Hanácká národní výstava psů

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek. (…)

O víkendu proběhla v Brně Hanácká národní výstava psů. Peťa jela socializovat malou Shishu a při té příležitosti si vzala vystavit i Casey. Já musela být v práci, ale jelikož mě Peťa furt ukecává, že si chce vystavit Chelsea, tak jsem toho využila a půjčila jsem jí na víkend psa.

Chelsinka šla prvně (a asi naposled) do mezitřídy. S Peťou si vybojovaly V1 CAC a Národní vítěz jim prý utekl pouze o předvedení. Holt je to veselý pejsek a skákání a blbnutí je lepší než nějaké vystavování. Každopádně krásný výsledek a zde je posudek.

No a i ostatní dopadli velice dobře. Peťa se Shishou vybojovaly VN1 ve třídě štěňat, s Casey V1, CAC ve třídě otevřené a Pája s Badym získali také V1 CAC ve třídě otevřené. Tomu se říká úspěšná výprava na výstavu.

A páák.. nic neřééš!

Už nějakou dobu jsme s Peťou plánovaly výlet do Holandska. Jak jinak, než kvůli psům. Původně měl být náš cíl cesty trošku jiný, ale nakonec se semlelo pár událostí, které rozhodly za nás. Přesto se ale cesta za hranice uskutečnila a cíl se nám pouze vzdálil o cca hodinku cesty.

Vyráželi jsme na výlet v neděli kolem páté hodiny ranní v počtu čtyř lidí a dvou psů – já, Peťa, její přítel a její maminka a samozřejmě holky naše černobílé nesměly chybět. Do auta jsme se nějak poskládali, holky spolu trávily cestu v kennelce, prostě vše v pořádku a já mohla v klidu celou cestu prospat, klasika. Vzbudila jsem se jen, když se stavělo, abychom se trošku protáhli, vyvenčili pejsky a občas i něco snědli. Pak už se zase jelo dál. (…)

Muttley & YunaUž nějakou dobu jsme s Peťou plánovaly výlet do Holandska. Jak jinak, než kvůli psům. Původně měl být náš cíl cesty trošku jiný, ale nakonec se semlelo pár událostí, které rozhodly za nás. Přesto se ale cesta za hranice uskutečnila a cíl se nám pouze vzdálil o cca hodinku cesty.

Vyráželi jsme na výlet v neděli kolem páté hodiny ranní v počtu čtyř lidí a dvou psů – já, Peťa, její přítel a její maminka a samozřejmě holky naše černobílé nesměly chybět. Do auta jsme se nějak poskládali, holky spolu trávily cestu v kennelce, prostě vše v pořádku a já mohla v klidu celou cestu prospat, klasika. Vzbudila jsem se jen, když se stavělo, abychom se trošku protáhli, vyvenčili pejsky a občas i něco snědli. Pak už se zase jelo dál.

Cesta tam byla skoro nekonečná. Jako by se nám ten cíl pořád vzdaloval. Původní plán, navštívit Amsterdam ještě v neděli, jsme přesunuli až na druhý den a jeli rovnou do malého městečka kousek za Rotterdamem, jehož název bylo tak těžké přečíst, že jsme to překřtili na Helevolešlus. Název města je Hellevoetsluis, tak mi jistě každý dá za pravdu, že naše počeštění bylo na místě.

První, koho jsme po cestě potkali a s kým jsme měli tu čest si popovídat, nebyl nikdo jiný než holandští policajti. Nějak se jim nezdálo, že jsme za nimi nechtěli jet, ale nakonec si zkontrolovali naše doklady a pustili nás dál. Takže vlastně docela nuda. Vlastně vůbec nevíme, proč nás zastavili. Jestli jen pro tu českou spz? Kdo ví.. S troškou bloudění jsme na místo dorazili někdy po osmé hodině večer. Lette nás přivítala, pohostila a za chvíli dorazil její manžel s tlupou štěňátek. Tomu už se snad ani smečka říkat nedá :D

Peťa a Shisha alias Fa Mulan From Let's Border

Najednou byla štěňata úplně všude! Jedno mě kousalo do nohy, druhé tahalo za nohavici, další dvě chtěla za mnou na sedačku, další dělalo někde loužičku atd. atd. A jedna malá trikolorní holčička se seznamovala s Peťou, která se na ní těšila víc než děti na prázdniny. Tak jsme si večer chvilku pohráli s pejsky a popovídali s chovateli.. nebo spíš si Peťa popovídala, Michal takticky mlčel, Peti maminka se občas chytla a já jsem se radši ani nesnažila rozumět, protože jsem měla plné ruce černobílého štěnda.

Ráno jsme si půjčili malou Shishu a vyrazili na výlet po Holandsku už i s ní. Tak nejdřív hurá do Amsterdamu na luxusní irskou snídani. Pak trošku procházku po centru města, že jsme se až ztratili. Nebo spíš, my ne, jen auto se nám ztratilo. Ale nakonec jsme ho našli, jednou to přijít muselo. Plán pokračoval směrem k moři. Cestou jsme ještě sháněli nějaké obchodní centrum, směnárnu nebo banku. Takže další bloudění a popojíždění po holandských městečkách, které ale aspoň Michala naučilo řídit, jako správný holanďan. Základem je hlavně nic neřešit! Však to moc dobře věděla i naše navigace, která nám každou chvíli hlásila „a páák.. nic neřééš“. Jakmile jsme opustili Holandsko, už jsem tuhle hlášku nikdy neslyšela. Každopádně teda doprava v Holandsku musí být pro každého cizince docela šokující. Spousta lidí jezdí na kole, v pohodě, proč by ne. Ale oni vůbec neřeší, kde kdo jezdí. Jestli to je chodník pro lidi, cyklostezka pro kola a nebo silnice pro auta, nezájem. Všichni jsou všude, jezdí všemi směry, blinkry jim moc neříkají a pak ještě nadávají, když začnou couvat někomu do cesty a diví se, že ten někdo by rád projel. Zvláštní mentalita. Ale přesto všechno jsou tam lidi hrozně v pohodě, usměvaví, komunikativní. A ty menší městečka, ty baráky a zahrady! To je prostě nádhera!

Eseja Slezský HrádekNastala malá komplikace při hledání konce světa (chápej jako hledání moře), ale nakonec jsme i to včas našli. Holt je to Tichý oceán, tak ho asi jen tak neuslyšíme, aby nám to poradilo cestu. Ale nevzdali jsme to! Usoudili jsme, že přeci nemůže být tak malý, abychom ho nenašli. Chtěli jsme tam moc, chtěli jsme totiž kýčovité fotky při západu slunce! A tak je máme :)

Pak už jenom dojet zpátky do Helevolešlus, předat zbytek peněz, podepsat papíry, vyzvednout si věci a od té chvíle už je malá Shisha Peti a stěhuje se do ČR! Takže zase sednout to auta a hurá dalších asi 12 hodin na cestu domů. Jsme doma, máme všechny psy, možná i všechny věci. Výlet byl krátký, nějak jsme se tam s Májou nezvládly zapomenout. Asi si ten výlet budeme muset brzy zopakovat. Vidím to tak na jaro 2014. Jen tak trochu doufám, že tentokrát si odtamtud nikdo štěně neodvezeme.. i když.. :)

Fotky z Holandska

Shisha (Fa Mulan From Let's Border)Aqua Limpia LocolindoLákají Máju a Casey při foceníAqua Limpia Locolindo

 

Co dělá belgičák u ovcí? Pase!

Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo. (…)

Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Lidi od belgičáků začali vyhledávat ovečky. Na konci října je možnost složit zkoušky ZVOP pro všechna plemena a tak se řeklo „pojedeme se podívat na ovečky a když by psiska měla zájem, vyrazíme na vlohy“. A tak se také stalo..

Poslední týden v září jsme vyrazili do Dajavery, téměř se samými začátečníky, kteří ovečky ještě nikdy neviděli. Výjimkou byla Mája, která má ZVOPky už úspěšně složené a tak trochu i Chelsea, která se dostala poprvé k ovečkám v jejích 3 měsících. Tenkrát jsem jela s Májou pást poprvé a maličkou vzala s sebou na socializaci. Oveček se malá docela bála, takže o nějakém pasení se moc mluvit nedalo.

Teď už to bylo jiné. Respekt z toho stáda pořád trochu měla. Když nevěděla co s ovcemi, tak na ně začala štěkat. Kdo zná Chelsu a ví, jaký má ječák, tak si dovede představit naše „poklidné“ pasení :D Ale tak co, občas na ně blafala, ale hlavní je, že po celou dobu o ovečky měla zájem! A to jak v košáru, tak i venku na volnějším prostranství. Dokonce se zvládla i odpoutat od pasoucí bordery a odvolat od právě odcházející Finky a věnovat se stádu. Trochu jsem se bála, že si bude chtít víc hrát se mnou, s jinými lidmi nebo se psy. No ne, že by úplně nechtěla, zkusila to, ale zvládla se ovládnout a zaměřit pozornost tam, kam jsem ji chtěla směřovat. Udělala mi holčička nesmírnou radost! A rozhodla jsem se, že na ty zkoušky vyrazíme taky!

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)S Májou jsem u oveček tentokrát udělala také jedno celkem zásadní rozhodnutí. Akorát jsem fakt zvědavá, jak ho dodržím až bude příště zase cesta do Dajavery a volné místo pro jednoho psa.. Mája o ovečky zájem má, ona je pase, když chce tak pase i moc pěkně! Ale dalo by se říci, že o ně má zájem jen po tu dobu, kdy se ovečky hýbou. Jakmile se zastaví, tak se tváří jako „moje práce skončila, bude teď odměna? Budeme si hrát?“ a začíná mi nosit klacky apod. No a ve chvíli, kdy stádo rozpohybujeme, tak zas chce pást s takovou vervou, že vůbec nevnímá, že tam někde jsem. Natož aby vnímala, že na ní třeba mluvím a něco po ní chci. Takže jsem se rozhodla, že dokud nebudeme mít možnost jezdit k ovečkám fakt pravidelně (což momentálně z finančních ani časových důvodů nezvládám), tak že nebude jezdit k ovečkám vůbec. Protože pak se z místa nehneme, akorát se Mája párkrát proběhne kolem oveček a nic víc z toho. Tak snad jednou bude šance, že se k tomu vrátíme :)

Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Away Moravia Merilen - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)Aqua Limpia Locolindo - pasení v Dajaveře (foto: Adéla Richterová)

EFC 2013 – Mistrovství Evropy ve flyballu

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál. (…)

Téměř celé letní prázdniny jsme věnovaly přípravám na ME ve flyballu a následnému MČR ve flyballu. Tyto turnaje se konaly na konci srpna, dva víkendy po sobě a Hop Trop nesměli chybět!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieME se konalo v belgickém Aartrijke, tedy čekala nás dlouhá cesta, něco kolem 1000 km. Ve čtvrtek po páté hodině ranní jsme vyráželi z Prahy v počtu 7 lidí a 10 psů. Naskládat všechno do auta byl docela oříšek, ale povedlo se a mohlo se vyrazit za dobrodružstvím. Cesta utekla rychle a proběhla bez problémů. Teda alespoň pro mě, já jí celou prospala, budila jsem se jen, když auto zastavilo, vyvenčit sebe, Máju, dát panáka a zas zalehnout. Na místo konání jsme dorazili někdy kolem šesté hodiny odpolední. Postavili stany, narazili sud českého piva a jelo se dál.

Ještě než jsem šla spát, tak mi bylo řečeno, že Mája sice závodí až v sobotu, ale můžu si jí nechat přeměřit klidně už v pátek (stále nám ještě chybělo jedno shodné měření). Tak jsem si řekla, že uvidíme, podle toho, jak ráno budu schopná vstát. Kupodivu jsem vstala v pohodě, takže jsem to ráno všechno stíhala a s Májou zamířila k rozhodčímu na přeměření. Trochu jsem se obávala, jestli si s sebou nemám vzít Mílu, aby mi dělala tlumočníka, ale pak jsem si řekla, že snad to s mou angličtinou není až tak hrozné a že přeci vím, co nás čeká, tak to nějak zvládneme. No bylo to celkem vtipné setkání. Své a Máji jméno jsem jim psala já, abychom se nezdržovali tím, že se mi motá anglická abeceda. Při měření se ujišťovali, jestli naměřili správnou výšku, jenže oni mluvili o překážkách a já o výšce psa, takže jsme se vyděsili zároveň. Ale nakonec jsme to nějak zvládli. A jak jsem z té angličtiny byla zblblá, tak při odchodu říkám „Mája, come on!“

No byla jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou! Teď už jenom zahájení a můžeme začít závodit. Podle rozpisu v pátek závodily divize 12-15, tedy i Hop Trop Mix, kterým jsem nabíjela. Na tréninku jsem to zvládala, ale až v Belgii jsem se dozvídala, co vlastně na boxu smím a nesmím dělat. Přesněji řečeno nám až v Belgii došlo, že vlastně budu sedět jako boxový rozhodčí a že vůbec nevím, co mám mávat apod. Tak mi to ještě na poslední chvíli Míla všechno vysvětlovala a v pohodě. Doběhali jsme první rozběh a já se sebrala, že jdu pryč a jen slyším „nemáš tu zůstat sedět?“. Ups, „no jo, dík za připomenutí“.

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, BelgieTakže v pátek jsem lítala od stanů na dráhu kvůli nabíjení. Chvilka času se našla při pauze na oběd a pak až večer, po tom, co jsme v odpolední části podruhé prohráli a tím pro nás turnaj končil 6. místem ve 13. divizi. Většina hoptropáků se sebrala a vyrazila na výlet k moři. Chtěla jsem jet taky, chtěla jsem vzít Máju poprvé k moři. Jenže Hurikáni běhali v sobotu a tak naši psi měli výlet k moři zakázaný :( Takže jsem řekla, že bez psa nejedu. Místo toho jsem vzala Májku a foťák a šly jsme spolu najít vchod do lesa, který byl za plotem vedle našeho stanového městečka. Pěkné večerní světlo, Mája jako modelka, no něco málo z toho vzniklo :)

V sobotu jsme startovaly my s Májou a s Hop Trop Hurricane. V naší divizi jsme byli podle vstupního času na posledním místě a moc jsem nevěřila tomu, že bychom se vydrápali někam výš. Ale přesto jsem si tajně přála, abychom se na tu bednu dostali. Nemusíme vyhrát divizi, ale byl by to pěkný pocit stát na bedně na našem prvním Mistrovství Evropy, no ne?! Za celý den jsme si zaběhli nejlepší čas 18,38 s, ale pokud si dobře pamatuju, tak to bylo až v odpolední části a ne v dopoledním speed trialu. Během odpoledne jsme se dostali do situace, že „tenhle rozběh rozhodne, jestli jdeme na bednu, nebo budeme čtvrtí“. Když jsem tohle slyšela, tak jsem startovat moc nechtěla. Co když to podělám, sakra to bych si pak hrozně vyčítala. No a jelikož naše psiska na tom byli všichni dost podobně a Mája za celý den odpočívala jen jednou a ostatní dvakrát, tak jsme domluvili sestavu bez Máji. V první chvíli jsem si oddychla, ale když pak náš tým nastoupil na dráhu a z 0:2 to dotáhli na 2:2, tak jsem byla ve větších nervech, než kdybych tam stála s Májou a měla startovat. V tu chvíli jsem nemluvila, nedýchala, nemohla se skoro ani pohnout, jen čekala, jak dopadne ten poslední rozhodující běh. Odpískáno. Neskutečná radost, postupujeme dál!

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie - Hop Trop Hurricane 3. místo v 7. diviziNa bednu jsme se probojovali a tím pak náš boj končil. Obsadili jsme 3. místo v 7. divizi. Moje tajné přání se splnilo a já bych moc chtěla poděkovat všem členům našeho týmu. Protože nebýt jich, tak tam s Májou nikdy nejsme. Díky HT!!

Neděle pak pro nás s Májou byla trochu „odpočinková“, já i Mája jsme měli odběháno. Byl to poslední den turnaje a závodilo šest nejrychlejších divizí. Což pro nás znamenalo, že tohle byl den věnovaný týmu Hop Trop Prague, kteří bojovali ve druhé divizi. Jelikož já celý víkend víc běhala, než fotila, tak jsem neděli pojala tak, že přeci musíme dovézt i nějaké fotky přímo z dění na place. Takže jsem si vyhlížela soutěžící česká družstva a snažila se aspoň něco stihnout cvaknout. Někteří psi prostě mají smůlu, jsou moc rychlí a fotit se je nedá, takže pardon, že si na fotkách nenajdete všichni svého psa.

Odpoledne na nás zase přicházely mdloby. Tentokrát ve chvílích, kdy se HT Prague probojovávali na přední příčky své divize. Nakonec si z Belgie odvezli 2. místo v 2. divizi.

A jak si vedla ostatní družstva reprezentující ČR? Výborně! Přivezli jsme domů spoustu umístění.

Shrnutí:
1. divize – Lavina Alfa – 5. místo – nejlepší čas 16,70 s
2. divize – Hop Trop Prague – 2. místo – nejlepší čas 16,89 s
3. divize – Lavina Delta – 2. místo – nejlepší čas 17,55 s
5. divize – Dog Dragons – 3. místo – nejlepší čas 17,53 s
7. divize – Hop Trop Hurricane – 3. místo – nejlepší čas 18,38 s
7. divize – Lavina Beta – 6. místo – nejlepší čas 19,43 s
9. divize – X-treme – 3. místo – nejlepší čas 18,91 s
11. divize – Dog Dragons 2 – 2. místo – nejlepší čas 19,35 s
13. divize – Hop Trop Mix – 6. místo – nejlepší čas 20,61 s

Kompletní výsledky mistrovství najdete zde>>

Fotky z ME v Belgii

ME ve flyballu 2013, Aartrijke, Belgie

Psí-akce.info

Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí. (…)

PA_logo_2Přátelé, kamarádi – především ti od psů – dali jsme to s Danem dohromady a vzniklo to, na co jsem dlouhou dobu čekala (myslím, že tak těch 8-9 měsíců to i mohlo být :D) .. buďte v klidu, dítě spolu nemáme. I když by se dalo říct, že je to takové naše společné „dítě“. Já přišla s nápadem a Dan jej začal realizovat. Bez něj by to nešlo, dokazuje každým dnem, že přes počítače je machr. A když něco zrovna nezná, tak se to naučí.

Spousta víkendů a večerů prosezených u počítače. Nějak tak vypadal Danův „volný čas“ a nějak tak podobně bude vypadat můj „volný čas“ v následujících dnech, týdnech, měsících, … Ale i tak mám teď tu čest představit vám nově vzniklé webové stránky www.psi-akce.info!

Nazveme-li Psí akce projektem, pak tento projekt vznikl někdy v září roku 2011! Ani bych neřekla, že už je to tak dávno. Tenkrát vznikl i první web, ale jelikož akcí bylo moc a když bych je měla dávat na web všechny jen já, tak to abych si na to vzala plný pracovní úvazek. Takže se web zrušil, fungoval pouze facebook, kde Psí akce fungují dodnes a troufám si říct, že fungují dobře! A začaly se v hlavě rodit nápady, jak udělat web opravdu funkční. Až pak přišel Dan a po přednesení mého návrhu se hned pustil do vymýšlení detailů a realizace databáze.

Dnes, tedy 29. 7. 2013 byla spuštěna zkušební verze nového webu Psích akcí. Máme před sebou ještě spousty práce, spousty úprav. Ale základní funkce webu už jedou a testujeme je každou chvilkou! Databáze psích akcí se začíná plnit, vychytáváme nedostatky a přemýšlíme, jak to vše ještě více usnadnit.

Navštivte i vy naše stránky! Pojďte se podívat, jaké akce se dějí ve vašem okolí. Pojďte nám povědět, jakou akci pořádáte a dejte tak o ní vědět dalším lidem. Máte nějaký návrh, jak databázi vylepšit? Narazili jste na nějaký problém? Poskytněte nám zpětnou vazbu, ať můžeme web vylepšovat a vám se pak co nejlépe hledá to, co sháníte. Psát můžete mně na mail zuzka@locomaja.cz nebo přímo našemu webmasterovi na feedback@psi-akce.info. Pokud preferujete jiný způsob komunikace, můžete nám zanechat vzkaz pod tímto článkem, najít si na facebooku nás a nebo skupinu Psích akcí. Možností máte spoustu.

Tak ať se vám u nás líbí! :)

MVP Mladá Boleslav + Memoriál Jindry Pecháčka

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>> (…)

Víkend jsme měli opět plný psích akcí.

V sobotu jsme se s Chelsea účastnily mezinárodní výstavy psů v Mladé Boleslavi. Chelsea byla vystavovaná ve třídě mladých společně ještě s jednou fenečkou. Pan rozhodčí vypadal, že mu ani nevadí, že nemá Chelsea žádné chlupy. Ale očividně mu vadí, že si chce hrát s druhým pejskem a nebo aspoň se mnou. Takže druhá fenečka je lepší při předvedení v pohybu a Chelsinka si tím pádem odvezla V2. Na posudek se můžete podívat zde>>

V neděli nás opět čekalo brzké vstávání a odjezd, tentokrát do Dobříše na distanční frisbee závody Memoriál Jindry Pecháčka. S Májou jsme byly přihlášené na Super MiniDistance a na Dog Dartbee. Prvně jsme si odházely Dartbee, kde jsme nachytaly 80 bodů (ve výsledkách máme uvedeno 70, trochu špatné počty), což nás ani do semifinále posunout nemohlo. V mini to už bylo o něco, no o dost lepší. Když jsme přišly na plac a začaly házet, asi nikdo nečekal, že by šlo o nějaký lepší výsledek. Nejvíce to bylo slyšet při komentování moderátorem, kdy jeho slova „první chycený disk.. druhý chycený disk.. třetí chycený disk..“ nabíraly stále většího údivu. Stihly jsme v prvním kole naházet 6 hodů, z toho jeden se mi moc nepovedl, takže bylo 5 chycených disků, 19 bodů a 5. místo!

Při druhém kole už byla vidět únava. Opět 5 chycených disků ze 6, ale tentokrát s nižšími body, na kratší vzdálenost, takže to dalo 14,5 bodu a v součtu tedy 33,5 bodu a jsme skončily na 7. místě! Ze zúčastněných 43 týmů je to moc pěkný výsledek. Takže já se jdu učit házet o nějaký metr dál a příště se budu víc snažit, abych zopakovala to, co v prvním kole.

Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)Memoriál Jindry Pecháčka, Dobříš 2013 (foto: Peťa Pekárková)

Maminka a její dcera

Jeden z běžně slýchaných důvodů, proč lidi kryjí své bezpapírové psy, je ten, že chtějí štěně po té své úžasné fenečce. Když nás opustila Faya, tak i naše mamka litovala, že nikdy neměla štěňata a nenechali jsme si po ní fenečku. Dnes, když jsem přišla domů a přivedla jsem si Cassinku, tak jsem viděla ten rozdíl, o kterém už ale nikdo nemluví.

Byla jsem doma asi půl hodiny a pak jsme vyrážely na trénink. Když jsem se zvedla, že teda jdeme, tak Mája vyskočila a kdyby uměla mluvit, tak by to bylo něco jako „hurá, konečně jdeme ven, budeme si hrát, běhat, bude sranda“. Pak jsem se podívala na Cassu a bylo vidět, že ta, kdyby nad tím přemýšlela, tak se jí v hlavě honí něco podobného, jako mně. „Fakt tam musíme? Nešlo by to nějak zařídit, abych mohla zůstat doma? Já chci ležet, spát a nikam nechodit.“ (…)

Jeden z běžně slýchaných důvodů, proč lidi kryjí své bezpapírové psy, je ten, že chtějí štěně po té své úžasné fenečce. Když nás opustila Faya, tak i naše mamka litovala, že nikdy neměla štěňata a nenechali jsme si po ní fenečku. Dnes, když jsem přišla domů a přivedla jsem si Cassinku, tak jsem viděla ten rozdíl, o kterém už ale nikdo nemluví.

Byla jsem doma asi půl hodiny a pak jsme vyrážely na trénink. Když jsem se zvedla, že teda jdeme, tak Mája vyskočila a kdyby uměla mluvit, tak by to bylo něco jako „hurá, konečně jdeme ven, budeme si hrát, běhat, bude sranda“. Pak jsem se podívala na Cassu a bylo vidět, že ta, kdyby nad tím přemýšlela, tak se jí v hlavě honí něco podobného, jako mně. „Fakt tam musíme? Nešlo by to nějak zařídit, abych mohla zůstat doma? Já chci ležet, spát a nikam nechodit.“

Na flyballu s Cassinkou řešíme stále dokola jednu věc – aby při cestě zpátky zrychlila. Na cvičáku stále věří, že to nějak půjde, tak schválně :D No a v tomhle jsou holky taky úplně jiné! Sport, nebo vůbec nějakou činnost, obě holky milují. Každá možná trochu jiným způsobem. Např. agility – když Cassa uvidí parkur, tak se na mě (nebo Peťu) skoro nepodívá, před ní je překážka a to je teď to nejdůležitější! A Mája? Skákat bude vždycky ráda, tunýlkařit taky, kladinu zvládá s krásnou zónou, bla bla bla, to je fuk, ale prostě pořád kouká po mně! Potřebuje povzbudit, aby běžela vpřed i když já tam nestíhám být, otáčí se a kontroluje si mě, jestli náhodou nemá běžet někam jinam.

Flyball, frisbee, nebo cokoliv, kdy má pes za úkol pro něco běžet a zas to přinést zpátky. Obě do toho dávají co mohou, když běží pro něco. Mája se třeba pomalu otáčí, občas běží pozdravit fotografy apod. Ale když si uvědomí, že má běžet zpátky za mnou, tak maká! Cassinka má ale pocit, že už svou práci splnila. Chytla disk nebo míček a tak se přeci nebude hnát zpátky, když jí ho tam akorát tak seberou a budou jí posílat pro další.

Mají toho holky spoustu společného, některé jejich pohledy a způsoby chování jsou takové, že se rodina nezapře. Ale pak se najde spousta „detailů“, ve kterých se liší. A ty detaily z nich dělají dva úplně jiné psy.

A pro ty, co chtějí krýt tu svou úžasnou fenečku. Věřím, že jí milujete a je pro vás ta nejlepší, stejně jako ty mé holky jsou pro mě, ale opravdu si myslíte, že po ní budete mít druhou takovou?

„Chelsea mutuje nebo co? Ona když štěká, to je jak papiňák.“

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov. (…)

Po roce jsme opět vyrazily na výcvikový tábor do Svojanova. Tentokrát ale o pár dní později, protože o víkendu nás čekal další flyballový turnaj. Tentokrát se nám konečně počasí umoudřilo a tak už vím, jak probíhá druhá část turnaje. A vzhledem k tomu, že jsme měli méně psů, tak si Mája zaběhala komplet všechny sobotní i nedělní běhy. Zvládala to ale naprosto s přehledem.

V neděli jsem řešila odvoz do Svojanova, chtěla jsem totiž dorazit na tábor ještě v neděli, abych mohla v pondělí už trénovat. Mája měla víkend náročný, takže tu čekalo volno, ale na táboře už na mě čekala Chelsea, která by ráda něco dělala. Nakonec jsme se z turnaje vyřadili, skončili tím na čtvrtém místě a pro mě to znamenalo, že nás už nebude na žádný běh potřeba a můžeme vyrazit směr Svojanov.

Přijeli jsme kolem osmé hodiny večerní, takže akorát čas na to vyrazit na přednášku Libušky Brychtové o vystavování. Pak se v klidu vyspat a ráno nás čekal s Chelsinkou první agility trénink. Obě holky měly po ránu spoustu energie, tak jsem se nakonec rozhodla i Máju vzít alespoň na vystavování. Chelsu samozřejmě taky, ta se musí učit fungovat mezi více psiskama a v klidu běžet i postát. Po obědě jsme s Májou vyrazily na poslušnost. Žádné cvičení na zkoušky, ale spíš různé socializační cvičení mezi různými, někdy i problémovějšími psy. Chelsea měla odpoledne další agility trénink a tím pro nás odpoledne končilo. Po večeři nás ještě čekala ukázka flyballu, Mája běžela na dráze s pudlem, předvedla se jako správný profík a pudla běžícího proti ní vůbec neřešila. Pak jsme si ještě zatrénovaly flyball s Cassinkou a já se ujala role pomocníka při flyballových trénincích.

Po prvním dni se nám program trochu ustálil a měla jsem každý den naplánovaný téměř do poslední minuty. Ráno s Májou agility, pak na snídani, poté na vystavování s Chelsea, pak Chelsea agility a s Cassinkou na flyball a zůstat tam pomáhat. Po obědě chvilka volna, pak hned s Májou na agi, pak na poslušnost, pak s Chelsea na flyball a opět zůstat pomáhat. Po večeři zase hned na flyball, tentokrát už jen pomáhat. Z flyballu na přednášku, kde jsme si obvykle dali palančinky, pohár nebo nějaký jiný zákusek a odebrali se do postelí. Na nic víc už nezbýval čas a hlavně síla.


Stopy
No, a aby toho nebylo málo, tak jsem si v půlce tábora přidala na šestou hodinu ranní stopy s Chelsou, ať to omrkneme, o čem to vlastně je. Podotýkám, že já i Chelsea jsme byly na stopě poprvé v životě. Bylo mi vysvětleno, jak našlápnout pachový čtverec, tak jsem začala našlapávat. Přišla Romča, která nás to učila a prý „ty už si někdy našlapávala stopu?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne a ona pronesla něco ve smyslu, že rozhodně nevypadám, že to dělám poprvé. Tak si říkám, jsem fakt tak dobrá, nebo to i všem ostatním přišlo tak jednoduché? Však na tom nic není, dělat pár kroků vedle sebe.

Chelsea se nejevila o nic méně zkušeně. Zavětřila první pamlsek a už vysávala zbytek. Tak prý příště zas..


Coursing
Další aktivitou navíc, která byla jen asi 2x za tábor, byl coursing. Mája už to znala z loňského roku, takže vyrazila rychlostí blesku a za zády se mi jen ozývalo „wow, to je rychlost, to jsou mety, ta je dobrá“. No ano, je dobrá, má coursing ráda a fakt maká. S Chelsinkou už to takové „wow“ nebylo. Vystartovala za střapcem rychle, chvíli to vypadalo, že bude makat celou dráhu! Pak zatočila a v tu chvíli se otočila na mě a zjistila, že s ní neběžím. To byl problém, takže hurá za paničkou. No přeci to nevzdáme, že jo, takže jsem vystartovala do kopce a volám na ní „Kde je? Kde ho máš? Drž ho!“ Trochu jí to pomohlo, a když zbystřila střapec, opět za ním vyrazila. Jenže si zkontrolovala, jestli už za ní tentokrát běžím a zase ne, tak zas zpátky za mnou. Tak jsem se s ní ještě trochu proběhla a pak už makala zase za střapcem. Ve chvíli, kdy střapec naposledy zatočil a mířil směrem k nám, tak už Chelsu přestal zajímat. Holčička zbystřila paničku a upalovala co nejrychleji za ní, pak uviděla Máju a musela doběhnout k ní. Střapec už v tu chvíli „neexistoval“. No tak pro zatím to prý není nic pro ni, ale ještě nezahazuju všechny šance, třeba se jednoho dne trochu osmělí a začne pracovat i beze mě.

Mája běžela o pár dní později ještě jeden coursingový běh. Svůj čtvrtý běh v životě a zároveň první párový běh, tedy že na dráze nebyla sama. Chtěla bych si s Májou vyběhat coursingovou licenci, ale tam právě musí pes zaběhnout dva párové běhy a já netušila, jestli by to Mája vůbec zvládla, jestli by to vzdala předem, nebo by se snažila. Proto jsem využila příležitosti a vyzkoušela to právě teď a tady. Jako parťáka jsem jí vybrala Casey, kterou moc dobře zná. Mám jistotu, že si navzájem nijak neublíží a mám zároveň naději, že ten běh nevzdá předem. Volba to byla správná. Cassinka tedy byla o něco pomalejší, tak si dráhu zkracovala víc, než by měla. Ale Mája, ta snad vůbec neřešila, že s ní běží ještě někdo jiný. Krásný běh, krásná práce a na konci i krásný zákus do střapce!

A jak kamarádka zhodnotila běh mých holek? Prý „To je pěkný rozdíl, mezi během Máji a Chelsea. Když běží Mája, to je takové „bžžžžžžm“, a když Chelsea, tak to je „hop.. hop..“.“


Obrany
Poslední aktivita, kterou si na Svojanově máme možnost ozkoušet, jsou obrany. Úmyslně říkám ozkoušet a ne trénovat, protože figurant na obrany sem jezdí pouze na jeden den. Máju jsem nebrala, vím, jak to bylo loni a vím, jak by to dopadlo letos. Máju to baví, chce si hrát, ale není to obranář. Asi kdybychom chodily na obrany pravidelně, tak by se to zlepšilo, ale na tohle vyzkoušení to nemá cenu. Chelsea ta obrany zatím nezná, panička na to moc není, a i když mám toho ovčáka, tak mě to na obrany prostě nedokopalo. Je to škoda, já to vím, ale ji baví i sporty, tak prostě zůstávám u toho, co nás láká obě dvě.

Tady jsem se ale rozhodla, že si to Chelsea půjde zkusit. Zaúkolovala jsem Peťu, protože jsem věděla, že s Číčou půjde ráda a holky vyrazily na obranu. Já jsem se jen kochala tím, jak mé psisko řve, že chce toho peška a jak se o něj rve. Ano, prvně jsem měla radost z toho, že Chelsea štěká! :D

No a co řekl figurant o Chelsea? Že je to šikovný nadějný pes. Chce to trochu víc zapracovat na tom, aby neřešila, že do ní nějaký člověk jde. V tu chvíli se bojí. Dělá to i v běžném provozu, některých lidí se zalekne, nechce k nim, štěká na ně. Ale je pravda, že už se mi to dlouho nestalo, až zas teď na Svojanově. Přeci jen je to prostředí jiné, je více stresující a psi jsou více unaveni, asi i to hrálo roli. Takže máme trénovat obrany zpočátku na známých, aby se holka naučila, že někdo půjde proti ní a ona má přesto jít do něj. Jinak se mu její kousání moc líbilo a prý má Číča pokračovat, takže se Peťa musí snažit :D


Agility
Agi se na Svojanově cvičí 2x denně. Tím, že Chelsea měla ještě flyball a vystavování, tak jsem jí jeden agi trénink zrušila, protože se během prvního dne ukázalo, že už pak moc nepřemýšlí a dělá blbosti. Není tolik zvyklá makat, tak toho na ní bylo moc. Když jsme ten jeden trénink zrušili, tak už to pak bylo dobré a šlapala každý den náramně!

S Číčou jsme začínaly skákat, dělaly jen krátké sekvence. Bylo mi jasné, že na dlouhých bychom si spolu ještě nezaběhaly a chtěla jsem hlavně, ať začne skákat. Takže zatím skáče na S (nebo něco mezi S a M), ale po táboře už budeme mít doma skočky a začneme to zvedat výš a výš.

S Májou jsme chodili na agi 2x denně. Ta je zvyklá makat podstatně více a neměla tolik toho vyžití, protože jsem s ní chtěla zamakat hlavně na agility. Což se taky povedlo! A opět jsem se přesvědčila, že mám trenéra, který by mi vyhovoval a bydlí bůh ví kde. Ale hlavně, že v Praze máme všechno.

Když jsme přijely na Svojanov, tak jsem Peti (té naší trenérce) říkala, že Mája shazuje a že to dělá proto, že já neumím vést. Tak prý se na to podíváme. Když byl čas a šlo to, tak jsme s Májou dostávaly soukromé lekce agility a Peťa nám vymýšlela parkury, abych to neměla lehké. O to víc to pak muselo být těžké pro Máju, aby mě pochopila. Ale musím říct, že mi to moc pomohlo, resp. nám oběma. Občas mi to nevyjde, občas něco shodí, ale většinou přesně víme, proč se to stalo (ano, chybu hledejte u psovoda). Ale spoustu parkurů jsme zvládly zaběhnout bez shozené laťky! Kdo znal naše začátky, a vlastně nejen začátky, tak ví, jaký je to úspěch.


Flyball

Ten jsme s Májou vůbec neběhaly, tedy pokud nepočítám ukázku na začátku tábora. Mája má tréninků spoustu a spíš než běh a otočky potřebujeme trénovat střídačky, starty a to, že na vedlejší dráze běhají psi. Takže Mája měla po zbytek týdne od flyballu dovolenou.

Já ale ne, já jsem si vzala na flyball Chelsu, která s ním na táboře začala a Cassinku, která už flyball dřív trénovala, ale nikdy nezávodila (tedy ne na oficiálních turnajích).

U Chelsea jsem chtěla, ať flyball pozná, ať zjistíme, jestli jí to bude bavit a jestli bude možné z ní vypracovat závodního psa. Pokud by se tady osvědčila, chodila by se mnou pak trénovat každý týden, stejně jako chodí Mája a snad by se brzy stala další oporou našeho týmu. Chelsinka dostala pochvalu, je to rychlý pracovitý zvíře, míček chytne a nese ho až ke mně. Je v začátcích, takže ještě nevím, jestli půjde všechno hladce nebo ne. Nesmím ji přetáčet, musím na ní „volat v klidu“, je to těžký, ale dá se to. Nesmí na ní štěkat pes blízko dráhy, pak vyhýbá překážky. Nevím, jak se bude tvářit, až na ní poběží pes při střídání, nebo ona na jiného psa. Nevím, jak se bude tvářit na box, ani na to, že má běhat celou dráhu. Má za sebou tři tréninky, ale když běží v klidu sama, tak to zvládá krásně! Na vše ostatní ji budeme postupně zvykat a já věřím, že to půjde. Takže holka se může těšit, za pár dní ji začínají tréninky.

Casey jsem brala na flyball hlavně z toho důvodu, že by nám mohla pomoci. Víkend před táborem jsme na turnaji řešili, že máme možná málo psů na sestavení třetího družstva na ME ve flyballu, kam vyrážíme v srpnu. Proto mě napadlo, že na Svojanově budu trénovat s Casey, která zná box, zná flyball, jen prostě nikdy neběhala v družstvu, tak pokud by pes fakt chyběl, můžeme ji vzít s sebou. Cassinka není mladý pes jak Mája, takže není nejrychlejší, ale jinak je moc šikovná! Při závěrečných flyballových závodech jsem Cassu pustila na fakt krátkou střídačku a ona to zvládla. Vyhnula se psovi, srovnala se na dráhu a makala! No taky mi bylo řečeno, že Cassinka s námi bude trénovat a kdyby fakt bylo potřeba, tak s námi do té Belgie pojede! :)


Táborové závody
Páteční odpoledne a sobotní dopoledne proběhlo tradičně ve znamení závěrečných závodů a ukázek. Počasí nám moc nepřálo, takže se ukázky poslušnosti bohužel museli zrušit, coursing se posunul na druhý den a táborová výstava na večer. Vše ostatní se pak už ale zvládlo.

První byly závody ve flyballu, kde jsme se s Chelsea účastnily běhu začátečníků společně s Ondrou a jeho Miluškou. Ještě jsme neběželi celou dráhu tam i zpět, protože obě holky viděly flyball na táboře prvně a tak nebyl důvod na ně nějak tlačit. Radši všechno postupně pomalu, zvlášť u Chelsea, kde máme v plánu pokračovat a dopracovat to k závodění. Konkurovala nám dvojice beardedka s kníračem. I přesto, že Chelsea chtěla spíš běžet za Miluškou, než na shoot pro míček, tak jsme to zvládli a druhou dvojici jsme porazili. To pro nás znamenalo umístění na 1. místě!

Jak už jsem psala, na táboře jsem trénovala flyball i s Cassinkou. I s ní jsme se účastnily závodů, ve dvojici s Anetou a její borderkou Molly. Holky už jsou obě zkušenější, takže běžely celou dráhu a už na vystřelovací box. Tady nám konkurovala borderka Cherry s pudlicí Fleur. Ač se to možná zdá nevyrovnané, tak nebylo, jelikož pudlice je zkušená závodnice. Rozdíl mezi vítězným družstvem a druhým místem byl pouhých 0,1 s! A to díky tomu, že jsem se při posledním běhu odvážila a pustila jsem Casey na Molly brzy, tím pádem byla těsná střídačka, obě naše holky to zvládly na jedničku a vybojovaly si tím 1. místo!

Po flyballových závodech přišel déšť, skoro až kroupy, tak jsme čekali, co bude dál. Ukázka obedience se uskutečnila i za deště, ukázky ZZO a ZOP se zrušily, výstava se přesunula na večer. Déšť pomalu ustával a tak se frisbee závody uskutečnily v plánovaném čase. Šlo o trochu upravené Minidistance. Upravené tak, aby začátečníci měli šanci nasbírat aspoň pár bodů a závodníci to nemohli házet až bůh ví kam. Tady jsme se účastnily s Májou. Nevím, kolik disků jsem jí stihla během vymezeného času hodit, ale vím, že všechny šly do pole a všechny zvládla Mája chytit. Díky takovému krásnému výkonu si domů vezeme pohár za 3. místo!

Večer se tedy konala ještě ta táborová výstava, ale tam se mi nějak moc nechtělo, takže jsme si udělaly volný večer a šetřily síly na sobotní agility a coursing.

Agility se začalo běhat hned ráno po snídani. Náročné rozřazování jednotlivých týmů do skupin podle pokročilosti dopadlo tak, že jsme s Chelsou byly v začátečníkách a s Májou v pokročilých. Sice toho Chelsea moc nezaběhne, ale zas jsem nechtěla zabírat místa štěňátkům. Jak začátečníci, tak pokročilí, běželi dva běhy, které obsahovaly sekvenci jen ze skoček a tunelů. Žádné zónovky, slalom, dokonce ani kruh nebo dálka.

Chelsinka zvládla své dva běhy celkem pěkně. Při prvním musela prozkoumat čísla, kterými se značí pořadí překážek, tak nás to trochu zdrželo a rozhodilo, čímž jsem jí zkazila náběh do tunelu. Pak jsme se ale srovnaly a už to bylo lepší. Při druhém běhu jsme moc nevychytaly otočku, holt to je pejsek začátečník a mně občas nedochází, že neumí to, co Mája už zvládá, tak si ji tolik nehlídám. Ale nějak jsme se s tím vypořádaly a pak už jsme to myslím doběhly pěkně. Jednotlivé umístění vůbec nevím a celkem v součtu jsme nedosáhly na „bednu“. Medaili za účast si ale Číča domů přesto odvezla a zaslouží si jí za to, jak se pěkně snažila. A to nejen na závodech, ale po celý týden.

Májou jsme běhy zvládaly vcelku dobře. Když si uvědomím, jak mi Mája na začátku tábora shazovala všechny překážky, tak na závodech, z obou běhů, shodila pouze první překážku při prvním běhu, pokud si dobře pamatuju. A největší zásluhu na tom má Peťa Častová, která mě, nevím jak, dokopala, že to prostě zvládneme. Že ten pes je super, má drive, má chuť, chce skákat, jde jí to, jen jí musím dát včas vědět, co po ní chci. Respektovala to, že psovi nedávám povely na skočky, ani stranové povely, prostě nic takového. Přizpůsobila se mi a naučila mě strkat ruce tam, kam mám, točit tělo, tak jak je to potřeba a Mája pak dělá zázraky! Na památku jsme si odvezli pohár za 2. místo!

Po agility probíhal ještě coursing, kam jsem vyrazila už jen s Májou. Ta uviděla střapec, nabrala dráhu a já se jen koukala, jak pes maká a unavuje se. Doběhla do cíle, zákus do střapce i s kotrmelcem si zasloužil obdivné „wow“ od obecenstva a pochvalu ode mě (loni totiž nechtěla vůbec zakusovat). Když jsme odcházely, tak se Mája tvářila, že poběží ještě jednou, prý to bylo krátké a moc jí to baví. Ale zase jsem jí nechtěla zabít, takže jsme šly pryč a vezmeme jí příště na oficiální trénink, ať si vyběhá tu licenci! V coursingu se teda Mája neumístila, jak bylo řečeno, tam je hodnocení vždycky subjektivní. Ale to nic nemění na tom, že z ní mám radost a že ona má radost, když může lovit střapec.


Tímto nám první turnus Svojanova 2013 skončil. Byla jsem pozvaná ještě na třetí turnus, jestli bych prý nechtěla přijet pomáhat, ale z práce mě nepustí. Škoda. Tak uvidíme, zda budou mít stále zájem i příští rok, pokud jo, pojedu moc ráda!


P.S. – k vysvětlení názvu článku – tuhle otázku mi položila kamarádka poté, co zažila Chelsea u agility parkuru, když chtěla jít běhat. Prostě Chelsea když štěká, tak každý hledá malého pejska a diví se, že nachází jen belgičáka.

Jinak Chelsu si spousta lidí pamatuje jako malé tříměsíční roztomilé štěňátko. Skoro až nechtěli věřit, co mi z ní vyrostlo za velkou slečnu. A když jsem jim řekla, že normálně bývá 3x chlupatější, tak jsem to musela dokazovat fotkama ze zimy, protože mi nikdo nechtěl věřit.

A když Peťa přijela do Svojanova, tak prý uviděla krásného belgičáka a jen si řekla „ten by se Zuzce líbil“. Pak se podívala, s kým tervík přišel, zjistila, že s Martinou a zarazila se, že prý Chelsu vůbec nepoznala. No ale měla pravdu, ten belgičák by se mi opravdu líbil, ještě aby ne, když je můj!


A poslední slova na závěr – moc ráda bych poděkovala všem výcvikářům. Tentokrát jsme udělali kus práce, zejména v agility. Díky jak Peti Častové, která na nás měla trpělivost a moc mi pomohla, tak Peti Pekárkové, že o mě nepřerazila tyčku ze skočky a vymýšlela další a další možnosti pro nás se zrzkou. Ale velké díky patří i ostatním výcvikářům, ať už Stáně při poslušnosti, Libušce při vystavování, Romče při stopách nebo Míle při flyballu. Letošní rok se opravdu vyvedl a ač jsem byla přesvědčená jet příště jinam, tak teď se mi zase chce vrátit zpět..

Fotky ze Svojanova

Petrovické „DISKO“ hraní

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly prvním frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee. (…)

S Májou jsme se vydaly na naše první dog frisbee závody a zrovna na místo, kde jsme před rokem absolvovaly první frisbee seminář. Tenkrát jsme se tam učily jak házet především různé freestylové hody, ale bylo nám porazeno i jak na hody do dálky. Dnes jsme byly vyzkoušet, jak zvládáme právě distanční disciplíny, tedy hody „na vzdálenost“.

Původně jsme měly být v Petrovicích celý víkend a absolvovat, no možná všechny disciplíny. Šlo o distanční závody, takže se soutěžilo v SPTF, dog dartbee, quadrupedu a time trialu. Nakonec jsem musela své plány přehodnotit a vyrazit pouze na sobotní část závodů. S Májou jsme tedy poprvé startovaly v SPTF a dog dartbee.

Ač jsem sama pejskovi před startem řekla „Májo, jdeme si zatrénovat, ok?“ Tak jsem z toho tak nějak měla trochu nervy. No a na mých hodech to bylo celkem znát. První kolo SPTF, chycené 3 disky ze 6 a součet 7,5 bodu. Upřímně řečeno, čekala jsem, že to bude horší. Po něm následovalo dog dartbee, kde jsme měly snad chycených 7 disků z 9, ale 2 úplně mimo terč. Takže výsledný součet byl 120 bodů. Tady mě to zas mrzí, protože vím, že když jsme si to trénovaly, tak jsme zvládly víc. Ale na druhou stranu, byly to všechno moje chyby, takže není co řešit.

Tím jsem myslela, že to pro nás končí, takže oznámení, že je vypsaná startovka na druhé kolo SPTF pro mě bylo docela překvapení. Na jednu stranu jsem si říkala, že když ostuda nebyla pořádná, tak to teprve přijde. Na druhou stranu jsem byla ráda, že si s Májou ještě jednou zaházíme. Druhé kolo už pro nás bylo výrazně lepší! Mája chytla 5 ze 6 (víc jsem jich myslím stihnout nemohla) hozených disků. Ten jeden letěl úplně mimo hřiště, někam za záda rozhodčí, takže to mohl chytit leda tak nějaký divák. No a z těch 5 chycených máme 14 bodů! Asi mi hrál vítr do disků..

Celkový součet v SPTF tedy máme 21,5 bodu. Umístění zatím nevím, ale na bednu máme ještě hodně co dohánět! :)

Opravdu jsou flyballové turnaje dvoudenní?

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil. (…)

Když jsem s Májou začínala trénovat flyball, bylo mi řečeno, že turnaje jsou na celý víkend. Momentálně za sebou máme 2 turnaje a oba končily po prvním dnu. Že by novinka roku 2013? Od první chvíle jsem zvědavá, jak to ten druhý den na turnajích chodí. Vím, že se hraje na dvě prohry, ale kdo? S kým? Dozvím se to vůbec někdy?

Aneb, počasí nám opět nepřálo. Den před začátkem turnaje, v pátek v poledne, se podle aktuálního počasí a stavu terénu v Lukášově rozhodlo, že turnaj se konat bude. Předpověď nebyla zrovna slavná, ale terén je prý dobrý a lepší než v Žamberku, takže se to zvládne. Jelikož byl postaven jen jeden parkur, bylo dost místa na posouvání drah a byl připraven i parkur na neděli, na kterém se první den nic nedělo. Jednoduše řečeno, pořadatelé udělali vše pro to, aby se turnaj uskutečnil.

Do Lukášova jsme přijeli už v pátek někdy večer za tmy. Postavili stan, vyvenčili a ubytovali Máju a vyrazili posedět s ostatními již přítomnými na něco k pití a na kus řeči. Byla zima, trochu mrholilo, ale jinak vše v pořádku. Ráno vstáváme, opět za mírného mrholení a za vlezlé zimy. Vůbec se mi ze spacáku nechtělo, ale musela jsem, abych vše stihla. Jdu venčit Máju a v tom začne pršet. Od té doby už nepřestalo..

V sobotu tedy vše proběhlo jak mělo, Mája byla opět přeměřená, tentokrát na 47,5 cm, tak jsem zvědavá, kolikrát ji ještě budou muset měřit :D No a začalo se běhat. Stany byly postaveny nejen nad elektronikou, ale i nad boxy, ať mají psy taky trochu komfort. No pro příště víme, že by bylo potřeba postavit stany i nad rozběhovo-doběhovou dráhu. Protože tam se opakovalo totéž, co v Žamberku – bahenní lázně. Posunutí dráhy o kus vedle se konalo dokonce dvakrát, což pomohlo tomu, že psi neskákali v bahně (chvíli), ale na doběhu to bohužel nic nezměnilo.

Při obědové pauze už bylo jasné, že turnaj se nedoběhá. Dostali jsme na výběr, zda chceme doběhat sobotní běhy v sobotu a nebo je chceme odložit na neděli. Představa, že tam zbytek dne jen tak jsme, mokneme a mrzneme, abychom druhý den doběhávali za stejných, ne-li ještě horších podmínek, dnešní běhy, ta se mi moc nelíbila. A očividně jsem nebyla sama. Družstva se dohodla, že si vše odběháme v sobotu a jedeme večer domů. Během sobotního odpoledne byla celá dráha přestěhovaná na vedlejší prostor, který byl původně vyhrazený pro nedělní běhy. Tím jsme se dostali opět na lepší povrch, alespoň pro pár běhů.

Co se týče toho mého černobílého zvířete, tak se rozhodně snažila. Na to, jaký měla povrch, tak běhala statečně. Ale pořád jsem nechápala, proč se po mně začala tolik otáčet. A když ne po mně, tak po psovi na vedlejší dráze. Pak jsem si vzpomněla na takovou „maličkost“. Dřív jsem si na tréninku dávala míček do kapsy, Mája ho neviděla a jediný míček pro ní byl ten na boxu. Teď mívám míček v ruce a Mája asi moc neví, který po ní chci. Při posledním rozběhu jsem vzala míček do té ruky, kterou Máju držím a druhou rukou jí ukázala, že „támhle vepředu“ má míček. Nevím, jestli to byla náhoda, ale ona se neotočila!! Tak doufám, že jsme vychytali náš problém a příště už to bude jen a jen lepší :)

No a umístění HT Hurricane? V 3. divizi jsme obsadili 1. místo!


Kompletní výsledky z Lukášovského draka jsou na webu Flyball klubu ČR.

Tentokrát bude vyhlašování probíhat až na příštím turnaji v Krupce, kde s Májou nebudeme, tudíž žádné foto s pohárem nečekejte. A vzhledem k ošklivému počasí nemáme ani žádné foto z turnaje. Ale aspoň něco přeci jen máme, a to VIDEO z prvních pár běhů.

Kam s ním?

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží. (…)

Začínám si pokládat podobnou otázku, jako Neruda ve svém fejetonu. Akorát on řešil asi jiné problémy, než já..

Dnes jsme se s Májou vrátily z našeho prvního flyballového turnaje. Nikdy dřív jsem se na takové akci nebyla ani podívat. Takže jsem měla o víkendu kompletně všechno poprvé, jak divák tak jako závodník. A aby toho nebylo málo, tak pro jistotu ještě jako organizátor. Asi abychom se tam ve volných chvílích moc nenudily, nebo abychom neměly čas přemýšlet nad nějakou trémou.

V pátek v 10 ráno jsme vyrážely z Prahy směr Žamberk. V Praze déšť, nic moc vyhlídky na víkend, co se počasí týče. Dojely jsme za Prahu a přestalo pršet. Čím víc jsme se blížily Žamberku, tím víc bylo hezky. Svítilo sluníčko, pěkně hřálo, opalovat jsme se mohly. Tak jsme se jen modlily, ať to takhle vydrží.

Po příjezdu jsem hned šla stavět stan, ať mám kam dát psa a věci. Ještě jsem si vyhlídla místo pod stromy, abychom měly stan pěkně ve stínu, když tam bude Mája zůstavat, tak aby se mi tam neuvařila. Stan postavený, psisko vyvenčené, já naobědvaná. Ostatní pomalu přijížděli, ubytovávali se a pak se mohl jít připravovat Eager’s Cup. Naměřit parkury, nalajnovat, ohraničit, umýt překážky atd. Nepotřebné věci zase rychle naskládat do auta a odvézt schovat dřív, než nám zmoknou. Ano, sluníčko vydrželo venku tak akorát na to, abychom naměřili parkury. Pak se začalo schovávat, zvedal se vítr a jen jsme čekali, kdy k nám i ten déšť dorazí. Bohužel jsme se ho opravdu dočkali. Naštěstí tedy až ve chvíli, kdy už byly ty nejnutnější věci hotové. Pak už se postavily jen stany ke stánku s občerstvením a mohli jsme si dát zaslouženou večeři, čaj, pivko, panáka, co kdo chtěl.

V sobotu ráno sraz v 6:50. Stihnout předtím nakrmit sebe a psa, vyvenčit sebe a psa, umýt sebe a psa naštěstí ne. No nechtělo se mi vůbec vstávat. Celou noc propršelo a ráno to nebylo jiné, takže ranní sprcha byla i pro nedobrovolníky. Šly se stavět stany, připravovat technika. Do toho jsme málem zapomněly, že jsme na prvním turnaji a Mája potřebuje přeměřit. Takže ještě předběhnout tu dlouhou frontu lidí, co chudáci na dešti museli čekat. Máju jsem postavila, někdo jí měřil.. „hm hraniční míra“.. Máju už to nebavilo, tak jsem si v duchu říkala, že je mi to jedno kolik jí naměří, hlavně ať už se rozhodne.. „postavte ji znovu“ .. To už Mája fakt moc nechtěla, jako proč tady furt stát jak trubka, tam za ní jsou psi, s těma by určitě byla větší sranda. Nakonec teda, že prý 47 cm. No aspoň se shodl s měřením Libušky na Svojanově, takže Mája asi opravdu bude mít 47.

Když už bylo všechno postaveno a připraveno, mohlo se začít běhat. Mája měla jít běžet až v druhém rozběhu HT Hurricane, takže jsem jí zatím nechala u nás ve stanu a snažila se aklimatizovat a plnit svou funkci – zapisování výsledků na nástěnku. Takže jsem byla od rána na nohou, neměla jsem ponětí o čase, ale zase jsem měla ponětí, kdo kdy běhá :D Netušila jsem pořádně kdy mám kde být, až mi najednou došlo, že mám hrozný hlad. Tak jsem do sebe hodila párek a šla pokračovat. Pak se blížila pauza na oběd, po obědě byl rozběh 4. divize, tedy další rozběh Hurikánů a tentokrát i s Májou. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se toho bála.

Během pauzy na oběd jsem pomalu jedla za pochodu. Tentokrát ani ne kvůli organizaci turnaje, ale kvůli organizaci svého času. Zaúkolovala jsem Lenku, ať mi objedná jídlo, mezitím šla pro Máju, tu dostala Zdenka, kterou jsem potkala cestou, vzala ji do stánku Zero DC, kde jí vybrala postroj, takže jsem ještě běžela do stanu pro peníze, abych ho teda mohla zaplatit a pak konečně dojíst svůj oběd. Stihla jsem to kupodivu všechno. Takže druhá část turnaje začala a já mohla být na svém místě.

No a pak už zbývala jen chvilka a došlo na náš první závodní běh. Příprava, zkušební běh, jo všechno dobré. Připravit na start, zachovat klid a odstartovat včas. Ti na vedlejší dráze mě normálně chtěli rozhodit předčasným startem, ale nepovedlo se jim to :) Ale jejich psi mi trochu rozhodili Máju. Nějak po nich pokukovala, asi že moc štěkají. Ona na ten řev na tréninku není moc zvyklá. Ne že by nikdo z našich psů neštěkal, to určitě ne, ale když běžela s někým druhým zároveň, tak to asi byli vždycky nějací klidnější psi. Ale ví už, co má dělat, takže ač po nich občas mrkla, tak přesto běžela na box pro míček a šupem zpátky. Žádné vyhnutí se překážce, žádná návštěva vedlejší dráhy, nic takového se nekonalo :) Já jsem zjistila, že to startování je fakt stejné jak na tréninku, takže po prvním odstartování, kdy jsem to zvládla já i Mája jsem byla už v klidu a mohla bych běhat klidně celý den :D

Co se počasí týče, tak sluníčko zrovna nevylezlo, ale déšť občas i ustal. Ale ne na dlouho, takže když jsme my běželi poslední rozběh (což ještě zdaleka nebyl konec turnaje), tak byla na dráze solidní bahenní koupel. Večer stále pršelo, celou noc stále pršelo a ani do nedělního rána se to nezměnilo. :( Na place doslova stála voda, dráhy nebylo pořádně kam přesunout a i kdyby se přesunuly, tak za chvíli to tam bude stejně rozryté, jak to je po nás teď. Turnaj byl tedy z důvodu nepřízně počasí, resp. zvýšeného nebezpečí úrazu jak psů tak psovodů, předčasně ukončen. V neděli ráno proběhlo již jen vyhlášení výsledků podle sobotních běhů. Pak už se šlo uklízet, balit věci a následoval odjezd domů.

A sobotní rozběhy dopadly tak, že se naše družstvo HT Hurricane umístilo ve 4. divizi na 1. místě! Závodní kariéru jsme tedy začali celkem dobře si myslím. Co se týče mě a Máji, tak jsme měly jeden (?) předčasný start a jinak všechno v pořádku. A až si Májka zvykne, že vedle ní vyšilujou jiní psi, tak to bude ideální! :)

No a jelikož jsme v týmu nováčci, tak abychom prý měli vzpomínku na první turnaj a motivaci jet i příště, tak jsme si s Májou odvezly domů krásný velký pohár, který patří celému týmu! A jelikož je minimálně dvakrát větší, než ty pohárky, které jsme dosud získaly, tak fakt nevím, kam s ním.. Díky všem Hurikánům za takové přijetí a nejen jim, díky všem Hop Tropákům za to, jaká je to skvělá parta, za pomoc, rady a uklidňování. Takže za 3 týdny hurá na další takovou akci :)

Fotky z Eager’s Cupu 2013 – Zdeněk Korint

Chelsinka má první narozeniny

Dnes je to přesně rok, co se to naše „malé“ zvířátko narodilo. Před rokem jsme ještě nevěděli, že ji budeme mít doma, ale máme! :)

K jejím prvním narozeninám jsme vytvořily video. Ke shlédnutí zde: (…)

Dnes je to přesně rok, co se to naše „malé“ zvířátko narodilo. Před rokem jsme ještě nevěděli, že ji budeme mít doma, ale máme! :)

K jejím prvním narozeninám jsme vytvořili video. Ke shlédnutí zde: Chelsea slaví první narozeniny