Bye-bye Summer DDFW 2014

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu. (…)

Jsme doma z dalších závodů, z našich prvních a zároveň posledních frisbee závodů letošní sezóny. Ač pro nás frisbee není sport č. 1, tak mě mrzí, že jsme nemohli vyrazit na žádné dřívější a jsem ráda, že jsme zvládli aspoň ty jediné, které zakončují dogfrisbee sezónu.

Nakonec jsem jela pouze s jedním psem – s Májou. Chelsea i Casey hárají, takže měly smůlu. S Májou jsme to tedy musely zvládnout všechno, resp. Mája to zvládla všechno! Já jsem si jí přihlásila klasicky na minidistance a poprvé jsme si spolu šly zkusit i timetrial. Honzovi Farkačovi jsem jí půjčila na dog dartbee a na mou nabídku na fb, jestli jí někdo chce na quadruped, se ozvala Káťa Dvořáková, tak byla její.

Víkend pro nás začínal už v pátek večer, kdy jsme se sbalili a vyrazili do Čelákovic za Pájou a jejími kluky. Důvod byl jednoduchý, ráno jsem vyrážela autem z Čelákovic s Romčou a pořád lepší tam spát, než být doma a vstávat bůh ví kdy, abych to stíhala. Pája se nás ujala, zařídila večeři a ráno nás dovedla na místo srazu. Tímto jí za všechno moc moc děkuju! Nebýt spaní u ní, bůh ví, jestli bych se ráno z té postele vůbec vyhrabala. Vstávat se mi nechtělo ani trochu, nejradši bych prospala celý víkend, ale pak jsem si řekla, že je to blbost, že jsem se na víkend těšila a teď už to nezruším. Takže hurá směr Dvůr Králové nad Labem.

Cesta na pohodu, nic jsem nezapomněla, prezenci jsme stihli, všechno šlapalo jako po másle. Takže postavit stan, ať mám kam uklidit psa, nasnídat se a už se začínalo házet. V mini jsme byli na startovce až někde v dáli, tak jsme vytáhli pejsky, rozcvičili, rozházeli a šli jsme na dartbee. Honza si to odházel se všemi naráz, s Májou, s Malou i s Kukym. A výsledky s holkama super! Kukymu to házel jak kdyby mu o nic nešlo. S Malou se dostal na první místo a s Májenkou šel na rozstřel o 8. místo, tedy o postup do dalších rozstřelů. Bohužel tady hod jaksi nevyšel, takže dál se s Májkou neprobojovali. Ale nevadí, i tak jsou na krásném 9. místě! Takže i Honzovi díky za takové pěkné umístění.

Pak jsme měli spoustu volného času, koukali jsme na ostatní, jak jim to hází, kecali atd. No a pak jsme šli na řadu s Májou na mini. Abych pravdu řekla (a řekl mi to i Honza), už jsem viděla i lepší hody! :D Takže první kolo za 11 bodů. Po obědě druhé kolo vypadalo o něco lépe, ale ve výsledku o moc lepší nebylo, takže z toho bylo 12 bodů, v součtu 23 a 56. místo.

Během zbytku dne jsme ještě zvládli seznámit Máju s Káťou, když už spolu mají druhý den závodit. Pak ještě pejsky vyvenčit, připravit maso na gril a udělat si véču. A pak už jenom pohoda, teplíčko, kytary, vínečko (ano, i přesto, že jsem tvrdila, že nebudu pít :D). Konečně víkendové závody, kde jsem v 8 večer nebyla totálně vyřízená a zralá na postel. Konečně závody, které si člověk užije se vším všudy a ne jen s pejskem na place. A ještě lépe si je člověk užívá, když narazí na někoho, s kým je naladěný na stejnou notu. To je pak prostě večer jedna velká pohoda.

Spát jsem šla kolem půlnoci, párty byla v plném proudu, ale to už jsem zas já, že začínám odpadávat. Oči už jsem sotva držela otevřené a tak jsem si říkala, že jdu spát, dokud mám jistotu, že hned usnu. Přeci jen, po celém dni krapet vymrzlá a vidina spaní ve stanu, no doufala jsem, že se jen tak neprobudím. Omyl, budila jsem se každou chvilku :D Ale tak hrozné to nebylo, prostě jsem se otočila a spala dál. Nebylo mi zrovna teplo, ale dokud dokážu usnout, tak bych to nenazvala žádnou velkou zimou. Pak mě probudila Mája, přitulená úplně ke mně a dýchala jak kdyby jí bylo vedro. Tak jsem na ní mrkla, jestli je všechno v pohodě a ona celá studená. Tak jsem jí nabídla místo ve svém zahřátém spacáku. Přijala ho, hned se zavrtala a spinkala spokojeně dál.

