekala. Možná i díky dlouhé pauze, kdy se zvládla aspoň trochu prospat, měla na odpolední rozběhy dostatek energie, aby pomohla týmu probojovat se na třetí místo! A tahle bedna odstartovala něco, co jsem absolutně nečekala! Zde patří díky celému Alea týmu, že nás mezi sebe vzali, dali možnost Cassince startovat, odvézt si krásné ocenění a vůbec, že nás tak pěkně mezi sebe přijali.

Další den, tedy v sobotu, byly na programu hned obě dvě divize, kde běhali Funatici. Funatic Jumpers v 11. divizi s Májou a Funatic Runners v 6. divizi. Takže jsme celý den běhali z jednoho parkuru na druhý, tam se psem, tam pomáhat. Bylo to trošku náročnější, ale díky Peti, která se mi po doběhu starala o Májenku, jsem to zvládala celkem hravě. Stejně jako v pátek se začalo běhat ráno dříve, tentokrát ještě dříve, už v 7:30 a kolem jedné přišla obědová pauza až do páté hodiny večerní. Na oběd odcházeli Jumpeři s tím, že jsme ze Speed Trialu postoupili z druhého místa a náš první rozběh v Double Elimination jsme vyhráli. Tudíž krásný pocit před obědem. A musím říct, že tenhle pocit nás jen tak neopustil, naopak byl ještě posílen ve chvíli, kdy nám došlo, že oba týmy Funaticů skončí nejhůře třetí! Runneři na třetím místě už zůstali a Jumpeři ještě zabojovali o postup do finále a umístili se na 2. místě!

Takže ve shrnutí a s ohledem na předešlé roky – prvního EFC v roce 2013 se zúčastnila pouze Mája a s HT Hurricane jsme byli na 3. místě! EFC 2014 se zúčastnila Casey s týmem Dog Dragons 3, bohužel bez umístění na bedně a samozřejmě Mája s týmem HT Hurricane a tentokrát jsme se probojovali až do opakovaného finále, které pro nás končilo 2. místem! No a na závěr EFC 2015 se opět účastnily obě naše holky a tentokrát obě stály na bedně! Casey a Alea – tým snů na 3. místě a Mája a Funatic Jumpers na 2. místě. Tak zatím to šlo krásně vzestupně, tak buď je na čase, jak se říká „v nejlepším skončit“ a nebo je potřeba dalšího psa a další týmy, kteří by nás chtěli :D

Agility Competition

Vyhlašování sobotní části EFC končilo někdy kolem 22. hodiny. Pro nás to neznamenalo jít sednout, pít a kecat, jako pro většinu účastníků. Ale sednout do auta a odjet směr Scheblitz, kde bydlí Hübnerovi. Na místě jsme byly kolem 23. hodiny, daly jsme si sprchu, prohodily pár slov s Monikou, zčekli FB a šly spát. Vstávačka ráno v 7, nasnídat a opět do auta, tentokrát směr Coburg.

V Coburgu je agility cvičák doslova vedle dálnice, ale ve chvíli, kdy jste na cvičáku, nemá o dálnici ani páru. Krásný plac se zázemím, občerstvením, spoustou místa na parkování i prostoru pro rozcvičení a vychození psů. A my? My jsme měly tu nejlepší péči od Moniky a celé její rodiny! Jsem naprosto fascinovaná jejich přístupem k návštěvě. S tak přátelskou a pohostinnou rodinou se v ČR člověk jen tak nesetká. A mimo to mají moc pěkný baráček i zahradu a když člověk vyjde na ulici a rozhlédne se kolem, tak by se hned přistěhoval! Za tu péči, jaké nám bylo dopřáno a vůbec za pozvání a společnost, patří velké díky právě Monice!

No zpět k závodům. Čekaly nás dva běhy, agility zkouška a jumping. Agility klasicky pouze v konkurenci A1 týmů, jumping pak v konkurenci A1 a A2 týmů. A3 týmy mají svůj jumping, jelikož je součástí kvalifikace. Jestli jsme to pochopily správně, tak v Německu je potřeba nejprve dostat se do kategorie A3, poté se na běžných závodech kvalifikovat, čímž si tým zajistí start na kvalifikačních závodech, na které jsme zvyklí u nás v ČR. A právě A3 týmy běžely v neděli jako první, poté A2 (Casey) a nakonec A1 (Mája), v jumpingu to pak bylo lehce přeházené, nejprve A3, po nich A1 a na závěr A2.

Všechny parkury byly pěkné, žádné krkolomnosti, bylo zapotřebí jak technického vedení, tak rychlých nohou, zejm. v jumpingu. Myslím, že ostudu jsme s Májou neutržily. Po sobotě byla značně unavená, občas je to možná dobře, občas ne. V agility to skončilo odmítačkou na slalomu, jehož opravováním jsme i ztratily čas a jednou laťkou na zemi. Přesto z toho bylo 3. místo! Mimochodem, i s opravovaným slalomem jsme dosáhly druhého nejrychlejšího času, stejně tak tomu bylo v jumpingu. Ač to podle umístění na první pohled nevypadá, tak jumping se nám povedl ještě o něco lépe, náběh zvládla luxusně na poprvé, jedna laťka bohužel letěla a v jednu chvíli Mája vyběhla dál, než jsem čekala, ale nakonec to zvládla ukočírovat a ta jediná chyba nás v konkurenci nejen jedničkových, ale i dvojkových psů vynesla na 4 místo. :)

Aqua Limpia LocolindoSečteno, podtrženo, moc šancí jsme těm kolem nedaly :) S Cassinkou jeden běh na EFC, bedna. S Májou jeden běh na EFC a dva běhy na agility, 3x bedna (vyhlašují a oceňují i 4. místo). A Peťa s Casey? V agility na tom byly velice podobně, obsadily 3. místo! V jumpingu bohužel disk, Cassinka si myslela, že si spletla tunel, tak se vrátila a jelikož šlo o tunel, kde jsme si mohly vybrat směr, tak si Peťa neuvědomila, co tam proběhlo a pokračovala dál. Velká škoda toho, protože nebýt této chybičky, šlo by o čistý běh! Kompletní výsledky najdete na stránkách agility klubu Coburg.

Po závodech ještě nafotit pár fotek do rodinného Locolindo alba a pak už jenom opět sednout za volant a hurá na více jak 4hodinovou cestu domů. Konečně za světla!

Závodní sezóna začala

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..
Fitmin Welcome Summer DDFW
5. Morava DiscDog Distance
Calibra DiscDog Challenge
Agility intenzivka s Luckou Dostálovou
Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Nebyl moc čas věnovat se po každé akci článku, tak to teď alespoň trochu shrneme, co vše máme za sebou..

Fitmin Welcome Summer DDFW

Aqua Limpia Locolindo - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

První dogfrisbee závody v roce. Závody, které odstartují sezónu. Občas jsou i na sněhu, za větru, prostě je vidět, že zima ještě neskončila. Letos nám to ale vyšlo celkem pěkně. V sobotu to byla paráda, v noci prý byla zima, ale to jsme seděli v klubovně a o zimě nic nevím. Kolem třetí ráno už bylo i ve spacáku dobře, takže poučení pro příště, choďte spát až k ránu, bude líp. Neděle i byla trochu horší, ať jsem na sebe nabalila kde co, stále byla zima. O výsledcích asi není potřeba nic psát, to už bylo zmíněno v novinkách.

5. Morava DiscDog Distance

Majetín původně vůbec v plánu nebyl, je to přeci jen trošku daleko. Na welcome začali řešit, jak byl Majetín loni super, tak mi to začlo být trochu líto, ale pořád jsem to nějak neřešila. Až pak nějaký týden (?) před Velikonocemi jsme si řekli, že bychom tam mohli vyrazit. A taky že jo.

Chelsinka hárala, takže na závody jela jenom Mája. No a o výkonech, o těch tentokrát snad radši nemluvit. Asi velká zima nebo co, ale prostě takovou tragédii jsem u nás snad ještě nezažila. V dartbee slabých 40 bodů, v mini první kolo ještě jakž takž, v druhém kole jediný chycený disk. Co to jako bylo? Že bych házela až tak zle, to neznám. A ne, chudák Mája za to nemohla. Trošku jsem si spravila náladu při nedělním timetrialu, kde jsme se kvalifikovali a kupodivu nevypadli hned v prvním rozhozu, ale až v druhém. Ve výsledku je z toho 7. místo z 45 závodících týmů.

Mimo jiné jsme ten víkend zvládli i Kanjam turnaj. Vlastně poprvé, co jsem to hrála ofiko a ne jen tak při nějakém tréninku. Prali jsme se s tím, ale na finále to nebylo. Takže tomu dávám šanci taky někdy příště.

Calibra DiscDog Challenge

Tým Kokolindo 2. místo v paralelním DartTrialu - Aqua Limpia Locolindo a Fa Mulan From Let's Border - Calibra DiscDog Challenge 2015

Po loňském roce, kdy jsem zvládla jedny jediné frisbee závody v sezóně, si letošní rok zatím pěkně užívám. Co dva týdny na závodech, to je prostě paráda! Začíná mě mrzet, že další, na které se zvládnu dostat, jsou až víc jak za měsíc.

No a Calibra? Chelsinka stále hárající, já přihlášenou Máju a Atíka, kterého máme dlouhodobě na hlídání. Do Židlochovic jsme jeli závodit pouze na sobotu, protože na neděli byla naplánovaná agility intenzivka s Kristou Původou už někdy o Vánoc asi, takže to se mi úplně rušit nechtělo, ale na Calibru jsem prostě chtěla jet, jeden den musel stačit.

Pro jistotu jsme dorazili už v pátek, abychom mohli popít, když druhý den neřídím. Vzhledem k tomu, že mi někdo (kdo to mohl být?) vypil všechnu vodku mezitím, co jsem se ujala funkce vrátného a starala se o ty, co dorazili na místo až v noci, tak jsem vlastně dopadla ten večer docela dobře. Tak jistou hladinku to nabralo, ale všechno vím, všechno jsem zvládla a všechno si pamatuju :D

V sobotu nástup na plac, jeden pes dartbee, druhý pes dartbee, jeden pes mini, druhý pes mini a abych toho neměla málo, tak prý ještě třetí pes mini. Uf, nějak jsem nevěděla, kterého psa mám kde brát dřív. Tentokrát nám taky trochu foukalo, ale asi to nebylo tak hrozné,  nebo už jsem se tomu zvládala přizpůsobit a výsledky, alespoň ze začátku, nebyly tak děsivé. S Májou jsme v prvním kole supermini zvládly mít hned dva chycené disky za 4,5 bodu, tzn. poslední zóna, o které jsem si mohla nechat jen zdát. Ještě to dostat do středovky a příště to máme za 5! S Atíkem bylo první kolo taky moc pěkné, v součtu 18 bodů, pěkně našlápnuto. Druhé kolo jsme ale totálně zazdili :( S Atíkem jsme se nějak nebyli schopni domluvit a tak z toho nebyl ani jeden (fakt ani jeden :( ) chycený disk. S Májou taky žádná sláva, už mi to fakt nějak nelítalo a s jedinou Cassinkou jsme to zvládly udržet téměř podobně, jak v prvním kole.

No a dartbee? S Májou budeme muset nějak vypilovat techniku. Tak to bylo nějakých 90 bodů. Zato s Atíkem jsme postoupili dál z 2. místo s naházenými 220 body! To jsem nikdy s žádným psem nedala. Nechápu, jak to udělal, ale dokázal to! V rozhozech už to pak bylo o fous horší, ale přesto se nám povedlo probojovat do finále. Tam už jsem to ale zazdila zase já, Aťas buď chytal mimo terč, nebo mu to nevyšlo. Takže jsme si odvezli 4. místo.

Heart Attack Bohemia Patrix - Calibra DiscDog Challenge 2015
foto: Peťa Pekárková

A ještě bych málem zapomněla, v sobotu se ještě závodilo v jedné kategorii a to Paralelní DartTrial. Je to štafeta, kdy v týmu jsou dva psi se svými páníčky a nejdřív musí mít jeden pes chycený disk ve vyznačeném poli a pak i ten druhý pes. Funguje to jak u TT, nejprve „kvalifikace“, podle které se utvořili dvojice do pavouka a pak už vyřazovací systém. Tady jsme nastoupily s týmem Kokolindo, tedy já a Mája a parťáky nám dělala Peťa se Shishou. A na závěr dne jsme si vybojovali 2. místo! Juchuu, poprvé na bedně českého dogfrisbee :D

Pár fotek z Calibry od Peti Pekárkové najdete zde..

Agility intenzivka s Luckou Dostálovou

Velikonoce byly plné psů, jinak už to u nás ani neznám. Po víkendu na frisbee závodech v Majetíně, jsme na velikonoční pondělí ráno vyrazily s Májou na intenzivku s Luckou Dostálovou. Počasí nám ani tady moc nepřálo. Víkend byl náročný, foukal vítr, občas sněžilo, ale sníh se na zemi nedržel. V Praze už ale jo, v pondělí začalo během dopoledne sněžit a původní hlášky „lepší sníh než déšť“ už nějak přestaly platit. Intenzivka byla pod tlakem počasí ukončena dřív a přesunuta do haly na pandičkách. Mája toho za sebou měla dost, únava po víkendu na ní byla vidět a představa, že jí ještě dorazím polštářky? To raději ne. Takže jsme sbalily zasněžené věci a vyrazily domů.

Přesto, že jsme nemohli využít veškerý čas, který byl v plánu, tak jsme si pěkně zaběhali a načerpali od Lucky alespoň něco. Když jsem se postavila na plac a začala procházet, nevěřila jsem, že by některé úseky Mája zvládla, resp. Mája možná jo, ale ne my dvě spolu. Pravda, nebylo to úplně jednoduché, ale myslím, že jsme se s tím celkem obstojně prali.

Agility intenzivka s Kristou Půdovou

Aqua Limpia Locolindo - agility intenzivka s Kristou Půdovou - Ptýrov 2015
foto: Peťa Pekárková

Jak už padlo při Calibře, v neděli jsme ráno vyráželi směr Ptýrov a intenzivka s Kristou. Trochu jsem se bála, že to bude náročné jak na ty Velikonoce s Luckou, ale tentokrát byla Mája asi odpočatější. Takže na tréninku se snažila, co jí síly stačily.

Přijeli jsme na místo o pár minut později, prohlídka parkuru byla v podstatě extra pro mě, motala jsem se tam sama a nebyla si schopná zapamatovat, která překážka následuje. Parkur o 30 překážkách, proč ne, rozdělíme si to na části, to je jasné, ale kam to sakra vede? No nešla jsem na řadu první, šla jsem asi čtvrtá, takže jsem měla vždycky dost času naučit se, kam to zrovna pokračuje. A dobrý, nějak to šlo. Dokonce bych řekla, že od října/listopadu, prostě od minulé intenzivky s Kristou, jsme udělali poměrně velký kus práce a tentokrát nám to opravdu běhalo líp, než minule. Video bohužel není, trochu mě to mrzí, ale nečekala jsem, že by to stálo za shlédnutí, tak jsem ani neřešila natáčení. Škoda, příště budeme asi muset natáčet..

A zde je pár fotek z intenzivky, taky od Peti Pekárkové.

Bye-bye Summer DDFW 2014

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu. (…)

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu.

Nakonec jsem jela pouze s jedním psem – s Májou. Chelsea i Casey hárají, takže měly smůlu. S Májou jsme to tedy musely zvládnout všechno, resp. Mája to zvládla všechno! Já jsem si jí přihlásila klasicky na minidistance a poprvé jsme si spolu šly zkusit i timetrial. Honzovi Farkačovi jsem jí půjčila na dog dartbee a na mou nabídku na fb, jestli jí někdo chce na quadruped, se ozvala Káťa Dvořáková, tak byla její.

Víkend pro nás začínal už v pátek večer, kdy jsme se sbalili a vyrazili do Čelákovic za Pájou a jejími kluky. Důvod byl jednoduchý, ráno jsem vyrážela autem z Čelákovic s Romčou a pořád lepší tam spát, než být doma a vstávat bůh ví kdy, abych to stíhala. Pája se nás ujala, zařídila večeři a ráno nás dovedla na místo srazu. Tímto jí za všechno moc moc děkuju! Nebýt spaní u ní, bůh ví, jestli bych se ráno z té postele vůbec vyhrabala. Vstávat se mi nechtělo ani trochu, nejradši bych prospala celý víkend, ale pak jsem si řekla, že je to blbost, že jsem se na víkend těšila a teď už to nezruším. Takže hurá směr Dvůr Králové nad Labem.

Cesta na pohodu, nic jsem nezapomněla, prezenci jsme stihli, všechno šlapalo jako po másle. Takže postavit stan, ať mám kam uklidit psa, nasnídat se a už se začínalo házet. V mini jsme byli na startovce až někde v dáli, tak jsme vytáhli pejsky, rozcvičili, rozházeli a šli jsme na dartbee. Honza si to odházel se všemi naráz, s Májou, s Malou i s Kukym. A výsledky s holkama super! Kukymu to házel jak kdyby mu o nic nešlo. S Malou se dostal na první místo a s Májenkou šel na rozstřel o 8. místo, tedy o postup do dalších rozstřelů. Bohužel tady hod jaksi nevyšel, takže dál se s Májkou neprobojovali. Ale nevadí, i tak jsou na krásném 9. místě! Takže i Honzovi díky za takové pěkné umístění.

Pak jsme měli spoustu volného času, koukali jsme na ostatní, jak jim to hází, kecali atd. No a pak jsme šli na řadu s Májou na mini. Abych pravdu řekla (a řekl mi to i Honza), už jsem viděla i lepší hody! :D Takže první kolo za 11 bodů. Po obědě druhé kolo vypadalo o něco lépe, ale ve výsledku o moc lepší nebylo, takže z toho bylo 12 bodů, v součtu 23 a 56. místo.

Během zbytku dne jsme ještě zvládli seznámit Máju s Káťou, když už spolu mají druhý den závodit. Pak ještě pejsky vyvenčit, připravit maso na gril a udělat si véču. A pak už jenom pohoda, teplíčko, kytary, vínečko (ano, i přesto, že jsem tvrdila, že nebudu pít :D). Konečně víkendové závody, kde jsem v 8 večer nebyla totálně vyřízená a zralá na postel. Konečně závody, které si člověk užije se vším všudy a ne jen s pejskem na place. A ještě lépe si je člověk užívá, když narazí na někoho, s kým je naladěný na stejnou notu. To je pak prostě večer jedna velká pohoda.

Spát jsem šla kolem půlnoci, párty byla v plném proudu, ale to už jsem zas já, že začínám odpadávat. Oči už jsem sotva držela otevřené a tak jsem si říkala, že jdu spát, dokud mám jistotu, že hned usnu. Přeci jen, po celém dni krapet vymrzlá a vidina spaní ve stanu, no doufala jsem, že se jen tak neprobudím. Omyl, budila jsem se každou chvilku :D Ale tak hrozné to nebylo, prostě jsem se otočila a spala dál. Nebylo mi zrovna teplo, ale dokud dokážu usnout, tak bych to nenazvala žádnou velkou zimou. Pak mě probudila Mája, přitulená úplně ke mně a dýchala jak kdyby jí bylo vedro. Tak jsem na ní mrkla, jestli je všechno v pohodě a ona celá studená. Tak jsem jí nabídla místo ve svém zahřátém spacáku. Přijala ho, hned se zavrtala a spinkala spokojeně dál.

Ráno už bylo celkem fajn, žádná hrozná kosa, jen studené oblečení, do kterého se mi vůbec nechtělo. Ale jak jsem vylezla ze stanu a mrklo na mě slunce vycházející zpoza mlhy, hned mi bylo líp. Zavítala jsem do kantýny, poprosila o tousty a prý že nejsou. Žádná nabídka jídla ani pití nebyla vylepená ani v sobotu a v neděli ráno tomu nebylo jinak, tak jsem se dovolila optat, co tedy k snídani mají. Slečna houkla do kuchyně něco jako „co je k jídlu krom palačinky?“, tak jsem se přihlásila, že palačinka klidně může být. V tu chvíli to všechny v kuchyni nesmírně pobavilo, mně se nedostalo žádné odezvy, jestli teda jí udělají nebo ne a začali mi vařit čaj. Tak jsem tam stála a koukala jak debil, načež Šárka povídá „taky čekám na palačinku a taky je to pobavilo“. No nakonec jsem dostala čaj i palačinku, ale co na tom bylo tak vtipného, doteď nikdo neví. Každopádně to vypadalo, že vůbec nepočítali s tím, že by po ránu snad někdo mohl chtít jídlo.

V 8:30 začala na hřišti kvalifikace na quadruped, kde závodila Káťa s Májou. Po rozřazení do skupin jsme zjistili, že mají holky ještě spoustu času a tak jsem vzala co nejdřív Máju na timetrial. No, náš první timetrial se nám zrovna moc nepovedl :D První disk chycený! Ale před čárou. Další dva nechycené, nějak mi to nešlo, Májka chytá kde co, ale tohle prostě nešlo. A pak teda další dva chycené za čárou. Čas tragický, asi minuta, radši nemluvit. Takže za mě dobojováno, jedinou šancí byla Káťa.

V prvním kole zvládly nejdelší hod 40,5 m. Bohužel nestačilo to na postup do kola dalšího. Takže pak už jen příležitost v poslední šanci, ale ani tam se neprobojovaly. Každopádně, Májka s Káťou spolupracovala moc hezky, disky stíhala v pohodě, výsledkem z toho je 13. místo a co potěšilo nejvíc, že jí Káťa chválila. :) Takže i Kátě patří veliké díky!

Suma sumárum, nebyl to víkend, ze kterého bychom si odváželi medaile či poháry. Ale odvážíme si pocit z parádně prožitého víkendu, mezi suprovými lidmi a těším se, že příští rok to už konečně klapne a budeme se vídat častěji. A já slibuju, že budu i víc trénovat, aby ty výsledky nebyly tak tragické :D

PS. nemám ráda pavouky! A nemám ráda ani ty maličké, kterým neubližuju jenom proto, že jsou maličké a máma mi vždycky tvrdila, že nosí štěstí! To by mě teda zajímalo, proč jsem měla stan obsypaný asi miliardou pavoučků, když nám žádné štěstí nepřinesli. Pavoučci na stanu, pavoučci v předsíňce, pavoučci ve stanu. Nemohla jsem jít spát dřív, než ve chvíli, kdy zalehnu a usnu, jinak bych z nich snad ani neusnula. Přišel nějaký malý kluk k našemu stanu a povídá „tý jo, takových pavouků jsem pohromadě ještě neviděl“, tak jsem na to odvětila, že to je super, ale že já tam mám spát! No nic, dohodli jsme se na míru a žili tam spolu celý víkend. Ráno mě teda trochu šokovali, když jsem zjistila, že mám přes půlku stanu napletené pavučiny! To jsme si teda jako nedohodli. No dala jsem jim do odpoledne šanci, že to zničí. Nezničili. Parchanti. Když jsem šla stan balit, tak jsem byla už fakt naštvaná. Byli prostě všude.. pavoučci i pavučiny.. Teď je stan ve sklepě, to do bytu nevezmu, bůh ví, kolik jsme jich přivezli. :-/ :D

Poslední turnaj sezóny – Budějickej Xtreme 2014

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit. (…)

Mája - Budějickej xtreme 2014 (foto: http://www.fotografiapodpsem.pl/)

Za chvíli nás čeká další víkendová akce, další ukončování sezóny a něco mi říká, že by z toho mohl vzniknout další článek. A proto si říkám, že bych neměla být tolik ve skluzu a sepsat něco k proběhlému flyballovému turnaji.

Vstávání jak při cestě do Brna, ještě že to mám už natrénováno. Dobalit poslední věci, vzít psa a vše potřebné a vyrazit na Kačerov, odkud nás vezla Verča do Budějic. Všechno se zdálo být v pohodě, až do doby, kdy jsme si asi po hodině cesty začala uvědomovat, na co všechno jsem zapomněla. Díky Bohu jsem zvládla vzít aspoň ty psy, zbytek se dá vždycky nějak zařídit.

Co vím, tak loňský rok jsem byla fakt ráda, že jsme nespali ve stanu, ale v pěkné vyhřáté a zatraceně drahé chatičce. Po celém dni na parkuru se teplá postel opravdu hodila. Letos tedy byla chatka jasnou volbou! O to víc mě pak překvapilo, že jsem celý den v pohodě a odcházím spát aniž bych se klepala zimou. Zvládli jsme odběhat první část turnaje, vyvenčit pejsky, zajít na večeři a pivko a do pelechů. Únava byla znát, dlouho jsem nešla spát tak brzy, ale přesto bylo všechno fajn. Žádný „hrozně zničený člověk“, žádná velká kosa. Počasí nám tenhle víkend opravdu přálo.

Co se týče běhů, obě holky mě během víkendu překvapovaly. Občas pozitivně, občas i negativně. Obě dvě.. Sotva jsme vlezli na parkur a odběhali první běhy, já měla důvod se radovat. Mája si zaběhla „osobáček“, čas 4,21 s. Cassinka mě při prvním běhu naopak šokovala, protože si cestou usmyslela, že jí někdo chybí a šla ho hledat. Vlastně vůbec nevím, co se stalo, ale když jsem zjistila, že nedoběhla, tak koukám a ona byla u hrazení a někdo jí tam hladil. To jsem teda moc nechápala, proč toho psa hladí, proč mu radši neřeknou, ať jde pryč, ale poslední dobou je spíš zázrak, pokud něčí jednání chápu, tak snad radši neřešit. Další běh už dobrý, pochopila, že jsem tam s ní já a vše je v pořádku.

Mája ta zas šokovala svým vybočováním při startu. Když to dělá na první pozici, pohoda, tak bude maximálně horší čas u startu. Když to ale dělá na druhé pozici, trnu hrůzou, jestli se stihne vyhnout psovi, co proti ní běží, nebo se srazí. Nic příjemného. No a nějaké ty chybičky musíme vyrovnat tím lepším, takže Mája si i přesto zvládla v prvním nedělním běhu opět vylepšit svůj rekord a to na 4,16 s.! Aneb, splnila mi přání, mít z ní psa, který „běhá za 4,1 s.“ :D Celkově měla průměrný čas 4,27 s., což když loni vůbec něco takového zaběhla, tak jsem se radovala a teď je to průměr. Držela si krásné časy, je to holka šikovná! Asi po mamince, ta byla taky šikovná! Časy nemá jako Májka, taky na to má už i věk, ale zase musím říct, že toho odběhala hodně, v neděli všechny běhy a zvládla to krásně! Měla jsem z ní radost, ale na druhou stranu jsem si i řekla, že to byl její poslední turnaj na dráze běžné divize. Příště už jedině do veteránů, tam si pěkně zaběhá, ale bude to pěkně na pohodu.

A nakonec, z těch všech našich výkonů, z toho bylo pro nás všechny krásné 3. místo! Mája s HT Hurri ve 3. divizi a Casey s Budweis Fly Zwei v 7. divizi.

EFC 2014 ve Francii? Paráda, uděláme si dovolenou!

Protože je Mája moje nejšikovnější štěňátko, tak se už měsíce předem vědělo, že spolu vyrazíme na letošní Mistrovství Evropy ve flyballu, které se tentokrát konalo ve francouzském Saint Jean de Daye. Tedy jen pár kilometrů od normandského pobřeží, které je pro výlety jako stvořené. A tak se týdny, či spíše měsíce, plánovalo, kam se všude pojedeme podívat. Naložíme auto plné lidí, psů a i nějakých věcí a pojedeme na „tour de France“. Podíváme se tady a támhle, támhle se budeme moc vykoupat, zůstat tam pár dní, pak se ještě stavíme cestou tady a po víc jak týdnu pojedeme domů. Plány krásný a když se člověk konečně začne těšit, všechno se to obrátí.. Jen pár minut dokázalo všechny tyhle plány obrátit naruby. Pár minut pár dní před odjezdem. A tak nastávaly dny plné chaosu a plánování jiného řešení. Aneb, jak to udělat, abych se dostala s Májou na EFC (i za cenu toho, že nebude žádná dovolená) a finančně nás to nezruinovalo? Zjišťuju, že těžko.. (…)

Gold Beach, Normandie, Francie

Protože je Mája moje nejšikovnější štěňátko, tak se už měsíce předem vědělo, že spolu vyrazíme na letošní Mistrovství Evropy ve flyballu, které se tentokrát konalo ve francouzském Saint Jean de Daye. Tedy jen pár kilometrů od normandského pobřeží, které je pro výlety jako stvořené. A tak se týdny, či spíše měsíce, plánovalo, kam se všude pojedeme podívat. Naložíme auto plné lidí, psů a i nějakých věcí a pojedeme na „tour de France“. Podíváme se tady a támhle, támhle se budeme moc vykoupat, zůstat tam pár dní, pak se ještě stavíme cestou tady a po víc jak týdnu pojedeme domů. Plány krásný a když se člověk konečně začne těšit, všechno se to obrátí.. Jen pár minut dokázalo všechny tyhle plány obrátit naruby. Pár minut, pár dní před odjezdem. A tak nastávaly dny plné chaosu a plánování jiného řešení. Aneb, jak to udělat, abych se dostala s Májou na EFC (i za cenu toho, že nebude žádná dovolená) a finančně nás to nezruinovalo? Zjišťuju, že těžko..

Nejlevnější varianta – nasáčkovat se ke zbytku družstva do tranzitu – na poslední chvíli opravdu nevyšla. Nebylo na výběr, musíme jet vlastním autem a asi se modlit, abychom nezůstali stát bůh ví kde s tím, že peníze došly. Pro některé lidi bohužel, pro nás však dá se říci „naštěstí“, odpadl pejsek z jiného českého družstva, které na Evropu též mířilo a to z DogDragons. Takže jeden člověk + jeden pes sháněli odvoz a pak ještě sháněli náhradu do družstva za chybějícího psa. Na poslední chvíli jsme se ujali obojího a nabídli odvoz naším autem (s dovolenou už jsme se dávno rozloučili, tak byla aspoň šance ušetřit za cestu) a ještě jsme nabídli Cassinku na doplnění družstva. Doslova jen na doplnění, protože Cassinka závodila na jednom jediném turnaji a to loňský rok na O pohár flyball klubu, který byl, stejně jako ME pořádaný tak, že se celá divize odběhá v jednom dni. Casey se loni snažila, co jí síly stačily, ale přesto na ní na konci turnaje byla únava trošku vidět. Proto jsem nabídla psa s tím, že to nebude tahoun družstva, že to není nejrychlejší borderka na světě (protože pro míček běží jak střela, ale běžet s ním zpátky, to už se jí moc nechce) a že je možné, že pokud bude horko, tak běhání celý den nedá. Hlavně od toho turnaje před rokem vůbec netrénovala a najednou jela rovnou na ME. Docela frajerka. Dragoni nás vzali hned, jak odvoz, tak i Cassinku do družstva. Sbalila jsem teda obě černobílé holky, sebe i řidiče (Davida) a ve čtvrtek ráno jsme vyrazili pro Rosťu s Atíkem a hurá směr Francie!

Aqua Limpia Locolindo / Soissons, FrancieCelý čtvrtek strávený v autě, venku vedro, v autě vedro, všude vedro. Zlaté Německo a jeho bezplatné dálnice, ani jsme se nestačili divit a už jsme byli na hranicích s Francií, kde přišel na řadu další „šetřící“ plán. Vyhneme se francouzským dálnicím, pojedeme po okrskách, času máme dost. A tak se taky stalo. Jenže jedna navigace načítala půl hodiny každou trasu, druhá byla nějaká zasekaná, že jsme běžně nevěděli, jestli ta odbočka už je tahle nebo ne, tak přišla na řadu mapa. Ta nás celkem spolehlivě (až na jednu malou zajížďku) dovedla až do francouzského Soissons. Tam krapet selhaly ukazatele a moc jsme nevěděli kam pokračovat. Bylo něco kolem sedmé hodiny večerní a tak jsme zaparkovali kousek stranou, že se podíváme do mapy společně a zkusíme se nějak vymotat. Přibližná doba příjezdu do Saint Jean de Daye byla kolem jedenácté či dost možná dvanácté hodiny večer. Takže ještě pár hodin jet, pak stavět stany úplně za tmy.. a kousek před námi byl kemp. Volba byla jasná! Před sebou jsme měli ještě celý den na to, abychom dorazili na místo, tak proč se tam hnát dnes. V klidu jsme se utábořili, osprchovali a vyrazili na procházku městem, najít nějakou hospůdku. Místo toho jsme našli obchod, kde měli drahé a hnusné pivo. Pak jsme našli historické centrum městečka, kde jsme se mohli pokochat architekturou a když už jsme to vzdali a šli zpátky do kempu, našli jsme ještě tu hospodu s ještě dražším pivem, ale to už se prý dalo pít. Pak už jenom spát a ráno zase pokračovat v cestě.

V pátek jsme vyrazili ještě kus cesty mimo dálnice, u Rouenu jsme se na dálnici napojili, abychom si urychlili cestu do Caenu. Tam jsme pak sjeli směrem k moři, podívat se na přístavní městečko Ouistreham. Snažili jsme se neodbočit nějak špatně, abych pak nemusela volat Míle, že jsme se cestou trochu zamotali a skončili v Anglii. I když bůh ví, kam by nás ten trajekt dovezl. Ale dobré, zvládli jsme to a jeli jsme podél pobřeží, podél docela velké pláže (docela plné lidí) někam zaparkovat a jít sebe i psy vykoupat. Když už jsme konečně našli místo k zaparkování a došli na pláž, tak tam cedule „zákaz vstupu psům“. Hm, blbý. Prošli jsme pláž a všude stejná cedule. Tak jsme zas našli auto a jeli dál. Nikdo neví, kde jsme skončili, ale našli jsme pláž, kde se mohli vykoupat i psi. Hurá! Ne že by teda psi chtěli plavat. Atíka vzala vlna hned jak vlezl do moře, Casey nechápala, proč jí to vyhazuje z vody ven, když by chtěla plavat a Mája těm vlnám radši preventivně nevěřila a když pochopila, že se jich nemusí bát, tak je začala chytat, stejně jako listí či sníh a měla z toho děsnou srandu.

Pak už jsme nějak našli cestu na místo konání turnaje, tentokrát už zafungovala navigace a dovedla nás správně. Kupodivu jsme si i všimli cedulí označujících „směr EFC 2014“ a díky tomu našli louku, kde má být stanové městečko. Sotva jsme na louku vjeli, začala jsem se modlit, aby přes víkend nepršelo, jinak se už asi odtamtud nikdy nedostaneme. Zvláště při té hromadě aut, která bude potřebovat opustit areál a celé to tam rozhrabe. No asi mi Bůh mou právě založenou víru moc nevěřil, protože se mi pěkně vysmál a ještě v pátek večer začalo pršet. V tu chvíli jsem už i já rezignovala a doufala jen v to, že náš stan nás nezklame. Ten se mi teda taky trochu vysmál a (opět) předsíň krapet promokla. Možná bych už vážně měla zauvažovat nad koupí nového.

Zbytek večera už pejsci odpočívali, my postavili stan, prozkoumali areál, dostali večeři, natočené pivo, pokecali, postavili další stan a šli taky spát.

DogDragons 1, 2, 3Sobota byl Cassinky den! Nejdřív jsme jí vzali mimo dráhu jen ukázat box, aby si uvědomila, co se to vlastně po ní bude chtít. Tak jako dobrý, má vzít míček, pohoda. Když jsem jí dala větší rozběh, tak pochopila, že má i zadní nohy dávat na box, takže fajn, úkol splněn. První rozběh Dragonů a Casey hned do sestavy. Uf, to jako fakt? Já myslela, že bude jen pejsek do zálohy. No tak uvidíme, jak se osvědčí. Dali jsme si na roztrénování otočku, odběh i celou dráhu. A jedeme na ostro. Problém č. 1, udržet Cassinku na startu :D Její výraz „chci, chci, pusť mě tam, přinesu ti všechny míčky, ale už mě sakra pusť! Ne nebudu tu stát, nebudu čekat, až na mě dojde řada, chci běžet hned!“ Takže Cassinka trochu levitovala, aby se neměla od čeho odrážet a já mohla aspoň trochu vychytat čas, kdy ji pustit a nezápasit s dravou zvěří. Běhala krásně, na to, že byla bez tréninku, tak běhala stejné časy jako před rokem a žádnou chybu. Prostě makám tam, vezmu míček a jdu zpátky.

Pak už měla dopoledne volné a řada na ní přišla při odpolední části. Dala si přípravu a byla nachystaná, kdyby náhodou něco. Nasazení byli dva psi, kteří by teoreticky mohli udělat chybu, jeden občas chybuje z únavy, druhý je zas starťák a najednou běhá v poli, tak se občas stalo, že vyhnul. Připravená byla, zpočátku všechno dobré, pejsci běhali jak měli a najednou šup, chybička, střídáme. Casey šla klasicky na třetí pozici, natěšená na běh. Pouštím, míček mi přináší, vše bez chybičky. A pak koukám na časy a ona si zaběhla nejrychlejší čas z celého dne. Takovou jsem z ní měla radost, že jsem řekla, že ještě letos prostě pojedeme na nějaký turnaj a je mi jedno, za koho bude běhat, ale prostě bude! Pro celý tým DogDragons 3 to bohužel nebyla taková radost jako pro mě, protože ač se pejskům zadařilo, tak jsme to stejně nevyhráli. Skončili jsme tedy na 5. místě v 7. divizi. Každopádně i tak jsem moc ráda, že jsem si mohla s Dragonama zaběhat, byla to přijemná nová zkušenost.

Co teď s volným zbytkem dne? Tak jsme dali Cassinku odpočívat a vyrazili jsme se podívat do města, co tam mají zajímavého a dobrého. Nakoupili si na večer něco dobrého k jídlu i pití, něco na snídani, prošli jsme se po městečku a vrátili se zpět. Navečeřeli se a pak, že bychom mohli vzít pejsky trochu proběhnout. Vedle areálu byl postaven agility parkur. Cassinka měla zákaz ho vidět dřív, než si odběhá flyball, aby mi pak nevzala dráhu do tunelu místo na box. Konečně přišel její čas a tak jsme si šli za odměnu ještě zaběhat agi. Škoda, že jsem s sebou neměla mobil, že jsem nenatočila příchod na parkur. To jsme totiž pustili pejsky, řekli jim, že jdeme běhat a oni vyrazili. Casey i s Májou běhali po parkuru, jedna vedla druhou, hop, hop, tunel, hop. A pak se vrátila Májka s výrazem „co je paničko, ty nejdeš běhat?“ :D Tak jsem tomu dala nějaký řád a běhala pěkně jedna po druhé. Teda pokud se zrovna Cassinka nezvedla z odložení a nevystartovala za Májou. Cassinka dobrý, docela i vypadala, že mě vnímá a chce běhat se mnou a ne sama. Májka taky dobrý, chtěla i na houpačku, tak jsem jí vzala a šup, zóna, paničko ještě slalom a můžeme na závody. Přiznejte se, kdo to toho mého psa učíte??

A na krku byla neděle, velký den nejen pro Máju, ale i pro ta nejlepší družstva. Poslední den šampionátu, kdy běhali ty nejrychlejší divize. Což pro nás znamenalo 1. divize s Hop Trop Prague, kde jsem nabíjela a 4. divize s Hop Trop Hurricane, kde běhala Mája. Májka a startování, na belgické EJS, které jsou trochu jinak časované, než ty naše české. Krom toho jsme celou sezónu s Májou běhali na druhé či třetí pozici, žádné startování. Natrénováno to tak nějak máme, připravit se na 14 metrů a hned jak se rozsvítí červená, tak psa pustit. První běh, start 0,2, druhý běh start o něco kratší, prostě žádný zázrak, poslední běh start 0,2. Krom toho, že se musím posunout, tak jsem začala nadávat, proč rozhodčí nepíská, že vůbec nevím, kdy mám čekat rozsvícení světel, že mi přijde, že si to ty starťáci rozsvěcí kdy chtějí. No nic, hecla jsem se, posunula se na 13,5 metru a po zbytek dne jsem startovala.. 0,09, 0,03, občas mi to uteklo na 0,1, ale naopak asi dvakrát se zadařilo i 0,00!! Asi se mi nakonec to startování na belgické EJS začalo líbit :D Ale prý s tím mám jít do háje, že v ČR to zavádět nebudeme.

Hop Trop Hurricane - 2. místo 4. divizeV dopolední části se Hurri moc nedařilo, náš nejlepší čas byl nejhorší v celé divizi, takže jsme do odpolední části nastupovali z posledního místa. Přesto jsme zvládli ostatním ukázat, že ani postup z posledního místa není ztracený, že i tak by se dalo vyhrát. Za celou odpolední část jsme prohráli s jedním týmem a tímto jsme se probojovali až do finále! Finálový běh jsme běželi opět proti týmu, který nás porazil a tentokrát se vychybovali, takže výhra byla na našem kontě. Ovšem, jak už to ve flyballu bývá, v takovém případě nastupuje opakované finále, protože jsme každý měli na kontě jednu prohru a pro vyřazení je potřeba prohrát dvakrát. Takže jsme o chvíli později šli do opakovaného finále, kde už to žádné družstvo nepodcenilo, nasadili jsme to nejlepší, co se dalo. Bojovali jsme do poslední chvíle, nevzdávali jsme se. Odvezli jsme si z ME krásné druhé místo.

V roce 2013 jsme s Májou odstartovali závodní sezónu flyballu, v květnu byla na prvním turnaji a v srpnu byla na svém prvním Mistrovství Evropy. Tenkrát jsme skončili v 7. divizi na 3. místě. O rok později jela Mája na ME v podstatě jako náhrada za jiného psa, který nejel. Běžně už v Hurri neběhá, vrátila se tam jen kvůli tomuto jednomu turnaji. Ocitli jsme se v divizi 4. a odvezli si druhé místo! Je to krásný pocit a o to lepší ten pocit je, když vím, kolik běhů v ten den Mája zvládla. Že jí to nepřestalo bavit, že se nepřestávala snažit! Běhala naplno, i když časy byly o nějakou desetinu delší, tak bylo vidět, že to neztrácí v běhu, ale u boxu na otočce, možná na rozběhu, ale že prostě maká co to jde! Kvůli předčasným startům zvládla 7 běhů během jednoho rozběhu a v každém běhu měla stále stejné časy! Neodvezli jsme si z Francie žádnou medaili, žádný pohár, jen vzpomínky a dobrý pocit. Ale řeknu vám, že za tohle si ten pejsek černobílý zaslouží mnohem víc! Je to prostě jednička, ne nadarmo se říká nejlepší přítel člověka a já jsem moc ráda, že mám tu čest, trávit volné chvíle zrovna s ní.

V pondělí nás ještě čekal další výlet, nenamířili jsme si to rovnou domů, vyrazili jsme na normandské pobřeží, na pláže vylodění spojenců. Prvně Le Pointé du Hoc, kde byly bunkry, prohlubně po bombardování, prostě úplné jiné prostředí. Bylo tam vidět, že to tam historie hodně zasáhla. Dále zamířili směr Omaha Beach, krásná velká pláž a tentorkát téměř bez lidí a i psi tam mohli být na volno. Strávili jsme tam dost času, vykoupali se, prošli po pobřeží, nafotili pár fotek, užili si moře a šli na oběd. Pak vyrazili dál, zastávka na Gold Beach, kde byly pozůstatky přístavu, asi hodně velkého přístavu, teď už tam byla jen velká pláž. Pak ještě ta, pro Locolinďáky nejdůležitější pláž, Juno Beach. A teda francouzi zklamali, pláž plná řas, plná davu lidí, psi zákaz vstupu. No co, ale byli jsme tam!

Pobřeží Le Pointé du Hoc

Cestou jsme se potkali ještě s dalšími Čechy, co byli taky půjčení do DogDragons 3 a přidali se k nim ještě na obhlídku přístavního městečka Le Havre a pak najít kemp. Kemp jsme našli, první, ubytovat do stanu, není problém, angličtina je problém, nevadí, to zvládneme, pes ok, 5 psů?? Cože?? V žádném případě! Hm tak tady asi spát nebudeme.. Druhý kemp, krásný, u moře, na útesech, krásný západ bylo vidět.. Zavřeno. Tak tady asi taky spát nebudeme.. Hele pole, tady by to šlo. Támhle někdo jde, počkáme až odejde. Neodešel, šel za námi, měl s námi problém. S angličtinou taky, překvapivě. Nikdo neví, co vlastně po nás chtěl. Parkoviště to jistí, večeře, spánek, pohoda. Ráno najdeme cestu na dálnici a hurá domů.

Francouzská dálnice = noční můra. Mýtné brány, tady můžete platit jenom kartou, tady nemáte co dělat, musíte do vedlejší brány, ha konečně tady se dá platit i eurama! Vyměnili jsme si spoustu eur před cestou, protože budeme muset kupovat benzín a platit mýtné. To jsme ale netušili, že na benzínkách jsou automaty na platební kartu a že některé mýtné brány prostě nemají možnost platit eurem! Fakt, do Francie na dovolenou klidně, ale už nikdy ne vlastním autem! Překročili jsme hranice, jsme v Německu, hurá! Pak už byla cesta plynulá a pohodová :)

Fotky z Francie

A jak vůbec tentokrát dopadla česká výprava?

1. divize:
Hop Trop Prague – 5. místo
Lavina Delta – 8. místo

Eseja Slezský hrádek & Aqua Limpia Locolindo

2. divize:
DogDragons – 3. místo

4. divize:
Hop Trop Hurricane – 2. místo
DogDragons 2 – 3. místo

5. divize:
X-treme – 4. místo

7. divize:
DogDragons 3 – 5. místo

1O. divize:
Kosatky – 1. místo

EFC 2013 – Mistrovství Evropy ve flyballu

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál. (…)

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál.

Ještě než jsem šla spát, tak mi bylo řečeno, že Mája sice závodí až v sobotu, ale můžu si jí nechat přeměřit klidně už v pátek (stále nám ještě chybělo jedno shodné měření). Tak jsem si řekla, že uvidíme, podle toho, jak ráno budu schopná vstát. Kupodivu jsem vstala v pohodě, takže jsem to ráno všechno stíhala a s Májou zamířila k rozhodčímu na přeměření. Trochu jsem se obávala, jestli si s sebou nemám vzít Mílu, aby mi dělala tlumočníka, ale pak jsem si řekla, že snad to s mou angličtinou není až tak hrozné a že přeci vím, co nás čeká, tak to nějak zvládneme. No bylo to celkem vtipné setkání. Své a Máji jméno jsem jim psala já, abychom se nezdržovali tím, že se mi motá anglická abeceda. Při měření se ujišťovali, jestli naměřili správnou výšku, jenže oni mluvili o překážkách a já o výšce psa, takže jsme se vyděsili zároveň. Ale nakonec jsme to nějak zvládli. A jak jsem z té angličtiny byla zblblá, tak při odchodu říkám „Mája, come on!“

No byla jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou! Teď už jenom zahájení a můžeme začít závodit. Podle rozpisu v pátek závodily divize 12-15, tedy i Hop Trop Mix, kterým jsem nabíjela. Na tréninku jsem to zvládala, ale až v Belgii jsem se dozvídala, co vlastně na boxu smím a nesmím dělat. Přesněji řečeno nám až v Belgii došlo, že vlastně budu sedět jako boxový rozhodčí a že vůbec nevím, co mám mávat apod. Tak mi to ještě na poslední chvíli Míla všechno vysvětlovala a v pohodě. Doběhali jsme první rozběh a já se sebrala, že jdu pryč a jen slyším „nemáš tu zůstat sedět?“. Ups, „no jo, dík za připomenutí“.

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieTakže v pátek jsem lítala od stanů na dráhu kvůli nabíjení. Chvilka času se našla při pauze na oběd a pak až večer, po tom, co jsme v odpolední části podruhé prohráli a tím pro nás turnaj končil 6. místem ve 13. divizi. Většina hoptropáků se sebrala a vyrazila na výlet k moři. Chtěla jsem jet taky, chtěla jsem vzít Máju poprvé k moři. Jenže Hurikáni běhali v sobotu a tak naši psi měli výlet k moři zakázaný :( Takže jsem řekla, že bez psa nejedu. Místo toho jsem vzala Májku a foťák a šly jsme spolu najít vchod do lesa, který byl za plotem vedle našeho stanového městečka. Pěkné večerní světlo, Mája jako modelka, no něco málo z toho vzniklo :)

V sobotu jsme startovaly my s Májou a s Hop Trop Hurricane. V naší divizi jsme byli podle vstupního času na posledním místě a moc jsem nevěřila tomu, že bychom se vydrápali někam výš. Ale přesto jsem si tajně přála, abychom se na tu bednu dostali. Nemusíme vyhrát divizi, ale byl by to pěkný pocit stát na bedně na našem prvním Mistrovství Evropy, no ne?! Za celý den jsme si zaběhli nejlepší čas 18,38 s, ale pokud si dobře pamatuju, tak to bylo až v odpolední části a ne v dopoledním speed trialu. Během odpoledne jsme se dostali do situace, že „tenhle rozběh rozhodne, jestli jdeme na bednu, nebo budeme čtvrtí“. Když jsem tohle slyšela, tak jsem startovat moc nechtěla. Co když to podělám, sakra to bych si pak hrozně vyčítala. No a jelikož naše psiska na tom byli všichni dost podobně a Mája za celý den odpočívala jen jednou a ostatní dvakrát, tak jsme domluvili sestavu bez Máji. V první chvíli jsem si oddychla, ale když pak náš tým nastoupil na dráhu a z 0:2 to dotáhli na 2:2, tak jsem byla ve větších nervech, než kdybych tam stála s Májou a měla startovat. V tu chvíli jsem nemluvila, nedýchala, nemohla se skoro ani pohnout, jen čekala, jak dopadne ten poslední rozhodující běh. Odpískáno. Neskutečná radost, postupujeme dál!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie - Hop Trop Hurricane 3. místo v 7. diviziNa bednu jsme se probojovali a tím pak náš boj končil. Obsadili jsme 3. místo v 7. divizi. Moje tajné přání se splnilo a já bych moc chtěla poděkovat všem členům našeho týmu. Protože nebýt jich, tak tam s Májou nikdy nejsme. Díky HT!!

Neděle pak pro nás s Májou byla trochu „odpočinková“, já i Mája jsme měli odběháno. Byl to poslední den turnaje a závodilo šest nejrychlejších divizí. Což pro nás znamenalo, že tohle byl den věnovaný týmu Hop Trop Prague, kteří bojovali ve druhé divizi. Jelikož já celý víkend víc běhala, než fotila, tak jsem neděli pojala tak, že přeci musíme dovézt i nějaké fotky přímo z dění na place. Takže jsem si vyhlížela soutěžící česká družstva a snažila se aspoň něco stihnout cvaknout. Někteří psi prostě mají smůlu, jsou moc rychlí a fotit se je nedá, takže pardon, že si na fotkách nenajdete všichni svého psa.

Odpoledne na nás zase přicházely mdloby. Tentokrát ve chvílích, kdy se HT Prague probojovávali na přední příčky své divize. Nakonec si z Belgie odvezli 2. místo v 2. divizi.

A jak si vedla ostatní družstva reprezentující ČR? Výborně! Přivezli jsme domů spoustu umístění.

Shrnutí:
1. divize – Lavina Alfa – 5. místo – nejlepší čas 16,70 s
2. divize – Hop Trop Prague – 2. místo – nejlepší čas 16,89 s
3. divize – Lavina Delta – 2. místo – nejlepší čas 17,55 s
5. divize – Dog Dragons – 3. místo – nejlepší čas 17,53 s
7. divize – Hop Trop Hurricane – 3. místo – nejlepší čas 18,38 s
7. divize – Lavina Beta – 6. místo – nejlepší čas 19,43 s
9. divize – X-treme – 3. místo – nejlepší čas 18,91 s
11. divize – Dog Dragons 2 – 2. místo – nejlepší čas 19,35 s
13. divize – Hop Trop Mix – 6. místo – nejlepší čas 20,61 s

Kompletní výsledky mistrovství najdete zde>>

Fotky z ME v Belgii

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

Petrovické „DISKO“ hraní

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly prvním frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee. (…)

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly první frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee.

Ač jsem sama pejskovi před startem řekla „Májo, jdeme si zatrénovat, ok?“ Tak jsem z toho tak nějak měla trochu nervy. No a na mých hodech to bylo celkem znát. První kolo SPTF, chycené 3 disky ze 6 a součet 7,5 bodu. Upřímně řečeno, čekala jsem, že to bude horší. Po něm následovalo dog dartbee, kde jsme měly snad chycených 7 disků z 9, ale 2 úplně mimo terč. Takže výsledný součet byl 120 bodů. Tady mě to zas mrzí, protože vím, že když jsme si to trénovaly, tak jsme zvládly víc. Ale na druhou stranu, byly to všechno moje chyby, takže není co řešit.

Tím jsem myslela, že to pro nás končí, takže oznámení, že je vypsaná startovka na druhé kolo SPTF pro mě bylo docela překvapení. Na jednu stranu jsem si říkala, že když ostuda nebyla pořádná, tak to teprve přijde. Na druhou stranu jsem byla ráda, že si s Májou ještě jednou zaházíme. Druhé kolo už pro nás bylo výrazně lepší! Mája chytla 5 ze 6 (víc jsem jich myslím stihnout nemohla) hozených disků. Ten jeden letěl úplně mimo hřiště, někam za záda rozhodčí, takže to mohl chytit leda tak nějaký divák. No a z těch 5 chycených máme 14 bodů! Asi mi hrál vítr do disků..

Celkový součet v SPTF tedy máme 21,5 bodu. Umístění zatím nevím, ale na bednu máme ještě hodně co dohánět! :)

Opravdu jsou flyballové turnaje dvoudenní?

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil. (…)

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil.

Do Lukášova jsme přijeli už v pátek někdy večer za tmy. Postavili stan, vyvenčili a ubytovali Máju a vyrazili posedět s ostatními již přítomnými na něco k pití a na kus řeči. Byla zima, trochu mrholilo, ale jinak vše v pořádku. Ráno vstáváme, opět za mírného mrholení a za vlezlé zimy. Vůbec se mi ze spacáku nechtělo, ale musela jsem, abych vše stihla. Jdu venčit Máju a v tom začne pršet. Od té doby už nepřestalo..

V sobotu tedy vše proběhlo jak mělo, Mája byla opět přeměřená, tentokrát na 47,5 cm, tak jsem zvědavá, kolikrát ji ještě budou muset měřit :D No a začalo se běhat. Stany byly postaveny nejen nad elektronikou, ale i nad boxy, ať mají psy taky trochu komfort. No pro příště víme, že by bylo potřeba postavit stany i nad rozběhovo-doběhovou dráhu. Protože tam se opakovalo totéž, co v Žamberku – bahenní lázně. Posunutí dráhy o kus vedle se konalo dokonce dvakrát, což pomohlo tomu, že psi neskákali v bahně (chvíli), ale na doběhu to bohužel nic nezměnilo.

Při obědové pauze už bylo jasné, že turnaj se nedoběhá. Dostali jsme na výběr, zda chceme doběhat sobotní běhy v sobotu a nebo je chceme odložit na neděli. Představa, že tam zbytek dne jen tak jsme, mokneme a mrzneme, abychom druhý den doběhávali za stejných, ne-li ještě horších podmínek, dnešní běhy, ta se mi moc nelíbila. A očividně jsem nebyla sama. Družstva se dohodla, že si vše odběháme v sobotu a jedeme večer domů. Během sobotního odpoledne byla celá dráha přestěhovaná na vedlejší prostor, který byl původně vyhrazený pro nedělní běhy. Tím jsme se dostali opět na lepší povrch, alespoň pro pár běhů.

Co se týče toho mého černobílého zvířete, tak se rozhodně snažila. Na to, jaký měla povrch, tak běhala statečně. Ale pořád jsem nechápala, proč se po mně začala tolik otáčet. A když ne po mně, tak po psovi na vedlejší dráze. Pak jsem si vzpomněla na takovou „maličkost“. Dřív jsem si na tréninku dávala míček do kapsy, Mája ho neviděla a jediný míček pro ní byl ten na boxu. Teď mívám míček v ruce a Mája asi moc neví, který po ní chci. Při posledním rozběhu jsem vzala míček do té ruky, kterou Máju držím a druhou rukou jí ukázala, že „támhle vepředu“ má míček. Nevím, jestli to byla náhoda, ale ona se neotočila!! Tak doufám, že jsme vychytali náš problém a příště už to bude jen a jen lepší :)

No a umístění HT Hurricane? V 3. divizi jsme obsadili 1. místo!


Kompletní výsledky z Lukášovského draka jsou na webu Flyball klubu ČR.

Tentokrát bude vyhlašování probíhat až na příštím turnaji v Krupce, kde s Májou nebudeme, tudíž žádné foto s pohárem nečekejte. A vzhledem k ošklivému počasí nemáme ani žádné foto z turnaje. Ale aspoň něco přeci jen máme, a to VIDEO z prvních pár běhů.

Kam s ním?

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží. (…)

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží.

Po příjezdu jsem hned šla stavět stan, ať mám kam dát psa a věci. Ještě jsem si vyhlídla místo pod stromy, abychom měly stan pěkně ve stínu, když tam bude Mája zůstavat, tak aby se mi tam neuvařila. Stan postavený, psisko vyvenčené, já naobědvaná. Ostatní pomalu přijížděli, ubytovávali se a pak se mohl jít připravovat Eager’s Cup. Naměřit parkury, nalajnovat, ohraničit, umýt překážky atd. Nepotřebné věci zase rychle naskládat do auta a odvézt schovat dřív, než nám zmoknou. Ano, sluníčko vydrželo venku tak akorát na to, abychom naměřili parkury. Pak se začalo schovávat, zvedal se vítr a jen jsme čekali, kdy k nám i ten déšť dorazí. Bohužel jsme se ho opravdu dočkali. Naštěstí tedy až ve chvíli, kdy už byly ty nejnutnější věci hotové. Pak už se postavily jen stany ke stánku s občerstvením a mohli jsme si dát zaslouženou večeři, čaj, pivko, panáka, co kdo chtěl.

V sobotu ráno sraz v 6:50. Stihnout předtím nakrmit sebe a psa, vyvenčit sebe a psa, umýt sebe a psa naštěstí ne. No nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc propršelo a ráno to nebylo jiné, takže ranní sprcha byla i pro nedobrovolníky. Šly se stavět stany, připravovat technika. Do toho jsme málem zapomněly, že jsme na prvním turnaji a Mája potřebuje přeměřit. Takže ještě předběhnout tu dlouhou frontu lidí, co chudáci na dešti museli čekat. Máju jsem postavila, někdo jí měřil.. „hm hraniční míra“.. Máju už to nebavilo, tak jsem si v duchu říkala, že je mi to jedno kolik jí naměří, hlavně ať už se rozhodne.. „postavte ji znovu“ .. To už Mája fakt moc nechtěla, jako proč tady furt stát jak trubka, tam za ní jsou psi, s těma by určitě byla větší sranda. Nakonec teda, že prý 47 cm. No aspoň se shodl s měřením Libušky na Svojanově, takže Mája asi opravdu bude mít 47.

Když už bylo všechno postaveno a připraveno, mohlo se začít běhat. Mája měla jít běžet až v druhém rozběhu HT Hurricane, takže jsem jí zatím nechala u nás ve stanu a snažila se aklimatizovat a plnit svou funkci – zapisování výsledků na nástěnku. Takže jsem byla od rána na nohou, neměla jsem ponětí o čase, ale zase jsem měla ponětí, kdo kdy běhá :D Netušila jsem pořádně kdy mám kde být, až mi najednou došlo, že mám hrozný hlad. Tak jsem do sebe hodila párek a šla pokračovat. Pak se blížila pauza na oběd, po obědě byl rozběh 4. divize, tedy další rozběh Hurikánů a tentokrát i s Májou. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se toho bála.

Během pauzy na oběd jsem pomalu jedla za pochodu. Tentokrát ani ne kvůli organizaci turnaje, ale kvůli organizaci svého času. Zaúkolovala jsem Lenku, ať mi objedná jídlo, mezitím šla pro Máju, tu dostala Zdenka, kterou jsem potkala cestou, vzala ji do stánku Zero DC, kde jí vybrala postroj, takže jsem ještě běžela do stanu pro peníze, abych ho teda mohla zaplatit a pak konečně dojíst svůj oběd. Stihla jsem to kupodivu všechno. Takže druhá část turnaje začala a já mohla být na svém místě.

No a pak už zbývala jen chvilka a došlo na náš první závodní běh. Příprava, zkušební běh, jo všechno dobré. Připravit na start, zachovat klid a odstartovat včas. Ti na vedlejší dráze mě normálně chtěli rozhodit předčasným startem, ale nepovedlo se jim to :) Ale jejich psi mi trochu rozhodili Máju. Nějak po nich pokukovala, asi že moc štěkají. Ona na ten řev na tréninku není moc zvyklá. Ne že by nikdo z našich psů neštěkal, to určitě ne, ale když běžela s někým druhým zároveň, tak to asi byli vždycky nějací klidnější psi. Ale ví už, co má dělat, takže ač po nich občas mrkla, tak přesto běžela na box pro míček a šupem zpátky. Žádné vyhnutí se překážce, žádná návštěva vedlejší dráhy, nic takového se nekonalo :) Já jsem zjistila, že to startování je fakt stejné jak na tréninku, takže po prvním odstartování, kdy jsem to zvládla já i Mája jsem byla už v klidu a mohla bych běhat klidně celý den :D

Co se počasí týče, tak sluníčko zrovna nevylezlo, ale déšť občas i ustal. Ale ne na dlouho, takže když jsme my běželi poslední rozběh (což ještě zdaleka nebyl konec turnaje), tak byla na dráze solidní bahenní koupel. Večer stále pršelo, celou noc stále pršelo a ani do nedělního rána se to nezměnilo. :( Na place doslova stála voda, dráhy nebylo pořádně kam přesunout a i kdyby se přesunuly, tak za chvíli to tam bude stejně rozryté, jak to je po nás teď. Turnaj byl tedy z důvodu nepřízně počasí, resp. zvýšeného nebezpečí úrazu jak psů tak psovodů, předčasně ukončen. V neděli ráno proběhlo již jen vyhlášení výsledků podle sobotních běhů. Pak už se šlo uklízet, balit věci a následoval odjezd domů.

A sobotní rozběhy dopadly tak, že se naše družstvo HT Hurricane umístilo ve 4. divizi na 1. místě! Závodní kariéru jsme tedy začali celkem dobře si myslím. Co se týče mě a Máji, tak jsme měly jeden (?) předčasný start a jinak všechno v pořádku. A až si Májka zvykne, že vedle ní vyšilujou jiní psi, tak to bude ideální! :)

No a jelikož jsme v týmu nováčci, tak abychom prý měli vzpomínku na první turnaj a motivaci jet i příště, tak jsme si s Májou odvezly domů krásný velký pohár, který patří celému týmu! A jelikož je minimálně dvakrát větší, než ty pohárky, které jsme dosud získaly, tak fakt nevím, kam s ním.. Díky všem Hurikánům za takové přijetí a nejen jim, díky všem Hop Tropákům za to, jaká je to skvělá parta, za pomoc, rady a uklidňování. Takže za 3 týdny hurá na další takovou akci :)

Fotky z Eager’s Cupu 2013 – Zdeněk Korint

Chelsea je prostě zlatá

Opět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet. (…)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemOpět jsme strávili celý víkend venku s pejsky. Opět za hrozného počasí. A opět jsme si domů něco přivezli :)

V sobotu jsme byli na ZKO Hloubětín, kde probíhaly neoficiální závody v poslušnosti a k tomu přiřazené různé soutěže. Akce nesla oficiální název Hobby hrátky a účastnili se jí jak štěňátka, začátečníci tak i zkušení psi, kteří mají nějaké ty poslušnostní zkoušky složeny.

Chelsinka tentokrát zůstala doma a já vyrazila pouze s Májou. Prvně nás čekala poslušnost. Mája byla úžasná, odložení krásné, přivolání krásné, polohy taky (nezvedla se z lehni, nesnažila se mi nic shapovat! :)), kladinu přešla na vodítku pěkně pomalu, no a o aport jsem se opravdu nebála. Jelikož jsme začátečníci, tak místo chůze u nohy jsme měly pouze ovladatelnost na vodítku, kde jsme ztratily jeden bod, protože se chtěla pořád začuchávat. Ale tak věděla jsem, že když jí chůzi u nohy neučím, tak to po ní nemůžu moc chtít a že si čuchá? Však to na vycházkách přeci může. Nikam mě netáhla, když jsme měnily směr, tak vždycky okamžitě zareagovala, takže já jsem spokojená :) Další body jsme pak ztratily na chytání piškotu. Ale i tam to byla moje chyba, protože jsem jí neřekla, ať si ho vezme a ona ho sledovala, ale hubu neotevřela. Njn, holt když Máju učím, že se nežere všechno to, co se kolem válí nebo lítá, tak pak musím u takových věcí víc přemýšlet.

Druhá část už se moc nevedla. A usoudila jsem, že si ráda zajdu na závody, kde to závisí na psovi, případně na mém vedení (viz. agility) nebo házení (frisbee), ale abych měla i já něco dělat, to pak nejde :D Přeskočit překážky, oukej, ale s Májou na vodítku? Když jí celou dobu učím, aby na mě nečekala a makala dopředu? Nebo slalom, učit to psa super, ale abych ho probíhala já, to není ono. A v součtu jsme se tedy s Májou umístily na krásném 6. místě z nějakých 20 účastníků.

Pak nás ještě čekala soutěž družstev, kde bylo pět dvojic (psovod – pes). Šlo o soutěž na rychlost, taková štafeta, asi netřeba popisovat. Každopádně máme rychlé psy i nohy, takže alespoň tuhle soutěž jsme vyhráli! Ze závodů jsme si tedy odvezli všichni nějakou maličkost a pak dort.

V sobotu se to zatraceně protáhlo. Závody samy o sobě byly dlouhé i zpracování výsledků trvalo dlouho. Takže domů jsme se dostaly až někdy k večeru. Pak ještě vyvenčit Chelsea a pak už jenom lehnout a umřít. Ráno nás čekalo vstávání kolem šesté hodiny, takže nic moc vyhlídky.

Posilnění před nedělními závody - snídaně byl dort, co jsme vyhrály v sobotuProč vstávat tak brzy? Abychom dorazily včas na prezenci agi závodů v Lysé nad Labem. V létě jsme byly s Májou a s Lenkou a její Fleur na tuším prvních neoficiálních agility závodech, které se v Lysé konaly. Byl to tenkrát prima den, pěkné závody, skvělá organizace. Žádný úspěch, ale přesto spokojenost. Tak jsme si řekly, že vyrazíme znovu. A vzhledem k tomu, že jsou tam i závody štěňat a to jen do věku 12 měsíců, tak jsem toho i chtěla využít, ať si Chelsinka trochu zasoutěží, dřív než jí bude rok. Tunýlky i obíhání kuželů zná, tak to přeci nebude problém.

Závody probíhaly podobně jak ty minulé. Nejprve běžela štěňátka svůj první běh, pak začátečníci S, M, L jumping a pak štěňátka druhý běh a začátečníci agility. Jediné, co se změnilo, tak že začátečníci dostali ne jednu zónovku, ale dvě. Minule to byla kladina, tak nějak jsem počítala, že teď taky, ale dostaly jsme i áčko. No jo, bylo skočené, jinak to dopadnout nemohlo. Snížit ho odmítli, i ti prckové, co běhali na XS, tak měli plnou výšku. Že jde o začátečníky jim v tomhle asi nevadilo.

Chelsea zvládla oba běhy na jedničku! Pro mě osobně jsou oba běhy čisté, i když podle oficiálních výsledků máme v každém jednu chybu. Ale tu jsme si daly dobrovolně už na startu – v obou parkurech byl zařazený látkový tunel s tím, že pokud chceme, aby pomocník přidržel látku, že to může být, ale bere se to automaticky jako chyba, tzn. 5 trestných bodů. Ale vzhledem k tomu, že Chelsea by se mi pravděpodobně vrátila (ještě neproběhla látkový tunel nikdy sama, ona ho ani mockrát ještě neměla šanci probíhat) tak jsem řekla, že chci, ať mi ho zvednou. Jinou chybu ani odmítnutí jsme neměly! A oba běhy jsme měly nejrychlejší čas! Rezervu na druhý nejlepší čas cca 3 vteřiny. Čekala bych cokoliv, čekala bych i to, že jsme schopné zaběhnout parkur bez chyby, ale rozhodně bych nečekala, že budeme mít nejlepší čas! Překvapilo mě to, možná doslova šokovalo, ale mile :)

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad Labem - 2x 1. místoChelsinka tedy obsadila dvakrát první místo, součet běhů se nedělal. Odvezla si domů dvě zlaté medaile, nějaké krmení, dobroty a různé reklamní věci pro paničku. A kytičky pro maminku.

S Májou už to tak krásné tentokrát nebylo. První běh, to jsme toho víc zkazily než zvládly, aspoň mám takový pocit. Prý běhací parkur, no, když se to dělá bez chyb, tak se člověk asi fakt proběhne, nebo když má pomalejšího psa. Já věděla naprosto přesně, že „tady nesmím běžet, jinak shodí překážky“ a „tady si musím dát náskok, jinak to nestihnu“ apod. No jenže hned u třetí překážky jsem uhnula dřív, než Mája vběhla do tunelu a už to začalo. Já nebyla rozběhnutá, tak jsem nebyla tam, kde jsem měla být, tak jsem Máju poslala špatně, ta zazmatkovala, nevěděla kam jít a zas a zas a zas. První místo od konce, taky dobré, ne?! :D Někdo tam být musí, tak proč by ne my.

Druhý běh už byl lepší, škoda, že zrovna v tom druhém bylo áčko. Prý jsme měly 1 chybu a 2 odmítnutí, já bych spíš řekla, že 2 chyby a jedno odmítnutí, ale v součtu to vyjde nastejno. To skočené áčko, jednu skočku nějak nechtěla a pak mi z tunelu vyběhla vpřed, ani se neotočila a zamířila si to rovnou na tu překážku, co byla asi 15 metrů za tunelem. Jak kdyby se v ní probudilo něco z Cassky, protože tohle ona normálně nedělá :D No takže ve druhém běhu jsme byli na 5. místě.

Celý den přemýšlím čím to, že ten první běh byla taková rozjetá a nesoustředěná. Já byla taky, já z toho, že ten pes není v pohodě. A ona? Jestli to bylo ještě pořád únavou ze včerejška? Nebo tím, že chvilku před během jsme se tam potkaly se psem, kterého absolutně nemůže vystát (netuším proč, poznala ho na Svojanově a kdykoli byli poblíž sebe, šli do sebe oba dva :( teda krom chvíle, kdy se cvičilo, to zvládli oba jít u nohy a míjet se v pohodě). Možné je obojí a možné je i to, že jí vyvedlo z míry něco jiného, čeho jsem si nevšimla. Před druhým během jsem jí nechala v autě delší dobu, vzala ji k parkuru až ve chvíli, kdy před námi byli jen dva psi, hrála si s ní a už to bylo lepší. Teď leží, je tuhá, usíná aniž by chtěla. Asi toho na ní bylo na ten víkend fakt moc :(

Video – Chelsea

Kompletní výsledky Chelsea / Kompletní výsledky Máji

Away Moravia Merilen - Agility závody Lysá nad LabemAqua Limpia Locolindo - Agility závody Lysá nad Labem

Vítězové!

Tento víkend jsme opět trávili ve společnosti psů. Peťa s Casey i Karou přijely za námi do Prahy a dělaly nám celý víkend společnost. V sobotu ráno jsme vyráželi do Liberce, kde se konalo MS v agility. Původně bylo v plánu jet se tam jen podívat za majiteli Májiného otce Eyka, Monikou a Dietmarem. Ti nám ale bohužel ve čtvrtek večer napsali, že jsou nemocní a do ČR vůbec nedorazí. :( Krom toho ještě Peti nabídli vstupenky na MS. Dostala je jako dárek, prý aby nepropadly. Tak jsme se nakonec v sobotu ráno ocitly v Tip sport aréně a na vlastní oči viděly, jak úžasně tam reprezentanti nejen naší země běhají. Kdo nezažil, nepochopí!

Během čtvrtka i pátku jsem sledovala zprávy na facebooku a nahraná videa, abych věděla, jak se našim reprezentantkám daří. Bylo to fajn, ale vidět je běžet naživo, to bylo o mnoho lepší! A vůbec celé Mistrovství snad nemělo jedinou chybu. Všechno jim krásně fungovalo, běhy odsýpaly, technika spolupracovala a fanoušci všech zemí dodávali neskutečnou atmosféru! Až mi bylo líto, že jsem ty peníze někde nesehnala a nemohla tam být celý víkend. (…)

Tento víkend jsme opět trávili ve společnosti psů. Peťa s Casey i Karou přijely za námi do Prahy a dělaly nám celý víkend společnost. V sobotu ráno jsme vyráželi do Liberce, kde se konalo MS v agility. Původně bylo v plánu jet se tam jen podívat za majiteli Májiného otce Eyka, Monikou a Dietmarem. Ti nám ale bohužel ve čtvrtek večer napsali, že jsou nemocní a do ČR vůbec nedorazí. :( Krom toho ještě Peti nabídli vstupenky na MS. Dostala je jako dárek, prý aby nepropadly. Tak jsme se nakonec v sobotu ráno ocitly v Tip sport aréně a na vlastní oči viděly, jak úžasně tam reprezentanti nejen naší země běhají. Kdo nezažil, nepochopí!

Během čtvrtka i pátku jsem sledovala zprávy na facebooku a nahraná videa, abych věděla, jak se našim reprezentantkám daří. Bylo to fajn, ale vidět je běžet naživo, to bylo o mnoho lepší! A vůbec celé Mistrovství snad nemělo jedinou chybu. Všechno jim krásně fungovalo, běhy odsýpaly, technika spolupracovala a fanoušci všech zemí dodávali neskutečnou atmosféru! Až mi bylo líto, že jsem ty peníze někde nesehnala a nemohla tam být celý víkend. Nutno říci, že naši reprezentanti si na MS vedou velice dobře! Dělíme se s Německem o první místo v získaném počtu medailí (7)!

Viděly jsme nějaké běhy jumpingu largů (všechny naše holky!) a pak ještě pár běhů jumpingu small (oba běhy Martiny Konečné). Pak jsme to zabalily a vyrazily na oběd. Peťa se po obědě ještě vracela do arény kouknout na zbytek, já jsem s Márou vyrazila na výlet na Ještěd vyvenčit pejsky, kteří jeli s námi a vycházku jsme zakončili skvělými libereckými palačinkami. :)

Na neděli už jsme tam zůstat nemohli, jelikož byly jiné plány. Už nějakou dobu jsme byly s Peťou, Májou a Casey přihlášené na Krajskou výstavu v Praze. Ráno opět vstávání kolem šesté hodiny, venku lilo jako z konve, žádné pěkné vstávání. V sedm pro nás přijela Martina s Kessi, které jely na svou výstavní premiéru. Martina přijela včas, ale my jsme po ránu nějak nestíhaly. Pak jsme ještě cestou trochu bloudily, takže jsme nakonec byly rády, že jsme na místě!

Venku stále pršelo a moc to nevypadalo, že by se chystalo nějaké vylepšení. V 9 hodin mělo být zahájení vystavování a začátek posuzování. V 9 hodin jsme tedy byly nastoupené v dešti u kruhu, zatím bez psů, jelikož jsme měli číslo 23, takže čas ještě byl. Krom krajské výstavy se ještě na stejném místě a ve stejný čas konaly dvě klubové výstavy. V jejich kruzích se začalo vystavovat nějak kolem 9:15 – 9:30. A v tom našem pořád nic. Nehledě na to, že žádné uvítání a zahájení výstavy ani neproběhlo a nikdo ani necekl o tom, kvůli čemu je taková časová prodleva.

No nakonec nám s víc jak půlhodinovým zpožděním dorazil rozhodčí a mohlo se začít. V propozicích byla psaná jakási paní rozhodčí, jméno si nepamatuju, ale na 100 % to byla paní. Na místě jsme ale zjistily, že krajskou neposuzuje žádná paní, ale pan Jančík. V tu chvíli jsem jen věděla, že ten pán je často zmiňovaný, ale už jsem netušila, zda v dobrém nebo špatném. No co, šla jsem se tam s Májkou proběhnout, nečekala jsem žádné zázraky. Přeci jen, zuby nemá, na břiše má stále ještě krátké nedorostlé chlupy, celkově má málo chlupů, nikdy jich víc mít nebude, ale teď navíc je ještě vylínalá a lítá to z ní na všechny strany. No ale na druhou stranu jsme měly naději, jelikož jsme v mezitřídě byly jen my!

Pan Jančík mě moc mile překvapil. Jednak to u něj neskutečně odsýpalo, asi v tom počasí nechtěl zdržovat sebe ani vystavující. Na zuby se podíval, na skus, chybějících zubů si možná vůbec nevšiml a možná to neřešil (?), fakt nevím. Pak oběhnout kruh, ještě mi radil, resp. všem začínajícím vystavovatelům, jak mohou pomoci při předvedení psa. Zanechal ve mě opravdu dobrý dojem! :) O to více, že se mu Mája očividně líbila. Ve své třídě dostala ocenění V1, Vítěz třídy. Což nás posunulo dále do soutěže o krajského vítěze. Třídu otevřenou vyhrála Máji maminka Casey, takže o krajského šla rodinka spolu. A Mája získala titul Krajský vítěz! Byla jsem úplně v šoku, ale vypadá to, že to nebyl jen sen :)

Posudek z výstavy.