Ráno už bylo celkem fajn, žádná hrozná kosa, jen studené oblečení, do kterého se mi vůbec nechtělo. Ale jak jsem vylezla ze stanu a mrklo na mě slunce vycházející zpoza mlhy, hned mi bylo líp. Zavítala jsem do kantýny, poprosila o tousty a prý že nejsou. Žádná nabídka jídla ani pití nebyla vylepená ani v sobotu a v neděli ráno tomu nebylo jinak, tak jsem se dovolila optat, co tedy k snídani mají. Slečna houkla do kuchyně něco jako „co je k jídlu krom palačinky?“, tak jsem se přihlásila, že palačinka klidně může být. V tu chvíli to všechny v kuchyni nesmírně pobavilo, mně se nedostalo žádné odezvy, jestli teda jí udělají nebo ne a začali mi vařit čaj. Tak jsem tam stála a koukala jak debil, načež Šárka povídá „taky čekám na palačinku a taky je to pobavilo“. No nakonec jsem dostala čaj i palačinku, ale co na tom bylo tak vtipného, doteď nikdo neví. Každopádně to vypadalo, že vůbec nepočítali s tím, že by po ránu snad někdo mohl chtít jídlo.

V 8:30 začala na hřišti kvalifikace na quadruped, kde závodila Káťa s Májou. Po rozřazení do skupin jsme zjistili, že mají holky ještě spoustu času a tak jsem vzala co nejdřív Máju na timetrial. No, náš první timetrial se nám zrovna moc nepovedl :D První disk chycený! Ale před čárou. Další dva nechycené, nějak mi to nešlo, Májka chytá kde co, ale tohle prostě nešlo. A pak teda další dva chycené za čárou. Čas tragický, asi minuta, radši nemluvit. Takže za mě dobojováno, jedinou šancí byla Káťa.

V prvním kole zvládly nejdelší hod 40,5 m. Bohužel nestačilo to na postup do kola dalšího. Takže pak už jen příležitost v poslední šanci, ale ani tam se neprobojovaly. Každopádně, Májka s Káťou spolupracovala moc hezky, disky stíhala v pohodě, výsledkem z toho je 13. místo a co potěšilo nejvíc, že jí Káťa chválila. :) Takže i Kátě patří veliké díky!

Suma sumárum, nebyl to víkend, ze kterého bychom si odváželi medaile či poháry. Ale odvážíme si pocit z parádně prožitého víkendu, mezi suprovými lidmi a těším se, že příští rok to už konečně klapne a budeme se vídat častěji. A já slibuju, že budu i víc trénovat, aby ty výsledky nebyly tak tragické :D

PS. nemám ráda pavouky! A nemám ráda ani ty maličké, kterým neubližuju jenom proto, že jsou maličké a máma mi vždycky tvrdila, že nosí štěstí! To by mě teda zajímalo, proč jsem měla stan obsypaný asi miliardou pavoučků, když nám žádné štěstí nepřinesli. Pavoučci na stanu, pavoučci v předsíňce, pavoučci ve stanu. Nemohla jsem jít spát dřív, než ve chvíli, kdy zalehnu a usnu, jinak bych z nich snad ani neusnula. Přišel nějaký malý kluk k našemu stanu a povídá „tý jo, takových pavouků jsem pohromadě ještě neviděl“, tak jsem na to odvětila, že to je super, ale že já tam mám spát! No nic, dohodli jsme se na míru a žili tam spolu celý víkend. Ráno mě teda trochu šokovali, když jsem zjistila, že mám přes půlku stanu napletené pavučiny! To jsme si teda jako nedohodli. No dala jsem jim do odpoledne šanci, že to zničí. Nezničili. Parchanti. Když jsem šla stan balit, tak jsem byla už fakt naštvaná. Byli prostě všude.. pavoučci i pavučiny.. Teď je stan ve sklepě, to do bytu nevezmu, bůh ví, kolik jsme jich přivezli. :-/ :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *